12.4.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 92/20

—

určit, že Řecká republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 19 odst. 1 notářského zákoníku (zákon č. 2830/2000), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze Smlouvy o založení Evropského společenství, a zejména z článků 43 ES a 45 ES, jakož i ze směrnice Rady 89/48/EHS (1) ze dne 21. prosince 1988 o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů vydaných po ukončení nejméně tříletého odborného vzdělávání a přípravy;

—

uložit Řecké republice náhradu nákladů řízení.

1.

Řecké orgány uplatňovaly argument, že činnosti notáře jsou vyňaty z použití článku 43 ES, neboť spadají do působnosti článku 45 ES. Dovolávaly se rovněž toho, že notář je veřejným úředníkem, což propůjčuje při uplatnění státní pečeti notářské listině vyšší důkazní hodnotu a účinnost, která se podobá hodnotě rozhodnutí soudu, dále se dovolávaly vlastnosti notáře jakožto justičního orgánu, jeho role jakožto právního poradce a celé řady jiných činností. Dovolávaly se rovněž zásady teritoriality, která řeckému notáři neumožňuje usadit se v jiné oblasti.

2.

Komise zastává stanovisko, že článek 43 ES představuje jedno ze základních ustanovení Společenství a toto ustanovení je možné v členských státech přímo použít před uplynutím přechodné lhůty. Tento článek má zajistit, aby bylo s každým státním příslušníkem členského státu, který se usadí za účelem výkonu svobodného povolání v jiném členském státě, byť je tento stát pouze jeho vedlejším bydlištěm, zacházeno stejně jako se státními příslušníky tohoto státu, a zakazuje diskriminaci založenou na státní příslušnosti, ke které by mohlo dojít na základě vnitrostátních předpisů.

3.

Výjimky ze svobody usazování, které stanoví čl. 45 odst. 1, je třeba omezit na činnosti, jejichž obsahem je „přímá a zvláštní spojitost s výkonem veřejné moci“. Žádná z vlastností nebo činností, kterých se dovolávají řecké orgány, nepředstavuje přímou a zvláštní spojitost s výkonem veřejné moci, jak ji stanoví judikatura Soudního dvora Evropských společenství, a nemůže proto odůvodnit požadavek státní příslušnosti.

4.

Soudní dvůr zastává názor, že kritérium „přímé a zvláštní spojitosti s výkonem“ se neuplatní na provádění pomocných a přípravných úkolů v souvislosti s úkoly veřejného orgánu, kterých se týká konečné rozhodnutí. Dále rozhodl Soudní dvůr při zkoumání postavení podniků poskytujících soukromé bezpečnostní služby, že podmínkou přímé a zvláštní spojitosti s výkonem veřejné moci je, aby dotyčným subjektům byla svěřena „donucovací pravomoc“ (2), k čemuž v projednávaném případě zajisté nedošlo.

5.

Jak vyplývá z analýzy judikatury Soudního dvora, nesmí být výkon veřejné moci zaměňován s činností vykonávanou rovněž ve veřejném zájmu. Samotná okolnost, že jednotlivec nebo podnik jsou v určité míře povinni vykonávat svou činnost ve veřejném zájmu, nepostačuje k tomu, aby byla tato činnost kvalifikována jako výkon veřejné moci.

6.

Směrnice 89/48 se uplatní na povolání notáře, neboť se ohledně nezbytných kvalifikací jedná o zákonem regulované povolání, a použití směrnice nemůže být obcházeno argumentem, že notáři byla svěřena výsostná práva, a to z následujících důvodů: