15.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 209/30


Žaloba podaná dne 10. června 2008 – Komise Evropských společenství v. Italská republika

(Věc C-249/08)

(2008/C 209/45)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: K. Banks a C. Cattabriga, zmocněnci)

Žalovaná: Italská republika

Návrhová žádání žalobkyně

prohlásit, že Italská republika tím, že

nepřijala patřičná ustanovení ke kontrole, inspekci a dohledu nad výkonem rybolovu na svém území a v mořských vodách pod její svrchovaností nebo jurisdikcí, zvláště pokud jde o dodržování ustanovení upravujících používání a držení na palubě unášených tenatových sítí, a

tím, že dostatečně nedbala na to, aby byla přijata patřičná opatření s ohledem na osoby odpovědné za porušení předpisů Společenství v oblasti používání a držení na palubě unášených tenatových sítí, zvláště použitím sankcí, které výše uvedené subjekty odrazují,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 1 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2241/87 ze dne 23. července 1987 o zavedení některých kontrolních opatření vztahujících se na rybolovné činnosti (1) a čl. 2 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení Rady (EHS) č. 2847/93 ze dne 12. října 1993 o zavedení kontrolního režimu pro společnou rybářskou politiku (2);

uložit Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

1.

Italská rybářská flotila systematicky a masivně již od jeho zavedení v roce 1992 porušovala zákaz používat a držet na palubě unášené tenatové sítě, jejichž délka přesahuje 2,5 km, který se od roku 2001 vztahoval na tyto sítě jakékoli délky.

2.

Podle Komise význam a závažnost tohoto fenoménu přímo vyplývá z neúčinnosti italského systému kontroly dodržování tohoto zákazu a nepřiměřenosti sankcí stanovených v italském právním řádu v případě porušení tohoto zákazu.

3.

V tomto ohledu Komise poznamenává, že dohled nad užíváním unášených tenatových sítí vykonává řada struktur, které si navzájem konkurují, že je druhořadý v porovnání s ostatními úkoly, které jim přísluší, a že neexistuje žádná patřičná koordinace. Nedostatek lidských zdrojů, času a nezbytných prostředků brání rovněž v provádění účinné kontroly.

4.

Chybí i patřičné sestavení programu a strategické plánování činností kontroly užívání unášených tenatových sítí. V tomto ohledu Komise poznamenává, že činnosti kontroly musejí být pečlivě naprogramovány v závislosti na specifických faktorech nebezpečí a musejí být předmětem ucelené, integrované a racionální strategie. Musí se krom toho soustředit hlavně v určitých obdobích roku a ve vymezených oblastech a místech kontroly. Italské orgány přitom však nic z toho nezavedly.

5.

Orgány pověřené kontrolou užívání sítí nazvaných spadara nemají dále přístup k informacím týkajícím se sledování polohy rybářských plavidel získaným prostřednictvím systému satelitního sledování polohy rybářských plavidel zavedeného článkem 3 nařízení č. 2847/93. Z vyšetřování vedeného Komisí pak vyplývá, že poměrně vysoký počet rybářských plavidel ještě není vybaven zařízeními pro satelitní sledování polohy nezbytnými pro fungování tohoto systému. Sběr a informatizace lodních deníků, prohlášení o vykládkách a doklady o prodeji stanovené v nařízení č. 2847/93, a a fortiori křížová analýza těchto údajů s informacemi získanými prostřednictvím systémem satelitního sledování polohy, nejsou vůbec účinné.

6.

Jeví-li činnost kontroly užívání sítí nazvaných spadare prováděná italskými orgány jako zcela nedostatečná, ani činnost postihování porušení předpisů Společenství týkajících se držení a užívání těchto sítí není účinná.

7.

V tomto ohledu Komise zaprvé poznamenává, že v rozporu s článkem 9a nařízení č. 3094/86 (3) a s ustanoveními, která postupně převzala a rozšířila jeho obsah, platné italské právní předpisy v oblasti sankcí v podstatě zakazují pouze používání nebo pokus o používání unášených tenatových sítí, a nikoli jejich pouhé držení na palubě.

8.

Zadruhé, jestliže je porušení zákazu užívat unášené tenatové sítě skutečně zjištěno, místní kontrolní orgány jej řádně neoznamují příslušným orgánům, hlavně z důvodu existujících sociálních tlaků, a v každém případě není účinně stíháno a sankcionováno. Počet a význam použitých sankcí zůstává ve skutečnosti směšně malý.

9.

Komise se tedy domnívá, že je plně prokázáno, že systém kontroly a sankcí používaný v Itálii k zajištění dodržování předpisů Společenství v oblasti unášených tenatových sítí je zcela nedostačující k zajištění splnění povinností, které členským státům ukládají čl. 1 odst. 1 nařízení č. 2241/87 a čl. 2 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 a 2 nařízení č. 2847/93.


(1)  Úř. věst. L 207, 29.7.1987, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 261, 20.10.1993, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 70.

(3)  Nařízení Rady (EHS) č. 3094/86 ze dne 7. října 1986 o některých technických opatřeních pro zachování rybolovných zdrojů (Úř. věst. L 288, 11.10.1986, s. 1).