1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Vztah k smlouvám o zvláště vymezené věci – Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě
(Nařízení Rady č. 44/2001, 6e, 11e, 12e a 15e až 17e, body odůvodnění a čl. 71)
2. Předběžné otázky – Příslušnost Soudního dvora – Meze –Mezinárodní úmluva, která nezavazuje Společenství – Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě
(Článek 267 SFEU; nařízení Rady č. 44/2001, článek 71)
1. Článek 71 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že v takové věci, jako je věc v původním řízení, se taková pravidla příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená smlouvou o zvláště vymezené věci, jako jsou pravidlo litispendence uvedené v čl. 31 odst. 2 úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), podepsané v Ženevě dne 19. května 1956, ve znění protokolu podepsaného v Ženevě dne 5. července 1978, a pravidlo týkající se vykonatelnosti uvedené v čl. 31 odst. 3 této úmluvy, použijí za podmínky, že jsou vysoce předvídatelná, usnadňují řádný výkon spravedlnosti a umožňují minimalizovat riziko souběžných řízení a že za podmínek přinejmenším stejně příznivých jako jsou podmínky stanovené uvedeným nařízením zajistí volný pohyb soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních a vzájemnou důvěru ve výkon spravedlnosti v rámci Unie ( favor executionis )
Pokud je cílem článku 71 nařízení č. 44/2001 dodržení pravidel obsažených z důvodu specifik zvláště vymezené věci ve zvláštní smlouvě, nemění to nic na skutečnosti, že tímto použitím nesmí být dotčeny výše uvedené zásady, které jsou základem soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních v rámci Unie a jejichž dodržování je nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu, což je vlastním účelem nařízení č. 44/2001. Článek 71 nařízení č. 44/2001 nemůže být vykládán tak, aby byl v rozporu se zásadami, na nichž je založen právní předpis, jehož je součástí. V takové oblasti, na kterou se vztahuje toto nařízení, jako je silniční nákladní doprava, nelze použít ustanovení takové zvláštní smlouvy, jako je CMR, pokud by jejich použití vedlo k výsledkům, které budou méně příznivé pro dosažení řádného fungování vnitřního trhu, než jsou výsledky, ke kterým vedou ustanovení uvedeného nařízení.
(viz body 48, 51, 56, výrok 1)
2. Soudní dvůr Evropské unie není příslušný k výkladu článku 31 úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), podepsané v Ženevě dne 19. května 1956, ve znění protokolu podepsaného v Ženevě dne 5. července 1978. Soudní dvůr má totiž pravomoc takovou úmluvu vykládat pouze v rozsahu, v němž Unie převzala pravomoci, které dosud v oblasti působnosti některé mezinárodní úmluvy, která nebyla uzavřena Unií, vykonávaly členské státy, a v němž v důsledku toho ustanovení této úmluvy zavazují Unii. Nelze nicméně tvrdit, že pravidla příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí stanovená CMR zavazují Unii. Z výkladu článku 71 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech naopak vyplývá, že v rámci Unie lze tato pravidla stanovená CMR použít pouze při dodržování zásad, na nichž je založeno toto nařízení.
(viz body 62–63, výrok 2)