Věc C-198/08

Evropská komise

v.

Rakouská republika

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 95/59/ES – Daně jiné než daně z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků – Článek 9 odst. 1 – Volné stanovení maximálních maloobchodních prodejních cen výrobků výrobci nebo dovozci – Vnitrostátní právní úprava stanovící minimální maloobchodní prodejní cenu cigaret, jakož i minimální maloobchodní prodejní cenu jemně řezaného tabáku – Odůvodnění – Ochrana veřejného zdraví – Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku“

Shrnutí rozsudku

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Daně jiné než daně z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků

(Směrnice Rady 95/59, ve znění směrnice 2002/10, čl. 9 odst. 1)

Členský stát, který přijal a ponechal v platnosti právní předpisy, podle kterých orgány veřejné moci stanoví minimální prodejní ceny cigaret a jemně řezaného tabáku k ruční výrobě cigaret, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, ve znění směrnice 2002/10, jelikož takový systém nemůže ve všech případech vyloučit, že minimální stanovená cena nezasáhne do konkurenční výhody, která by u některých výrobců nebo dovozců mohla být výsledkem nižších pořizovacích nákladů. Takový systém, jaký navíc stanoví minimální cenu odkazem na průměrnou cenu uplatňovanou na trhu, může mít za následek odstranění rozdílů mezi cenami konkurenčních výrobků a přiblížení těchto cen cenám nejdražších výrobků. Uvedený systém tedy zasahuje do svobody výrobců a dovozců stanovit vlastní maximální maloobchodní prodejní cenu, zaručené čl. 9 odst. 1 druhým pododstavcem směrnice 95/59.

Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku nemůže mít vliv na slučitelnost či neslučitelnost takového systému s čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59, jelikož tato úmluva nestanoví smluvním stranám žádné skutečné povinnosti, pokud jde o cenovou politiku u tabákových výrobků, a pouze popisuje možná opatření se zřetelem k vnitrostátním cílům ochrany zdraví, pokud jde o boj proti tabáku. Článek 6 odst. 2 uvedené úmluvy se totiž omezuje na konstatování, že smluvní strany přijmou nebo zachovají opatření „která mohou“ zahrnovat provádění daňové politiky a „případně“ cenové politiky u tabákových výrobků.

Členské státy se nemohou odvolávat na článek 30 ES, aby odůvodnily porušení čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59 s ohledem na cíl ochrany zdraví a života osob. Článek 30 ES totiž nemůže být chápán tak, že dovoluje opatření jiné povahy, nežli jsou množstevní omezení vývozu a dovozu a opatření s rovnocenným účinkem, stanovená v článcích 28 ES a 29 ES.

To nemění nic na tom, že směrnice 95/59 nebrání členským státům, aby pokračovaly v boji proti spotřebě tabáku, který náleží do cíle ochrany veřejného zdraví.

(viz body 33–34, 38–39, 45 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

4. března 2010(*)

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 95/59/ES – Daně jiné než daně z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků – Článek 9 odst. 1 – Volné stanovení maximálních maloobchodních prodejních cen výrobků výrobci nebo dovozci – Vnitrostátní právní úprava stanovící minimální maloobchodní prodejní cenu cigaret, jakož i minimální maloobchodní prodejní cenu jemně řezaného tabáku – Odůvodnění – Ochrana veřejného zdraví – Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku“

Ve věci C‑198/08,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 14. května 2008,

Evropská komise, zastoupená W. Möllsem a R. Lyalem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Rakouské republice, zastoupené E. Riedlem a J. Bauerem, jakož i C. Pesendorfer, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení J. N. Cunha Rodrigues, předseda druhého senátu, zastupující předseda třetího senátu, P. Lindh, A. Rosas, U. Lõhmus a A. Arabadžev (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: R. Şereş, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. června 2009,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 22. října 2009,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Rakouská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti právní předpisy, podle kterých orgány veřejné moci stanoví minimální prodejní ceny cigaret a jemně řezaného tabáku k ruční výrobě cigaret, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků (Úř. věst. L 291, s. 40; Zvl. vyd. 09/01, s. 283), ve znění směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002 (Úř. věst. L 46, s. 26; Zvl. vyd. 03/35, s. 182, dále jen „směrnice 95/59“).

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

2        Druhý, třetí a sedmý bod odůvodnění směrnice 95/59 zní:

„2)      vzhledem k tomu, že cílem Smlouvy [o ES] je vytvořit hospodářskou unii, v jejímž rámci existuje poctivá hospodářská soutěž a jejíž vlastnosti se podobají vlastnostem vnitřního trhu; že pokud se jedná o tabákové výrobky, je předpokladem dosažení tohoto cíle, že v členských zemích nebudou daně ovlivňující spotřebu výrobků tohoto odvětví narušovat podmínky hospodářské soutěže a nebudou omezovat jejich volný pohyb ve Společenství;

3)      vzhledem k tomu, že pokud se jedná o spotřební daně, musí mít zejména harmonizace jejich struktury za následek takový stav, kdy hospodářská soutěž různých kategorií tabákových výrobků náležejících k téže skupině nebude narušována důsledky zdaňování, a následně otevření vnitrostátních trhů členských zemí;

[…]

7)      vzhledem k tomu, že zásadní potřeba hospodářské soutěže vyžaduje systém volné tvorby cen pro všechny skupiny tabákových výrobků.“

3        Podle čl. 2 odst. 1 této směrnice:

„Za tabákové výrobky se považují

a)       cigarety;

b)       doutníky a doutníčky;

c)       tabák ke kouření:

–        jemně řezaný tabák k ruční výrobě cigaret,

–        ostatní tabák ke kouření,

jak jsou vymezeny v článcích 3 až 7.“

4        Článek 8 směrnice 95/59 stanoví:

„1.      Cigarety vyráběné ve Společenství i dovážené z třetích zemí podléhají poměrné spotřební dani, která se vypočítává z nejvyšší maloobchodní prodejní ceny včetně cla, a dále specifické spotřební dani, která se vypočítává na jednotku výrobku.

2.      Sazba poměrné spotřební daně a pevná částka specifické spotřební daně musí být stejná pro všechny cigarety.

[…]“

5        Podle čl. 9 odst. 1 této směrnice:

„Za výrobce se považuje fyzická nebo právnická osoba podnikající ve Společenství, která zpracovává tabák na tabákové výrobky určené k maloobchodnímu prodeji.

Výrobci, popřípadě jejich zástupci nebo zmocněnci ve Společenství, a dovozci tabáku z třetích zemí mají právo určit nejvyšší maloobchodní prodejní cenu každého svého výrobku pro každou členskou zemi, ve kterých jsou příslušné výrobky určeny k propuštění pro domácí spotřebu.

Ustanovení druhého pododstavce však nemůže být překážkou použití vnitrostátních předpisů o kontrole cenové hladiny nebo dodržování stanovených cen, jsou-li v souladu s přepisy Společenství.“

6        Článek 16 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Výše specifické spotřební daně z cigaret se určuje podle cigaret nejžádanější cenové kategorie podle údajů, které budou k dispozici k 1. lednu každého roku počínaje 1. lednem 1978.

2.      Specifická složka spotřební daně nesmí být nižší než 5 % a vyšší než 55 % celkového daňového zatížení, které vychází ze souhrnu poměrné spotřební daně, specifické spotřební daně a daně z obratu ukládané na tyto cigarety.

[…]

5.      Členské státy mohou uvalit na cigarety a jemně řezaný tabák k balení cigaret minimální spotřební daň, pokud to nepovede ke zvýšení celkové daně na více než 90 % celkové daně z nejžádanější cenové kategorie cigaret, popřípadě nejžádanější cenové kategorie jemně řezaného tabáku k balení cigaret.“

7        Směrnice Rady 92/79/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z cigaret (Úř. věst. L 316, s. 8; Zvl. vyd. 03/13, s. 202) a směrnice Rady 92/80/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování daní z jiných tabákových výrobků než cigaret (Úř. věst. L 316, s. 10; Zvl. vyd. 03/13. s. 204), ve znění směrnice Rady 2003/117/ES ze dne 5. prosince 2003 (Úř. věst. L 333, s. 49; Zvl. vyd. 03/41, s. 430), stanoví sazby nebo minimální částky celkové spotřební daně z cigaret a jiných tabákových výrobků než cigaret. Směrnice 92/80 obsahuje rovněž některá pravidla týkající se struktury spotřební daně z jiných tabákových výrobků než cigaret.

8        Rozhodnutím Rady 2004/513/ES ze dne 2. června 2004 (Úř. věst. L 213, s. 8) byla jménem Společenství schválena Rámcová úmluva Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, podepsaná dne 21. května 2003 v Ženevě (dále jen „úmluva WHO“). Článek 6 této úmluvy, nadepsaný „Cenová a daňová opatření ke snížení poptávky po tabáku“, zní:

„1.      Smluvní strany uznávají, že cenová a daňová opatření mohou být efektivními a významnými prostředky pro snížení spotřeby tabáku u různých částí populace a zejména u mladých osob.

2. Aniž je dotčeno svrchované právo smluvních stran vymezit a zavést vlastní daňovou politiku, každá smluvní strana vezme v úvahu své vnitrostátní cíle v oblasti veřejného zdraví týkající se kontroly tabáku a případně přijme či ponechá v platnosti opatření, která mohou zahrnovat:

a)      provádění daňové politiky a případně cenové politiky u tabákových výrobků tak, aby přispívaly k dosažení zdravotních cílů zaměřených na snížení spotřeby tabáku; [...]

[...]“ (neoficiální překlad)

 Vnitrostátní právní úprava

9        Článek 4 odst. 2 spolkového zákona ze dne 30. června 1995 o výrobě a uvádění tabákových výrobků na trh, jakož i o reklamě na tabákové výrobky a o ochraně nekuřáků (dále jen „zákon o tabáku“) [Bundesgesetz über das Herstellen und das Inverkehrbringen von Tabakerzeugnisse und den Nichtraucherschutz („Tabakgesetz“), BGBl. 431/1995], ve znění spolkového zákona ze dne 30. března 2006 (BGBl. I, 47/2006), stanoví:

„Spolková ministryně pro zdravotnictví a záležitosti žen je oprávněna, po dohodě se spolkovým ministrem financí, stanovit v zájmu prevence konzumace tabáku minimální maloobchodní prodejní cenu tabákových výrobků za účelem zajistit minimální cenovou úroveň. Prodej tabákových výrobků s nižší cenou, než je minimální maloobchodní prodejní cena je zakázán.“

10      Článek 1 nařízení spolkové ministryně pro zdravotnictví a záležitosti žen o zavedení režimu minimálních maloobchodních prodejních cen tabákových výrobků za účelem zajistit minimální cenovou úroveň (Verordnung der Bundesministerin für Gesundheit und Frauen über die Festsetzung des Mindestkleinverkaufspreises für Tabakerzeugnisse zur Sicherstellung eines Mindestpreisniveaus, BGBl. II, 171/2006) ze dne 27. dubna 2006 stanoví:

„Minimální maloobchodní prodejní cenou ve smyslu tohoto nařízení je cena, pod kterou nesmí být tabákové výrobky prodávány spotřebitelům.“

11      Podle článku 2 uvedeného nařízení:

„1.      U cigaret dosahuje minimální maloobchodní prodejní cena za cigaretu nejméně 92,75 % průměrné vážené ceny z celkového množství cigaret prodaných v průběhu uplynulého kalendářního roku.

2.       U jemně řezaného tabáku dosahuje minimální maloobchodní prodejní cena za gram jemně řezaného tabáku nejméně 90 % průměrné vážené ceny za gram z celkového množství jemně řezaného tabáku prodaného v průběhu uplynulého kalendářního roku.“

12      Podle článku 4 uvedeného nařízení jsou minimální maloobchodní prodejní ceny použitelné od 15. května 2006.

 Postup před zahájením soudního řízení

13      Komise poté, co umožnila Rakouské republice předložit své vyjádření k údajné neslučitelnosti rakouské právní úpravy týkající se stanovení minimálních maloobchodních prodejních cen cigaret a jemně řezaného tabáku s čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59, zaslala uvedenému členskému státu dopisem ze dne 27. června 2007 odůvodněné stanovisko, ve kterém jej vyzvala, aby splnil své povinnost vyplývající z uvedeného ustanovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto stanoviska. Jelikož Komise s ohledem na odpověd Rakouské republiky usoudila, že situace zůstala neuspokojivá, podala projednávanou žalobu.

 K žalobě

 Argumentace účastníků řízení

14      Podle Komise čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59 zavádí zásadu, podle které mají výrobci a dovozci právo stanovit volně maximální maloobchodní prodejní ceny tabákových výrobků. Dotčená rakouská právní úprava přitom tím, že zavádí režim nepřímo stanovených minimálních cen pro maloobchodní prodej cigaret a jemně řezaného tabáku, zakazuje výrobcům a dovozcům takových výrobků, aby je prodávali za ceny nižší, než jsou uvedené minimální ceny, a omezuje tak jejich svobodu pokud jde o stanovení cen. Taková právní úprava je tudíž v rozporu s uvedeným ustanovením práva Společenství.

15      Dotčená vnitrostátní právní úprava nemůže být odůvodněna hledisky, která se týkají ochrany veřejného zdraví. Ta již byla zákonodárcem Společenství vzata v úvahu při přijímání směrnic o spotřebních daních z tabáku. Pravidla Společenství týkající se zdanění tabákových výrobků umožňují z důvodu neexistence maximálních sazeb celkové spotřební daně, aby členské státy zvýšily úroveň takového zdanění, a zachovaly tak dostatečně vysokou cenu k odrazení od konzumace tabáku. Daňová politika je tudíž postačující pro zajištění požadované úrovně ochrany veřejného zdraví.

16      Podle Komise nevyplývají průměrné vážené ceny, které jsou v Rakousku stanoveny jako minimální ceny pro maloobchodní prodej dotyčných tabákových výrobků, z tržních mechanismů, ale z opatření veřejných orgánů, která směřují právě k neutralizaci těchto mechanismů. Skutečnost, že takové minimální ceny jsou aritmeticky vypočteny z průměrných cen zjištěných na trhu, tuto analýzu nezpochybňuje. Mimoto není jisté, že režim minimálních cen ovlivňuje hospodářskou soutěž méně než režimy jiných členských států, které byly zkoumány v dřívějších rozsudcích Soudního dvora. Zákaz zavádět režimy minimálních cen pro tabákové výrobky, který vyplývá z čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59, každopádně nepředpokládá vyhodnocení intenzity zásahu, který každý z takových režimů způsobuje, s ohledem na systém, na kterém je založen.

17      Komise mimoto soudí, že článek 93 ES představuje dostatečný právní základ rovněž pro článek 9 směrnice 95/59. Daňová povaha uvedené směrnice nemůže dovolit členským státům, aby nedbaly jejích ustanovení z důvodu, že sledují jiné cíle, konkrétně cíl ochrany veřejného zdraví. Členské státy se kromě toho nemohou dovolávat článku 30 ES, jedná-li se o otázku, jež je upravena harmonizovaným způsobem.

18      Komise dále soudí, že čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59 je slučitelný s úmluvou WHO, jelikož tato úmluva nemá za cíl zavázat smluvní státy ke stanovení minimálních cen tabákových výrobků. Pokud by tomu bylo jinak, byly by podle Komise provedeny změny uvedené směrnice; to se však nestalo. Uvedená úmluva mimoto neposkytuje členským státům právo volit mezi použitím daňové politiky a cenové politiky, kterého by se mohly dovolávat vůči Společenství, protože tato otázka náleží do vnitřního fungování Společenství.

19      Konečně, ustanovení doporučení Rady 2003/54/ES ze dne 2. prosince 2002 o prevenci užívání tabáku a iniciativách k posílení boje proti tabáku (Úř. věst. 2003, L 22, s. 31), na která se Rakouská republika odvolává, nejsou závazná a každopádně nemohou být vykládána tak, že navádí k porušení čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59.

20      Podle Rakouské republiky je systém stanovení minimálních cen jediným efektivním a jistým nástrojem pro zamezení poklesu cen tabákových výrobků, na které se vztahují dotčené vnitrostátní právní předpisy, v kontextu cenové války. Daňová opatření totiž mohou být mařena hospodářskými subjekty činnými na trhu s tabákem, neboť nezamezují prodeji za dumpingové ceny s cílem oslovit nové kategorie spotřebitelů i za cenu dočasných finančních ztrát. Článek 9 odst. 1 směrnice 95/59 nepřiznává neomezené právo na volné stanovení cen. Toto ustanovení konkrétně nevylučuje možnost, aby členské státy přijaly vhodná a nezbytná opatření směřující k zajištění ochrany veřejného zdraví ve smyslu článku 30 ES.

21      Rakouská republika rovněž tvrdí, že dotčený režim minimálních cen nemůže narušit hospodářskou soutěž, jelikož ceny jsou ve skutečnosti stanoveny trhem; příslušný ministr pouze použije jako referenční hodnotu průměrnou cenu na trhu. V důsledku toho uvedený režim představuje mírnější zásah nežli právní předpisy členských států, které byly zkoumány zejména v rozsudcích ze dne 19. října 2000, Komise v. Řecko (C‑216/98, Recueil, s. I‑8921), a ze dne 27. února 2002, Komise v. Francie (C‑302/00, Recueil, s. I‑2055), které například stanovily zvýšení cen o alespoň o 20 % v poměru k platným cenám. Intenzita zásahu, kterou s sebou nese vnitrostátní opatření, je rovněž významná pro posouzení jeho proporcionality, jelikož je třeba zkoumat, zda pro dosažení sledovaného cíle neexistují méně omezující prostředky.

22      Podle uvedeného členského státu musí být čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59 vykládán restriktivně s ohledem na jeho právní základ, tedy článek 93 ES, který neumožňuje sledovat jiné cíle než cíle spadající do daňového práva ani omezovat dosahování takových jiných cílů. Členské státy tak mají právo stanovit úroveň ochrany veřejného zdraví, kterou považují za vhodnou, jakož i odpovídající a nezbytná opatření k dosažení takové úrovně, k nimž může patřit i stanovení minimálních cen pro tabákové výrobky. V důsledku toho svoboda výrobců a dovozců stanovit ceny tabákových výrobků může být vykonávána pouze v mezích určených politikou veřejného zdraví členských států.

23      Směrnice 95/59 musí být mimoto vykládána ve světle nového právního vývoje, tedy jednak čl. 6 odst. 2 písm. a) úmluvy WHO, a jednak bodu 7 doporučení 2003/54. Tato ustanovení, jež umožňují využití mechanismu minimálních cen, přitom nebyla v judikatuře Soudního dvora v této oblasti vzata v úvahu.

24      Rakouská republika konečně tvrdí, že mechanismy stanovené směrnicemi v oblasti spotřebních daní z tabákových výrobků neumožňují členským státům používat spotřební daň jako nástroj k zajištění dostatečně vysoké úrovně cen pro odrazování od spotřeby. Směrnice jednak omezují možnost zvýšit spotřební daň pouze pro ty cigarety, jejichž maloobchodní prodejní cena je nejnižší, aniž by zároveň bylo dotčeno zdanění ostatních skupin cigaret. Krom toho se výrobci a dovozci mohou rozhodnout, že nepromítnou nárůst daňového zatížení do konečné ceny. Takový nárůst mimoto může vést k růstu nelegálního přeshraničního obchodu.

 Závěry Soudního dvora

25      Úvodem je třeba připomenout, že ze třetího bodu odůvodnění směrnice 95/59 vyplývá, že směrnice náleží do rámce politiky harmonizace struktury spotřební daně z tabákových výrobků, jelikož má za cíl zabránit tomu, aby byla narušována hospodářská soutěž mezi různými kategoriemi tabákových výrobků náležejících k téže skupině, a dosáhnout tak otevření vnitrostátních trhů členských států.

26      Za tím účelem čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice stanoví, že cigarety vyráběné ve Společenství i dovážené z třetích zemí podléhají poměrné spotřební dani, která se vypočítává z nejvyšší maloobchodní prodejní ceny včetně cla, a dále specifické spotřební dani, která se vypočítává na jednotku výrobku (výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 19).

27      Ze sedmého bodu odůvodnění směrnice 95/59 mimoto vyplývá, že zásadní potřeba hospodářské soutěže vyžaduje systém volné tvorby cen pro všechny skupiny tabákových výrobků.

28      V tomto ohledu čl. 9 odst. 1 uvedené směrnice stanoví, že výrobci, popřípadě jejich zástupci nebo zmocněnci ve Společenství, a dovozci tabáku z třetích zemí mají právo určit nejvyšší maloobchodní prodejní cenu každého svého výrobku, aby bylo zajištěno, že mezi nimi může účinně fungovat hospodářská soutěž (výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 20). Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby stanovení základu poměrné spotřební daně z tabákových výrobků, tedy maximální maloobchodní prodejní ceny tabákových výrobků, podléhalo ve všech členských státech stejným pravidlům. Jak uvedla generální advokátka v bodu 40 svého stanoviska, toto ustanovení má rovněž zachovat svobodu výše uvedených subjektů, která jim umožňuje účinně využívat konkurenční výhodu vyplývající z případných nižších pořizovacích nákladů.

29      Stanovení minimálních maloobchodních prodejních cen veřejnými orgány má přitom za následek, že maximální maloobchodní prodejní ceny určené výrobci a dovozci nemohou být v žádném případě nižší nežli minimální závazné ceny. Právní úprava stanovící takovou minimální cenu tedy může zasahovat do konkurenčních vztahů a bránit některým výrobcům nebo dovozcům, aby těžili z výhody nižších pořizovacích nákladů nabízením atraktivnějších maloobchodní prodejních cen.

30      V důsledku toho systém minimálních maloobchodních prodejních cen tabákových výrobků nemůže být považován za slučitelný s čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59 v rozsahu, v němž není uspořádán způsobem, který by v každém případě vylučoval, že dojde k zásahu do konkurenční výhody, která u některých výrobců nebo dovozců takových výrobků může vyplývat z nižších pořizovacích nákladů, a tudíž nastane narušení hospodářské soutěže (viz rozsudky ze dne 4. března 2010, Komise v. Francie, C‑197/08, Sb. rozh. s. I-0000, bod 38, a Komise v. Irsko, C‑221/08, Sb. rozh. s. I-0000, bod 41).

31      Vnitrostátní právní úpravu dotčenou projednávanou žalobou je tedy třeba zkoumat ve světle uvedených zásad.

32      Uvedená právní úprava ukládá výrobcům a dovozcům, kteří jsou činní na rakouském trhu, minimální maloobchodní prodejní cenu cigaret ve výši 92,75 % průměrné vážené ceny z celkového množství cigaret prodaných v průběhu uplynulého kalendářního roku, jakož i minimální maloobchodní prodejní cenu jemně řezaného tabáku ve výši 90 % průměrné vážené ceny za gram z celkového množství jemně řezaného tabáku prodaného v průběhu uplynulého kalendářního roku.

33      Takový režim nemůže ve všech případech vyloučit, že minimální stanovená cena nezasáhne do konkurenční výhody, která by u některých výrobců nebo dovozců mohla být výsledkem nižších pořizovacích nákladů. Naopak, jak uvedla Komise při jednání, aniž by to Rakouská republika popírala, takový systém, který navíc stanoví minimální cenu odkazem na průměrnou cenu uplatňovanou na trhu, může mít za následek odstranění rozdílů mezi cenami konkurenčních výrobků a přiblížení těchto cen cenám nejdražších výrobků. Uvedený systém tedy zasahuje do svobody výrobců a dovozců stanovit vlastní maximální maloobchodní prodejní cenu, zaručené čl. 9 odst. 1 druhým pododstavcem směrnice 95/59.

34      Pokud jde o úmluvu WHO, jak uvedla generální advokátka v bodech 50 a 51 svého stanoviska, uvedená úmluva nestanoví smluvním stranám žádné skutečné povinnosti, pokud jde o cenovou politiku u tabákových výrobků, a pouze popisuje možná opatření se zřetelem k vnitrostátním cílům ochrany zdraví, pokud jde o boj proti tabáku. Článek 6 odst. 2 uvedené úmluvy se totiž omezuje na konstatování, že smluvní strany přijmou nebo zachovají opatření „která mohou“ zahrnovat provádění daňové politiky a „případně“ cenové politiky u tabákových výrobků.

35      Stejně tak žádný konkrétní poznatek týkající se použití systémů minimálních cen nemůže být dovozen z doporučení 2003/54, které ostatně nemá závaznou povahu. Pasáž, na kterou odkazuje Rakouská republika, totiž pouze vyjadřuje myšlenku, že vyšší ceny tabákových výrobků mají za účinek odrazování od spotřeby.

36      V každém případě, jak vyplývá z bodu 30 tohoto rozsudku, směrnice 95/59 nebrání cenové politice, pokud není v rozporu s cíli uvedené směrnice, zejména s cílem vyloučit narušení hospodářské soutěže mezi různými kategoriemi tabákových výrobků náležejících do stejné skupiny.

37      Rakouská republika rovněž tvrdí, že dotčený systém minimálních cen je odůvodněn cílem ochrany zdraví a života osob, stanoveným v článku 30 ES. Podle uvedeného členského státu zvýšení úrovně daní nemůže zaručit dostatečně vysoké ceny tabákových výrobků, protože toto zvýšení může být absorbováno výrobci nebo dovozci tím, že obětují část svého zisku, či dokonce tím, že budou prodávat se ztrátou.

38      V tomto ohledu je třeba uvést, že článek 30 ES nemůže být chápán tak, že dovoluje opatření jiné povahy, nežli jsou množstevní omezení vývozu a dovozu a opatření s rovnocenným účinkem stanovená v článcích 28 ES a 29 ES (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 27. února 2002, Komise v. Francie, bod 33). Komise přitom v projednávané věci porušení posledně uvedených ustanovení neuplatňovala.

39      To nemění nic na tom, že směrnice 95/59 nebrání Rakouské republice pokračovat v boji proti spotřebě tabáku, který náleží do cíle ochrany veřejného zdraví.

40      Není rovněž možné tvrdit, že takový cíl není zohledněn v rámci uvedené směrnice, protože tato směrnice byla přijata na základě článku 93 ES.

41      Jak je ostatně uvedeno v sedmém bodu odůvodnění směrnice 2002/10, jež je posledním aktem měnícím směrnici 95/59/ES, jejíž článek 9 nicméně ve srovnání s původním zněním zůstal nezměněn, Smlouva o ES, a konkrétně čl. 152 odst. 1 první pododstavec ES vyžadují, aby byl při vymezení, jakož i při provádění všech politik a činností Společenství zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví.

42      Ve stejném bodu odůvodnění je rovněž uvedeno, že výše zdanění je významným prvkem ceny tabákových výrobků a ta má zase vliv na kuřácké zvyky spotřebitelů. Soudní dvůr již rozhodl, že co se týče tabákových výrobků, daňová právní úprava tvoří důležitý a účinný nástroj boje proti spotřebě těchto výrobků, a tudíž ochrany veřejného zdraví (rozsudek ze dne 5. října 2006, Valeško, C‑140/05, Sb. rozh. s. I‑10025, bod 58), a že cíle zajistit, aby ceny uvedených výrobků byly stanoveny na vysoké úrovni, může být uspokojivě dosaženo zvýšením daní uvedených výrobků, jelikož zvýšení spotřební daně dříve nebo později musí vést ke zvýšení maloobchodních prodejních cen, aniž by zasahovalo do volné tvorby cen (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 31).

43      Krom toho pokud členské státy chtějí definitivně zabránit jakékoliv možnosti, aby výrobci nebo dovozci absorbovali, byť i dočasně, dopad daní na maloobchodní prodejní cenu tabákových výrobků tím, že je budou prodávat se ztrátou, mohou zejména zakázat prodej tabákových výrobků za ceny nižší, nežli je součet pořizovacích nákladů a všech daní, čímž je zároveň umožněno, aby uvedení výrobci a dovozci mohli efektivně využívat konkurenční výhody vyplývající z případných nižších pořizovacích nákladů (viz výše uvedené rozsudky ze dne 4. března 2010, Komise v. Francie, bod 53, a Komise v. Irsko, bod 55).

44      Z výše uvedených úvah vyplývá, že žalobě Komise musí být vyhověno.

45      V důsledku toho je třeba určit, že Rakouská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti právní předpisy, podle kterých orgány veřejné moci stanoví minimální prodejní ceny cigaret a jemně řezaného tabáku k ruční výrobě cigaret, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice 95/59.

 K nákladům řízení

46      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Rakouská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1)      Rakouská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti právní předpisy, podle kterých orgány veřejné moci stanoví minimální prodejní ceny cigaret a jemně řezaného tabáku k ruční výrobě cigaret, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 95/59/ES ze dne 27. listopadu 1995 o daních jiných než daních z obratu, které ovlivňují spotřebu tabákových výrobků, ve znění směrnice Rady 2002/10/ES ze dne 12. února 2002.

2)      Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: němčina.