Věc C-44/08

Akavan Erityisalojen Keskusliitto AEK ry a další

v.

Fujitsu Siemens Computers Oy

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus)

„Řízení o předběžné otázce — Směrnice 98/59/ES — Sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění — Článek 2 — Ochrana zaměstnanců — Informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci — Skupina podniků — Mateřská společnost — Dceřiná společnost“

Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho přednesené dne 22. dubna 2009   I ‐ 8166

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. září 2009   I ‐ 8188

Shrnutí rozsudku

1. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci

   (Směrnice Rady 98/59, čl. 2 odst. 1 a 2)

2. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci

   [Směrnice Rady 98/59, čl. 2 odst. 3 první pododstavec písm. b)]

3. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci

   (Směrnice Rady 98/59, čl. 2 odst. 1 a 4)

4. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Hromadné propouštění – Směrnice 98/59 – Postup informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci

   (Směrnice Rady 98/59, čl. 2 odst. 1 a 4)

1.  Článek 2 odst. 1 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost zaměstnavatele zahájit projednání se zástupci zaměstnanců vzniká přijetím, v rámci skupiny podniků, strategických rozhodnutí nebo rozhodnutí o změnách činností, která zaměstnavatele nutí k tomu, aby zamýšlel nebo plánoval provést hromadné propuštění. Jak totiž vyplývá z uvedeného čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce, musí se projednání týkat zejména možnosti vyhnout se zamýšleným hromadným propouštěním nebo je omezit. Projednávání, které by bylo zahájeno v okamžiku, kdy již bylo přijato rozhodnutí, ze kterého vyplývá nezbytnost takového hromadného propouštění, by se přitom již nemohlo smysluplně týkat posouzení možných alternativ, jak se hromadnému propouštění snažit vyhnout.

   (viz body 47, 49, výrok 1)

2.  Vznik povinnosti zaměstnavatele zahájit projednání ohledně zamýšleného kolektivního propouštění nezávisí na skutečnosti, že je již zaměstnavatel schopen poskytnout zástupcům zaměstnanců veškeré informace požadované v čl. 2 odst. 3 prvním pododstavci písm. b) směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění. Zahájení projednání nemůže záviset na skutečnosti, že již je zaměstnavatel schopen poskytnout zástupcům zaměstnanců veškeré informace zmíněné v uvedeném ustanovení. Zaměstnavatel totiž podle tohoto ustanovení poskytuje zástupcům zaměstnanců relevantní informace během celého projednání. Určitá flexibilita je v tomto ohledu nezbytná vzhledem k tomu, že se tyto informace mohou stát dostupnými v různých okamžicích projednání, což znamená, že zaměstnavatel musí mít možnost a povinnost tyto informace během projednání doplnit.

   (viz body 53–55, výrok 2)

3.  Článek 2 odst. 1 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění, ve spojení s čl. 2 odst. 4 prvním pododstavcem téže směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že ve skupině podniků složené z mateřské společnosti a jedné nebo několika dceřiných společností, povinnost projednání se zástupci zaměstnanců vzniká u dceřiné společnosti, která má postavení zaměstnavatele, až tehdy, když byla tato dceřiná společnost, uvnitř níž může dojít k hromadnému propouštění, určena. Projednávání se zástupci zaměstnanců lze totiž zahájit až tehdy, kdy je znám podnik, ve kterém může dojít k hromadnému propouštění. Pokud mateřská společnost skupiny podniků přijme rozhodnutí, která mohou mít dopady na zaměstnání zaměstnanců této skupiny, přísluší dceřiné společnosti, jejíž zaměstnanci mohou být hromadným propouštěním dotčeni, jakožto zaměstnavateli, aby zahájila projednání se zástupci zaměstnanců. Takové projednání tudíž není možné zahájit, dokud uvedená dceřiná společnost není určena.

   (viz body 63, 65, výrok 3)

4.  Článek 2 odst. 1 směrnice 98/59 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění ve spojení s čl. 2 odst. 4 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že ve skupině podniků musí být projednání ukončeno dceřinou společností, která je dotčena hromadným propouštěním, dříve, než uvedená dceřiná společnost, případně na základě přímého pokynu své mateřské společnosti, vypoví smlouvy zaměstnanců dotčených tímto propouštěním.

   (viz bod 72, výrok 4)