1. Volný pohyb osob – Pracovníci – Ustanovení Smlouvy – Působnosti
(Článek 45 SFEU)
2. Volný pohyb osob – Pracovníci
(Článek 45 SFEU)
1. Článek 45 SFEU se vztahuje nejen na činnost veřejných orgánů, ale rovněž na pravidla jakékoli jiné povahy, jejichž cílem je kolektivním způsobem upravit závislou činnost. V tomto ohledu platí, že pokud má charta profesionálního fotbalu vnitrostátní fotbalové federace povahu vnitrostátní kolektivní smlouvy, pak tato charta spadá do působnosti uvedeného článku.
(viz body 30, 32)
2. Článek 45 SFEU nebrání systému, který za účelem naplnění cíle spočívajícího v náboru a výcviku mladých hráčů zaručuje odškodnění klubu, který hráči poskytl výcvik, v případě, že mladý hráč podepíše po skončení svého výcviku smlouvu profesionálního hráče s klubem z jiného členského státu, pod podmínkou, že je tento systém způsobilý zaručit naplnění uvedeného cíle a nepřekračuje míru toho, co je k jeho dosažení nezbytné.
Taková pravidla jsou zajisté omezením volného pohybu pracovníků, jenž je uvnitř Unie zajištěn na základě článku 45 SFEU, jelikož jsou způsobilá hráče odradit od výkonu svého práva na volný pohyb a činí výkon uvedeného práva méně atraktivním, i když jednoznačně nebrání tomuto hráči v tom, aby podepsal smlouvu profesionálního hráče s klubem z jiného členského státu. Taková pravidla lze nicméně v zásadě odůvodnit cílem spočívajícím v podpoře náboru a výcviku mladých hráčů, vzhledem k tomu, že perspektiva, že fotbalové kluby získají náhradu za výcvik, je s to tyto kluby motivovat k hledání talentů a zajišťování výcviku mladých hráčů. Krom toho náklady vynaložené na výcvik mladých hráčů jsou obecně kompenzovány prospěchem, který mohou tito hráči v průběhu svého výcviku přinést klubu, v němž výcvik absolvují, zpravidla jen částečně. Za těchto podmínek, pokud by kluby, které mladým hráčům poskytují výcvik, nebyly s to získat náhradu takto vynaložených nákladů v případě, že hráč po skončení svého výcviku uzavře smlouvu profesionálního hráče s jiným klubem, mohlo by je to odrazovat od investic do výcviku mladých hráčů. To platí zvláště pro malé kluby poskytující výcvik, jejichž investice do náboru a výcviku mladých hráčů mají na místní úrovni podstatný význam pro naplnění sociální a výchovné funkce sportu.
Takový systém nicméně musí být skutečně způsobilý naplnit uvedený cíl a být s ohledem na něj přiměřený, přičemž musí být vzaty v úvahu náklady vynaložené klubem na výcvik jak budoucích profesionálních hráčů, tak hráčů, kteří se takovými hráči nikdy nestanou. V tomto ohledu pravidla, na základě nichž se „nadějný hráč“, který po skončení svého výcviku podepíše smlouvu profesionálního hráče s klubem z jiného členského státu, je povinen uhradit náhradu škody, jejíž výše je nezávislá na skutečných nákladech na výcvik, nejsou k zajištění naplnění uvedeného cíle nezbytná.
(viz body 35–37, 41, 43–45, 49–50 a výrok)