21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 158/10

a)

Má být čl. 4 odst. 4 Římské úmluvy (1) vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje pouze na dopravní nájemní (charterové) smlouvy o nájmu dopravního prostředku na jednu jedinou cestu a že na všechny jiné druhy dopravních nájemních (charterových) smluv se toto ustanovení nevztahuje?

b)

V případě kladné odpovědi na otázku a): Má být čl. 4 odst. 4 Římské úmluvy vykládán v tom smyslu, že jestliže předmětem jiných druhů dopravních nájemních (charterových) smluv je rovněž přeprava zboží, příslušná smlouva, pokud jde o tuto přepravu, spadá do rozsahu působnosti tohoto ustanovení a ve zbývající části se rozhodné právo určí podle čl. 4 odst. 2 Římské úmluvy?

c)

V případě kladné odpovědi na otázku b): Podle kterého z obou uvedených právních řádů je pak nutno posoudit námitku promlčení nároků z této smlouvy?

d)

Spočívá-li těžiště smlouvy v přepravě zboží, má v tomto případě zůstat rozdělení, které je popsáno v otázce b), nezohledněno a určí se pak právo rozhodné pro všechny části smlouvy podle čl. 4 odst. 4 Římské úmluvy?

V souvislosti s důvodem, který je uveden v bodě 3.6 ii):

e)

Má být zvláštní úprava uvedená v čl. 4 odst. 4 druhé větě Římské úmluvy vykládána v tom smyslu, že domněnky uvedené v čl. 4 odst. 2, 3 a 4 neplatí teprve tehdy, jestliže ze všech okolností vyplývá, že kolizní kritéria uvedená v těchto ustanoveních nemají pro určení rozhodného práva skutečnou hodnotu, nebo už i tehdy, jestliže z nich vyplyne, že převažuje spojitost s jinou zemí?