ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

9. června 2009

Věc F-12/08

Thierry Nardin

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Úředníci – Odměna – Příspěvek za práci v zahraničí – Zamítnutí přiznání ‑ Podmínka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu – Návrh na zrušení – Vada přijímacího řízení – Nerelevantní povaha – Žaloba na náhradu škody“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou T. Nardin navrhuje v podstatě zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 2. dubna 2007, kterým byly stanoveny „nároky související s nástupem do služebního poměru“ a bylo mu odmítnuto přiznání příspěvku za práci v zahraničí, a dále uložení Parlamentu uhrazení příspěvku za práci v zahraničí za období od dubna 2007, jakož i uhrazení částky 10 000 eur jakožto náhrady za nemajetkovou újmu, která mu vznikla.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce a Parlament ponesou vlastní náklady řízení. Komise Evropských společenství jakožto vedlejší účastnice řízení na podporu návrhových žádání Parlamentu ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Odměna – Příspěvek za práci v zahraničí – Předmět – Podmínky přiznání – Neexistence bydliště nebo nevykonávání hlavního povolání v místě zaměstnání před nástupem do služebního poměru – Pojem

[služební řád úředníků, příloha VII, čl. 4 odst. 1 písm. a)]

2.      Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z vady řízení o přijetí dotčené osoby

1.      Samotným účelem příspěvku za práci v zahraničí stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy VII služebního řádu je vyrovnání zvláštních nákladů a nevýhod vyplývajících ze stálého výkonu zaměstnání v zemi, v níž úředník nenavázal trvalé vztahy před nástupem do služebního poměru. Když je k tomu, aby bylo možné dojít k závěru o existenci takových vztahů, vyžadováno, aby dotčená osoba obvykle pracovala v zemi jejího budoucího zaměstnání u Společenství během celého určeného období, znamená to, že výkon práce v jiných zemích, který vedl k ojedinělé a krátké nepřítomnosti během tohoto období, nestačí k tomu, aby výkon hlavního povolání úředníka ve státě zaměstnání byl zbaven svého obvyklého charakteru.

(viz body 32 a 33)

Odkazy:

Soudní dvůr: 9. října 1984, Witte v. Parlament, 188/83, Recueil s. 3465, bod 11

Soud prvního stupně: 14. prosince 1995, Diamantaras v. Komise, T‑72/94, Recueil FP, s. I‑A‑285 a II‑865, bod 51 a citovaná judikatura.

2.      Úředník se nemůže dovolávat vady řízení o jeho přijetí orgánem Společenství k tomu, aby mohl navrhnout zrušení rozhodnutí tohoto orgánu, kterým byly stanoveny nároky související s nástupem do služebního poměru a bylo odmítnuto přiznání příspěvku za práci v zahraničí, vzhledem k tomu, že neexistuje dostatečná příčinná souvislost mezi řízením o přijetí dotčené osoby a sporným rozhodnutím. Vady, kterými bylo stiženo přijímací řízení, by mohly případně podpořit návrhová řízení směřující ke zrušení rozhodnutí o přijetí. Naopak otázka legality rozhodnutí, kterým jsou stanoveny nároky související s nástupem do služebního poměru, je odlišná od otázky legality řízení o přijetí dotčené osoby tímto orgánem.

(viz bod 39)