1.

V rámci projednávaného řízení o nesplnění povinnosti by měl Soudní dvůr upřesnit svou judikaturu týkající se opravných prostředků neúspěšných uchazečů v oblasti zadávání veřejných zakázek.

2.

Zaprvé Komise Irsku vytýká, že v jednom konkrétním případě irský orgán při zadávání zakázky na vypracování záměru výstavby silnic neinformoval neúspěšné sdružení uchazečů o konečném rozhodnutí o zadání veřejné zakázky.

3.

Zadruhé se Komise a Irsko přou o tom, zda jsou lhůty stanovené irskými předpisy procesního práva dostatečně jasně, určitě a předvídatelně formulovány, tak aby mohl být prováděn účinný přezkum rozhodnutí veřejných zadavatelů.

4.

Pokud jde o naposled uvedenou problematiku, má tento případ několik společných rysů s věcí Uniplex (UK) (C-406/08), k níž dnes rovněž předkládám své stanovisko.

5.

Právní rámec Společenství tohoto případu tvoří směrnice 93/37/EHS ( 2 ) a směrnice 89/665/EHS ( 3 ).

6.

Článek 8 odst. 2 směrnice 93/37 obsahuje ve znění pozměněném směrnicí 97/52/ES ( 4 ) tuto právní úpravu:

„Zadavatelé neprodleně sdělí zájemcům nebo uchazečům o veřejnou zakázku rozhodnutí učiněná při zadávání zakázek, včetně důvodů, pro které se rozhodli nezadat zakázku, na niž byla vyhlášena soutěž, nebo obnovit soutěžní řízení. Jsou povinni tak učinit písemně, pokud jsou o to požádáni. O těchto rozhodnutích informují rovněž Úřad pro úřední tisky Evropských společenství.“

7.

V článku 1 směrnice 89/665, ve znění pozměněném ( 5 ) směrnicí 92/50/EHS ( 6 ), se stanoví:

„1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že pokud jde o postupy při zadávání zakázek, na které se vztahují směrnice 71/305/EHS, 77/62/EHS a 92/50/EHS […], rozhodnutí zadavatelů mohou být účinně přezkoumána, a to zejména co nejdříve v souladu s podmínkami stanovenými v dalších článcích, zejména v čl. 2 odst. 7, pokud taková rozhodnutí porušila právní předpisy Společenství upravující zadávání veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy, které je provádějí.

2.   Členské státy zajistí, aby nedocházelo k diskriminaci mezi podniky uplatňujícími nárok na náhradu škody, která jim vznikla v rámci postupu při udělování veřejné zakázky v důsledku toho, že tato směrnice rozlišuje mezi vnitrostátními předpisy provádějícími právo Společenství a jinými vnitrostátními předpisy.

3.   Členské státy zajistí, aby přezkumné řízení bylo dostupné podle podrobných pravidel, která mohou stanovit členské státy, každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité veřejné zakázky na dodávky nebo stavební práce a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla škoda nebo jí hrozí. Členské státy mohou zejména požadovat, aby osoba usilující o přezkum nejprve oznámila zadavateli domnělé protiprávní jednání a svůj záměr podat návrh na přezkum.“ ( 7 )

8.

Z vnitrostátních právních předpisů jsou pro projednávanou věc významné dva právní předpisy, zaprvé irské „European Communities (Award of Public Authorities’ Contracts) Regulations 2006“ ( 8 ) (dále jen „nařízení APAC“) a zadruhé irský „Rules of the Superior Courts“ ( 9 ) (dále jen „RSC“).

9.

Článek 49 nařízení APAC zní takto (výňatek):

„1.   Jakmile je to po přijetí rozhodnutí o uzavření smlouvy o veřejné zakázce nebo o rámcové dohodě nebo o přístupu k dynamickému nákupnímu systému proveditelné, veřejný zadavatel informuje zájemce a uchazeče o učiněném rozhodnutí s pomocí co nejrychlejších komunikačních prostředků jako je email nebo fax. […]

[…]

5.   Veřejný zadavatel uzavře smlouvu o veřejné zakázce s úspěšným uchazečem teprve po uplynutí minimálně 14 dnů ode dne, kdy byli uchazeči informováni o rozhodnutí o zadání veřejné zakázky podle prvního odstavce.

[…]“

10.

Článek 84a odst. 4 RSC ( 10 ) stanoví toto:

„Návrh na přezkum rozhodnutí o zadání veřejné zakázky nebo zadání veřejné zakázky je třeba podat co nejdříve, nejpozději však do tří měsíců poté, co poprvé nastaly důvody pro jeho podání, nerozhodne-li soud, že je důvodné tuto lhůtu prodloužit.“

11.

Irish National Roads Authority (dále jen „NRA“) je orgán, který je v Irsku pověřen výstavbou a údržbou silnic.

12.

NRA zveřejnila dne 10. července 2001 v Úředním věstníku Evropské unie výzvu k vyjádření zájmu o vypracování stavebního záměru, výstavbu, financování a provoz obchvatu, takzvané Dundalk Western Bypass Motorway. Zhotovitel veřejné zakázky měl s NRA uzavřít partnerství veřejného a soukromého sektoru ( 11 ) a provozovat uvedenou silnici výhledově po dobu 30 let.

13.

V prosinci 2001 pozvala NRA čtyři zájemce k jednáním. V dubnu 2003 NRA vybrala dva z nich, a sice sdružení EuroLink a Celtic Roads Group, s cílem vést s nimi podrobná jednání. Dne 8. srpna 2003 NRA vyzvala obě tato sdružení k předložení konečných nabídek („best and final offer“).

14.

Dopisem ze dne 14. října 2003 NRA informovala EuroLink o tom, že se rozhodla vybrat sdružení Celtic Roads Group jako preferovaného uchazeče. Přitom ale NRA objasnila, že nabídka sdružení EuroLink není zamítnuta. Pokud by totiž další jednání se sdružením Celtic Roads Group nevedla k uzavření smlouvy, vyhrazuje si NRA možnost pozvat k jednáním Eurolink namísto Celtic Roads Group.

15.

Dne 9. prosince 2003 se NRA rozhodla zadat zakázku sdružení Celtic Roads Group. Smlouva s Celtic Roads Group byla podepsána dne . Ode dne bylo sdělení tohoto obsahu dostupné k nahlédnutí na internetové stránce NRA, navíc bylo dne zveřejněno oznámení v Úředním věstníku Evropské unie.

16.

Dne 8. dubna 2004 podala SIAC Construction Limited (dále jen „SIAC“) jakožto členský podnik neúspěšného sdružení EuroLink žalobu na náhradu škody u High Court of Ireland, která vycházela z různých údajných pochybení v průběhu zadávacího řízení.

17.

Rozsudkem ze dne 16. července 2004 ( 12 ) odmítl High Court tuto žalobu jako nepřípustnou, neboť byla podána po uplynutí předepsané lhůty. Na rozdíl od přesvědčení SIAC vycházel irský soud z toho, že SIAC musela znát důvody pro podání své žaloby nejpozději ode dne , kdy NRA informovala EuroLink o totožnosti svého preferovaného uchazeče. Podle čl. 84a odst. 4 RSC měla SIAC podat svou žalobu nejpozději do tří měsíců od tohoto dne.

18.

SIAC se následně obrátila se stížností na Komisi. V ní tento podnik mj. tvrdil, že vůbec nebyl NRA informován o jejím rozhodnutí o zadání veřejné zakázky.

19.

V návaznosti na tuto stížnost Komise nejprve zaslala dne 15. listopadu 2004 úřední dopis irským orgánům, v němž žádala bližší údaje týkající se skutkového stavu. Odpověď Irska obsažená v dopise ze dne nepomohla pochybnosti Komise rozptýlit. Následně Komise Irsku zaslala dne výzvu dopisem a dne doplňující výzvu dopisem, k nimž se tento členský stát vyjádřil v dopise ze dne , respektive v dopise ze dne .

20.

Jelikož ani tato vysvětlení podaná Irskem Komisi neuspokojila, vydala dne 1. února 2008 odůvodněné stanovisko ve smyslu čl. 226 odst. 1 ES a vyzvala Irsko k tomu, aby do dvou měsíců přijalo opatření nezbytná k dosažení souladu s tímto stanoviskem. Irsko odpovědělo na toto stanovisko dopisem ze dne a mj. uvedlo, že je zvažována změna vnitrostátních právních a správních předpisů v souvislosti s prováděním směrnice 2007/66. Ani poslední odpověď se však Komisi nezdála být dostatečná.

21.

Podáním ze dne 14. října 2008, které došlo kanceláři Soudního dvora dne , podala Komise podle čl. 226 odst. 2 ES tuto žalobu proti Irsku.

22.

Komise navrhuje

23.

Irsko navrhuje

24.

Před Soudním dvorem byla žaloba Komise projednána nejprve v písemné části řízení a potom na jednání konaném dne 24. září 2009 ( 13 ).

25.

Žaloba Komise je opodstatněná, pokud Irsko nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají ze Smlouvy o ES. K nim patří podle čl. 249 odst. 3 ES a článku 10 ES také povinnost uskutečnit cíle sledované směrnicemi Společenství.

26.

V projednávané věci vychází žaloba Komise ze dvou vytýkaných skutečností. První vytýkaná skutečnost se týká konkrétního případu; jejím předmětem je údajné neoznámení rozhodnutí o zadání veřejné zakázky spočívající ve vypracování záměru výstavby silnice Dundalk Western Bypass Motorway neúspěšnému sdružení uchazečů. Druhá vytýkaná skutečnost překračuje rovinu konkrétního případu; v jejím rámci je kritizován rozpor irské právní úpravy týkající se lhůt pro podávání opravných prostředků, tak jak je obsažena v čl. 84a odst. 4 RSC, s právním řádem Společenství.

27.

V rámci první námitky Komise Irsku vytýká nesplnění povinností, které pro ně vyplývají z čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 a z čl. 8 odst. 2 směrnice 93/37, které spočívá v tom, že NRA neoznámila neúspěšnému uchazeči v souladu s právními předpisy své rozhodnutí o zadání veřejné zakázky spočívající ve vypracování záměru výstavby silnice Dundalk Western Bypass Motorway.

28.

Jak Komise, tak i Irsko vycházejí konkludentně z toho, že se v případě záměru výstavby silnice Dundalk Western Bypass Motorway, na jehož vypracování NRA zahájila nabídkové řízení, jednalo o veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu směrnice 93/37.

29.

V důsledku toho byla NRA jakožto veřejný zadavatel podle čl. 8 odst. 2 směrnice 93/37 povinna oznámit zájemcům nebo uchazečům neprodleně své rozhodnutí týkající se zadání této veřejné zakázky.

30.

Tatáž povinnost vyplývá dále z čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665, neboť účinnou soudní ochranu proti rozhodnutím o zadání veřejné zakázky lze zajistit jen za předpokladu, že všichni zájemci nebo uchazeči budou včas a podrobně informováni právě o těchto rozhodnutích ( 14 ).

31.

Nesporné však je, že NRA v projednávané věci vůbec formálně neoznámila neúspěšnému sdružení uchazečů EuroLink, jehož byla SIAC členem, své rozhodnutí zadat diskutovaný záměr výstavby silnice konkurenčnímu sdružení Celtic Roads Group.

32.

Ani sdělení ze dne 9. února 2004 na internetové stránce NRA, ani oznámení v Úředním věstníku Evropské unie ze dne nemohla být adekvátní náhradou. S jejich pomocí totiž byla o konečném uzavření smlouvy NRA s Celtic Roads Group informována pouze veřejnost. Aby však mohla být neúspěšným zájemcům nebo uchazečům poskytnuta účinná soudní ochrana, měly být tyto subjekty informovány o rozhodnutí NRA o zadání zakázky včas před uzavřením smlouvy, a ne teprve poté, co dané skutečnosti již nastaly ( 15 ).

33.

NRA tedy s ohledem na záměr výstavby silnice Dundalk Western Bypass Motorway nesplnila své informační povinnosti ve smyslu čl. 8 odst. 2 směrnice 93/37 a čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665.

34.

Irsko namítá, že v projednávané věci se SIAC přesto nedělo žádné bezpráví. Vzhledem k okolnostem konkrétního případu tento podnik nikdy nebyl v nejistotě ohledně toho, komu by NRA zadala vypracování tohoto záměru výstavby silnice. V tomto ohledu Irsko odkazuje na dopis NRA ze dne 14. října 2003, v němž bylo sdružení EuroLink informováno o výběru Celtic Roads Group jakožto uchazeče, kterého NRA preferuje. Nejpozději od tohoto okamžiku si SIAC podle názoru Irska musela být vědoma toho, že nenastanou-li mimořádné okolnosti ( 16 ), bude vydáno rozhodnutí o zadání veřejné zakázky ve prospěch Celtic Roads Group. Irsko se v tomto bodu výslovně připojuje k argumentaci, kterou použil High Court of Ireland ve vnitrostátním přezkumném řízení ( 17 ).

35.

Tato námitka je ovšem nesprávná. Ve svém dopise ze dne 14. října 2003 NRA neoznámila konečné rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, naopak EuroLink dokonce výslovně upozornila na to, že jeho nabídka nebyla zamítnuta. Výběrem „preferovaného uchazeče“ NRA sice již mohla udat hlavní směr, kterým se bude její rozhodnutí ubírat, ale definitivní určení konkrétního uchazeče s tím ještě nebylo spjato. NRA si totiž výslovně vyhradila možnost, že později případně pozve k jednáním Eurolink namísto Celtic Roads Group. Sdružení EuroLink tedy zatím mohlo vycházet z toho, že ještě není úplně vyloučeno ze soutěže.

36.

Nehledě na to v řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 ES, které má objektivní povahu, beztak nezáleží na tom, zda byla jednáním veřejných orgánů členského státu způsobena konkrétní škoda, anebo vyvolány jiné negativní následky ( 18 ).

37.

Závěrem Irsko zdůrazňuje, že jeho vnitrostátní právní předpisy jsou v souladu s informačními povinnostmi zakotvenými v právních předpisech Společenství; ty jsou podle něj správně provedeny v čl. 49 odst. 1 nařízení APAC. Za těchto okolností by neměl být jeden konkrétní případ, v němž nedošlo k oznámení rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, nesprávně označen jako porušení práva Společenství.

38.

Ani tento argument Irska však není přesvědčivý. Zaprvé není v žádném případě nesporné, zda čl. 49 odst. 1 nařízení APAC skutečně správně provádí informační povinnosti zakotvené v právních předpisech Společenství; v tomto ohledu bylo zahájeno zvláštní řízení o nesplnění povinnosti proti Irsku ( 19 ). Zadruhé v řízení o nesplnění povinnosti nelze podle ustálené judikatury zkoumat pouze slučitelnost právních a správních předpisů členského státu s právními předpisy Společenství, ale je třeba zjistit i to, zda nedošlo k porušení právních předpisů Společenství vnitrostátními orgány v konkrétním případě ( 20 ).

39.

Celkově jsem tedy dospěla k závěru, že první vytýkaná skutečnost vznesená Komisí je opodstatněná.

40.

V rámci druhé vytýkané skutečnosti Komise Irsku vytýká porušení čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 spočívající v tom, že čl. 84a odst. 4 RSC upravuje prekluzivní lhůtu pro podávání návrhů na zahájení přezkumného řízení způsobem, který neodpovídá požadavkům stanoveným právními předpisy Společenství.

41.

Směrnice 89/665 výslovně neupravuje lhůty, které se použijí na přezkumné řízení podle jejího článku 1 ( 21 ). Soudní dvůr ale v ustálené judikatuře uznává, že členské státy smějí v rámci své procesní autonomie zavádět přiměřené prekluzivní lhůty pro podání žaloby, pokud přitom dodrží zásadu rovnocennosti a zásadu efektivity ( 22 ). Obě zásady jsou vyjádřeny rovněž v článku 1 směrnice 89/665: zásada rovnocennosti v odstavci 2 a zásada efektivity v odstavci 1 ( 23 ).

42.

V projednávaném případě je středem pozornosti zásada efektivity. Je nesporné, že Irsko smí stanovit prekluzivní lhůty pro podávání návrhů na přezkum rozhodnutí veřejných zadavatelů ( 24 ). Účastníci řízení se přou pouze ohledně určitých podrobností týkajících se vnitrostátní právní úpravy lhůt. V jádru je třeba zkoumat, zda je tato právní úprava lhůt dostatečně jasná, aby umožňovala provedení účinného přezkumu ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665. To Komise popírá. Poukazuje jednak na nejasnosti v souvislosti se stanovením druhů rozhodnutí, pro jejichž napadení platí lhůta stanovená v čl. 84a odst. 4 RSC, a jednak na nejasnosti týkající se délky této lhůty.

43.

V první části druhé vytýkané skutečnosti Komise kritizuje to, že existuje právní nejistota ohledně druhu rozhodnutí přijímaných v rámci zadávacího řízení, která je nutno napadat během lhůty podle čl. 84a odst. 4 RSC. V souladu se zněním čl. 84a odst. 4 RSC se toto ustanovení totiž použije pouze na případy návrhů na přezkum „rozhodnutí o zadání veřejné zakázky nebo zadání veřejné zakázky“. V praxi je však oblast působnosti tohoto ustanovení rozšířena také na mezitímní rozhodnutí, takže návrh na jejich přezkum lze podat také jen během lhůty stanovené čl. 84a odst. 4 RSC.

44.

Skutečnosti, o něž se Komise v této souvislosti opírá, jsou nesporné: jak výroky Irska přednesené v rámci tohoto řízení o nesplnění povinnosti, tak i rozsudek vydaný High Court of Ireland týkající se záměru výstavby silnice Dundalk Western Bypass Motorway ( 25 ) dokládají, že lhůta pro podání žaloby zakotvená v čl. 84a odst. 4 RSC není v praxi příslušnými irskými orgány používána pouze v případech, kdy jsou napadána konečná rozhodnutí („rozhodnutí o zadání veřejné zakázky nebo zadání veřejné zakázky“), nýbrž i v případech, kdy jsou napadána mezitímní rozhodnutí veřejných zadavatelů ( 26 ).

45.

Předmětem ostré rozepře účastníků řízení je ale to, zda čl. 84a odst. 4 RSC, jak je vykládán a používán vnitrostátními orgány, splňuje požadavky stanovené čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665.

46.

Článek 1 odst. 1 směrnice 89/665 požaduje, aby přezkum rozhodnutí učiněných zadavateli z toho důvodu, že rozhodnutí porušila právní předpisy v oblasti veřejných zakázek, byl proveden „účinně a co nejdříve“.

47.

Za účelem dosažení tohoto cíle směrnice musí členské státy podle čl. 249 odst. 3 ES ve spojení s článkem 10 ES přijmout veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření. Podle ustálené judikatury musí stanovit přesný právní rámec v dané oblasti ( 27 ). Musí své vnitrostátní právo formulovat dostatečně přesně, jasně a přehledně, aby se jednotlivci mohli seznámit se svými právy a povinnostmi ( 28 ).

48.

Totéž ostatně vyplývá ze zásady právní jistoty, která je jakožto obecná právní zásada součástí právního pořádku Společenství a členské státy zavazuje při výkonu jejich pravomocí v oblasti působnosti práva Společenství ( 29 ). Podle ustálené judikatury zásada právní jistoty mimo jiné vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky ( 30 ).

49.

Pro právní úpravu lhůt, jako je úprava obsažená v čl. 84a odst. 4 RSC, platí ve velké míře požadavky jasnosti, určitosti a předvídatelnosti. Nejasnosti týkající se platných lhůt jsou totiž způsobilé vyvolat v patrném rozsahu nepříznivé následky pro jednotlivce a podniky. Pokud uchazeč nebo zájemce zmešká lhůtu pro podání žaloby podle čl. 84a odst. 4 RSC, zaniká jeho možnost uplatnit námitku případných porušení právních předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek a ztrácí možnost podrobit příslušné rozhodnutí o zadání veřejné zakázky přezkumnému řízení. Nemá pak již právo napadnout veřejnou zakázku jako takovou před soudem nebo alespoň uplatnit nárok na náhradu škody za veřejnou zakázku, která mu ušla ( 31 ).

50.

Použití prekluzivní lhůty však právě nesmí vést k tomu, že výkon práva na přezkum rozhodnutí vydaných v zadávacím řízení ztratí v praxi svou účinnost ( 32 ).

51.

Pouze za předpokladu, že je nesporně zřejmé, že i přípravné akty veřejných zadavatelů nebo mezitímní rozhodnutí, která jsou sporná v projednávané věci, vyvolají běh prekluzivní lhůty podle čl. 84a odst. 4 RSC, mohou uchazeči nebo zájemci učinit opatření nezbytná k zahájení účinného přezkumu ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665, zda případně nedošlo k porušení právních předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek, a k zabránění tomu, aby zanikla jejich možnost uplatnit své námitky.

52.

Za těchto okolností mám za to, že s požadavky stanovenými čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 je neslučitelná skutečnost, že v Irsku je rozšířena oblast působnosti lhůty podle čl. 84a odst. 4 RSC na přezkum mezitímních rozhodnutí, aniž by to bylo ve znění tohoto ustanovení jasně vyjádřeno. Tímto způsobem totiž nelze s dostatečnou jistotou předvídat účinky této právní úpravy lhůt, zejména míru prekluze, kterou vyvolává, pro uchazeče a zájemce v zadávacím řízení. Tím dochází ke zmaření cíle účinného přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů, jak jej členským státům ukládá čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665.

53.

Irsko nejprve namítá, že podle směrnice 89/665 a judikatury vydané na jejím základě lze napadnout veškerá rozhodnutí veřejných zadavatelů. Rozšíření právní úpravy lhůt obsažené v čl. 84a odst. 4 RSC i na mezitímní rozhodnutí je podle něj v souladu s pravidly zakotvenými v právních předpisech Společenství. Směrnice 89/665 navíc vychází z požadavku rychlosti. Její čl. 1 odst. 1 požaduje nejen účinný, nýbrž i co nejrychlejší přezkum rozhodnutí veřejných zadavatelů. Proto je podle něj třeba podrobit přezkum všech rozhodnutí veřejných zadavatelů lhůtě podle čl. 84a odst. 4 RSC. Pokud by se připustilo, aby neúspěšní uchazeči uplatňovali všechny své námitky teprve po vydání konečného rozhodnutí o zadání veřejné zakázky, pak by bylo třeba se obávat dlouho trvající právní nejistoty a značných prodlev při zadávání veřejných zakázek. Kromě toho by touto cestou nebylo možné napravit případná porušení právních předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek ještě během probíhajícího zadávacího řízení.

54.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Irsko samozřejmě může stanovit prekluzivní lhůty také pro zahájení přezkumu přípravných aktů a mezitímních rozhodnutí vydaných veřejnými zadavateli v rámci zadávacího řízení, jako např. pro sestavení „short list“ nebo stanovení preferovaného uchazeče. Jak jsem již zmínila ( 33 ), je stanovení přiměřených prekluzivních lhůt v souladu s právními předpisy Společenství, pokud je přitom dodržena zásada rovnocennosti a zásada efektivity. Takové prekluzivní lhůty, a to i srovnatelně krátké lhůty, jsou tím spíše přípustné a účelné tam, kde právo Společenství pro určité odvětví zakotvuje požadavek rychlosti, když vyžaduje „co nejrychlejší“ postup ( 34 ), jako je tomu v odvětví práva veřejných zakázek (čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 ( 35 )).

55.

Je tedy vskutku pravda, že Irsko rozšířením právní úpravy lhůt obsažené v čl. 84a odst. 4 RSC na mezitímní rozhodnutí sleduje legitimní cíl, který je v souladu se směrnicí ( 36 ). Tento cíl však musí být realizován v souladu s požadavky právní jistoty ve vnitrostátním právním řádu. Právní úprava lhůt musí být formulována jasně a určitě, a pokud jde o její účinky, předvídatelně. Existence vnitrostátní praxe směřující k dosažení cílů sledovaných směrnicí nezbavuje členský stát povinnosti stanovit dostatečně přesný, jasný a přehledný právní rámec, aby se jednotlivci mohli seznámit se svými právy a povinnostmi ( 37 ).

56.

V projednávané věci je navíc třeba uvážit, že směrnice 89/665 členským státům ukládá nejen dosažení cíle rychlého přezkumu, ale i cíle účinného přezkumu rozhodnutí o zadání veřejné zakázky (srov. čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665). Vnitrostátní praxe, která uskutečňuje jen jeden z těchto cílů na úkor druhého cíle, není v souladu se směrnicí. Rozšíření oblasti působnosti prekluzivní lhůty podle čl. 84a odst. 4 RSC na mezitímní rozhodnutí sice může přispívat k dosažení cíle rychlého přezkumu; bez současného objasnění ve znění čl. 84a odst. 4 RSC však tato praxe irských orgánů jde na úkor právní jistoty a nakonec tímto způsobem ohrožuje dosažení cíle účinného přezkumu ( 38 ).

57.

Mezi zásadou právní jistoty a požadavkem rychlosti v rámci zadávacího řízení ostatně nevzniká žádný zásadní rozpor ( 39 ). Naopak, co nejrychlejší přezkum rozhodnutí veřejných zadavatelů přispívá k vytvoření právní jistoty za předpokladu, že postup použitelný pro tento typ řízení, včetně prekluzivních lhůt, je ve vnitrostátních právních předpisech upraven co nejjasněji, co nejpřesněji a co nejpředvídatelněji.

58.

První námitku Irska je tedy třeba zamítnout.

59.

Irsko dále namítá, že jeho vnitrostátní právní předpisy vycházejí z „common law“. V systému common law, jako je ten irský, nejsou rozhodná jen zákonná ustanovení, nýbrž i judikatura. Uchazeči a zájemci si v případě nouze musí obstarat právní radu.

60.

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že směrnice ponechává vnitrostátním orgánům volbu formy a prostředků, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo (čl. 249 odst. 3 ES). Provedení směrnice do vnitrostátního práva proto nevyžaduje nezbytně přijetí výslovné a specifické právní normy, ale může postačovat i obecný právní rámec. Rozhodující je ovšem to, že takový postup skutečně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem ( 40 ).

61.

Pokud je vnitrostátní právní rámec vytvářen spolupůsobením zákonných ustanovení a „soudcovského práva“, pak k tomu nesmí docházet na úkor jasnosti a určitosti příslušných ustanovení a pravidel. To platí zvlášť tehdy, když má směrnice za cíl přiznat jednotlivci nároky ( 41 ), a kdyby nejasný nebo složitý právní rámec týkající se případných prekluzivních lhůt mohl vést ke ztrátě těchto nároků, čímž by v projednávané věci byla ztráta nároku na provedení přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů. Především zahraniční uchazeči a zájemci by mohli být složitým a netransparentním právním rámcem odrazováni od toho, aby se v Irsku ucházeli o veřejné zakázky.

62.

Soudy členských států musí vykládat a používat vnitrostátní právní předpisy v souladu se směrnicí ( 42 ). Konkrétně, pokud jde o přezkumné řízení v oblasti zadávání veřejných zakázek, je vnitrostátní předpisy obsahující úpravu prekluzivní lhůty třeba vykládat co nejblíže tomu smyslu, aby bylo zajištěno dodržování zásady efektivity vyplývající ze směrnice 89/665 ( 43 ).

63.

S těmito požadavky je neslučitelné, když vnitrostátní soud používá zákonem stanovenou prekluzivní lhůtu týkající se práva na přezkum, která je v projednávané věci zakotvena v čl. 84a odst. 4 RSC, nad rámec jejího znění cestou analogie i na přezkum rozhodnutí, u kterých zákonodárce žádnou takovou prekluzivní lhůtu nestanovil. Tím se totiž právní rámec stává méně transparentním. Dotčení uchazeči a zájemci jsou totiž vzhledem k prekluzivnímu účinku vyvolanému touto lhůtou vystaveni nebezpečí, že ztratí své právo na přezkum určitých rozhodnutí. Tím dochází ke zmaření cíle účinného přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů, jak jej upravuje čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 ( 44 ).

64.

Za těchto okolností je třeba zamítnout i druhou námitku Irska.

65.

Celkem vzato jsem proto dospěla k závěru, že první části druhé vytýkané skutečnosti Komise je třeba vyhovět.

66.

V druhé části druhé vytýkané skutečnosti Komise kritizuje formulaci obsaženou v čl. 84a odst. 4 RSC, podle níž je návrhy na zahájení přezkumu třeba podat „co nejdříve, nejpozději však do tří měsíců“. Tato právní úprava ponechává dotčené uchazeče a zájemce v nejistotě ohledně přesné délky této prekluzivní lhůty a příliš jim ztěžuje podání návrhu na zahájení přezkumu. Kromě toho není zřejmé, v jakých případech stačí podat návrh během tří měsíců a v jakých případech je opravný prostředek třeba podat dříve, tj. před uplynutím tří měsíců.

67.

Nejprve je třeba poznamenat, že se nutně nemusí jednat o dvě samostatné prekluzivní lhůty, pokud právní norma spojí časový údaj vyjádřený pomocí dnů, týdnů nebo let s výrazem „co nejdříve“ nebo s podobným dodatkem. Mnohá ustanovení používají takový dodatek jen za účelem vyjádření požadavku rychlosti a za účelem upozornění navrhovatele nebo žalobce na jejich povinnost podniknout ve vlastním zájmu co nejdříve kroky, které jsou nezbytné pro to, aby mohli co možná nejlépe hájit svá práva.

68.

V naposled uvedeném smyslu Soudní dvůr například sám použil slova „co nejdříve“ s ohledem na případné návrhy účastníků řízení na prodloužení přednesu řeči v rámci ústního jednání ( 45 ). Dočasní zaměstnanci Společenství, kteří se stanou nezaměstnanými, musí splnit určité formální předpoklady „co nejdříve a nejpozději během [určitých blíže stanovených lhůt]“ ( 46 ). S podobnou volbou slov se lze navíc setkat tam, kde má být vyjádřeno, že veřejné orgány podléhají při zpracování určitých návrhů nebo provedení určitých řízení požadavku rychlosti ( 47 ). Ani právním předpisům v oblasti zadávání veřejných zakázek není neznámý koncept „povinnosti řádné péče, již lze analyzovat spíše jako povinnost vynaložit veškeré úsilí, než jako povinnost dosáhnout výsledku“ ( 48 ).

69.

Ohledně právní úpravy lhůt v čl. 84a odst. 4 RSC, která nás v projednávané věci zajímá, naopak nelze s jistotou předpokládat, že výraz „co nejdříve“ má pouze vyjadřovat požadavek rychlosti. Podle údajů uvedených Irskem v řízení před Soudním dvorem naopak není vyloučeno, že formulace „co nejdříve“ obsažená v čl. 84a odst. 4 RSC má širší význam a je třeba ji chápat ve smyslu samostatné prekluzivní lhůty, která může znemožnit podávání návrhů na přezkum již před uplynutím stávající tříměsíční lhůty, do jejíhož uplynutí je třeba je „nejpozději“ podávat.

70.

Irsko sice patrně vychází z toho, že návrh na přezkum je v normálním případě podán včas, pokud je podán „nejpozději do tří měsíců poté, co nastaly důvody pro jeho podání“, ale současně zdůrazňuje s poukazem na rozsudek irského nejvyššího soudu ( 49 ), že „hlavní povinnost“ ( 50 ) navrhovatele spočívá v rámci čl. 84a odst. 4 RSC v tom, aby podal svůj opravný prostředek „co nejdříve“. Za určitých okolností to může vést k tomu, že návrh na přezkum může být zamítnut jako návrh, který nebyl podán včas, i tehdy, pokud byl podán během tříměsíční lhůty ( 51 ). Minimálně tedy nelze vyloučit, že sousloví „co nejdříve“ obsažené v čl. 84a odst. 4 RSC je irskými soudy pokládáno za samostatnou prekluzivní lhůtu ( 52 ).

71.

Pokud by formulace „co nejdříve“ obsažená v čl. 84a odst. 4 RSC irským soudům opravdu přiznávala pravomoc zamítat návrhy na přezkum podle volného uvážení jako nepřípustné již před uplynutím uvedené tříměsíční lhůty, pak nesplňuje požadavky stanovené právními předpisy Společenství. Prekluzivní lhůta, jejíž délka je ponechána na volném uvážení příslušného soudu, je totiž, pokud jde o její účinky, nepředvídatelná. Dotčení uchazeči a zájemci setrvávají v nejistotě ohledně toho, kolik času mají na přiměřenou přípravu svých návrhů na zahájení přezkumu, a sotva mohou odhadnout vyhlídky na úspěch takových opravných prostředků. Cíle účinného přezkumu rozhodnutí veřejných zadavatelů sledovaného čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 se tímto způsobem nedosáhne ( 53 ).

72.

Jelikož nelze vyloučit, že formulace „co nejdříve“ obsažená v čl. 84a odst. 4 RSC bude vnitrostátními soudy vykládána ve smyslu samostatné prekluzivní lhůty, není toto ustanovení navíc natolik jasné, aby zajistilo použití slučitelné s právem Společenství ( 54 ). Také z tohoto důvodu nepředstavuje čl. 84a odst. 4 RSC dostatečné provedení směrnice 89/665.

73.

Irsko namítá, že čl. 84a odst. 4 RSC umožňuje vnitrostátním soudům prodloužit podle volného uvážení lhůtu pro podávání návrhů na přezkum; jako příklad Irsko uvádí rozsudek High Court of Ireland z roku 2006 ( 55 ).

74.

Taková možnost prodloužení lhůty sice může soudům usnadnit vydání spravedlivého rozhodnutí v konkrétním případě. Není ale způsobilá zhojit shora uvedené nedostatky čl. 84a odst. 4 RSC s ohledem na požadavky jasnosti, určitosti a předvídatelnosti, které jsou na tuto právní úpravu lhůt kladeny. Dotčení uchazeči a zájemci setrvávají, i když se přihlédne k této možnosti prodloužení, v nejistotě ohledně toho, kolik času mají na přiměřenou přípravu svých návrhů na zahájení přezkumu, a sotva mohou odhadnout vyhlídky na úspěch takových opravných prostředků. Naopak, tímto způsobem je beztak již nejasná právní úprava lhůt obohacena o další nejistý aspekt.

75.

Článek 1 odst. 1 ve spojení s článkem 3 směrnice 89/665 zaručuje každému, kdo má nebo měl zájem na získání určité veřejné zakázky a jemuž vznikla nebo může vzniknout škoda z důvodu tvrzeného porušení právního předpisu, subjektivní právo na přezkum rozhodnutí veřejného zadavatele ( 56 ). Jak uvádím i ve věci Uniplex (UK), účinné prosazování takového právního nároku nesmí být ponecháno na volném uvážení vnitrostátního orgánu, a to ani na uvážení nezávislého soudu ( 57 ).

76.

V důsledku toho je třeba první námitku Irska zamítnout.

77.

Kromě toho Irsko argumentuje tím, že dosud žádný irský soud neodmítl návrh na přezkum jako návrh, který nebyl podán včas, protože byl podán sice během tří měsíců, ale nikoli „co nejdříve“.

78.

Ani této druhé námitce nemůže být vyhověno. Za účelem prokázání toho, zda byla směrnice nedostatečně nebo nesprávně provedena, není třeba dokazovat, jaké účinky mají ve skutečnosti vnitrostátní právní předpisy, jimiž byla směrnice provedena. Zda je provedení nedostatečné nebo nesprávné, vyplývá spíše již ze znění příslušných právních předpisů ( 58 ). Žaloba pro nesplnění povinnosti vyplývající ze Smlouvy o ES má objektivní povahu, a tak ji lze podat již tehdy, když ještě nevznikla žádná konkrétní škoda anebo ještě nebyly vyvolány jiné negativní následky ( 59 ).

79.

Závěrem se Irsko v rámci postupu před zahájením řízení hájí tvrzením, že beztak dojde ke změně vnitrostátního práva v rámci provedení směrnice 2007/66, což umožní objasnit čl. 84a odst. 4 RSC.

80.

V tomto ohledu postačí poukaz na to, že podle ustálené judikatury se existence nesplnění povinnosti posuzuje vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu ( 60 ). Už vůbec nelze brát v úvahu změny vnitrostátního práva, které se ještě nachází ve stádiu plánování nebo návrhu.

81.

Celkově jsem dospěla k závěru, že také druhá část druhé vytýkané skutečnosti je opodstatněná, a žaloba Komise je tak celkově úspěšná.

82.

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Irsku náhradu nákladů řízení a posledně uvedené nemělo ve věci úspěch, je důvodné mu uložit náhradu nákladů řízení.

83.

Na základě shora uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto: