18.12.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 346/10

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. října 2010 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberverwaltungsgericht Rheinland-Pfalz — Německo) — Landkreis Bad Dürkheim v. Aufsichts- und Dienstleistungsdirektion

(Věc C-61/09) (1)

(Společná zemědělská politika - Integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor - Nařízení (ES) č. 1782/2003 - Režim jednotné platby - Společná pravidla pro režimy přímých podpor - Pojem „hektar, na který lze poskytnout podporu“ - Nezemědělská činnost - Podmínky pro přičlenění zemědělské plochy k podniku)

2010/C 346/16

Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberverwaltungsgericht Rheinland-Pfalz

Účastníci původního řízení

Navrhovatel: Landkreis Bad Dürkheim

Odpůrce: Aufsichts- und Dienstleistungsdirektion

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Oberverwaltungsgericht Rheinland-Pfalz — Výklad čl. 44 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269, a oprava v Úř. věst. 2008, L 238, s. 34) — Výklad pojmů „zemědělská plocha“ a „nezemědělská činnost“ v situaci, ve které má cíl ochrany životního prostředí přednost před cílem zemědělské produkce — Podmínky pro přiřazení zemědělské plochy k podniku

Výrok

1)

Článek 44 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001, ve znění nařízení Rady (ES) č. 2013/2006 ze dne 19. prosince 2006, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby k podpoře byla způsobilá půda, která ač se využívá rovněž pro zemědělské účely, slouží především uchování krajiny a ochraně přírody. Skutečnost, že zemědělec podléhá pokynům orgánu ochrany přírody, krom toho nezbavuje činnost, která odpovídá definici obsažené ve čl. 2 písm. c) uvedeného nařízení, její zemědělské povahy.

2)

Článek 44 odst. 2 nařízení č. 1782/2003, ve znění nařízení č. 2013/2006, musí být vykládán v tom smyslu, že:

—

k tomu, aby byla určitá zemědělská půda považována za součást zemědělcova podniku, není nezbytné, aby s ní tento zemědělec nakládal na základě smlouvy o nájmu zemědělského pozemku nebo jiného druhu nájemní smlouvy téže povahy uzavřené úplatně;

—

nebrání tomu, aby za součást zemědělského podniku byla považována půda, která je za účelem konkrétního využívání po omezenou dobu a při dodržování cílů ochrany přírody dána zemědělci k nakládání bezúplatně pouze za to, že na sebe vezme hrazení příspěvků profesnímu sdružení, za podmínky, že tento zemědělec je s to dotčenou půdu využívat pro své zemědělské činnosti s dostatečnou autonomií po dobu alespoň deseti měsíců, a že

—

okolnost, že zemědělec je povinen plnit za odměnu určité úkoly na účet třetí osoby, nemá vliv na přináležitost dotčené půdy k zemědělcovu podniku, je-li tato půda zemědělcem využívána rovněž pro účely výkonu jeho zemědělské činnosti jeho jménem a na jeho vlastní účet.

(1)  Úř. věst. C 113, 16.5.2009.