Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 10. března 2011 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht München — Německo) — Privater Rettungsdienst und Krankentransport Stadler v. Zweckverband für Rettungsdienst und Feuerwehralarmierung Passau

(Věc C-274/09) (1)

(Veřejné zakázky - Směrnice 2004/18/ES - Koncese na provozování veřejné služby - Záchranné služby - Rozdíl mezi „veřejnou zakázkou na služby“ a „koncesí na služby“)

2011/C 139/04

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberlandesgericht München

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Privater Rettungsdienst und Krankentransport Stadler

Žalovaná: Zweckverband für Rettungsdienst und Feuerwehralarmierung Passau

Za přítomnosti: Malteser Hilfsdienst eV, Bayerisches Rotes Kreuz

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberlandesgericht München — Výklad čl. 1 odst. 2 písm. a) a d) a odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132) — Pojmy „veřejná zakázka na služby“ a „koncese na služby“ — Smlouva o poskytování záchranných služeb uzavřená mezi veřejným zadavatelem a organizacemi poskytujícími záchrannou službu, podle níž se odměna za poskytnuté služby stanoví prostřednictvím jednání mezi těmito organizacemi a třetími osobami, jako například orgány sociálního zabezpečení.

Výrok

Článek 1 odst. 2 písm. d) a odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že je-li odměna vybraného hospodářského subjektu zcela hrazena osobami odlišnými od veřejného zadavatele, který uzavřel smlouvu na poskytování záchranných služeb, a nese-li tento hospodářský subjekt provozní riziko, ač velmi omezené, zejména z důvodu, že výše odměn za užívání dotčených služeb závisí na výsledku každoročních jednání se třetími osobami a že nemá zajištěno plné pokrytí nákladů vynaložených v rámci provádění svých činností v souladu se zásadami stanovenými vnitrostátním právem, musí být uvedená smlouva kvalifikována jako „koncese na služby“ ve smyslu čl. 1 odst. 4 této směrnice.

(1)  Úř. věst. C 267, 7.11.2009.