Kasační opravný prostředek podaný dne 12. prosince 2008 Agrar-Invest-Tatschl GmbH proti rozsudku Soudu prvního stupně (osmého senátu) vydanému dne 8. října 2008 ve věci T-51/07, Agrar-Invest-Tatschl GmbH v. Komise Evropských společenství

(Věc C-552/08 P)

(2009/C 55/16)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Agrar-Invest-Tatschl GmbH (zástupci: U. Schrömbges a O. Wenzlaff, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Tento kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatelky kasačního opravného prostředku podaná proti rozhodnutí Komise K(2006) 5789 ze dne 4. prosince 2006 o dodatečném zaúčtování dovozního cla dlužného navrhovatelkou kasačního opravného prostředku z dovozu cukru pocházejícího z Chorvatska.

Soud odůvodnil zamítnutí žaloby navrhovatelky kasačního opravného prostředku neexistencí dobré víry, která představuje jednu ze čtyř kumulativních podmínek prominutí dodatečného zaúčtování dovozního cla. Soud uvedl, že podle čl. 220 odst. 2 písm. b) pátého pododstavce nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“) nemůže osoba povinná zaplatit clo uplatnit svoji dobrou víru, pokud Komise – jako v projednávaném případě – zveřejnila v Úředním věstníku oznámení dovozcům o existenci odůvodněných pochybností o správném uplatňování preferenčního režimu zvýhodněnou zemí. Nezáleží rovněž na tom, že navrhovatelka kasačního opravného prostředku byla v souvislosti s dodatečným potvrzením pravosti a správnosti průvodního osvědčení v dobré víře, neboť při provádění dovozů v dobré víře v každém případě nebyla.

Navrhovatelka kasačního opravného prostředku opírá svůj opravný prostředek o chybný výklad čl. 220 odst. 2 písm. b) pátého pododstavce celního kodexu Soudem. Výklad Soudu je zatížen právním omylem tím, že oznámení Komise v Úředním věstníku o pochybnostech o správném uplatňování preferenčního režimu zvýhodněnou zemí připisuje účinky vylučující dobrou víru dokonce i tehdy, pokud – jako v projednávaném případě – byla sporná osvědčení pro účely preferenčního zacházení podrobena po zveřejnění varovného oznámení kontrole, při níž byla potvrzena pravost a správnost osvědčení pro účely preferenčního zacházení.

Soud pominul skutečnost, že účinky varovného oznámení, které jsou stanoveny v čl. 220 odst. 2 písm. b) pátém pododstavci celního kodexu, jsou omezeny zásadou uznávání informací celních orgánů třetích států v rámci systému správní spolupráce. U předmětného ustanovení celního kodexu se jedná o zákonnou fikci nedostatku dobré víry, která je vyvratitelná, a to jako v projednávaném případě právě provedením kontrolního řízení. Dobrá víra navrhovatelky kasačního opravného prostředku byla tedy prostřednictvím dodatečného potvrzení pravosti a správnosti průvodních osvědčení znovu obnovena, to znamená, že navrhovatelka mohla mít důvěru v to, že odůvodněné pochybnosti, na jejichž základě bylo zveřejněno varovné oznámení Komise, byly v rámci kontroly odstraněny. Dobrá víra žalobkyně tedy není založena na řádném vystavení sporných průvodních osvědčení chorvatskými celními orgány, nýbrž na řádné kontrole těchto průvodních osvědčení celními orgány na základě pochybností o jejich řádném vystavení, které byly zveřejněny ve varovném oznámení Komise.