1

Žalobkyně, Guardian Industries Corp. a Guardian Europe Sàrl, patří do skupiny Guardian, která působí v oblasti výroby plochého skla a autoskla. Guardian Industries stojí v čele skupiny Guardian a nepřímo vlastní 100 % základního kapitálu Guardian Europe.

2

Ve dnech 22. února, 23. února a 15. března 2005 provedla Evropská komise neohlášená šetření, zejména v prostorech společností Guardian Flachglas GmbH, Guardian Europe a Guardian Luxguard I SA.

3

Dne 2. března 2005 Asahi Glass Co. Ltd a všechny její dceřiné společnosti, včetně společnosti Glaverbel SA/NV, která se poté stala společností AGC Flat Glass Europe SA/NV (dále jen „Glaverbel“), podaly žádost o ochranu před pokutou nebo případné snížení pokuty na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3).

4

Dne 3. ledna 2006 zahájila Komise řízení podle nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81[ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) a účastníky řízení o tom informovala dne 6. března 2006.

5

Dne 10. února 2006 zaslala Komise několika společnostem, včetně žalobkyň, žádosti o informace. Guardian Europe na tuto žádost odpověděla dne 10. března 2006.

6

Dne 9. března 2007 přijala Komise oznámení námitek, které určila ve dnech 13. a 14. března 2007 několika společnostem, včetně žalobkyň.

7

Dne 28. listopadu 2007 přijala Komise rozhodnutí C(2007) 5791 final v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/39165 – Ploché sklo) (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. května 2008 (Úř. věst. C 127, s. 9) a které bylo žalobkyním oznámeno dne 3. prosince 2007.

8

Napadené rozhodnutí bylo určeno rovněž společnostem Asahi Glass, Glaverbel, Pilkington Deutschland AG, Pilkington Group Ltd, jakož i Pilkington Holding GmbH (dále společně jen „Pilkington“), Compagnie de Saint-Gobain SA a Saint-Gobain Glass France SA (dále společně jen „Saint-Gobain“).

9

V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že se společnosti, kterým bylo napadené rozhodnutí určeno, účastnily jediného a trvajícího jednání porušujícího článek 81 odst. 1 ES, uskutečňovaného na území Evropského hospodářského prostoru (EHP), které spočívalo ve stanovování zvýšených cen, minimálních cen, cenových cílů, zmrazování cen a jiných obchodních podmínek pro prodej nezávislým zákazníkům čtyř kategorií výrobků z plochého skla používaných ve stavebnictví, a to plaveného skla, skla s nízkou emisivitou, laminovaného skla a neopracovaných zrcadel, jakož i ve výměně citlivých obchodních informací.

10

Žalobkyně byly shledány odpovědnými za protiprávní jednání za období od 20. dubna 2004 do 22. února 2005 a byla jim společně a nerozdílně uložena pokuta ve výši 148 milionů eur.

11

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. února 2008 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.

12

Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (šestý senát) zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu účastníkům řízení položil písemné otázky. Účastníci řízení této žádosti vyhověli ve stanovených lhůtách.

13

Dne 8. února 2012 předložily žalobkyně Tribunálu tabulku týkající se způsobu výpočtu pokuty, která jim byla uložena. Dne 10. února 2012 Komise předložila své vyjádření k tomuto dokumentu, které bylo žalobkyním předáno téhož dne.

14

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 13. února 2012.

15

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

16

Komise navrhuje, aby Tribunál:

17

Na podporu svých návrhových žádání směřujících k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí uvádějí žalobkyně jediný žalobní důvod, vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu týkajícího se doby trvání jejich účasti na kartelové dohodě a zeměpisného rozsahu kartelové dohody. Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty žalobkyně vznášejí tři žalobní důvody, vycházející zaprvé z potřeby snížit výši pokuty v důsledku částečného zrušení napadeného rozhodnutí, zadruhé z porušení zásady zákazu diskriminace a povinnosti uvést odůvodnění výpočtu výše pokuty a zatřetí z nesprávného právního posouzení vzhledem k velmi omezené a pasivní roli, kterou údajně hrály v protiprávním jednání, a z porušení zásady zákazu diskriminace.

18

Na jednání účastníci řízení rovněž zpochybnili přípustnost některých dokumentů.

19

Na jednání žalobkyně zpochybnily přípustnost dopisu Komise ze dne 10. února 2012 z důvodu, že tento dopis obsahoval číselné údaje, které jim nikdy předtím nebyly oznámeny.

20

Komise se domnívá, že tento dopis, který představuje doplnění její odpovědi na otázky, které jí položil Tribunál dne 23. ledna 2012, je přípustný.

21

Je třeba uvést, že tento dopis nebyl Tribunálu doručen ve lhůtě stanovené Komisi, přesto však byl žalobkyním oznámen dne 10. února 2012. Tento list obsahuje vyjádření k dokumentu předloženému žalobkyněmi dne 8. února 2012, jakož i doplnění k odpovědi Komise na písemnou otázku, jejíž zodpovězení požadoval Tribunál před jednáním a která se týkala metody výpočtu výše pokuty navržené žalobkyněmi v případě vyloučení závislých prodejů. Komise v něm zaprvé uvedla, že se číselné údaje uvedené v tabulce č. 1 oznámení námitek netýkaly pouze interních prodejů, ale i některých prodejů kategorií skla, které nakonec nebyly v napadeném rozhodnutí zohledněny, a zadruhé poměru mezi celkovými prodeji členů kartelové dohody a jejich interními prodeji.

22

Vzhledem k obsahu tohoto dopisu a skutečnosti, že tento dopis byl předán účastníkům řízení, kteří k němu mohli podat vyjádření na jednání, je třeba dotčený dokument považovat za přípustný a zamítnout námitku nepřípustnosti vznesenou žalobkyněmi.

23

Na jednání Komise zpochybnila přípustnost některých odkazů učiněných žalobkyněmi při jejich řečech na dokumenty, které nebyly předloženy Tribunálu, jelikož tyto dokumenty nebyly součástí spisu Tribunálu. Uvedla, že jde zejména o odpověď žalobkyň na oznámení námitek.

24

Článek 44 odst. 1 jednacího řádu týkající se skutečností, které musí být uvedeny v žalobě podané u Tribunálu, stanoví, že žaloba obsahuje „popřípadě označení důkazů“. Stejně tak podle čl. 46 odst. 1 téhož jednacího řádu musí žalobní odpověď obsahovat označení navrhovaných důkazů. Tato ustanovení jsou doplněna článkem 48 odst. 1 jednacího řádu, podle kterého účastníci řízení mohou v replice a v duplice navrhnout na podporu své argumentace další důkazy.

25

Kromě toho podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu v průběhu řízení nelze předkládat nové důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

26

V projednávané věci je však třeba konstatovat, že žalobkyně nehodlaly předložit nové důkazy ani uvést nový důvod po ukončení písemné části řízení a během ústní části řízení pouze uvedly některé argumenty založené na dokumentech, které nebyly předloženy Tribunálu. Je proto třeba zamítnout námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí a mít za to, že Tribunálu naopak přísluší posoudit tvrzení uvedená žalobkyněmi na jednání v závislosti na důkazech uvedených ve spisu.

27

Kromě toho je za okolností projednávané věci třeba zkoumat poslední námitku nepřípustnosti vznesenou žalobkyněmi na jednání týkající se odkazů učiněných Komisí v žalobní odpovědi a v její odpovědi na otázky položené Tribunálem týkající se odpovědi Pilkington na oznámení námitek po přezkoumání všech důvodů vznesených žalobkyněmi.

28

Žalobkyně na podporu svých návrhových žádání směřujících k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí uvedly jediný žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení skutkového stavu týkajícího se doby trvání jejich účasti na kartelové dohodě a zeměpisného rozsahu kartelové dohody.

29

Žalobkyně Komisi vytýkají, že neprokázala, že zaprvé se do kartelové dohody zapojily před 11. únorem 2005 a že zadruhé se tato kartelová dohoda vztahovala na celé území EHP. Důkazy předložené v tomto ohledu Komisí jsou tedy údajně nejednoznačné a rozporuplné a jsou založeny na subjektivních, vágních a nepodložených svědectvích, jakož i na předpokladech založených na pozdějších událostech.

30

Komise žalobkyně shledala vinnými za protiprávní jednání za období od 20. dubna 2004 do 22. února 2005, přičemž vycházela z různých důkazů, konkrétně z dokumentů získaných při kontrolách, zčásti potvrzených písemnými prohlášeními a dokumenty poskytnutými ze strany Glaverbel v rámci žádosti o shovívavost, jakož i z odpovědi některých podniků na žádosti o informace. Komise se tak domnívala, že se žalobkyně začaly na koluzních jednáních podílet od schůzky, která se konala dne 20. dubna 2004 v Německu mezi jejich zástupci a zástupci Pilkington, během níž je Pilkington informovala o koluzních ustanoveních dohodnutých se Saint-Gobain a Glaverbel. K tomuto závěru Komise zejména vycházela ze dvou stran ručně psaných poznámek, které byly zabaveny v prostorách Pilkington při neohlášených šetřeních (body 155 až 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise se domnívala, že žalobkyně pokračovaly v účasti na koluzních jednáních, neboť Pilkington je dne 15. června 2004 telefonicky informovala o dohodě uzavřené ohledně italského trhu, kterou údajně schválily (body 189 až 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise mimoto měla za to, že se žalobkyně spolu s Glaverbel, Pilkington a Saint-Gobain (dále jen „tři další členové kartelové dohody“) zúčastnily schůzky v Lucemburku dne 2. prosince 2004, v jejímž průběhu byla přijata rozhodnutí týkající se zvyšování cen, minimálních cen a jiných obchodních podmínek pro prodej výrobků z plochého skla v několika evropských zemích, přičemž vycházela z ručně psaných poznámek zabavených v prostorách Pilkington při neohlášených šetřeních, jakož i z výňatků ze zápisníků (body 197 až 264 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konečně se Komise domnívala, že se žalobkyně a tři další členové kartelové dohody setkaly dne 11. února 2005 v Paříži (Francie), aby se dohodly na zvyšování cen a na ostatních obchodních podmínkách týkajících se prodeje výrobků z plochého skla ve vícero zemích Evropského společenství a aby si vyměnily citlivé obchodní informace (body 265 až 296 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

31

Žalobkyně mají za to, že se před 11. únorem 2005 kartelové dohody neúčastnily. Zpochybňují, že schůzky ze dne 20. dubna 2004 a 2. prosince 2004 a telefonát ze dne 15. června 2004 mohou představovat důkazy prokazující jejich účast na kartelové dohodě. Tvrdí, že tyto kontakty mohly představovat „zkušební fázi“ pro tři další členy kartelové dohody před tím, než se je pokusili pozvat na skutečnou schůzku kartelové dohody. Žalobkyně však uznávají svou účast na schůzce ze dne 11. února 2005.

32

Nejprve je třeba připomenout, že podle ustanovení článku 2 nařízení č. 1/2003 a judikatury, nese důkazní břemeno porušení čl. 81 odst. 1 ES orgán, který toto porušení tvrdí, přičemž je tento orgán povinen předložit důkazy, které mohou právně dostačujícím způsobem prokázat skutečnosti zakládající protiprávní jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C-185/95 P, Recueil, s. I-8417, bod 58, a ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C-49/92 P, Recueil, s. I-4125, bod 86). Kromě toho pochybnosti soudce musí být ku prospěchu podniku, kterému je rozhodnutí konstatující protiprávní jednání určeno (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1978, United Brands a United Brands Continentaal v. Komise, 27/76, Recueil, s. 207, bod 265), a v souladu se zásadou presumpce neviny tedy soudce nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala dotčené protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým je uložena pokuta (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T-67/00, T-68/00, T-71/00 a T-78/00, Sb. rozh. s. II-2501, bod 177). Komise je proto pro odůvodnění pevného přesvědčení, že k protiprávnímu jednání došlo, povinna předložit dostatečně přesné a shodující se důkazy. Je však třeba zdůraznit, že každý důkaz předložený Komisí nemusí nutně těmto kritériím odpovídat ve vztahu ke všem prvkům protiprávního jednání. Stačí, aby souhrn důkazů předložených orgánem odpovídal tomuto požadavku jako celek (výše uvedený rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, body 179 a 180).

33

Jak již Soudní dvůr uvedl, je obvyklé, že se činnosti týkající protisoutěžní praxe a dohod odehrávají tajně, že schůzky jsou konány tajně a že dokumentace, která se k nim vztahuje, je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise odhalí písemnosti výslovně potvrzující protiprávní navázání kontaktu mezi dvěma hospodářskými subjekty, jsou obvykle pouze útržkovité a rozptýlené, takže je často nutné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcemi. Ve většině případů tedy musí být existence protisoutěžní praktiky nebo dohody dovozena z určitého počtu sbíhajících se okolností a nepřímých důkazů, které posuzovány jako celek mohou být v případě neexistence jiného soudržného vysvětlení důkazem porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C-204/00 P, C-205/00 P, C-211/00 P, C-213/00 P, C-217/00 P a C-219/00 P, Recueil, s. I-123, body 55 až 57, a ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C-403/04 P a C 405/04 P, Sb. rozh. s. I-729).

34

Pokud úvahy Komise spočívají na předpokladu, že prokázané skutečnosti nemohou být vykládány jinak než ve vztahu k jednání ve vzájemné shodě mezi podniky, stačí žalobkyním prokázat okolnosti, které poskytují jiné vysvětlení skutkového stavu zjištěného Komisí, a umožňují tak nahradit vysvětlení skutkového stavu Komisí jiným vysvětlením (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, Recueil, s. 1679, bod 16, a rozsudek Tribunálu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, T-305/94 až T-307/94, T-313/94 až T-316/94, T-318/94, T-325/94, T-328/94, T-329/94 a T-335/94, Recueil, s. II-931, bod 725).

35

Komise však správně zdůrazňuje, že se tato judikatura neuplatní, pokud se její zjištění opírají o listinné důkazy (rozsudky Tribunálu Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, bod 34 výše, body 725 až 727; JFE Engineering a další v. Komise, bod 32 výše, body 186 a 187, a ze dne 12. září 2007, Coats Holdings a Coats v. Komise, T-36/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 72).

36

Ve světle těchto zásad je třeba zkoumat argumenty žalobkyň, podle kterých se před 11. únorem 2005 kartelové dohody neúčastnily.

37

Žalobkyně nejprve zpochybňují protisoutěžní cíl schůzky ze dne 20. dubna 2004 a důkazní hodnotu poznámek pana B., zaměstnance Pilkington, který se zúčastnil uvedené schůzky. Zaprvé tak žalobkyně tvrdí, že schůzka ze dne 20. dubna 2004 mezi panem F., zaměstnancem Guardian Europe, a panem B. neměla protisoutěžní cíl na rozdíl od tajných schůzek, které se konaly mezi třemi dalšími členy kartelové dohody dne 9. ledna, 2. března a 15. června 2004 a 11. února 2005. Žalobkyně uvádějí, že tato schůzka proběhla v restauraci přístupné veřejnosti, že jejím předmětem byly záležitosti obecného zájmu a že pan F. požádal o proplacení účtu za večeři. Zadruhé, pokud jde o poznámky pana B. týkající se této večeře, o které se Komise opírá v napadeném rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že nebyly učiněny v průběhu této večeře a nepředstavují zápis z ní, neboť obsahují osobní úvahy. Kromě toho by jejich obsah měl být vykládán opatrně, neboť údajně byly vyhotoveny v angličtině osobou nehovořící anglicky a nepříliš zkušenou, která se při zaznamenání rozhovorů v průběhu večeře mohla dopustit chyb.

38

Zaprvé je třeba zkoumat poznámky pana B. týkající se schůzky ze dne 20. dubna 2004 a zadruhé protisoutěžní cíl uvedené schůzky.

39

Pokud jde o poznámky pana B., žalobkyně zpochybňují, že tyto poznámky byly učiněny v průběhu této schůzky, jelikož si pan F. nevzpomíná, že by pana B. viděl dělat si při večeři poznámky. V tomto ohledu je třeba uvést, že nadpis „Zápis ze schůzky“ a datum „20/04/2004“ uvedených poznámek představují indicii, která může potvrdit posouzení Komise, podle kterého tyto poznámky představují zápis z rozhovorů, které proběhly mezi panem F. a panem B. dne 20. dubna 2004, a byly učiněny v průběhu uvedené schůzky (bod 157 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podrobná povaha a znění těchto poznámek toto posouzení rovněž potvrzují a odporují hypotéze předložené žalobkyněmi, podle které byly panem B. vyhotoveny až po uvedené schůzce s připojením jeho osobních úvah. Zdá se totiž málo pravděpodobné, že by byl pan B. schopen si vzpomenout na informace vyměněné v průběhu večeře s takovým stupněm přesnosti. Vzhledem k těmto skutečnostem tudíž tvrzení žalobkyň, podle kterého si pan F. nevzpomíná, že by viděl pana B. si dělat při večeři poznámky, i kdyby bylo prokázáno, samo o sobě nestačí ke zpochybnění posouzení Komise, podle kterého tyto poznámky byly učiněny v průběhu schůzky ze dne 20. dubna 2004.

40

Zadruhé žalobkyně zpochybňují důkazní hodnotu uvedených poznámek a tvrdí, že tyto poznámky obsahují osobní úvahy pana B. a že byly napsány osobou nehovořící anglicky a nepříliš zkušenou. Žalobkyně však nepředložily žádný důkaz na podporu těchto tvrzení. Samy ostatně uznávají, že tyto poznámky jsou jasné a uspořádané, což je charakteristické pro zápis ze schůzky. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tyto poznámky označené panem B. jako „zápis ze schůzky“ neobsahují osobní úvahy pana B., ale uvádějí výměnu informací mezi panem B. a panem F. Informace poskytnuté panem B. jsou uvedeny v prvé části, nazvané například ohledně Spojeného království, Irska a Německa „Dohodnuté zvýšení cen“, zatímco informace poskytnuté panem F. jsou uvedeny následně a jsou obsaženy – ohledně Spojeného království, Irska a Německa – v rubrice „Informace“. Poznámky rovněž obsahují akce, které je třeba podniknout po této výměně informací, například pro Německo „Guardian musí potvrdit cenu skla pro S.“, a pro Itálii „Musíme ohodnotit zásobovací dny u zástupců“. Proto je třeba argumenty žalobkyň považovat za pouhé domněnky, které nestačí ke zpochybnění důkazní hodnoty uvedených poznámek.

41

Z poznámek pana B. mimoto vyplývá, že při této schůzce došlo k výměně citlivých informací. Pan B. tak informoval pana F. o budoucím zvýšení cen ve Spojeném království, Irsku a Německu, které bylo dohodnuto třemi dalšími členy kartelové dohody a pan F. na oplátku poskytl informace týkající se postavení žalobkyň na uvedených trzích (body 159 až 167 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

42

Z těchto poznámek rovněž vyplývá, že pan B. informoval pana F. o rozhovorech, ke kterým došlo mezi třemi dalšími členy kartelové dohody o cenách a o případných zvýšeních cen na italském trhu, na kterém se doposud neuvažovalo o zvyšování cen, a že pan F. uvedl, že v případě zvýšení cen na italském trhu, souhlasil buď s pozastavením prodeje na uvedeném trhu po dobu dvou měsíců tak, aby tři další členové kartelové dohody mohli účinně provést dotčené zvýšení cen, nebo se zvýšením svých cen o tři měsíce později, ve stejném čase jako tři další členové kartelové dohody, aby se výrobnímu centru dodávajícímu na italský trh umožnilo uvedené zvýšení uplatnit.

43

Žalobkyně však tvrdí, že informace poskytnuté panem F. na schůzce nebyly citlivé, neboť byly buď Pilkington známy, nebo úmyslně nesprávné. Citlivá povaha informací poskytnutých panem F. panu B. však vyplývá ze samotného jejich obsahu. Tyto informace se totiž týkaly obchodní strategie žalobkyň, která by obvykle neměla být konkurentům známa. To je zejména případ informací týkajících se fungování továrny Goole (Spojené království), počtu jejích zákazníků ve Spojeném království a Irsku nebo jejího zájmu o malé zákazníky přitahované službou „48 hodin“. To samé platí i o informacích týkajících se cen uplatněných na některé zákazníky, o jejich dojmy týkající se zájmu přizpůsobit zvyšování cen v Německu velikosti zákazníků nebo o jednání, které je třeba uplatnit v případě zvýšení cen v Itálii. Kromě toho skutečnost, že pan B. tyto informace zapsal ve svých poznámkách, je v rozporu s tvrzením žalobkyň, podle kterého byly tyto informace konkurentům známy.

44

Konečně nemá okolnost, bude-li prokázána, podle které některé z informací poskytnutých panem F. obsahovaly nepřesnosti, jako například skutečnost, že zákaznických účtů bylo 130, nikoli 150 nebo že továrna Goole pracovala s „nízkou kapacitou“, ale nikoli s „nejnižší možnou kapacitou“, žádný vliv na posouzení jejich významné hodnoty. Na rozdíl od toho, co zřejmě pan F. uvádí ve svém čestném prohlášení ze dne 10. května 2007, odkaz na „zakázku ve výši 135000 tun“ pro Spojené království nepředstavuje nesprávnou informaci, nýbrž jednu z podmínek stanovenou členy kartelové dohody pro zvýšení ceny, totiž odhad objemu plochého skla, který měly žalobkyně prodat ve Spojeném království (bod 161 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

45

Z předcházejících úvah vyplývá, že se Komise mohla právem domnívat, že při této schůzce mezi panem F. a panem B. došlo k výměně citlivých informací týkajících se Spojeného království, Irska, Německa, jakož i strategie žalobkyň v případě zvýšení cen v Itálii. Jak tvrdí Komise, tato výměna informací představuje přinejmenším jednání ve vzájemné shodě. Je totiž třeba připomenout, že každý přímý nebo nepřímý kontakt mezi hospodářskými subjekty odhalující konkurentu chování, o kterém dotyčný hospodářský subjekt rozhodl nebo zamýšlí, že bude sám na trhu uskutečňovat, jestliže je cílem nebo výsledkem takového kontaktu dosažení podmínek hospodářské soutěže, které neodpovídají obvyklým podmínkám trhu, představuje jednání ve vzájemné shodě zakázané v čl. 81 odst. 1 ES (rozsudky Soudního dvora Komise v. Anic Partecipazioni, bod 32 výše, bod 117, a ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C-199/92 P, Recueil, s. I-4287, bod 160; rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, takzvaný „Ciments“, T-25/95, T-26/95, T-30/95 až T-32/95, T-34/95 až T-39/95, T-42/95 až T-46/95, T-48/95, T-50/95 až T-65/95, T-68/95 až T-71/95, T-87/95, T-88/95, T-103/95 a T-104/95, Recueil, s. II-491, bod 1852). Tato forma koordinace mezi podniky vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T-53/03, Sb. rozh. s. II-1333, bod 179, a ze dne 2. února 2012, Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise, T-83/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 67). K prokázání jednání ve vzájemné shodě tak není nutné dokázat, že se soutěžitel formálně zavázal vůči jinému či jiným soutěžitelům k tomu či onomu chování nebo že soutěžitelé společně stanovili své budoucí chování na trhu. Postačí, aby soutěžitel prostřednictvím prohlášení o úmyslu vyloučil, či alespoň podstatně snížil nejistotu ohledně chování na trhu, jež lze od něj očekávat (výše uvedené rozsudky Ciments, bod 1852; BPB v. Komise, bod 182, a Denki Kagaku Kogyo a Denka Chemicals v. Komise, bod 67).

46

Argumenty mající zpochybnit protisoutěžní cíl uvedené schůzky tudíž musejí být zamítnuty jako neopodstatněné. S ohledem na otázky projednávané na schůzce ze dne 20. dubna 2004 uvedené v bodech 41 a 42 výše, skutečnost, že se tato schůzka konala během večeře, v restauraci přístupné veřejnosti a pan F. požádal o proplacení účtu za večeři, nestačí, jak uvedla Komise, ke zpochybnění protisoutěžní povahy uvedené schůzky.

47

Žalobkyně se mimoto domnívají, že Komise neprokázala, že se připojily ke kartelové dohodě v průběhu schůzky ze dne 20. dubna 2004. Neprokázala tak, jak požaduje judikatura, že pan B. informoval pana F. o podrobnostech týkajících se schůzky mezi třemi dalšími členy kartelové dohody ani že pan F. projevil úmysl nějak svým vlastním jednáním k této kartelové dohodě přispět. Ostatně pan B. pana F. nepozval, aby se zúčastnil následující schůzky kartelové dohody v červnu 2004, ale pozval ho pouze na schůzku v únoru 2005. Komise podle žalobkyň ani neprokázala, že pan B. navrhl, že může sloužit jako kontaktní osoba pro některé konkurenty, kteří nejsou členy Evropského sdružení výrobců plochého skla (dále jen „GEPVP“), které bylo vytvořeno v roce 1978 a které slouží k zastupování výrobců plochého skla v Evropě a jehož členy jsou tři další členové kartelové dohody a od 1. července 2004 i žalobkyně. Tvrzení Glaverbel v tomto ohledu nejsou potvrzena písemnými důkazy. Konečně Komise údajně nemůže svůj závěr, že večeře ze dne 20. dubna 2004 měla protisoutěžní povahu, zakládat na účasti pana F. na pozdějších schůzkách z prosince 2004 a února 2005 nebo na schůzkách GEPVP.

48

Pokud jde o dohody a jednání ve vzájemné shodě, které mají protisoutěžní účel, Komise musí k prokázání účasti podniku na nich podle judikatury prokázat, že podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků při sledování téhož cíle nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 32 výše, bod 87).

49

V projednávané věci vyplývá z poznámek pana B. týkajících se schůzky ze dne 20. dubna 2004, že zaprvé vzhledem k informacím sděleným panu F. na schůzce žalobkyně věděly o protisoutěžních jednáních zamýšlených třemi dalšími členy kartelové dohody a zadruhé že s ohledem na informace uvedené na oplátku panem B. žalobkyně hodlaly přispět vlastním jménem a vlastním jednáním ke společným cílům kartelové dohody. Ačkoli žalobkyně byly, jak samy tvrdí, agresivním konkurentem na trhu, informace poskytnuté panem F. v rámci této schůzky umožnily třem dalším členům kartelové dohody dozvědět se o jejich pozici na trzích ve Spojeném království, Irsku a v Německu, na kterých hodlaly uplatnit dohody o zvyšování cen dohodnuté na předcházejících schůzkách, jakož i o rozšíření uvedených zvýšení cen na italský trh s ujištěním o spolupráci žalobkyň. Za těchto okolností skutečnost, že poznámky pana B. neuváděly, že pana F. informoval o informacích týkajících se dohod o zvyšování cen v Beneluxu nebo budoucích zvýšeních cen v ostatních zemích, zejména ve Francii a Polsku, dohodnutých dne 2. března 2004, není relevantní pro prokázání účasti žalobkyň na kartelové dohodě.

50

Proto na rozdíl od toho, co uvádějí žalobkyně, a v souladu s judikaturou uvedenou v bodech 45 a 48 výše, je třeba mít za to, že Komise prokázala jejich účast na kartelové dohodě od schůzky ze dne 20. dubna 2004.

51

Argument žalobkyň, podle kterého z poznámek pana B. nevyplývá, že informoval pana F. o existenci a obsahu kartelových schůzek a zejména o tehdy poslední schůzce, která se konala dne 2. března 2004, nemá vliv na otázku, zda se žalobkyně ke kartelové dohodě připojily při schůzce ze dne 20. dubna 2004. Jak totiž bylo konstatováno v bodě 41 výše, z poznámek pana B. vyplývá, že pan B. informoval pana F. o existenci dohod o cenách týkajících se Spojeného království, Irska a Německa, jakož i o lhůtách k jejich provedení, „o dva týdny později“ pro Spojené království a Irsko a „1. května – 15. května – 1. června velcí zákazníci“ pro Německo. Z napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že Pilkington oznámila zvýšení cen ve Spojeném království a Irsku dne 29. dubna 2004, přičemž po tomto oznámení následovala oznámení Saint-Gobain dne 11. května 2004 a Glaverbel dne 18. května 2004 (bod 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí, poznámka pod čarou 193). Pokud jde o Německo, bylo první oznámení o zvýšení cen ze strany Saint-Gobain učiněno dne 25. května 2004, a pak počátkem června 2004 následovala oznámení Pilkington a Glaverbel (bod 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí, poznámka pod čarou 201). Žalobkyně měly na rozdíl od toho, co tvrdily, dostatečně přesnou znalost o jednání zamýšleném třemi dalšími členy kartelové dohody, aby mohly sledovat své protisoutěžní cíle. Navzdory těmto okolnostem pan F. neváhal poskytnout informace, které přispívaly k cílům kartelové dohody, jako jsou informace týkající se případného zvýšení cen v Itálii.

52

Pokud jde o argument žalobkyň, že z poznámek pana B. nevyplývá, že pozval pana F. k účasti na další kartelové schůzce, je třeba jej zamítnout jako irelevantní. Komise totiž jinými důkazy prokázala přímou nebo nepřímou účast žalobkyň na všech pozdějších kartelových schůzkách od tohoto data (viz body 63 a 69 až 71 níže). Při schůzce ze dne 15. června 2004 mezi třemi dalšími členy kartelové dohody tak pan B. telefonoval panu F., který byl na dovolené, aby potvrdil informaci, kterou mu poskytl na schůzce ze dne 20. dubna 2004 týkající se Itálie (bod 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud jde o schůzku ze dne 2. prosince 2004, ta byla zorganizována samotným panem F. v Lucembursku den před schůzkou GEPVP, které se zúčastnili pouze čtyři zástupci členů kartelové dohody (body 199, 201 až 204 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konečně se žalobkyně, jak samy uznávají, zúčastnily schůzky ze dne 11. února 2005, na kterou je pozval pan B.

53

Pokud jde o argumenty žalobkyň, že z poznámek pana B. nevyplývá, ani jaká byla reakce pana F. na návrhy pana B. ani že slíbil přispět k pokračování diskusí, je třeba je rovněž zamítnout jako irelevantní. Jak totiž vyplývá z bodu 49 výše, vzhledem k výměně informací, ke které došlo mezi panem B. a panem F. při schůzce ze dne 20. dubna 2004, žalobkyně věděly o protisoutěžních jednáních zamýšlených třemi dalšími členy kartelové dohody a svým vlastním jednáním chtěly přispět ke společným cílům kartelové dohody, což podle judikatury připomenuté v bodě 48 výše stačí k prokázání účasti žalobkyň na kartelové dohodě.

54

Pokud jde o roli pana B. jako zprostředkovatele, ta vyplývá ze zápisu ze schůzky ze dne 20. dubna 2004 a je potvrzena prohlášeními Glaverbel ze dne 8. března 2005 a 23. prosince 2005, přičemž k prvnímu prohlášení došlo před tím, než Komise objevila poznámky pana B. (body 80 a 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Skutečnost, že prohlášení Glaverbel byla učiněna v rámci žádosti o shovívavost, nemůže Komisi bránit v jejich použití (v tomto smyslu viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 32 výše, bod 192). Jak tvrdí žalobkyně, tato prohlášení sice nejdou přímo proti zájmům Glaverbel, avšak tato společnost neměla zájem na tom, aby Komisi poskytla nesprávné informace o dalších členech kartelové dohody. Jakákoliv snaha uvést v rámci žádosti o shovívavost Komisi v omyl totiž může zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce podniku, a ohrozit tak možnost, že na základě oznámení o spolupráci získá úplnou výhodu (rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T-120/04, Sb. rozh. s. II-4441, bod 70). Proto musí být zamítnuty argumenty žalobkyň týkající se důkazní hodnoty prohlášení Glaverbel, stran role zprostředkovatele, kterou hrál pan B.

55

Pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého je skutečnost, že se Komise dovolává jejich účasti na schůzkách, ke kterým došlo až po kartelové dohodě v prosinci 2004 a únoru 2005, nebo na schůzkách GEPVP, aby prokázala protisoutěžní povahu schůzky ze dne 20. dubna 2004, v rozporu s presumpcí neviny, je třeba uvést, že judikatura Komisi nebrání, aby pro potvrzení obsahu objektivního důkazu, jakým jsou poznámky učiněné panem B. při uvedené schůzce, uplatnila skutkové okolnosti, které nastaly až po protisoutěžním jednání. Naproti tomu žalobkyněmi dovolávaná judikatura brání tomu, aby byly důkazy týkající se dřívějšího období, během kterého bylo dotčené jednání legální, použity k prokázání protisoutěžní povahy pozdějšího jednání, což není případ projednávané věci (rozsudky Tribunálu ze dne 29. června 1995, Solvay v. Komise, T-30/91, Recueil, s. II-1775, bod 73, a ICI v. Komise, T-36/91, Recueil, s. II-1847, bod 83). Tento argument je tudíž třeba zamítnout jako zcela neopodstatněný.

56

Konečně žalobkyně zpochybňují tvrzení Komise, podle kterého se pan B. setkal s panem F., aby ho informoval o trojstranných dohodách o zvýšení cen ve Spojeném království, Irsku a Německu, nebo k určení jejich přístupu v případě zvýšení cen v Itálii, jakož i samotné existenci cenových dohod týkajících se Německa. Mimoto žalobkyně uvádějí, že podle judikatury samotná skutečnost, že byly informovány o kartelových schůzkách, neznamená protiprávní jednání.

57

Jak již bylo uvedeno v bodě 45 výše, v projednávané věci se pan F. při schůzce dne 20. dubna 2004 podílel na výměně citlivých informací s panem B., týkajících se Spojeného království, Irska, Německa a Itálie. Pan F. se nijak nedistancoval od protisoutěžních jednání, o kterých byl informován, přičemž poskytl informace týkající se obchodní strategie žalobkyň ve Spojeném království, v Irsku a v Německu a uvedl, jak by se zachovaly v případě zvýšení cen v Itálii (viz body 41 až 44 výše), čímž podstatně snížil nejistotu stran jednání, které bylo možno z jejich strany očekávat na trhu (viz bod 45 výše). Argumenty žalobkyň, podle kterých z poznámek pana B. nevyplývá, že pan F. přijal závazky, pokud jde o jejich budoucí cenovou politiku ve Spojeném království, nebo že zvýšení cen vyjádřil jakoukoli podporu, jsou tudíž irelevantní. Na rozdíl od tvrzení žalobkyň, skutečnost, že byl informován o existenci kartelových schůzek, může zakládat protiprávní jednání, pokud jsou výměnou poskytnuty informace s cílem přispět ke společným cílům kartelové dohody (viz body 48 a 49 výše). Konečně skutečnosti, které nastaly později, ukazují, že po této schůzce žalobkyně sledovaly jednání tří dalších členů kartelové dohody. Z interního dokumentu žalobkyň zabaveného při kontrolách vyplývá, že po zvýšení cen tří dalších účastníků kartelové dohody ve Spojeném království a Irsku provedly zvýšení cen i žalobkyně (bod 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

58

Pokud jde o argument, podle kterého Komise neprokázala existenci dohody při kartelové schůzce ze dne 2. března 2004 ohledně zvýšení cen pro Německo, je ho třeba zamítnout jako zcela irelevantní. Z poznámek pana B. totiž vyplývá, že informoval pana F. o existenci a obsahu uvedené dohody, přičemž datum jejího přijetí třemi dalšími členy kartelové dohody nebylo relevantní, a že se pan F. tedy dověděl o její existenci. Výměnou za tuto informaci ostatně pan F. panu B. poskytl informace týkající se systému dvojích cen uplatněného na S., společného zákazníka žalobkyň a Pilkington, a musel ho informovat o prodejní ceně skutečně uplatňované vůči tomuto zákazníkovi. Pan F. navrhl i rozmezí zvyšování cen. Kromě toho pozdější skutečnosti potvrzují existenci uvedené dohody. Jak totiž bylo konstatováno v bodě 51 výše, byla tato dohoda provedena třemi dalšími členy kartelové dohody k datům blízkým datům oznámeným panem B. panu F. při schůzce ze dne 20. dubna 2004 a uvedeným v jeho poznámkách, dne 25. května 2004 ze strany Saint-Gobain, dne 4. června 2004 ze strany Pilkington a dne 7. června 2004 ze strany Glaverbel, zatímco plánovaná data byla 1. května, 15. května a 1. června 2004. Na rozdíl od tvrzení žalobkyň tato odchylka není významná a nezpochybňuje existenci uvedené dohody nebo výměny informací, ke které v této souvislosti došlo mezi panem F. a panem B. při schůzce ze dne 20. dubna 2004.

59

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba mít za to, že Komise právem v bodech 171 a 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí došla k závěru, že se zaprvé pan B. setkal s panem F. dne 20. dubna 2004, aby ho informoval o existenci dohod mezi třemi dalšími členy kartelu, pokud jde o zvýšení cen pro Spojené království, Irsko a Německo a že mu zadruhé pan F. na oplátku poskytl citlivé informace týkající se obchodní strategie žalobkyň na těchto trzích. Mimoto v případě Itálie pan F. uvedl, že žalobkyně nebudou proti případnému zvýšení cen. Komise proto správně došla k závěru, že schůzka ze dne 20. dubna 2004 měla protisoutěžní povahu a že se žalobkyně ke kartelové dohodě připojily od této schůzky (bod 330 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

60

Komise se domnívala, že se žalobkyně i nadále podílely na koluzních jednáních tím, že jim dne 15. června 2004 zatelefonovala Pilkington, aby je informovala o dohodě uzavřené ohledně italského trhu, se kterou souhlasily (body 189 až 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

61

Žalobkyně uvádějí, že Komise nepředložila žádný důkaz o obsahu telefonického rozhovoru mezi panem B. a panem F., ke kterému došlo v průběhu schůzky ze dne 15. června 2004, a že se Komise opírala pouze o prohlášení Glaverbel uskutečněná v rámci žádosti o shovívavost, aby potvrdila, že v průběhu tohoto rozhovoru pan F. uvedl, že se nebude stavět proti dohodě o cenách týkající se Itálie. Ve skutečnosti se pan F. omezil na tvrzení, že jelikož žalobkyně nehrají na italském trhu významnou roli, nemohou ovlivňovat ceny na uvedeném trhu, čímž potvrdil tvrzení učiněná při večeři dne 20. dubna 2004. Kromě toho se žalobkyně domnívají, že krátký telefonický rozhovor nelze srovnávat s účastí na kartelové schůzce, která podle Glaverbel trvala pět hodin.

62

Nejprve je třeba připomenout, že podle judikatury připomenuté v bodě 54 výše skutečnost, že prohlášení Glaverbel byla uskutečněna v rámci žádosti o shovívavost, nesnižuje jejich důkazní hodnotu.

63

Žalobkyně uznávají, že pan B. telefonoval panu F. a že hovořili o Itálii. Glaverbel uvedla, že pan B. informoval pana F. o dohodách o cenách přijatých během schůzky a že všem účastníkům bylo jasné, že vzhledem ke slovům pana F. neměly žalobkyně v úmyslu se stavět proti uvedeným dohodám (bod 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Jak tvrdí Komise, tato prohlášení jsou v souladu s prohlášeními pana F., podle kterých panu B. zopakoval, co mu již řekl na schůzce ze dne 20. dubna 2004, totiž že na italském trhu nehraje významnou roli, že se tato situace v blízké budoucnosti nezmění, a že nemůže tento trh ovlivňovat. Pan F. tudíž panu B. potvrdil, že žalobkyně nebudou narušovat dohody týkající se zvyšování cen na italském trhu. Kromě toho prohlášení Saint-Gobain, které žalobkyně nezpochybnily, potvrzuje existenci vztahu mezi žalobkyněmi a dohodami přijatými na schůzce dne 15. června 2004 v rozsahu, v němž se Saint-Gobain domnívala, že se pan F. účastnil uvedené schůzky (body 190 a 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

64

Je pravda, že Komise nepředložila písemné důkazy týkající se schůzky nebo telefonického rozhovoru ze dne 15. června 2004. Avšak podle judikatury uvedené v bodě 33 výše, v případech, kdy důkazy jsou útržkovité a rozptýlené, může Komise některé podrobnosti rekonstruovat dedukcí, což v projednávané věci učinila v napadeném rozhodnutí (bod 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Navíc žalobkyně nedokázaly předložit žádné jiné soudržné vysvětlení pro zdůvodnění tohoto zavolání nebo pro obsah telefonického rozhovoru mezi panem B. a panem F. o Itálii, jehož existenci nepopírají. Konečně není vzhledem k obsahu schůzky ze dne 20. dubna 2004, která se týkala zejména Itálie, a k okolnostem, za kterých došlo k tomuto telefonickému rozhovoru, skutečnost, že trvala pouze krátce, relevantní pro vyloučení její protisoutěžní povahy.

65

Komise se proto právem domnívala, že zaprvé pan B. telefonoval panu F. dne 15. června 2004, aby ho informoval o dohodách, které byly přijaty na schůzce, která se konala mezi zástupci třech dalších členů kartelové dohody a žalobkyněmi téhož dne, že mu pan F. v tomto ohledu sdělil své stanovisko, a zadruhé že uvedený rozhovor tak měl protisoutěžní povahu.

66

Komise se nakonec domnívala, že se žalobkyně a tři další členové kartelové dohody zúčastnili schůzky v Lucemburku dne 2. prosince 2004, v jejímž průběhu byla přijata rozhodnutí týkající se zvyšování cen, minimálních cen a jiných obchodních podmínek pro prodej výrobků z plochého skla v několika evropských zemích, přičemž vycházela z ručně psaných poznámek zabavených v prostorech Pilkington při neohlášených šetřeních, jakož i z výňatků ze zápisníků (body 197 až 264 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

67

Žalobkyně zpochybňují, že je tuto schůzku možno považovat za schůzku s protisoutěžním cílem. Zaprvé tvrdí, že šlo o večeři, která byla oznámena velkému počtu osob, konala se v restauraci přístupné veřejnosti a pan F. požádal o proplacení účtu za tuto večeři. Zadruhé mají za to, že Komise neprokázala, že tato schůzka vedla k dohodám o zvyšování cen mezi členy kartelové dohody, kteří by vyžadovali jejich účast. Tvrdí tak, že návrhy pána F. při této večeři nemohou být považovány za vyjádření jejich souhlasu s připojením se ke kartelové dohodě na úrovni EHP a že závěry Komise týkající se těchto poznámek jsou v rozporu s prohlášeními Glaverbel. Podle Glaverbel se totiž při této večeři nehovořilo o zvyšování cen, žalobkyně se před 11. únorem 2005 nikdy nezúčastnily mnohostranné schůzky této kartelové dohody a diskuse vedené při večeři se omezily na výměnu informací. Zatřetí žalobkyně tvrdí, že „schéma zvyšování cen“ uvedené v poznámkách pana B. a související komentáře, vyjadřují buď vlastní myšlenky pana B., nebo pravděpodobněji dvoustrannou diskusi mezi panem B. a panem H., zaměstnancem Saint-Gobain, které byly předneseny a částečně přijaty na schůzce z února 2005.

68

Nejprve je třeba upřesnit, že poznámky pana B. jsou dvojího druhu. První poznámky byly zaznamenány na papíře s hlavičkou hotelu N. a Pilkington a jsou nazvány „schůzka GEPVP v Lucemburku“ a druhé byly zaznamenány na papíře s hlavičkou Pilkington a jsou nazvány „Záznam z 2/12/2004“. Z prohlášení Pilkington, které žalobkyně nezpochybnily, vyplývá, že první poznámky vypracoval pan B. dne 3. prosince 2004 pro vlastní potřebu a vyjadřovaly myšlenky ke schůzce ze dne 2. prosince 2004, zatímco druhé byly zaznamenány v průběhu schůzky ze dne 2. prosince 2004.

69

Z názvu těchto druhých poznámek „Záznam“, z jejich data „2/12/2004“, a z jejich obsahu vyplývá, že představují zápis ze schůzky, která se konala uvedeného dne. Odrážejí totiž diskuse mezi účastníky týkající se ceny plochého skla v různých zemích EHP, informace poskytnuté panem F. a v části „Obecné dohody“ přijaté dohody. Toto posouzení je potvrzeno prvními prohlášeními Pilkington, podle kterých jsou tyto strany vytvořeny z poznámek, zaznamenaných v průběhu schůzky konané v uvedený den v Lucemburku.

70

Tyto poznámky rovněž umožňují dokázat, že otázky diskutované během této schůzky, a tedy i schůzka samotná měly zjevně protisoutěžní povahu. Je z nich totiž zřejmé, že se členové kartelové dohody dohodli na zvýšení cen v různých zemích EHP a že pan F. poskytl některé citlivé informace. Glaverbel rovněž potvrdila protisoutěžní povahu uvedené schůzky ve svém prohlášení ze dne 8. března 2005, podle kterého „se při této večeři nad rámec běžných diskusí o cenách dlouze diskutovalo o situaci zákazníka S.“.

71

Je proto třeba konstatovat, že poznámky pana B. a shodná prohlášení Pilkington a Glaverbel týkající se diskusí, které proběhly v průběhu večeře, umožňují zaprvé prokázat protisoutěžní povahu schůzky ze dne 2. prosince 2004 a zadruhé zrušit původní prohlášení Glaverbel, na která se odvolávají žalobkyně, podle kterých se při této večeři nehovořilo o zvyšovaní cen. Jak bylo uvedeno v bodě 45 výše, s ohledem na tyto okolnosti nemohou argumenty žalobkyň, podle kterých ke schůzce došlo v průběhu večeře a pan F. požádal o proplacení účtu za tuto večeři, stačit ke zpochybnění protisoutěžní povahy uvedené schůzky.

72

Žalobkyně popírají, že na této schůzce byly přijaty dohody o cenách, a tvrdí, jak ostatně uvedla Pilkington ve své odpovědi na oznámení námitek, že šlo o výměnu informací, nikoli o dohodu. Z poznámek pana B. však vyplývá, že vedle této výměny informací přijali členové kartelové dohody v průběhu této schůzky rovněž dohody o cenách. Pro Itálii tak byly stanoveny minimální ceny; pro Spojené království byla stanovena cílová cena, jakož i kalendář a postup zvyšování cen; pro pobaltské státy bylo rozhodnuto, že žalobkyně zvýší ceny; pro Polsko bylo rozhodnuto, že žalobkyně zvýší ceny v březnu 2005; pro Francii bylo rozhodnuto o zvýšení cen o 10 %, které oznámily žalobkyně; pro Benelux bylo rozhodnuto o zvýšení cen o 10 %, a konečně pro Německo bylo dohodnuto zvýšení cen provedené Pinkington. Kromě toho poslední strana poznámek pana B. nazvaná „Obecné dohody“ částečně shrnuje dohody o cenách, které byly uzavřeny a které jsou uvedeny v těchto poznámkách, a částečně se týká jiných dohod.

73

Jak tvrdí žalobkyně, skutečnost, že z poznámek pana B. vyplývá, že pan F. poskytl údaje, ze kterých lze vyvodit účast žalobkyň na dohodách uzavřených při večeři, není relevantní. Podle ustálené judikatury k prokázání účasti podniku na protiprávním jednání postačuje, aby Komise prokázala, že se uvedený podnik účastnil schůzek, na kterých byly uzavřeny protisoutěžní dohody, aniž se tomu zjevně bránil. Pokud byla účast na takových schůzkách prokázána, přísluší tomuto podniku, aby předložil údaje prokazující, že jeho účast na zmíněných schůzkách nebyla vedena žádným protisoutěžním záměrem, a to tím, že prokáže, že svým soutěžitelům sdělil, že jeho účast na těchto schůzkách měla odlišnou povahu než jejich (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 32 výše, bod 96, a Aalborg Portland a další v. Komise, bod 33 výše, bod 81). Jak Soudní dvůr uvedl v bodě 82 rozsudku Aalborg Portland a další v. Komise, bod 33 výše, důvodem, o který se opírá tato právní zásada je, že podnik tím, že se účastní uvedené schůzky, aniž se veřejně distancuje od jejího obsahu, vede ostatní účastníky k domnění, že souhlasí s výsledkem setkání a že se jím bude řídit.

74

Tato judikatura týkající se tichého souhlasu spočívá na předpokladu, že se dotyčný podnik účastnil schůzek, na nichž byly uzavřeny dohody protisoutěžní nebo zjevně protisoutěžní povahy (viz rozsudek Coats Holdings a Coats v. Komise, bod 35 výše, bod 91 a citovaná judikatura), což platí pro projednávanou věc, jak již bylo uvedeno v bodě 71 výše.

75

V projednávané věci žalobkyně nepředložily žádný důkaz, který by umožňoval prokázat, že i když se pan F. zúčastnil schůzky v jejich jménu, distancoval se od přijatých dohod. Proto v souladu s judikaturou uvedenou v předcházejících bodech stačí pouhá účast pana F. na schůzce v postavení zástupce žalobkyň k tomu, aby bylo možno mít za to, že jménem žalobkyň vyjádřil tichý souhlas s dohodami přijatými na této schůzce.

76

Na rozdíl od tvrzení žalobkyň tudíž z poznámek učiněných panem B. na schůzce ze dne 2. prosince 2004 vyplývá, že členové kartelové dohody si na této schůzce pouze nevyměnili citlivé informace, nýbrž rovněž přijali dohody týkající se zvýšení cen různých tříd plochého skla v různých zemích EHP a že pan F., jménem žalobkyň, vyjádřil tichý souhlas s těmito dohodami.

77

Žalobkyně však tvrdí, že „schéma zvyšování cen“ zmíněné v poznámkách pana B. neuvádí, že byla uzavřena všeobecná dohoda o budoucím zvyšování cen. Je třeba uvést, že „schéma zvyšování cen“ je obsaženo v poznámkách pana B. vyhotovených po večeři na papíře s hlavičkou hotelu N. Jak bylo uvedeno v bodě 68 výše, tyto poznámky byly zapsány pro jeho vlastní potřebu. V tomto kontextu „schéma zvyšování cen“ představuje pouze rubriku, ve které je uvedená tabulka, která shrnuje různé dohody o cenách pro následující rok uvedené v bodě 72 výše, a dotyčné komentáře nemohou být považovány za panem B. provedený výklad role, kterou by žalobkyně mohly hrát v kartelové dohodě, ani za shrnutí dvoustranné diskuse mezi panem B. a panem H. po večeři. Proto tento argument týkající se „schématu zvyšování cen“ nemůže stačit ke zpochybnění skutečnosti, že na uvedené schůzce byly přijaty dohody o zvyšování cen.

78

Žalobkyně rovněž tvrdí, že věty uvádějící, že „obecná vyjádření týkající se jednání Guardian podpořili ostatní“ a že „ceny na všech trzích jsou ohroženy“, které jsou uvedeny před „schématem zvyšování cen“, přejímají komentáře pana B., pana H., zaměstnance Saint-Gobain, nebo pana D., zaměstnance Glaverbel, prokazující, že se neodchýlily od své agresivní strategie. Toto tvrzení nemůže vyvrátit předcházející závěr. Tyto věty, patřící do kontextu shrnutí otázek projednávaných při schůzce z předcházejícího dne panem B. pro jeho vlastní potřebu (viz body 68 a 77 výše) nenaznačují distancování se žalobkyň od dohod. Zaprvé je věta uvádějící, že „ceny na všech trzích jsou ohroženy“, konstatováním situace, která existovala v okamžiku schůzky ze dne 2. prosince 2004 (viz například zápis ze schůzky uvádějící stran Spojeného království, že „ceny v UK jsou považovány za nízké“, stran Francie, že „[c]eny jsou v současnosti téměř nejnižší v Evropě“, stran Německa, že „[c]eny musejí být okamžitě stabilizovány na současné úrovni“, stran Španělska, že „pád cen trvá již 2 měsíce“, jakož i stran první z přijatých obecných dohod, že se předpokládá „[z]mrazení cen v celé Evropě v nadcházejících měsících“). Zadruhé je uvedeno, že „obecná vyjádření týkající se jednání Guardian podpořili ostatní“, což představuje kritiku jednání žalobkyň před uvedenou schůzkou, které až do tohoto dne nebylo jednáním očekávaným [zejména viz zápis ze schůzky uvádějící stran pobaltských států, že „[a]čkoli bylo dohodnuto zvýšit ceny (Gl + P tak učinily), G ceny nezvýšila a ceny jsou nyní na téže úrovni (Ø [= průměr] 260)“].

79

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba dojít k závěru, že na rozdíl od tvrzení žalobkyň (viz bod 31 výše) kontakty mezi žalobkyněmi a třemi dalšími členy kartelové dohody nespadají do „zkušební fáze“, nýbrž představují skutečnou účast na kartelové dohodě. Bylo totiž prokázáno, že se žalobkyně, zastoupené panem F., ke kartelové dohodě připojily při schůzce ze dne 20. dubna 2004, že dne 15. června 2004 přijaly telefonický hovor, že dne 2. prosince 2004 uspořádaly večeři a že diskuse vedené při těchto třech událostech měly protisoutěžní cíl. Kromě toho žalobkyně uznaly svou účast na schůzce ze dne 11. února 2005, která měla rovněž protisoutěžní cíl. Jelikož konání schůzek ze dne 20. dubna a 2. prosince 2004 a účast žalobkyň na nich byly prokázány poznámkami učiněnými panem B. při uvedených schůzkách, jejichž důkazní hodnota nebyla žalobkyněmi účinně zpochybněna (viz body 39, 40, 69 a 70 výše), nemohou alternativní vysvětlení předložená v tomto ohledu žalobkyněmi zpochybnit jejich účast na kartelové dohodě od 20. dubna 2004.

80

Proto měla Komise v napadeném rozhodnutí právem za to, že se žalobkyně kartelové dohody účastnily od 20. dubna 2004.

81

První část projednávaného žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

82

Komise se domnívala, že k protiprávnímu jednání došlo v rámci celého EHP, jelikož jeho původci prodávali dotčené výrobky přinejmenším v EHP, jejich společný podíl na prodeji tam představoval nejméně 80 %, zásobovaly své zákazníky z EHP ze svých výrobních zařízení a skladů umístěných na celém tomto území a předmět kartelové dohody měl evropské měřítko. V tomto ohledu Komise zdůraznila, že ačkoli se diskuse lišily v závislosti na dotčené zemi EHP, všechny měly tentýž protisoutěžní cíl (body 368 až 371 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

83

Žalobkyně tento závěr Komise zpochybňují a tvrdí, že zaprvé země uvedené na schůzkách ze dne 20. dubna, 15. června a 2. prosince 2004 nemají být zohledněny pro určení zeměpisného rozsahu kartelové dohody, jelikož tyto schůzky neměly protisoutěžní cíl a že zadruhé se dohody o cenách uzavřené na schůzce ze dne 11. února 2005 netýkaly Německa, Španělska, Rakouska, Portugalska a Beneluxu a že se dohody, které stanovovaly strop snížení cen a slev, týkaly pouze Německa, Rakouska a Švýcarska.

84

Je však třeba připomenout, že z bodů 59, 65 a 79 výše vyplývá, že schůzky ze dne 20. dubna a 2. prosince 2004, jakož i telefonický rozhovor ze dne 15. června 2004 měly protisoutěžní cíl. Proto je třeba k určení zeměpisného rozsahu kartelové dohody zohlednit země uvedené při těchto schůzkách a země, kterých se týkala schůzka ze dne 11. února 2005.

85

Žalobkyně tvrdí, že důkazy předložené Komisí k prokázání jejich účasti na dohodách týkajících se celého EHP nejsou dostačující.

86

V projednávané věci Komise založila své tvrzení, podle kterého se kartelové dohody týkaly celého EHP, na třech okolnostech. Zaprvé se jedná o zápisy z různých schůzek kartelové dohody, jakož i o skutečnosti týkající se telefonického rozhovoru ze dne 15. června 2004. Z těchto dokumentů přitom vyplývá, že se různé dohody týkaly různých evropských zemí, totiž Belgie, Německa, Estonska, Irska, Řecka, Španělska, Francie, Itálie, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Nizozemska, Rakouska, Polska, Portugalska, Spojeného království a Švýcarska. Ze zápisu ze schůzky ze dne 2. prosince 2004 konkrétně vyplývá, že se účastníci rozhodli zmrazit ceny v celé Evropě (bod 370 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

87

Zadruhé Komise zohlednila organizaci výroby a distribuce plochého skla každého účastníka kartelové dohody. Výroba a distribuce byly totiž organizovány v celém EHP, takže výrobky z továrny nacházející se v jedné zemi byly distribuovány v několika blízkých zemích (body 55 a 369 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tuto skutečnost potvrdily samotné žalobkyně, přičemž pan F. uvedl, že každá továrna měla svůj trh obecně určený v rozsahu 300 až 400 km. Zeměpisná organizace sítě továren každého člena kartelové dohody jim tedy umožňovala uspokojit poptávku na ploché sklo v rámci celého EHP.

88

Zatřetí Komise zohlednila původ účastníků kartelových schůzek, kterými byli obchodní zástupci členů kartelové dohody na evropské úrovni, jakož i jejich nejvýznamnější zástupci ve výboru „Marketing a komunikace“ (Marcomm) GEPVP, což žalobkyně nezpochybnily (body 369 a 370 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

89

Závěr Komise týkající se zeměpisného rozsahu kartelové dohody potvrzují další skutečnosti. Jedná se zaprvé o prohlášení Glaverbel, podle kterých se na jedné straně Saint-Gobain, Pilkington a Glaverbel zúčastnily dvoustranných a mnohostranných schůzek, které měly za cíl omezit konkurenci na evropském trhu s plochým sklem, na kterém docházelo k neustálému poklesu cen. Na druhé straně byly žalobkyně informovány o existujících dohodách přijatých třemi dalšími členy kartelové dohody v březnu 2004 a od tohoto data se účastnily schůzek (body 80 a 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Proto se na rozdíl od tvrzení žalobkyň prohlášení Glaverbel v tomto ohledu netýkají pouze trojstranné kartelové dohody, které se žalobkyně nezúčastnily. Zadruhé jde o stížnost, kterou Komisi adresovala GEPVP, jejímiž členy jsou členové kartelové dohody, která se týká projektu státní podpory, ve které se uvádí, že „trh s plochým sklem je celoevropským trhem, jehož významnou část představuje mezistátní obchod“ (bod 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zatřetí se jedná o zápis a poznámky vyhotovené panem B. následující den po schůzce ze dne 2. prosince 2004 a zápis ze schůzky ze dne 11. února 2005 dokládající, že účastníci kartelové dohody diskutovali o evropských zemích, které nejsou uvedeny v bodě 86 výše, zejména o Bulharsku, Kypru, Rumunsku a skandinávských zemích.

90

Kromě toho se žalobkyně nemohou odvolávat na judikaturu, podle které právě dotyčné podniky určují zeměpisný rozsah trhu, který může mít buď větší, nebo menší rozsah než relevantní zeměpisný trh, jelikož se tato judikatura týká otázky nezbytnosti definovat relevantní zeměpisný trh pro uplatnění článku 81 ES, která není v projednávané věci vznesena. Podle judikatury má totiž Komise povinnost vymezit trh v rozhodnutí přijatém podle článku 81 ES pouze v případě, kdy bez takového vymezení nelze zjistit, zda může dotčená dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda je jejich účelem nebo výsledkem vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu (rozsudky Tribunálu ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, T-62/98, Recueil, s. II-2707, bod 230, ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T-44/00, Sb. rozh. s. II-2223, bod 132, a ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T-38/02, Sb. rozh. s. II-4407, bod 99). V zásadě, jestliže je samotným cílem dohody omezení hospodářské soutěže, není nutné dotčené zeměpisné trhy vymezovat přesným způsobem, neboť skutečná či potenciální hospodářská soutěž na dotyčných územích musela být nutně omezena bez ohledu na to, zda tato území tvoří nebo netvoří trhy ve striktním slova smyslu (výše uvedený rozsudek Mannesmannröhren-Werke v. Komise, bod 132; v tomto smyslu rovněž viz rozsudky Tribunálu ze dne 14. května 1998, Enso Española v. Komise, T-348/94, Recueil, s. II-1875, bod 232, a ze dne 18. července 2005, Scandinavian Airlines System v. Komise, T-241/01, Sb. rozh. s. II-2917, bod 99). K určení zeměpisného rozsahu protiprávního jednání, který bude zohledněn pro určení závažnosti protiprávního jednání, tedy stačí, že Komise posoudí větší nebo menší rozsah zeměpisné oblasti relevantního nebo relevantních trhů, aniž je povinna relevantní trhy přesně vymezovat (výše uvedený rozsudek Scandinavian Airlines System v. Komise, bod 99).

91

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba uvést, že všechny indicie předložené Komisí, které buď žalobkyně nezpochybnily, nebo které jsou potvrzeny jinými důkazy, umožňují dokázat, že se zeměpisný rozsah kartelové dohody vztahoval na celé území EHP. Komise se tedy správně domnívala, že k protiprávnímu jednání došlo na celém území EHP.

92

Druhou část projednávaného žalobního důvodu, a tedy projednávaný žalobní důvod v plném rozsahu, je tudíž třeba zamítnout.

93

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že návrhová žádání směřující ke zrušení musejí být zamítnuta.

94

Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke snížení výše pokuty vznášejí žalobkyně tři žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu žádají Tribunál o snížení výše jejich pokuty v důsledku částečného zrušení napadeného rozhodnutí. Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu diskriminace a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o výpočet výše pokuty, a třetí žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení vzhledem k velmi omezené a pasivní roli, kterou žalobkyně údajně hrály v protiprávním jednání a z porušení zásady zákazu diskriminace.

95

Žalobkyně tvrdí, že výši jejich pokuty je třeba snížit, aby bylo zohledněno částečné zrušení napadeného rozhodnutí. Domnívají se, že pokuta musí být vypočítána pouze na základě prodejů za rok 2004 v souvislosti se zeměmi EHP, ohledně nichž není protiprávní jednání zpochybněno, jejichž výše činí 241,6 milionu eur. Kromě toho se domnívají, že pokuta musí zohledňovat mimořádně krátkou dobu trvání jejich účasti na kartelové dohodě, omezenou na jednu jedinou schůzku a trvající nanejvýš 12 dní.

96

Z bodů 79 a 91 výše vyplývá, že Komise v napadeném rozhodnutí správně rozhodla, že se žalobkyně na kartelové dohodě podílely od 20. dubna 2004 do 22. února 2005, a že se protiprávní jednání týkalo celého území EHP.

97

Není tudíž třeba snížit výši pokuty s ohledem na dobu trvání a zeměpisný rozsah kartelové dohody, a tento žalobní důvod je proto třeba zamítnout.

98

Žalobkyně se domnívají, že Komise porušila zaprvé zásadu zákazu diskriminace tím, že z výpočtu pokuty tří dalších členů kartelové dohody vyloučila hodnotu závislých prodejů, tedy interních prodejů skupin, a zadruhé povinnost uvést odůvodnění týkající se těchto výpočtů.

99

Žalobkyně tak zdůrazňují, že při nedostatku odůvodnění týkajícího se výpočtu pokuty tří dalších členů kartelové dohody a vzhledem k důvěrné povaze použitých údajů, je pro ně nemožné určit povahu a hodnotu vyloučených závislých prodejů pro každého jednotlivého účastníka kartelové dohody. Tvrdí, že Tribunálu tudíž přísluší, aby kompenzoval vyloučení uvedených prodejů tím, že sníží výši pokuty, která jim byla uložena, poměrně k objemům vyloučeným z trhu s plochým sklem. Toto řešení by bylo v souladu s pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. C 210, s. 2, dále jen „pokyny pro výpočet pokut“), jelikož toto řešení umožňuje vhodným způsobem reflektovat relativní váhu podniku na relevantním trhu a bylo již přijato Tribunálem.

100

Žalobkyně uvádějí, že Komise z celkové hodnoty trhu ve výši 2,7 miliardy eur vyloučila miliardu eur odpovídající závislým prodejům. Toto číslo vyplývá z odečtení celkové částky prodejů plochého skla uvedené v napadeném rozhodnutí, totiž 1,7 miliardy eur (bod 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí), od celkové částky uvedené v oznámení námitek, totiž 2,7 miliardy eur (bod 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a představuje 37 % celkového objemu trhu, jehož hodnota je 2,7 miliardy eur.

101

Komise popírá argumenty žalobkyň.

102

Podle ustálené judikatury závisí rozsah povinnosti uvést odůvodnění na povaze dotčeného aktu a kontextu, v němž byl přijat. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, tak aby zaprvé soud Evropské unie mohl vykonávat svůj přezkum a zadruhé aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, aby mohly hájit svá práva a ověřit, zda je rozhodnutí opodstatněné.

103

Není vyžadováno, aby v odůvodnění byly uvedeny všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext a rovněž s ohledem na všechna pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C-367/95 P, Recueil, s. I-1719, bod 63, a ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C-521/09 P, Sb. rozh. s. I-8947, bod 150).

104

V projednávané věci měla Komise za to, že se protisoutěžní dohody týkaly prodejů plochého skla nezávislým zákazníkům (bod 377 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a proto tyto prodeje použila pro výpočet základní částky pokut (bod 41 odůvodnění, tabulka č. 1, a bod 470 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise tudíž z výpočtu pokuty vyloučila prodej plochého skla určený ke zpracování podnikovým úsekem nebo společností téže skupiny. Jelikož byla existence protisoutěžního jednání prokázána pouze u prodejů nezávislým zákazníkům, nelze Komisi vytýkat, že z výpočtu pokuty vyloučila interní prodeje vertikálně integrovanými členy kartelové dohody. Kromě toho jí nelze vytýkat, že neodůvodnila vyloučení uvedených prodejů z výpočtu pokuty.

105

Jak uvedla Komise, nebylo dále prokázáno, že vertikálně integrovaní členové kartelové dohody, kteří dodávali dotyčné výrobky oddělením téhož podniku nebo společnostem, které patřily do téže skupiny podniků, měly nepřímý zisk z dohodnutého zvýšení cen ani že zvýšení tržních cen na vstupu vedlo ke konkurenční výhodě na trhu výrobků z plochého skla na výstupu.

106

Konečně, pokud jde o argument, podle kterého Komise porušila zásadu zákazu diskriminace tím, že z výpočtu pokuty vyloučila interní prodeje, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení nebo zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, BPB de Eendracht v. Komise, T-311/94, Recueil, s. II-1129, bod 309 a citovaná judikatura). Jelikož se Komise v projednávané věci domnívala, že se protisoutěžní dohody dotýkaly pouze cen plochého skla účtovaných nezávislým zákazníkům, vedlo ji vyloučení interních prodejů z výpočtu pokuty v případě vertikálně integrovaných členů kartelové dohody pouze k tomu, že rozdílně zacházela s objektivně rozdílnými situacemi. Proto nelze Komisi vytýkat, že porušila zásadu zákazu diskriminace.

107

Tento žalobní důvod je proto třeba zamítnout v plném rozsahu.

108

Žalobkyně se domnívají, že Komise nezohlednila omezenou a pasivní roli, kterou hrály v protiprávním jednání ve srovnání s třemi dalšími členy kartelové dohody, kteří se na ní podíleli déle než 20 let. Účast žalobkyň se údajně omezila jen na jednu schůzku, která neměla tajnou povahu, a dohody, které na ní byly přijaty, se týkaly pouze některých zemí a nebyly nikdy uskutečněny. Stejně tak poznámky pana B. týkající se schůzky ze dne 11. února 2005 neumožňovaly prokázat, že pan F. souhlasil s účastí na zvyšování cen nebo jeho řízením. Podle žalobkyň měla Komise za těchto okolností při stanovení pokuty zohlednit jejich pasivní roli v kartelové dohodě.

109

Jestliže se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je třeba podle judikatury v rámci stanovení částky pokut přezkoumat závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 623, a Aalborg Portland a další v. Komise, bod 33 výše, bod 92; rozsudek Tribunálu ze dne 13. září 2010, Trioplast Industrier v. Komise, T-40/06, Sb. rozh. s. II-4893, bod 105), což zvláště předpokládá prokázání jejich rolí v protiprávním jednání po dobu jejich účasti na něm (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 32 výše, bod 150, a rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 1991, Enichem Anic v. Komise, T-6/89, Recueil, s. II-1623, point 264).

110

Podle odst. 29 třetí odrážky pokynů pro výpočet pokut představuje pasivní role podniku v uskutečňování protiprávního jednání polehčující okolnost. Uvádí, že se tato okolnost uplatní pouze, „jestliže dotyčný podnik poskytne důkaz o tom, že jeho účast na protiprávním jednání je podstatně omezená, a v důsledku toho prokáže, že v době, kdy byl stranou protiprávních dohod, se ve skutečnosti vyhýbal jejich provádění a choval se na trhu konkurenčním způsobem“. Kromě toho podle uvedeného odstavce 29 „pouhá skutečnost, že se určitý podnik účastnil protiprávního jednání kratší dobu než ostatní podniky, se nebude považovat za polehčující okolnost, neboť je již zohledněna při výpočtu základní výše pokuty“.

111

Podle judikatury lze mezi skutečnostmi, které mohou ukazovat na pasivní roli podniku v kartelové dohodě, zohlednit jeho výrazně sporadičtější účast na schůzkách ve srovnání s běžnými účastníky kartelové dohody, jakož i jeho opožděný vstup na trh, který je předmětem protiprávního jednání, bez ohledu na dobu trvání jeho účasti na něm, nebo také existenci výslovných prohlášení učiněných v tomto smyslu zástupci ostatních podniků, které se protiprávního jednání účastnily (rozsudky Tribunálu BPB de Eendracht v. Komise, bod 106 výše, bod 343, a ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise, T-220/00, Recueil, s. II-2473, bod 168). V tomto ohledu nehrají okolnosti, podle nichž byl podnik nejméně aktivním účastníkem kartelových schůzek nebo se omezil na získávání informací, které mu jednostranně oznámil konkurent, aniž vyjádřil jakoukoli výhradu nebo nesouhlas, žádnou roli pro prokázání pasivní role tohoto podniku v rámci kartelové dohody (rozsudek Ciments, bod 45 výše, bod 1849).

112

V projednávané věci nejprve z bodu 79 výše vyplývá, že se žalobkyně účastnily na kartelové dohodě od 20. dubna 2004. Je proto třeba připomenout, že na schůzce ze dne 20. dubna 2004 a během telefonického rozhovoru ze dne 15. června 2004 žalobkyně své konkurenty informovaly o svém budoucím chování na trhu a od společnosti Pilkington dostaly, aniž projevily jakýkoli nesouhlas, informace týkající se dohod o zvýšeních cen zamýšlených třemi dalšími členy kartelové dohody. Žalobkyně se zúčastnily kartelových schůzek ze dne 2. prosince 2004 a 11. února 2005, aniž by se výslovně distancovaly od protisoutěžních diskusí, ke kterým při těchto schůzkách došlo. Dále z bodu 79 výše a z napadeného rozhodnutí také vyplývá, že žalobkyně uspořádaly schůzku ze dne 2. prosince 2004 (bod 502 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konečně z bodů 70 a 72 výše a z napadeného rozhodnutí vyplývá, že na schůzkách ze dne 2. prosince 2004 a 11. února 2005 žalobkyně souhlasily se zvýšením cen v různých regionech a že se podílely na výměně citlivých informací (bod 502 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Jejich jednání v kartelové dohodě tudíž nelze označit za pasivní.

113

Okolnost, podle které žalobkyně neprovedly některé dohody přijaté na schůzkách, které se konaly před 2. prosincem 2004, a na schůzce ze dne z 11. února 2005, nestačí k prokázání toho, že se na trhu chovaly v souladu s pravidly hospodářské soutěže. Výměna citlivých informací, ke které došlo na schůzce ze dne 2. prosince 2004 a telefonický rozhovor ze dne 15. června 2004 totiž umožňují opačný závěr. Ačkoli tedy žalobkyně nejprve nerespektovaly některé dohody o zvýšení cen, zejména stran pobaltských zemí, bylo prokázáno, že provedly jiné dohody a že aktivně spolupracovaly s třemi dalšími členy kartelové dohody, zejména tím, že jim poskytly podstatné informace pro přijetí a provedení dohod o cenách (viz body 57, 59, 63 a 65 výše). Kromě toho je skutečnost, že dohody přijaté na schůzce ze dne 11. února 2005 nebyly provedeny, vysvětlitelná spíše zahájením kontrol prováděných Komisí nežli chováním žalobkyň dodržujícím pravidla hospodářské soutěže (viz bod 296 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

114

Co se týče výpočtu pokut uložených třem dalším členům kartelové dohody, žalobkyně Komisi dále vytýkají, že nezohlednila jejich opakovaná protiprávní jednání a nezvýšila jejich pokutu, aby zajistila její odrazující povahu, ačkoli obrat některých z nich byl jednoznačně vyšší než obrat žalobkyň. Proto Komise tím, že s rozdílnými situacemi zacházela stejně, porušila zásadu zákazu diskriminace.

115

Především je třeba připomenout, že Komise má při určení výše pokut širokou posuzovací pravomoc (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Mo och Domsjö v. Komise, C-283/98 P, Recueil, s. I-9855, bod 47; rozsudky Tribunálu ze dne 5. prosince 2006, Westfalen Gassen Nederland v. Komise, T-303/02, Sb. rozh. s. II-4567, bod 151, a Trioplast Industrier v. Komise, bod 109 výše, bod 141).

116

Jak bylo připomenuto v bodě 106 výše, k porušení zásady zákazu diskriminace dochází tehdy, když se stejné pravidlo uplatňuje na rozdílné situace. Je třeba uvést, že v projednávané věci Komise neuplatnila ve vztahu k žalobkyním přitěžující okolnosti, jako je odrazující povaha a opakování protiprávního jednání.

117

Co se týče odrazující povahy pokut, je třeba připomenout, že tvoří jeden z prvků, které mají být zohledněny při výpočtu výše pokuty. Je totiž ustálenou judikaturou (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, body 105 a 106), že účelem pokut uložených z důvodu porušení článku 81 ES a stanovených v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je potrestání protiprávních úkonů dotyčných podniků, jakož i odrazení jak dotyčných podniků, tak dalších hospodářských subjektů od budoucího porušování pravidel práva hospodářské soutěže Evropské unie. Komise tedy může při výpočtu výše pokuty zohlednit zejména velikost a hospodářskou sílu dotyčného podniku (výše uvedený rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, body 119 až 121). Komise však není při určení výše pokut na základě závažnosti a doby trvání dotčeného protiprávního jednání povinna zajistit v případě, že jsou pokuty ukládány několika podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, aby jí vypočtené konečné částky pokut pro dotyčné podniky vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi nimi, pokud jde o jejich celkový nebo relevantní obrat (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C-189/02 P, C-202/02 P, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P, Sb. rozh. s. I-5425, bod 312).

118

V projednávané věci však z napadeného rozhodnutí vyplývá, že násobící koeficient z důvodu odrazujícího účinku pokuty byl uplatněn na Saint-Gobain při výpočtu její pokuty, z důvodu „její větší přítomnosti v odvětví výroby skla“ a „jejího obratu, [který] je v absolutních číslech zřetelně vyšší než obrat ostatních“ (bod 519 odůvodnění).

119

Pokud jde o ostatní podniky, které se podílely na kartelové dohodě, je třeba konstatovat, že na ně nebyl uplatněn žádný násobící koeficient. Žalobkyně se však omezily na tvrzení, že obrat Glaverbel představoval trojnásobek jejich obratu, aniž uvedly obrat Pilkington. Vzhledem k judikatuře připomenuté v bodě 117 výše, nemůže sama tato skutečnost, za předpokladu, že by byla prokázána, stačit k závěru, že Komise byla povinna uplatnit násobící koeficient z důvodu odrazujícího účinku pokuty.

120

Z předcházejících úvah vyplývá, že Komise zohlednila rozdíly, které existovaly mezi podniky účastnícími se kartelové dohody, tím, že stanovila případný násobící koeficient k zajištění odrazujícího účinku pokut.

121

Pokud jde o argument týkající se nezvýšení pokuty uložené Saint-Gobain a Glaverbel z důvodu opakování protiprávního jednání, a zejména maximální lhůty, po jejímž překročení nelze toto opakování zohlednit, je třeba zdůraznit, že ani nařízení č. 1/2003 ani pokyny pro výpočet pokut takovou lhůtu nestanoví a že neexistence takové lhůty neporušuje zásadu právní jistoty (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C-413/08 P, Sb. rozh. s. I-5361, body 66 a 67).

122

Zásada proporcionality však vyžaduje, aby byla při posouzení sklonu podniku porušovat pravidla hospodářské soutěže zohledněna doba, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením těchto pravidel. V rámci soudního přezkumu postupu Komise v oblasti práva hospodářské soutěže může být tedy soud veden k tomu, aby ověřil, zda Komise dodržela uvedenou zásadu, když z důvodu opakování protiprávního jednání zvýšila uloženou pokutu a obzvláště, zda je takové zvýšení nutné zejména s ohledem na dobu, která uplynula mezi dotčeným protiprávním jednáním a dřívějším porušením pravidel hospodářské soutěže (rozsudek Lafarge v. Komise, bod 121 výše, bod 70).

123

Jak uvádí Komise, v projednávané věci uplynulo před zahájením druhého protiprávního jednání spáchaného těmito dvěma podniky patnáct let a na rozdíl od tvrzení žalobkyň nebylo prokázáno pokračování mezi prvním a druhým protiprávním jednáním. Toto období neumožňuje potvrdit sklon těchto podniků porušovat pravidla hospodářské soutěže. Je tedy třeba mít za to, že Komise neporušila zásadu zákazu diskriminace tím, že se domnívala, že období, které uplynulo mezi oběma protiprávními jednáními, bylo dostatečně dlouhé na to, aby bylo vyloučeno zvýšení pokuty uložené Saint-Gobain a Glaverbel z důvodu opakování protiprávního jednání.

124

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba tento žalobní důvod, a tudíž všechna návrhová žádání žalobkyň směřující ke snížení výše pokuty, zamítnout.

125

Na jednání vznesly žalobkyně námitku nepřípustnosti týkající se odkazů učiněných Komisí, v žalobní odpovědi a v její odpovědi ze dne 23. ledna 2012 na písemné otázky položené Tribunálem, na odpověď Pilkington na oznámení námitek, neboť neměly v průběhu správního řízení přístup k uvedenému dokumentu, a neznaly tudíž jeho obsah. Uvedly, že Komise nemohla použit uvedenou odpověď jako dokument v jejich neprospěch, aniž porušila jejich právo na obhajobu.

126

Komise uvedla, že tyto skutečnosti neobsahovaly poznatky v neprospěch žalobkyň a že nebyly nezbytné pro rozhodnutí sporu.

127

V tomto ohledu je třeba uvést, že ze všech předcházejících úvah vyplývá, že odkazy učiněné Komisí na odpověď Pilkington na oznámení námitek v žalobní odpovědi a v její odpovědi ze dne 23. ledna 2012 na písemné otázky položené Tribunálem nejsou nezbytné pro rozhodnutí sporu Tribunálem. O námitce nepřípustnosti vznesené žalobkyněmi proto není třeba rozhodnout.

128

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

Skutkový základ sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K přípustnosti některých dokumentů a odkazů na tyto dokumenty

K přípustnosti dopisu Komise ze dne 10. února 2012

K přípustnosti odkazů na dokumenty, které nebyly předloženy Tribunálu

K návrhovým žádáním směřujícím k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí

K první části, vycházející z nesprávného posouzení doby trvání účasti žalobkyň na protiprávním jednání

– Ke schůzce ze dne 20. dubna 2004

– K telefonickému rozhovoru ze dne 15. června 2004

– Ke schůzce ze dne 2. prosince 2004

K druhé části, vycházející z nesprávného posouzení zeměpisného rozsahu dohod

K návrhovým žádáním směřujícím ke snížení výše pokuty

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z potřeby snížit výši pokuty v důsledku částečného zrušení napadeného rozhodnutí

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady zákazu diskriminace a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o výpočet výše pokuty

K žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného právního posouzení vzhledem k velmi omezené a pasivní roli, kterou údajně hrály v protiprávním jednání, a z porušení zásady zákazu diskriminace

K přípustnosti odkazů učiněných Komisí na odpověď Pilkington na oznámení námitek

K nákladům řízení