—

za Yaesu Europe BV B. Burgmaierem, Rechtsanwalt,

—

za německou vládu M. Lummou a C. Blaschkem, jako zmocněnci,

—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

—

za Komisi Evropských společenství D. Triantafyllouem, jako zmocněncem,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu přílohy A osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku (Úř. věst. L 331, s. 11; Zvl. vyd. 09/01, s. 79, dále jen „osmá směrnice“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Yaesu Europe BV (dále jen „Yaesu Europe“), společností usazenou v Nizozemsku, a Bundeszentralamt für Steuern (Spolkovým centrálním daňovým úřadem, dále jen „Bundeszentralamt“) ve věci zamítnutí žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) odvedené touto společností v Německu uvedeným úřadem.

3

Třetí až pátý bod odůvodnění osmé směrnice zní:

„vzhledem k tomu, že by měly být odstraněny rozdíly mezi předpisy v současnosti platnými v členských státech, které v některých případech způsobují odklon obchodu a narušují hospodářskou soutěž;

vzhledem k tomu, že zavedení pravidel Společenství v této oblasti bude znamenat pokrok k účinné liberalizaci pohybu osob, zboží a služeb, což pomůže dokončit proces hospodářské integrace;

vzhledem k tomu, že tato pravidla nesmí vést k zacházení s osobami povinnými k dani rozdílnému podle členského státu, v němž jsou usazeny.“

4

Článek 3 písm. a) osmé směrnice stanoví:

„Aby získala nárok na vrácení daně, musí osoba povinná k dani uvedená v článku 2, která v tuzemsku nedodala žádné zboží ani neposkytla služby,

5

Článek 6 osmé směrnice stanoví:

„Členské státy nesmějí uložit osobám povinným k dani podle článku 2 žádné jiné povinnosti než povinnosti uvedené v článcích 3 a 4, s výjimkou povinnosti ve zvláštních případech doložit, že žádost o vrácení daně je oprávněná.“

6

Vzor žádosti o vrácení DPH obsažený v příloze A osmé směrnice uvádí na posledním řádku kromě místa a data vyhotovení žádosti též „podpis“, a to bez jakéhokoliv dalšího upřesnění.

7

Ustanovení § 18 odst. 9 zákona z roku 2005 o dani z obratu (Umsatzsteuergesetz 2005, BGBl. 2005 I, s. 386), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „UStG“), bylo následujícího znění:

„[…] Žádost o vrácení je nutno podat do šesti týdnů po skončení kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok na vrácení. Podnikatel si musí vratnou částku sám vypočíst a doložit ji předložením originálů faktur a dovozních dokladů. Žádost o vrácení musí podnikatel vlastnoručně podepsat. […]“

8

Ustanovení § 79 odst. 1 zákona o správě daní (Abgabenordnung, dále jen „AO“), s názvem „Způsobilost k jednání“, zejména stanoví v bodě 3 tohoto odstavce, že právnické osoby, sdružení nebo sdružení majetku mají způsobilost činit procesní úkony prostřednictvím svých statutárních orgánů nebo ad hoc ustanovených zástupců.

9

Ustanovení § 150 odst. 3 AO, který upravuje formu a obsah daňových přiznání, stanoví:

„Stanoví-li daňové zákony, že je osoba povinná k dani povinna podepsat daňové přiznání vlastnoručně, je podpis zmocněnce přípustný pouze v případě, pokud osobě povinné k dani brání v podpisu její tělesný nebo duševní stav nebo delší nepřítomnost. Poté, co takováto překážka pominula, může být dodatečně požadován vlastnoruční podpis.“

10

Dne 30. června 2006 podala společnost Yaesu Europe žádost o vrácení DPH odvedené na vstupu v Německu za období od ledna do prosince roku 2005. Žádost byla vyhotovena na oficiálním tiskopise vyžadovaném pro tyto účely v uvedeném členském státě, na kterém je v kolonce 9 uveden údaj „vlastnoruční podpis a razítko společnosti“.

11

V průvodním dopise k této žádosti advokáti společnosti Yaesu Europe, kteří jsou usazeni v Německu a jsou v uvedeném tiskopise označeni i jako zástupci této společnosti pro doručování, uvedli, že žádost o vrácení podepsali za svou klientku. K dopisu byla jako příloha připojena „plná moc pro řízení o vrácení daně na vstupu“ vystavená statutárním orgánem žadatelky v původním řízení, kterou jsou uvedení advokáti zmocněni k právnímu zastupování žadatelky ve všech řízeních o vrácení DPH.

12

Rozhodnutím ze dne 1. září 2006 zamítl Bundeszentralamt žádost o vrácení podanou společností Yaesu Europe z důvodu, že nebyla vlastnoručně podepsána osobou povinnou k dani v rozporu s čl. 18 odst. 9 UStG.

13

Po své neúspěšné stížnosti podala společnost Yaesu Europe žalobu k Finanzgericht. Tento soud se ztotožnil se stanoviskem Bundeszentralamt. Rozhodl, že § 18 odst. 9 UStG není v rozporu s články 3 a 6 osmé směrnice a že „podpis“ předepsaný vzorem uvedeným v příloze A této směrnice musí být chápán tak, že se nutně jedná o podpis samotné osoby povinné k dani, přičemž čl. 249 třetí pododstavec ES v každém případě dává v tomto ohledu německému zákonodárci autonomii k provedení směrnice.

14

Společnost Yaesu Europe podala opravný prostředek „Revision“ k Bundesfinanzhof, v němž se v podstatě dovolává toho, že Finanzgericht nesprávně vykládal pojem „podpis“ uvedený ve vzoru, který je přílohou A osmé směrnice, a poukazuje v tomto ohledu na příklady několika členských států, které výslovně připouštějí podpis žádosti o vrácení zmocněncem. Má mimoto za to, že uvedený pojem musí být v Evropském společenství vykládán jednotně.

15

Bundesfinanzhof poté, co vyloučil použití § 79 odst. 1 a 3 a § 150 odst. 3 AO na projednávaný případ a měl za to, že přetrvávají pochybnosti o slučitelnosti § 18 odst. 9 UStG s právem Společenství, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

16

Podstatou těchto předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda je pojem „podpis“ žádosti o vrácení DPH uvedený ve vzoru v příloze A osmé směrnice pojmem práva Společenství, který musí být vykládán jednotným způsobem, případně, zda je třeba tento pojem chápat v tom smyslu, že taková žádost o vrácení musí být nezbytně podepsána samotnou osobou povinnou k dani, nebo zda stačí, je-li podepsána zmocněncem.

17

K tomuto je třeba na úvod uvést, že osmá směrnice neobsahuje žádnou definici uvedeného pojmu „podpis“ a neodkazuje výslovně na právo členských států za účelem vymezení smyslu a rozsahu tohoto pojmu.

18

Podle ustálené judikatury však vyplývá z požadavků jak jednotného použití práva Společenství, tak zásady rovnosti, že znění ustanovení práva Společenství, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celém Společenství, přičemž tento výklad je třeba hledat s přihlédnutím ke kontextu tohoto ustanovení a k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou (viz zejména rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, Recueil, s. 107, bod 11; ze dne 19. září 2000, Linster, C-287/98, Recueil, s. I-6917, bod 43, a ze dne 16. července 2009, Infopaq International, C-5/08, Sb. rozh. s. I-6569, bod 27).

19

Vyhovět těmto požadavkům je v případě osmé směrnici obzvláště důležité, a to vzhledem jednak k jejímu názvu, a jednak ke znění třetího a pátého bodu jejího odůvodnění.

20

Ze třetího a pátého bodu odůvodnění uvedené směrnice totiž vyplývá, že tato směrnice má za cíl harmonizaci úprav vracení DPH odvedené v členském státě osobami povinnými k dani usazenými v jiném členském státě odstraněním rozdílů mezi ustanoveními původně platnými v členských státech a prosazením vyloučení zacházení s osobami povinnými k dani, které by bylo rozdílné v závislosti na členském státu, v němž jsou usazeny.

21

Cílem osmé směrnice je tak harmonizace podrobných úprav nároku na vrácení DPH, který vyplývá z čl. 17 odst. 3 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (Úř. věst. L 145, s. 1, Zvl. vyd. 09/01, s. 23) (viz zejména rozsudky ze dne 13. července 2000, Monte Dei Paschi Di Siena, C-136/99, Recueil, s. I-6109, bod 20, a ze dne 15. března 2007, Reemtsma Cigarettenfabriken, C 35/05, Sb. rozh. s. I-2425, bod 26).

22

Za tímto účelem uvedená směrnice ve své příloze A výslovně zakotvuje předem stanovený vzor žádosti o vrácení DPH, jehož účelem je právě harmonizace procesních postupů týkajících se takové žádosti, pokud jde o daň odvedenou v členském státě osobami povinnými k dani usazenými v jiném členském státě. Uvedeného cíle harmonizace může být přitom dosaženo pouze tehdy, mají-li pojmy, na které tento vzor odkazuje, stejný význam ve všech členských státech.

23

Z toho vyplývá, že pojem „podpis“ uvedený ve vzoru v příloze A osmé směrnice je pojmem práva Společenství, jehož smysl a rozsah musí být totožné ve všech členských státech. Soudnímu dvoru tudíž přísluší, aby podal autonomní a jednotný výklad tohoto pojmu v právním řádu Společenství.

24

V tomto ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturu Soudního dvora, podle níž je pro výklad ustanovení práva Společenství třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, Recueil, s. 3781, bod 12; ze dne 1. března 2007, Schouten, C-34/05, Sb. rozh. s. I-1687, bod 25, a ze dne 12. února 2009, Klarenberg, C-466/07, Sb. rozh. s. I-803, bod 37).

25

Nejprve je nutno uvést, že samotné znění přílohy A osmé směrnice neobsahuje žádné upřesnění k pojmu „podpis“, který je v této příloze uveden. Tato příloha se totiž omezuje na to, že vyžaduje „podpis“, a nijak dále neupřesňuje, zda tento podpis musí mít nějaké zvláštní náležitosti, např. být podpisem samotné osoby povinné k dani, a to na rozdíl od jiných údajů obsažených v této příloze, jako jsou jméno nebo druh činnosti, u kterých výslovně následuje slovo „žadatele“.

26

Dále vyplývá z čl. 3 písm. a) osmé směrnice, že osoba povinná k dani musí podat žádost o vrácení TVA podle vzoru obsaženého v uvedené příloze A. Z článku 6 téže směrnice rovněž vyplývá, že členské státy nemohou uložit osobám povinným k dani žádné další povinnosti než povinnosti uvedené v článcích 3 a 4 této směrnice, s výjimkou povinnosti doložit ve zvláštních případech, že žádost o vrácení daně je oprávněná. Z toho, pokud jde o pojem „podpis“ uvedený v tomto vzoru, vyplývá, že článek 6 brání tomu, aby byly na osobu povinnou k dani kladeny jiné požadavky, než jsou požadavky předepsané tímto vzorem, jako například vlastnoruční podpis osoby povinné k dani.

27

Tento kontextuální výklad je dále potvrzen harmonizačním cílem osmé směrnice, jak vyplývá z bodů 19 až 22 tohoto rozsudku. Cíle sledovaného touto směrnicí tím, že výslovně upravuje ve své příloze A předem stanovený vzor pro žádost o vrácení DPH, totiž může být dosaženo pouze tehdy, mají-li pojmy uvedené v tomto vzoru totožný smysl a rozsah ve všech členských státech a nepřekračují požadavky tímto vzorem stanovené. Umožnit některému členskému státu klást na osobu povinnou k dani jiné požadavky než požadavky stanovené takovým vzorem, jako například vlastnoruční podpis osoby povinné k dani, by se rovnalo zavedení formality neslučitelné s uvedeným cílem.

28

Mimoto je třeba uvést, že ačkoliv na rozdíl od třinácté směrnice Rady 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství (Úř. věst. L 326, s. 40; Zvl. vyd. 09/01, s. 129) osmá směrnice výslovně neupravuje možnost ustanovit zmocněnce, neznamená to, že by to posledně uvedená směrnice vylučovala, takže žádost o vrácení DPH podle vzoru uvedeného v příloze A téže směrnice může být podepsána zmocněncem.

29

Vzhledem k výše uvedenému je na položené předběžné otázky třeba odpovědět tak, že pojem „podpis“ žádosti o vrácení DPH uvedený ve vzoru v příloze A osmé směrnice je pojmem práva Společenství, který musí být vykládán jednotným způsobem v tom smyslu, že taková žádost o vrácení nemusí být nezbytně podepsána samotnou osobou povinnou k dani, ale že v tomto ohledu může postačovat podpis zmocněnce.

30

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Pojem „podpis“ žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty uvedený ve vzoru v příloze A osmé směrnice Rady 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku je pojmem práva Společenství, který musí být vykládán jednotným způsobem v tom smyslu, že taková žádost o vrácení nemusí být nezbytně podepsána samotnou osobou povinnou k dani, ale že v tomto ohledu může postačovat podpis zmocněnce.