Věc C-346/08

Evropská komise

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 2001/80/ES – Znečištění a škodliviny – Spalovací zařízení – Omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší – Nepoužití uvedené směrnice na elektrárnu v Lynemouth (Spojené království)“

Shrnutí rozsudku

Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2001/80 – Rozsah působnosti – Velká spalovací zařízení – Výjimky

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80, čl. 2 bod 7 druhý pododstavec první věta)

Vzhledem k tomu, že směrnice 2001/80 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení definuje spalovací zařízení jako technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla, není elektrická energie produktem spalování. Produkty spalování jsou totiž odpadní plyny, popel a jiné zbytky, jakož i teplo vytvořené při spalování. Elektrický proud není ani látkovým produktem spalování, ani teplem, nýbrž vzniká na základě série úkonů, při nichž se při spalování uvolňuje teplo, které je v kotli využíváno k výrobě páry, jež pohání turbínu, která nakonec vyrábí elektrickou energii. Aby elektrická energie byla „produktem spalování“, bylo by nezbytné vykládat tento pojem tak široce, že by zahrnoval i jiné produkty, které nevznikají přímo spalováním a které neodpovídají obvyklému významu tohoto výrazu jak ve vědeckém, tak v běžném jazyce.

Článek 2 bod 7 druhý pododstavec první věta směrnice 2001/80 se neomezuje na upřesnění pojmu spalovací zařízení, nýbrž určitá zařízení z rozsahu působnosti této směrnice vylučuje. Povaha výjimky tohoto ustanovení ostatně výslovně vyplývá z jeho znění, protože stanoví, že uvedená směrnice se vztahuje na zařízení určená k výrobě energie s výjimkou těch, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Restriktivní výklad tohoto ustanovení je nutný tím spíše, že vyloučení některých spalovacích zařízení z rozsahu působnosti této směrnice by bylo v rozporu se samotným cílem této směrnice. Cílem této směrnice je totiž boj proti acidifikaci prostřednictvím snížení emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku, na kterých se výraznou měrou podílejí velká spalovací zařízení, jako jsou zařízení na výrobu elektřiny. Rozšíření výjimky uvedené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci první větě uvedené směrnice na elektrárny, jejichž výroba elektrické energie je bezprostředně využívána ve výrobním procesu, by ohrozilo užitečný účinek této směrnice.

(viz body 36–37, 40–42)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

22. dubna 2010(*)

Ve věci C‑346/08,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 25. července 2008,

Evropská komise, zastoupená P. Oliverem a A. Alcover San Pedro, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému L. Seeboruthem, jako zmocněncem, ve spolupráci s D. Wyatten, QC,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, G. Arestis, J. Malenovský, T. von Danwitz a D. Šváby (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 10. prosince 2009,

vydává tento

Rozsudek

1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nezajistilo použití směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (Úř. věst. L 309, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 299) na elektrárnu provozovanou společností Rio Tinto Alcan Smelting and Power (UK) Ltd (dále jen „Alcan“) v Lynemouth na severovýchodě Anglie (dále jen „elektrárna v Lynemouth“), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

Právní rámec

2 Směrnice 2001/80, která nahradila směrnici Rady 88/609/EHS ze dne 24. listopadu 1988 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (Úř. věst. L 336, s. 1), je součástí strategie Společenství v boji proti acidifikaci a má za cíl omezit emise oxidu siřičitého, oxidů dusíku a prachu z velkých spalovacích zařízení, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 50 MW nebo vyšší. Toto omezení je provedeno v přílohách III až VII směrnice 2001/80, které pro tato zařízení stanoví mezní hodnoty emisí vyjádřené jako maximální koncentrace těchto znečišťujících látek v kouřových plynech.

3 Šestý a jedenáctý bod odůvodnění směrnice 2001/80 uvádějí:

„(6) K emisím oxidu siřičitého a oxidů dusíku ve Společenství výraznou měrou přispívají stávající velká spalovací zařízení, a tyto emise je nezbytné snížit. Proto je nutné upravit přístup k odlišným charakteristikám odvětví velkých spalovacích zařízení v členských státech.

[…]

(11) Důležitou součást odvětví velkých spalovacích zařízení představují zařízení na výrobu elektřiny.“

4 Článek 1 uvedené směrnice stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na spalovací zařízení, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 50 MW nebo vyšší bez ohledu na typ použitého paliva (tuhé, kapalné nebo plynné).“

5 Článek 2 téže směrnice zní následovně:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

(7) ‚spalovacím zařízením‘ rozumí jakékoli technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla.

Tato směrnice se vztahuje pouze na spalovací zařízení určená k výrobě energie s výjimkou těch, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Tato směrnice se nevztahuje na následující spalovací zařízení, zejména:

a) zařízení, ve kterých se produkty spalování používají k přímému ohřevu, sušení nebo jakémukoli jinému zpracování předmětů nebo materiálů, např. ohřívací pece a pece pro tepelnou úpravu;

b) zařízení k dospalování, tj. technické zařízení určené k čištění odpadních plynů spalováním, které není provozováno jako nezávislé spalovací zařízení;

c) zařízení k regeneraci katalyzátorů pro katalytické štěpení;

d) zařízení pro přeměnu sirovodíku na síru;

e) reaktory používané v chemickém průmyslu;

f) koksárenské baterie;

g) kaupery;

h) jakékoli technické zařízení používané k pohonu vozidla, lodě nebo letadla;

i) plynové turbíny používané na těžebních plošinách;

j) plynové turbíny, pro které bylo vydáno povolení před 27. listopadem 2002 nebo na které se podle názoru příslušného orgánu vztahuje povinnost žádat o povolení před 27. listopadem 2002, pokud se zařízení uvede do provozu nejpozději do 27. listopadu 2003, aniž je dotčen čl. 7 odst. 1 a příloha VIII části A a B.

Na zařízení vybavená naftovými, benzinovými a plynovými motory se tato směrnice nevztahuje.

Kde jsou umístěna dvě nebo více samostatných nových zařízení tak, že s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům by jejich odpadní plyny, po posouzení příslušným orgánem, mohly být odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné zařízení;

[…]“

6 Podle čl. 4 odst. 3 směrnice 2001/80 musí členské státy nejpozději do 1. ledna 2008 dosáhnout výrazného snížení emisí ze stávajících spalovacích zařízení přijetím vhodných opatření zajišťujících, aby dotyčná stávající zařízení dodržovala mezní hodnoty emisí stanovené v přílohách této směrnice, nebo zajištěním, aby se uvedená zařízení stala součástí národního plánu snižování emisí (dále jen „NPSE“). Podle čl. 4 odst. 6 uvedené směrnice mají všechny členské státy, které se rozhodly pro použití NPSE, povinnost sdělit tento plán nejpozději do 27. listopadu 2003 Komisi a posledně uvedená je povinna ve lhůtě šesti měsíců od tohoto sdělení zhodnotit, zda tento plán splňuje požadavky stanovené v uvedeném čl. 4 odst. 6, či nikoli.

Postup před zahájením soudního řízení

7 Dopisem ze dne 27. listopadu 2003 předložilo Spojené království Komisi první verzi svého NPSE, ve kterém je elektrárna v Lynemouth uvedena mezi spalovacími zařízeními, na která se vztahuje směrnice 2001/80. Dne 28. dubna 2005 předložil tento členský stát aktualizovaný NPSE, ve kterém bylo toto zařízení rovněž uvedeno. Nicméně z revidované verze svého NPSE předloženého Komisi dne 28. února 2006 uvedené zařízení odstranil.

8 Dopisem ze dne 4. září 2006 sdělila Komise Spojenému království, že má za to, že toto odstranění nebylo v souladu se směrnicí 2001/80. Ve své odpovědi ze dne 2. února 2007 tento členský stát uvedl, že na elektrárnu v Lynemouth se musí vztahovat obecná výjimka stanovená v čl. 2 bodě 7 této směrnice, neboť tato byla zcela začleněna do tavírny hliníku a slouží pouze k výrobě tohoto kovu. Rovněž zdůraznil malý dopad této elektrárny na životní prostředí a nebezpečí, že Alcan by byla přinucena zastavit provoz této tavírny hliníku, pokud by elektrárna musela podléhat omezením stanoveným uvedenou směrnicí.

9 Dne 29. června 2007 zaslala Komise Spojenému království výzvu dopisem, na kterou tento členský stát odpověděl dopisem ze dne 31. srpna 2007.

10 Jelikož Komise nebyla s touto odpovědí spokojena, zaslala Spojenému království dne 23. října 2007 odůvodněné stanovisko, ve kterém ho vyzvala k ukončení vytýkaného nesplnění povinnosti ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení.

11 Vzhledem k tomu, že Komise nepovažovala argumenty předložené Spojeným královstvím v jeho odpovědi na odůvodněné stanovisko v dopise ze dne 21. prosince 2007 za přesvědčivé, podala projednávanou žalobu.

K žalobě

Argumentace účastníků řízení

12 Komise tvrdí, že směrnice 2001/80 se na elektrárnu v Lynemouth vztahuje, a připomíná, že Spojené království s tímto názorem původně souhlasilo, neboť toto zařízení zahrnulo do několika verzí svého NPSE a z tohoto plánu ho odstranilo až v revidované verzi, která byla předložena Komisi dne 28. února 2006.

13 Podle Komise se směrnice 2001/80 vztahuje na všechna spalovací zařízení s výjimkou těch, která jsou výslovně vyloučena v jejím čl. 2 bodě 7, to znamená:

– spalovací zařízení, která nejsou určena k výrobě energie (dále jen „výjimka č. 1“);

– spalovací zařízení, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu (dále jen „výjimka č. 2“);

– zařízení uvedená v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. a) až f), která jsou demonstrativními příklady výjimek č. 1 a č. 2, a

– různé výjimky sui generis, uvedené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. g) až j) a v čl. 2 bodě 7 třetím pododstavci.

14 Komise tvrdí, že všechna zařízení uvedená v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. a) až f) směrnice 2001/80 spadají pod výjimku č. 1 nebo č. 2 a je logické, že jsou vyňata z rozsahu působnosti této směrnice, neboť metodologie nebo mezní hodnoty emisí stanovené uvedenou směrnicí na ně nelze lehce uplatnit. V této souvislosti uvádí, že směrnice 2001/80 má za cíl upravit emise vyvolané spalováním (oxidací) paliva a že metoda, kterou jsou vypočteny mezní hodnoty emisí, vychází z předpokladu, že emise vznikající v návaznosti na spalování paliva používaného k provozu spalovacího zařízení jsou předvídatelné. Pokud se horké kouřové plyny vznikající při procesu spalování paliva před vypuštěním smísí s jinými látkami, které zpravidla nejsou spojovány s procesem spalování, nejsou výsledky dostatečně předvídatelné a mezní hodnoty emisí stanovené uvedenou směrnicí pro spalování paliva není možné uplatnit.

15 Komise naopak uznává, že zařízení uvedená v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. g) až j) směrnice 2001/80 nespadají ani pod výjimku č. 1, ani pod výjimku č. 2, a uvádí, že tato zařízení představují výjimky sui generis.

16 Pokud jde konkrétně o „kaupery“, které jsou uvedeny v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. g) směrnice 2001/80 a na jejichž příkladu Spojené království založilo podstatu svého tvrzení, Komise uvádí, že tyto „kaupery“ jsou vybaveny žáruvzdornými cihlami, které jsou zahřívány přímým kontaktem s horkými kouřovými plyny vzniklými při spalování paliva, přičemž horké cihly jsou následně užívány k zahřívání studeného vzduchu, který nad nimi cirkuluje, za účelem vytvoření „horkého větru“, který je následně vháněn do vysoké pece. Vzhledem k zahřívání cihel se uvedené „kaupery“ zásadně liší od všech ostatních typů spalovacích zařízení. Krom toho se na povrchu zdiva komor často vytváří praskliny, které vedou ke znečištění plynů vzniklých při spalování nespálenými plyny z vysoké pece. Vzhledem k těmto dvěma faktorům nejsou mezní hodnoty emisí stanovené uvedenou směrnicí lehce uplatnitelné na „kaupery“.

17 Komise zdůrazňuje, že žádné ze zařízení uvedených v ustanoveních týkajících se výjimky č. 2 nevyužívá elektrické energie ve výrobním procesu ani nevyužívá produkty spalování mimo samotné spalovací zařízení.

18 Není-li zpochybněno, že se na elektrárnu v Lynemouth nevztahuje výjimka č. 1, nemůže se na ni vztahovat ani výjimka č. 2, neboť produkt spalování bezprostředně nevyužívá ve výrobním procesu.

19 Komise tvrdí, že pokud by bylo nutno připustit, že bezprostřední využívání elektrické energie vyráběné elektrárnou v procesu výroby by vedlo k tomu, že tato elektrárna by spadala pod výjimku č. 2, mnoho velkých spalovacích zařízení by vypadlo z rozsahu působnosti směrnice 2001/80, což by mělo závažné důsledky pro životní prostředí.

20 Komise upozorňuje na to, že elektrárna v Lynemouth je devátým největším emitentem oxidu siřičitého ve Spojeném království a je zodpovědná za přibližně 4 % celkových emisí tohoto znečišťujícího plynu hlášených v tomto členském státě.

21 Spojené království tvrdí, že elektrárna určená k tomu, aby dodávala elektrickou energii továrně na výrobu hliníku pomocí elektrolýzy a vybudovaná výlučně k tomuto účelu je součástí technického zařízení, které zahrnuje spalovací závod určený k výrobě energie, jenž produkty spalování využívá bezprostředně v průběhu výrobní činnosti, a v důsledku toho splňuje podmínky výjimky stanovené v čl. 2 bodě 7 směrnice 2001/80.

22 Zaprvé Spojené království tvrdí, že vyrobená elektrická energie je bezprostředně využívána k výrobě hliníku. Závod provozovaný společností Alcan nemůže, na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, stejným způsobem využívat elektrickou energii z vnitrostátní sítě.

23 Zadruhé Spojené království tvrdí, že elektrická energie vyrobená uhelnou elektrárnou představuje nepřímý produkt spalování. Článek 2 bod 7 směrnice 2001/80 se ale netýká bezprostředního využití přímých produktů spalování, nýbrž bezprostředního využívání produktů spalování. Energie, jako elektrická energie, vyrobená oxidací paliva musí být považována za produkt spalování, protože tato směrnice se vztahuje pouze na spalovací zařízení, v nichž se paliva oxidují za účelem výroby energie. Tento čl. 2 bod 7 neupřesňuje, že se týká pouze přímých produktů spalování, a takový výklad by byl chybný. Přímá vazba musí existovat nikoli mezi spalováním a výrobním procesem, nýbrž mezi produkty spalování a výrobním procesem. V projednávaném případě ale existuje přímá vazba mezi elektrickou energií vyrobenou na základě spalování a použitým výrobním procesem, protože elektrická energie je posledně uvedeným procesem využívána k výrobě hliníku.

24 Uvedení „kauperů“ v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. g) směrnice 2001/80 potvrzuje skutečnost, že se výjimka neuplatní pouze v omezeném smyslu, na který se odvolává Komise. Spojené království v této souvislosti připomíná, že z původního systému, který byl uveden v čl. 2 bodě 7 směrnice 88/609, vyplývá, že technologie uvedené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. a) až g) směrnice 2001/80 představují zvláštní příklady spalovacích zařízení, která jsou vyloučena z rozsahu působnosti posledně uvedené směrnice, buď proto, že nejsou určena k výrobě energie, nebo proto, že bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Horký vzduch užívaný v „kauperech“ není zahříván přímo oxidací paliva, nýbrž nepřímo v důsledku oxidace paliva, která zahřívá žáruvzdorné cihly, jež dále zahřívají vzduch, který je spotřebováván ve výrobním procesu. Energie vyrobená nepřímo tímto způsobem má správně být považována za produkt spalování ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2001/80, i když se jedná o nepřímý produkt spalování, stejně jako v případě elektrárny v Lynemouth představuje takovýto nepřímý produkt elektrická energie. Podle správného výkladu tohoto čl. 2 bodu 7 je „kauper“ spojen s vysokou pecí stejným způsobem, jako je elektrárna v Lynemouth spojená s tavírnou hliníku provozovanou společností Alcan. Obě dvě zařízení představují zdroje energie, které jsou určeny pro výrobní proces a jsou do něj začleněny.

25 Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, „kaupery“ uvedené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. g) směrnice 2001/80 nepředstavují výjimku sui generis. Ze znění čl. 2 bodu 7 směrnice 88/609 jasně vyplývá, že výjimky sui generis jsou uvedeny v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci písm. h) až j) směrnice 2001/80.

26 Pokud jde o argument Komise, podle nějž by názor Spojeného království znamenal závažný zásah do působnosti směrnice 2001/80, připouští tento členský stát, že by bylo abnormální, kdyby všechna spalovací zařízení, která vyrábějí elektrickou energii určenou k bezprostřednímu využití ve výrobě, nepodléhala požadavkům této směrnice. Zdůrazňuje, že o tento případ se jedná pouze tehdy, pokud je zařízení projektováno pouze za tím účelem, aby dodávalo elektrickou energii pro výrobní proces. Všechny příklady uvedené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. a) až i) uvedené směrnice se týkají interních zdrojů energie projektovaných a vybudovaných pro účely konkrétního procesu nebo konkrétní činnosti. Uvádí, že jediným produktem spalování, na nějž se odkazuje, je produkt zahrnující energii.

27 Spojené království má za to, že zákonodárce Společenství vyňal tato zařízení z rozsahu působnosti směrnice 2001/80 nikoli proto, aby vnitrostátním regulačním orgánům ušetřil menší nepříjemnosti, nýbrž proto, aby nastolil rovnováhu mezi výhodami pro životní prostředí a ekonomickými náklady zahrnutí těchto zařízení do rozsahu působnosti směrnice. Pokud jde o dotčené zařízení, ekonomické a sociální náklady spojené s uplatňováním uvedené směrnice na něj by z důvodu rizika uzavření tohoto zařízení, které by mělo za následek ztrátu 4000 přímých a nepřímých pracovních míst v regionu s vysokou nezaměstnaností, zdaleka převýšily malou výhodu pro životní prostředí, která by – vzhledem k významným částkám investovaným společností Alcan v průběhu uplynulých let do zlepšení výkonnosti v oblasti životního prostředí, vzhledem k povinnosti snížit emise síry na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. L 24, s. 8), jakož i vzhledem k nahrazení dotčené výroby dovozy pocházejícími ze zařízení nacházejících se mimo Evropskou unii, která z pohledu životního prostředí podléhají menší regulaci – z tohoto uplatnění vyplývala. Vzhledem k tomu, že výroba hliníku spotřebovává mnoho energie a jako taková je vystavena tlakům, je nutno směrnici 2001/80 vykládat tak, aby z rozsahu její působnosti byly vyňaty elektrárny, které jsou určeny k dodávání elektrické energie určené pro proces elektrolýzy.

28 V odpověď na argument Komise, podle nějž se jednak ostatní továrny na výrobu hliníku již musely přizpůsobit požadavkům směrnice 2001/80, a jednak neexistuje žádný důvod pro poskytnutí konkurenční výhody továrně provozované společností Alcan, Spojené království tvrdí, že jestliže je elektrárna v Lynemouth vyloučena z rozsahu působnosti této směrnice, je tomu tak na základě objektivních úvah, které platí pro všechna zařízení nacházející se ve stejné situaci. Elektrárna v Lynemouth je jediným zařízením v Evropském hospodářském prostoru, které obsahuje interní zdroj energie projektovaný a postavený za účelem výroby elektrické energie určené pro proces elektrolýzy.

29 Je logické vyjmout spalovací zařízení určená k napájení výrobního procesu, neboť tato mají pouze jednoho „interního odběratele“, a tedy disponují pouze jediným prostředkem náhrady výdajů, které byly vynaloženy na to, aby tato zařízení vyhovovala směrnici 2001/80. Kromě toho konečné výrobky výrobního procesu představují suroviny, které jsou obchodovány na mezinárodních trzích a jsou vystaveny přímé konkurenci producentů usazených mimo Unii, kteří podléhají méně přísné regulaci a produkují s nižšími náklady, zatímco spalovací zařízení, která nejsou určena ke konkrétnímu účelu, dodávají řadě odběratelů, jsou často vlastněna členskými státy a nemají skutečné konkurenty.

30 Spojené království zpochybňuje argument Komise, podle nějž čl. 2 bod 7 směrnice 2001/80 obsahuje obecnou zásadu, kterou je nutno vykládat široce, a dvě výjimky, které je nutno vykládat striktně. Toto ustanovení obsahuje definici zařízení, která spadají do rozsahu působnosti uvedené směrnice, a definici zařízení, na která se směrnice nevztahuje. Spojené království dodává, že Soudní dvůr se v každém případě vyjádřil proti striktnímu výkladu výjimek, pokud by takovýto výklad narušil cíl sledovaný uvedenými výjimkami (rozsudek ze dne 26. května 2005, Kingcrest Asssociates a Montecello, C‑498/03, Sb. rozh. s. I‑4427, body 29 a 32).

Závěry Soudního dvora

31 Otázka vznesená projednávanou žalobou pro nesplnění povinnosti se týká toho, zda elektrárna v Lynemouth musí být považována za spalovací zařízení, na které se vztahuje směrnice 2001/80.

32 Jak totiž zdůrazňuje Komise, může se jistě zdát překvapivým, že Spojené království v prvních dvou verzích NPSE, které byly v průběhu let 2003 a 2005 předloženy na základě směrnice 2001/80 Komisi, jakož i ve všech zprávách nebo dokumentech vypracovaných od roku 1990 na základě směrnice 88/609, která předcházela posledně uvedené směrnici a která měla, pokud jde o bod, který je předmětem sporu, téměř totožné znění, nejprve zahrnulo elektrárnu v Lynemouth mezi spalovací zařízení, na která se vztahuje směrnice 2001/80, a nyní tvrdí, že uvedená elektrárna nepodléhá požadavkům této směrnice, tato okolnost nicméně nemá žádný dopad na otázku, zda uvedená elektrárna spadá do rozsahu působnosti posledně uvedené směrnice.

33 Je nesporné, že elektrárna v Lynemouth je spalovacím zařízením s jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 50 MW ve smyslu článku 1 a čl. 2 bodu 7 prvního pododstavce směrnice 2001/80.

34 Spojené království nicméně tvrdí, že uvedená elektrárna vybudovaná výlučně za účelem dodávání elektrické energie pro výrobu hliníku v sousední tavírně splňuje podmínky výjimky stanovené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci první větě směrnice 2001/80, podle níž se posledně uvedená směrnice vztahuje pouze na spalovací zařízení určená k výrobě energie s výjimkou těch, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu.

35 Je zajisté pravda, že elektrická energie vyrobená elektrárnou v Lynemouth je bezprostředně využívána k výrobě hliníku. Podle „Hall-Héroultova“ postupu používaného v továrně provozované společností Alcan se oxid hlinitý smísí s elektrolytem, ve kterém se rozpustí a elektrický proud je veden z anody na katodu a štěpí přitom oxid hlinitý na hliník a kyslík a dodává přitom teplo, které má elektrolyt udržet v roztaveném stavu.

36 Nicméně, jak tvrdí Komise, elektrická energie není produktem spalování. Produkty spalování jsou totiž odpadní plyny, popel a jiné zbytky, jakož i teplo vytvořené při spalování, směrnice 2001/80 proto spalovací zařízení definuje jako „technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla“. Elektrický proud není ani látkovým produktem spalování, ani teplem, nýbrž vzniká na základě série úkonů, při nichž se při spalování uvolňuje teplo, které je v kotli využíváno k výrobě páry, jež pohání turbínu, která nakonec vyrábí elektrickou energii.

37 Aby elektrická energie byla „produktem spalování“, bylo by nezbytné vykládat tento pojem tak široce, že by zahrnoval i jiné produkty, které nevznikají přímo spalováním a které neodpovídají obvyklému významu tohoto výrazu jak ve vědeckém, tak v běžném jazyce.

38 Článek 2 bod 7 druhý pododstavec první věta směrnice 2001/80 dále brání takovémuto širokému výkladu pojmu „produkt spalování“, protože se vztahuje na spalovací zařízení, která „bezprostředně“ využívají produkty spalování ve výrobním procesu. Bezprostřední využívání produktů spalování ve výrobním procesu ale nemůže existovat tehdy, pokud mezi spalováním a výrobním procesem existují mezistupně, jako například výroba elektrické energie.

39 Proti širokému výkladu pojmu „produkt spalování“ hovoří také to, že tento pojem definuje rozsah výjimky z obecného pravidla. Podle ustálené judikatury je totiž nutno výjimky vykládat restriktivně, aby obecná pravidla nebyla zbavena svého smyslu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Kapper, C‑476/01, Recueil, s. I‑5205, bod 72).

40 Na rozdíl od toho, co tvrdí Spojené království, je zjevné, že čl. 2 bod 7 druhý pododstavec první věta směrnice 2001/80 se neomezuje na upřesnění pojmu „spalovací zařízení“, nýbrž že určitá zařízení z rozsahu působnosti této směrnice vylučuje. Povaha výjimky tohoto ustanovení ostatně výslovně vyplývá z jeho znění, protože stanoví, že uvedená směrnice se vztahuje na zařízení určená k výrobě energie „s výjimkou těch, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu“.

41 Restriktivní výklad čl. 2 bodu 7 druhého pododstavce první věty směrnice 2001/80 je nutný tím spíše, že vyloučení některých spalovacích zařízení z rozsahu působnosti této směrnice by bylo v rozporu se samotným cílem této směrnice. Jak totiž vyplývá ze čtvrtého až šestého bodu odůvodnění uvedené směrnice, jejím cílem je boj proti acidifikaci prostřednictvím snížení emisí oxidu siřičitého a oxidů dusíku, na kterých se výraznou měrou podílejí velká spalovací zařízení.

42 Konečně vzhledem k tomu, že zařízení na výrobu elektřiny jsou v jedenáctém bodu odůvodnění směrnice 2001/80 uvedena jako hlavní spalovací zařízení, na která se tato směrnice vztahuje, rozšíření výjimky uvedené v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci první větě uvedené směrnice na elektrárny, jejichž výroba elektrické energie je bezprostředně využívána ve výrobním procesu, by ohrozilo užitečný účinek této směrnice.

43 Z výše uvedeného vyplývá, že na elektrárnu v Lynemouth se nemůže vztahovat výjimka pro spalovací zařízení, která bezprostředně využívají produkty spalování ve výrobním procesu, stanovená v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci první větě směrnice 2001/80.

44 Žádný z argumentů vznesených Spojeným královstvím nemůže výše uvedené zjištění zpochybnit.

45 Pokud jde zaprvé o argument, podle nějž jsou výjimky stanovené směrnicí 2001/80 založeny na porovnání nákladů způsobených uplatněním mezních hodnot emisí a z toho vyplývajících přínosů pro životní prostředí, jehož výsledek v projednávaném případě odůvodňuje vyloučení elektrárny v Lynemouth z rozsahu působnosti této směrnice, je třeba nejprve připomenout, že ani uvedená směrnice, ani samotné přípravné práce na této směrnici, neuvádějí důvody, které by odůvodňovaly jak obecné a abstraktní vynětí spalovacích zařízení bezprostředně využívajících produkty spalování ve výrobním procesu, tak příklady určitých zařízení uvedených v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci písm. a) až g) směrnice 2001/80.

46 Podle Komise byla spalovací zařízení, na která se vztahují tyto výjimky, vyloučena z rozsahu působnosti směrnice 2001/80 z důvodu znečištění odpadních spalin znečišťujícími látkami při bezprostředním využití produktů spalování ve výrobním procesu, takže metodologii a mezní hodnoty emisí stanovené v přílohách této směrnice pro oddělené procesy spalování na ně nelze přímo použit. Komise rovněž vysvětlila, že u všech typů zařízení uvedených v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. a) až g) uvedené směrnice dochází ke znečištění odpadních spalin, zatímco je naopak nesporné, že využívání elektrické energie k výrobě hliníku nemá žádný dopad na emise produkované elektrárnou v Lynemouth.

47 Spojené království nezpochybňuje existenci tohoto znečištění spalin v různých zařízeních uvedených v čl. 2 bodě 7 druhém pododstavci písm. a) až g) směrnice 2001/80, přesto ale zastává názor, že výjimky nevycházejí z obtíží při uplatňování této směrnice, nýbrž z porovnání nákladů a přínosů.

48 Aniž by bylo nutno určit přesný účel uvedených výjimek, je nutno argumentaci Spojeného království v každém případě odmítnout proto, že abstraktní výjimka formulovaná v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci první větě směrnice 2001/80 nemůže vycházet z porovnání nákladů a přínosů. Zatímco náklady a přínosy, které jsou spojeny s uplatněním mezních hodnot emisí v souvislosti se zvláštním zařízením nebo v souvislosti se zvláštním typem zařízení jako těch, která jsou uvedena v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci písm. a) až g) této směrnice, je možné odhadnout, u zařízení, která bezprostředně využívají produkty spalování, to učinit nelze.

49 Pokud jde zadruhé o argument, podle nějž výjimka pro „kaupery“ uvedená v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci písm. g) směrnice 2001/80 svědčí o tom, že pojem „produkt spalování“ musí být chápán široce a zahrnuje nepřímé produkty spalování jako elektrický proud, stačí poznamenat, že jak v bodě 39 svého stanoviska uvedla generální advokátka, tato výjimka se týká využití bezprostředního produktu spalování, a to tepla. Uvedené „kaupery“ totiž pomocí žáruvzdorných cihel přenášejí teplo uvolněné při spalování na vzduch, který je následně vháněn do vysoké pece, aby podpořil výrobu litiny.

50 I když „kaupery“ jistě nepředstavují příklad použití abstraktní výjimky uvedené v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci první větě směrnice 2001/80, neboť teplo uvolněné při spalování je využíváno pouze nepřímo, přesto z toho nemůže být vyvozeno, že uvedená výjimka musí být vykládána takovým způsobem, aby byla z rozsahu působnosti této směrnice vyloučena zařízení, která využívají nepřímé produkty spalování ve výrobním procesu.

51 Jak Komise připustila, jedná se zde o redakční anomálii v tom smyslu, že uvedené „kaupery“ představují výjimku sui generis, a nikoli použití abstraktní výjimky uvedené v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci první větě směrnice 2001/80. Komise nicméně vysvětlila, aniž by to Spojené království zpochybnilo, zvláštní důvody, pro které nelze mezní hodnoty emisí stanovené touto směrnicí lehce uplatnit na tento typ zařízení, neboť zahřívání žáruvzdorných cihel zásadně odlišuje „kaupery“ od všech ostatních typů spalovacích zařízení a častý výskyt prasklin na povrchu komor vede ke znečištění odpadních plynů vzniklých při spalování nespálenými plyny z vysoké pece. Jak rovněž uvedla generální advokátka v poznámce pod čarou uvedenou v bodě 40 svého stanoviska, „kaupery“ za účelem úspory energie často spalují plyn, který vzniká ve vysokých pecích a který je již znečištěn, takže i přes použití nejlepší dostupné techniky není možné dodržet mezní hodnoty emisí stanovené uvedenou směrnicí.

52 Připojení v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci písm. h) až j) směrnice 2001/80 dodatečných výjimek pro tři typy zařízení, která již zjevně nemohou spadat pod obecnou a abstraktní výjimku uvedenou v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci první větě této směrnice, ostatně potvrzuje, že smysl a rozsah uvedené obecné výjimky nemůže být stanoven na základě zvláštní výjimky.

53 Dále je třeba zdůraznit, že žádná ze zvláštních výjimek uvedených v čl. 2 bodu 7 druhém pododstavci písm. a) až g) směrnice 2001/80 se nevztahuje na využívání produktů spalování mimo samotné spalovací zařízení ani na využívání elektrické energie ve výrobním procesu.

54 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že směrnice 2001/80 se na elektrárnu v Lynemouth vztahuje a že žalobě Komise musí být vyhověno.

55 V důsledku toho je třeba konstatovat, že Spojené království tím, že nezajistilo použití směrnice 2001/80 na elektrárnu v Lynemouth, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

K nákladům řízení

56 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Spojené království nemělo ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1) Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nezajistilo použití směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení na elektrárnu provozovanou společností Rio Tinto Alcan Smelting and Power (UK) Ltd v Lynemouth na severovýchodě Anglie, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

2) Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: angličtina.