Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 9. března 2010 – Buzzi Unicem a další v. Ministero dello Sviluppo economico a další a Dow Italia Divisione Commerciale v. Ministero Ambiente e Tutela del Territorio e del Mare a další

(spojené věci C‑478/08 a C-479/08)

„Článek 104 odst. 3 první pododstavec jednacího řádu – Zásada ‚znečišťovatel platí‘ – Směrnice 2004/35/ES – Odpovědnost za životní prostředí – Použitelnost ratione temporis – Znečištění, které předchází dni stanovenému k provedení této směrnice a které pokračuje po tomto dni – Vnitrostátní právní úprava, která přičítá náklady na náhradu škod souvisejících s tímto znečištěním vícero podnikům – Požadavek pochybení nebo nedbalosti – Požadavek příčinné souvislosti – Opatření k nápravě – Povinnost konzultace s dotyčnými podniky – Příloha II uvedené směrnice“

1.                     Životní prostředí – Prevence a náprava škod na životním prostředí – Odpovědnost za životní prostředí – Směrnice 2004/35 – Zásada „znečišťovatel platí“ (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 5, čl. 9 a čl. 11 odst. 2) (viz bod 48, výrok 1)

2.                     Životní prostředí – Prevence a náprava škod na životním prostředí – Odpovědnost za životní prostředí – Směrnice 2004/35 – Opatření k nápravě (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35, čl. 7 a čl. 11 odst. 4 a příloha II bod 1.3.1) (viz bod 57, výrok 2)

Předmět

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Tribunale Amministrativo Regionale della Sicilia – Výklad článku 174 ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 143, s. 56 ; Zvl. vyd. 15/08, s. 358) a zásady „znečišťovatel platí“ – Vnitrostátní právní úprava, která dává správnímu orgánu pravomoc nařídit soukromým podnikatelům provést nápravná opatření, nezávisle na tom, zda bylo provedeno šetření k určení osoby odpovědné za dotčené znečištění

Výrok

1)

V takové situaci, při níž došlo ke znečištění životního prostředí, o jakou jde v původních řízeních, platí, že:

 

– pokud nejsou splněny podmínky použití ratione temporis nebo ratione materiae směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, potom taková situace spadá do působnosti vnitrostátního práva, za podmínky dodržování pravidel Smlouvy a aniž jsou tím dotčeny další předpisy sekundárního práva;

 

– směrnice 2004/35 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje příslušnému orgánu jednajícímu v rámci této směrnice předpokládat existenci příčinné souvislosti, včetně případu znečištění způsobeného rozptýlením, mezi provozovateli a zjištěným znečištěním, a to z důvodu, že se znečistěná oblast nachází v blízkosti jejich zařízení. Podle zásady „znečišťovatel platí“ však tento orgán musí mít, aby mohl vycházet z takového předpokladu příčinné souvislosti, hodnověrné indicie, které mohou jeho předpoklad podpořit, jako například to, že zjištěné znečištění se nachází v blízkosti zařízení provozovatele, a to, že se nalezené znečišťující látky shodují se složkami, které uvedený provozovatel používá v rámci svých činností;

 

– článek 3 odst. 1, čl. 4 odst. 5 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2004/35 je třeba vykládat v tom smyslu, že pokud se příslušný orgán rozhodne uložit provozovatelům, jejichž činnosti spadají do přílohy III této směrnice, opatření k nápravě škod na životním prostředí, potom uvedený orgán není povinen prokázat pochybení ani nedbalost ani úmysl provozovatelů, jejichž činnosti jsou považovány za činnosti způsobující škody na životním prostředí. Naproti tomu je úkolem tohoto orgánu nejprve vyhledat původ zjištěného znečistění, přičemž uvedený orgán má v tomto ohledu prostor pro uvážení, pokud jde o postupy, prostředky, které mají být použity, a délku takového vyhledávání. Dále je tento orgán povinen prokázat podle vnitrostátních pravidel upravujících dokazování příčinnou souvislost mezi činnostmi provozovatelů, kterých se týkají nápravná opatření, a tímto znečištěním;

 

– jelikož povinnost provést nápravu vzniká provozovatelům pouze z důvodu jejich podílu na znečištění nebo nebezpečí znečištění, musí příslušný orgán v zásadě prokázat úroveň podílu každého z těchto provozovatelů na znečištění, které se snaží napravit, a zohlednit jejich příslušný podíl ve výpočtu nákladů na nápravná opatření, které tento orgán vyúčtuje uvedeným provozovatelům, aniž by tím byl dotčen článek 9 směrnice 2004/35.

2)

Článek 7 a čl. 11 odst. 4 směrnice 2004/35 ve spojení s přílohou II této směrnice je třeba vykládat v tom smyslu, že:

 

– příslušný orgán je oprávněn podstatným způsobem změnit opatření k nápravě škod na životním prostředí, o kterých se rozhodlo po kontradiktorním řízení vedeném ve spolupráci s dotyčnými provozovateli a která již byla provedena nebo s jejichž prováděním se začalo. Pro přijetí takového rozhodnutí však:

 

– tento orgán je povinen vyslechnout provozovatele, kterým jsou uložena taková opatření, ledaže by naléhavý stav životního prostředí vyžadoval okamžitý zásah příslušného orgánu;

 

– tento orgán je rovněž povinen vyzvat zejména osoby, na jejichž pozemcích mají být tato opatření uplatněna, aby předložily svá vyjádření, která zohlední;

 

– tento orgán musí zohlednit kritéria uvedená v bodě 1.3.1 přílohy II směrnice 2004/35 a uvést ve svém rozhodnutí důvody svého postupu a případně důvody, které mohou vysvětlit to, že podrobné zkoumání podle uvedených kritérií nebylo nebo nemohlo být provedeno, například z důvodu naléhavého stavu životního prostředí;

 

– za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, směrnice 2004/35 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která příslušnému orgánu umožňuje podmínit výkon práva provozovatelů, kterých se týkají opatření k nápravě škod na životním prostředí, používat své pozemky tím, že uskuteční práce vyžadované těmito opatřeními, a to i kdyby uvedené pozemky nebyly těmito opatřeními dotčeny z důvodu, že už byly sanovány dříve nebo nikdy nebyly znečištěny. Takové opatření však musí být odůvodněno cílem zabránit zhoršení stavu životního prostředí tam, kde jsou provedena uvedená opatření, nebo – podle zásady obezřetnosti – cílem zabránit vzniku nebo opětovnému vzniku dalších škod na životním prostředí na uvedených pozemcích provozovatelů, sousedících s mořským pobřežím, které je předmětem uvedených nápravných opatření.