STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PAOLA MENGOZZIHO
přednesené dne 25. března 2010(1)
Věc C‑439/08
VZW Vlaamse federatie van verenigingen van Brood– en Banketbakkers, Ijsbereiders en Chocoladebewerkers (VEBIC)
proti
Raad voor de Mededinging,
Minister van Economie
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van beroep te Brussel (Belgie)]
„Politika hospodářské soutěže – Výklad článků 2, 5, 15 odst. 3 a 35 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003 – Vnitrostátní řízení – Předložení písemného vyjádření, jakož i právních a skutkových důvodů vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž v rámci řízení o žalobě proti jejich rozhodnutí – Vícero orgánů v jednom členském státě – Zásada rovnocennosti a zásada efektivity“
I – Úvod
1. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 2, 5, čl. 15 odst. 3 a článku 35 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy(2).
2. Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda výše uvedená ustanovení opravňují, případně zavazují vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž předložit písemná vyjádření nebo žalobní odpověď v rámci řízení o žalobě na neplatnost podané proti rozhodnutí, které bylo přijato jedním z těchto orgánů.
II – Právní rámec
A – Právo Unie
3. Článek 2 nařízení č. 1/2003, nazvaný „Důkazní břemeno“, stanoví:
„Ve všech vnitrostátních postupech nebo postupech Společenství pro použití článků 81 ES a 82 Smlouvy spočívá důkazní břemeno, pokud jde o porušení čl. 81 odst. 1 nebo článku 82 Smlouvy, na té straně nebo orgánu, který vznesl obvinění. Podniky nebo sdružení podniků, které chtějí využít ustanovení čl. 81 odst. 3 Smlouvy, nesou důkazní břemeno, že podmínky uvedeného odstavce jsou splněny.“
4. Článek 5 nařízení č. 1/2003 stanoví:
„Orgány pro hospodářskou soutěž členských států mají pravomoc používat články 81 a 82 Smlouvy v jednotlivých případech. Za tímto účelem mohou z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti přijímat tato rozhodnutí:
– požadovat ukončení protiprávního jednání,
– nařizovat předběžná opatření,
– přijímat závazky,
– ukládat pokuty, penále nebo jiné sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy.
Pokud na základě informací, které mají k dispozici, nejsou splněny podmínky zákazu, mohou také rozhodnout, že není důvod k jejich zásahu.“
5. Článek 15 téhož nařízení, nazvaný „Spolupráce s vnitrostátními soudy“, uvádí:
„1. V rámci řízení, v nichž se použijí články 81 nebo 82 Smlouvy, mohou soudy členských států požádat Komisi, aby jim zaslala informace, které má k dispozici, nebo stanovisko v otázkách týkajících se používání pravidel hospodářské soutěže Společenství.
2. Členské státy předají Komisi kopie všech písemných rozsudků vnitrostátních soudů týkajících se používání článků 81 nebo 82 Smlouvy. Tyto kopie se zasílají neprodleně po doručení úplného písemného rozsudku stranám.
3. Orgány pro hospodářskou soutěž členských států mohou z vlastního podnětu předkládat vnitrostátním soudům svého členského státu písemná vyjádření k otázkám týkajícím se používání článků 81 nebo 82 Smlouvy. Se svolením dotyčného soudu mohou rovněž předkládat u vnitrostátních soudů svého členského státu ústní vyjádření. V případech, kdy to vyžaduje jednotné používání článků 81 nebo 82 Smlouvy, může Komise z vlastního podnětu předkládat soudům členských států písemná vyjádření. Se svolením dotyčného soudu může překládat rovněž ústní vyjádření.
Orgány pro hospodářskou soutěž členských států a Komise mohou výlučně pro účely přípravy svých vyjádření požádat příslušný soud členského státu, aby jim zaslal nebo zajistil zaslání jakýchkoli dokumentů nezbytných pro posouzení případu.
4. Tímto článkem není dotčena širší pravomoc předkládat vyjádření soudům, která je svěřena orgánům pro hospodářskou soutěž členských států podle právních předpisů jejich členského státu.“
6. Konečně článek 35 nařízení č. 1/2003 stanoví:
„1. Členské státy určí orgán nebo orgány pro hospodářskou soutěž zodpovědné za používání článků 81 a 82 Smlouvy tak, aby byla účinně dodržována ustanovení tohoto nařízení. Opatření nezbytná ke zmocnění těchto orgánů k používání uvedených článků budou přijata do 1. května 2004. Mezi určenými orgány mohou být i soudy.
2. Pokud je prosazování práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže svěřeno vnitrostátním správním orgánům a soudům, mohou členské státy těmto různým vnitrostátním orgánům udělit různé pravomoci a úkoly, ať už správní nebo soudní.
3. Účinky čl. 11 odst. 6 se vztahují na orgány určené členskými státy, včetně soudů, které vykonávají úkoly související s přípravou a přijímáním druhů rozhodnutí uvedených v článku 5. Účinky čl. 11 odst. 6 se nevztahují na soudy, pokud rozhodují jako odvolací soudy pro druhy rozhodnutí uvedené v článku 5.
4. Aniž je dotčen odstavec 3, v členských státech, kde pro přijetí určitých druhů rozhodnutí podle článku 5 předloží orgán případ soudu, který je odlišný a oddělený od žalujícího orgánu, a pokud jsou splněny podmínky tohoto odstavce, omezují se účinky čl. 11 odst. 6 na orgán pověřený žalobou v daném případu, který vezme zpět svou žalobu před soudem, jakmile Komise zahájí řízení, a toto vzetí zpět plně ukončí vnitrostátní řízení.“
B – Vnitrostátní právní předpisy
7. Článek 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže(3) (dále jen „LPCE“), který nabyl účinnosti dne 1. října 2006, definuje belgický orgán pro hospodářskou soutěž následujícím způsobem:
„4. Belgický orgán pro hospodářskou soutěž: [R]ada pro hospodářskou soutěž a [S]lužba pro hospodářskou soutěž při Federální veřejné službě pro MSP, střední vrstvy a energii, přičemž každý z těchto orgánů jedná v rámci svých pravomocí definovaných v tomto zákoně.
Belgický orgán pro hospodářskou soutěž je orgán pro hospodářskou soutěž uvedený v článku 35 nařízení č. 1/2003, který je příslušný k používání článků 81 a 82 Smlouvy.“
8. Článek 2 odst. 1 LPCE stanoví:
„Aniž by k tomu bylo nezbytné předchozí rozhodnutí, jsou zakázané veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo citelné narušení hospodářské soutěže na dotčeném belgickém trhu nebo na jeho podstatné části, zejména ty, které:
1. přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky;
[…]“
9. Článek 11 LPCE uvádí:
„1. Zřizuje se [R]ada pro hospodářskou soutěž. Tato Rada je správním soudem s rozhodovací pravomocí a dalšími pravomocemi, které jí svěřuje tento zákon.
2. [R]ada pro hospodářskou soutěž se skládá z:
1. valného shromáždění [R]ady;
2. [ú]řadu auditora;
3. kanceláře.
[…]“
10. Článek 12 LPCE uvádí:
„1. Valné shromáždění [R]ady se skládá z dvanácti poradců […]“
11. Článek 20 uvedeného zákona upřesňuje:
„Každá komora [R]ady a předseda nebo poradce pověřený předsedou v případě předběžných opatření rozhodují o všech věcech, které jsou jim předloženy, odůvodněným rozhodnutím, a to po vyslechnutí důvodů zúčastněných, jakož i, na jejich žádost, případných stěžovatelů nebo odborného poradce dle jejich výběru.“
12. Článek 25 LPCE zřizuje při Radě pro hospodářskou soutěž úřad auditora, který se skládá z nejméně šesti a nejvýše deseti členů zahrnujících generálního auditora a auditory nebo zástupce auditorů.
13. Článek 29 téhož zákona uvádí:
„1. Auditoři jsou pověřeni:
1. přijímáním stížností a návrhů na předběžná opatření týkajících se jednání omezujících hospodářskou soutěž, jakož i oznámení o spojování podniků;
2. vedením a organizací šetření a zajištěním provádění rozhodnutí přijatých [R]adou pro hospodářskou soutěž;
3. vydáváním příkazů ke služební cestě úředníkům [S]lužby pro hospodářskou soutěž […];
4. vypracováním a předložením odůvodněné zprávy [R]adě pro hospodářskou soutěž;
5. odkládáním stížností a návrhů na předběžná opatření;
[…]
2. […] Aniž je dotčen článek 27, nesmějí auditoři vyžadovat, ani přijímat žádné příkazy ohledně vyřizování případů předložených podle čl. 44 odst. 1 nebo jejich postojů zaujatých na schůzkách auditorů, jejichž předmětem je určení priorit politiky provádění zákona a stanovení pořadí vyřízení případů.
3. Pokud se [ú]řad auditora rozhodne zahájit šetření na základě čl. 44 odst. 1, jmenuje úředník, který řídí [S]lužbu pro hospodářskou soutěž, se souhlasem generálního auditora úředníky této [S]lužby, kteří tvoří skupinu pověřenou šetřením.
Úředníci, kteří tvoří skupinu pověřenou šetřením, smějí přijímat příkazy pouze od auditora, který vede toto šetření.
[…]“
14. Podle článku 34 LPCE je Služba pro hospodářskou soutěž pověřena zejména vyhledáváním a vyšetřováním jednání uvedených v kapitole II, a to pod dohledem úřadu auditora.
15. Má-li úřad auditora za to, že stížnost nebo návrh nebo případně šetření z moci úřední jsou oprávněné, předloží auditor podle článku 45 odst. 4 prvního pododstavce LPCE komoře Rady pro hospodářskou soutěž jménem úřadu auditora odůvodněnou zprávu. Tato zpráva obsahuje vyšetřovací zprávu, námitky a návrh rozhodnutí. K této zprávě je připojen vyšetřovací spis a přehled písemností v něm obsažených. Přehled stanoví důvěrnost písemností ve vztahu ke každému účastníku řízení, který může nahlížet do spisu.
16. Článek 75 LPCE uvádí:
„Proti rozhodnutím [R]ady pro hospodářskou soutěž a proti rozhodnutím jejího předsedy […] může být, kromě případu, kdy Rada pro hospodářskou soutěž rozhoduje na základě článku 79(4), podána žaloba k odvolacímu soudu v Bruselu.
Odvolací soud rozhoduje v plné jurisdikci o údajných omezujících jednáních a případně o uložených sankcích […]. Odvolací soud může zohlednit vývoj, ke kterému došlo od vydání napadeného rozhodnutí [R]ady.
Odvolací soud může podle ustanovení uvedených v kapitole IV oddílu 8 tohoto zákona uložit pokutu nebo penále.“
17. Článek 76 LPCE stanoví:
„1. Proti rozhodnutím Rady pro hospodářskou soutěž, kterými je věc vrácena auditorovi, nelze podat samostatnou žalobu.
2. Žaloby uvedené v článku 75 mohou podat účastníci řízení vedeného před [R]adou [pro hospodářskou soutěž], stěžovatel, jakož i každá jiná osoba, která v souladu s čl. 48 odst. 2 nebo čl. 57 odst. 2 prokáže právní zájem a požádala [R]adu [pro hospodářskou soutěž] o slyšení. Žalobu může podat i ministr, aniž musí prokazovat právní zájem a aniž je před [R]adou pro hospodářskou soutěž zastoupen.
[…]
Do pěti dnů od podání žaloby musí žalobce zaslat její stejnopis doporučeným dopisem s doručenkou, jak vyplývá z oznámení stanoveného v článku 67, účastníkům řízení, kterým bylo napadené rozhodnutí oznámeno, [R]adě pro hospodářskou soutěž, jakož i ministrovi, pokud není žalobcem, jinak je žaloba neplatná.
Incidenční žaloba může být podána. Tato žaloba je přijatelná pouze tehdy, je-li podána ve lhůtě jednoho měsíce od přijetí dopisu uvedeného v předcházejícím pododstavci.
[…]
[Odvolací] soud [v Bruselu] může požádat [ú]řad auditora působícího při Radě pro hospodářskou soutěž, aby provedl šetření a podal mu o tom zprávu. V takovém případě má [ú]řad auditora vyšetřovací pravomoci stanovené v kapitole IV oddílu I.
[…]
Ministr může podat své písemné vyjádření v kanceláři odvolacího soudu v Bruselu a nahlížet do spisu přímo v sídle kanceláře soudu. Odvolací soud v Bruselu stanoví lhůty pro předložení uvedených vyjádření. Kancelář soudu o těchto vyjádřeních uvědomí účastníky řízení.
[…]“
III – Spor v původním řízení a předběžné otázky
18. V návaznosti na liberalizaci cen chleba v Belgii dne 1. července 2004 zaslal Minister van Economie (ministr hospodářství) Radě pro hospodářskou soutěž dopis, kterým ji žádal, aby bylo přednostně prozkoumáno, zda mezi sdruženími pekařů a pekárnami existují dohody o cenách.
19. Dne 20. dubna 2005 zaslala Služba pro hospodářskou soutěž žádosti o informace zejména neziskovému sdružení Vlaamse federatie van verenigingen van Brood- en Banketbakkers, Ijsbereiders en Chocoladebewerkers VZW (dále jen „VEBIC“), které bylo založeno za účelem zastupování zájmů zejména regionálních sdružení pekařů a řemeslných cukrářů vlámského regionu. VEBIC předložilo požadované informace.
20. V důsledku několika ostatních vyšetřovacích opatření předložil generální auditor působící při Radě pro hospodářskou soutěž dne 8. června 2007 jejímu předsedovi svou zprávu s námitkami včetně vyšetřovacího spisu, která byla zaslána VEBIC. Tato zpráva uvedla, že rozhodnutí svazů pekařů nemohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, a že z tohoto důvodu nejsou pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže uplatnitelná na zkoumané jednání. Úřad auditora naproti tomu dospěl k názoru, že šířením a zveřejněním cenového indexu chleba, jakož i cenové struktury svým členům porušilo VEBIC čl. 2 odst. 1 LPCE.
21. Generální auditor rovněž navrhl komoře Rady pro hospodářskou soutěž, aby po zohlednění přitěžujících okolností jednak uložila VEBIC pokutu, jelikož toto sdružení vědělo o nepřípustnosti dohod o cenách a nevyužilo možnosti předložit orgánu pro hospodářskou soutěž metodu výpočtu ceny, a jednak zakázala vytýkané jednání pod hrozbou penále.
22. Dne 13. srpna 2007 předložilo VEBIC ke zprávě úřadu auditora písemné vyjádření.
23. Rozhodnutím ze dne 25. ledna 2008 Rada pro hospodářskou soutěž konstatovala, že VEBIC mezi 1. červencem 2004 a 8. červnem 2007 porušilo článek 2 LPCE, zakázala uvedené jednání a uložila VEBIC pokutu ve výši 29 121 eur.
24. Dne 22. února 2008 podalo VEBIC proti tomuto rozhodnutí žalobu na neplatnost k hof van beroep te Brussel (odvolací soud v Bruselu, Belgie).
25. Podle tohoto soudu ustanovení LPCE, zejména jeho články 75 a 76, neumožňují ani úřadu auditora, ani Radě pro hospodářskou soutěž účastnit se řízení před hof van beroep. Takové vyloučení je implicitní pokud jde o úřad auditora, jelikož tento může být ze strany hof van beroep pověřen šetřením. Pouze federální ministr hospodářství by mohl požadovat změnu rozhodnutí Rady pro hospodářskou soutěž a stát se účastníkem řízení před hof van beroep.
26. Ve věci v původním řízení nicméně předkládající soud uvádí, že účastníkem řízení je pouze VEBIC, neboť ministr nevyužil svou možnost, která mu byla poskytnuta, aby předložil písemná vyjádření.
27. S ohledem na problém, jenž vznikl tím, že žalobce v původním řízení nemá podle LPCE žádnou protistranu, si předkládající soud klade otázku ohledně slučitelnosti takového řízení s ustanoveními nařízení č. 1/2003 zejména z toho důvodu, že efektivita pravidel hospodářské soutěže Společenství není zřejmě zajištěna a že dotčený zákon neumožňuje ochranu obecného hospodářského zájmu.
28. Předkládající soud jednak uvádí, že pokud jde o relevanci jeho otázek s právem Unie, o jehož výklad žádá, musí být dotčená procesní pravidla používána jednotně bez ohledu na to, zda je řízení zahájené Radou pro hospodářskou soutěž založeno na vnitrostátních pravidlech hospodářské soutěže nebo na článcích 81 ES a 82 ES. Dále má pak za to, že skutečnosti obsažené ve spise v původním řízení mu umožňují změnit rozhodnutí Rady pro hospodářskou soutěž tak, aby bylo přezkoumávané jednání považováno za jednání ovlivňující obchod mezi členskými státy, a spadající tudíž do působnosti článku 81 odst. 1 ES.
29. Ve světle těchto okolností přerušil hof van beroep te Brussel řízení a položil Soudnímu dvoru následující čtyři předběžné otázky:
„1) Mají být [články 2, 15 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 nařízení č. 1/2003] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž jsou přímo na základě těchto [ustanovení] oprávněny předkládat písemná vyjádření k důvodům uplatněným v žalobě podané proti jejich rozhodnutí a taktéž samy předkládat důvody s tím, že toto oprávnění jim nemůže být členským státem odňato?
2) Mají být uvedená ustanovení vykládána v tom smyslu, že z důvodu účinného uplatnění pravidel hospodářské soutěže za účelem ochrany obecného zájmu jsou veřejné orgány dohledu, které jsou příslušné jako orgány pro hospodářskou soutěž, [nejen] oprávněny, ale i povinny účastnit se řízení o žalobě proti jejich rozhodnutím tím, že vyjádří své stanovisko ke vzneseným právním a skutkovým důvodům?
3) Mají být tato ustanovení – v případě kladné odpovědi na [první a druhou] otázku [...] – vykládána v tom smyslu, že pokud neexistují žádné vnitrostátní předpisy o účasti orgánu pro hospodářskou soutěž na řízení před orgánem rozhodujícím o žalobě a jsou-li příslušné různé orgány, řízení o žalobě proti svému rozhodnutí se zúčastní ten orgán, který je příslušný pro vydání rozhodnutí uvedených v článku 5 nařízení [č. 1/2003]?
4) Je odpověď na předchozí otázky odlišná v případě, že orgán pro hospodářskou soutěž jedná podle vnitrostátní právní úpravy jako soud, nebo pokud je konečné rozhodnutí přijato po šetření provedeném orgánem, který je součástí uvedeného soudu a který je pověřený vypracováním námitek a návrhu rozhodnutí?“
IV – Řízení před Soudním dvorem
30. Svým předkládacím rozhodnutím požádal hof van beroep te Brussel Soudní dvůr o projednání žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve zrychleném řízení podle čl. 104a prvního pododstavce jednacího řádu Soudního dvora.
31. Předseda Soudního dvora tuto žádost usnesením ze dne 3. prosince 2008 zamítl.
32. Písemná vyjádření předložily VEBIC, Rada pro hospodářskou soutěž, belgická a polská vláda, jakož i Komise Evropských společenství. Tito zúčastnění byli rovněž vyslechnuti na jednání konaném dne 20. ledna 2010.
V – Právní analýza
A – K přípustnosti a relevanci požadovaného výkladu práva Evropské unie
33. Na jednání před Soudním dvorem namítalo VEBIC nepřípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu, že žádaný výklad ustanovení nařízení č. 1/2003, nebo obecněji práva Unie, postrádá jakoukoli relevanci pro rozhodnutí sporu v původním řízení. Podle VEBIC by v zásadě bylo buď třeba konstatovat, že veškeré skutkové okolnosti sporu v původním řízení se omezují na jediný členský stát, anebo by byl Soudní dvůr veden k odpovědi na irelevantní nebo hypotetické otázky.
34. Tato argumentace mě nepřesvědčuje.
35. Pokud jde o první výhradu, tak ochotně uznávám, jak je ostatně zdůrazněno ve výše uvedeném vylíčení původního sporu, že předkládajícímu soudu je předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí belgické Rady pro hospodářskou soutěž, která se opírá výlučně o vnitrostátní právo hospodářské soutěže, a to z důvodu neovlivnění obchodu mezi členskými státy.
36. Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však vyplývá, a to bez ohledu na poněkud spornou otázku důsledků, které musí Soudní dvůr vyvodit z konstatování, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se opírá o skutkové a právní okolnosti postrádající spojitost s právem Evropské unie(5), že četné skutečnosti obsažené ve spise předloženém předkládajícímu soudu by měly vést posledně uvedený soud k využití pravomoci, jež mu dává článek 75 LPCE vůči rozhodnutím Rady pro hospodářskou soutěž, tedy pravomoci změnit tato rozhodnutí tak, aby byla vzata v úvahu použitelnost článku 81 ES ve věci v původním řízení.
37. V rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy stanovené článkem 234 ES je přitom podle ustálené judikatury věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru(6).
38. Jestliže se otázky položené vnitrostátními soudy týkají výkladu ustanovení práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout, pokud není zjevné zejména to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve skutečnosti směřuje k tomu, aby Soudní dvůr přiměla k rozhodnutí prostřednictvím fiktivního sporu, nebo k tomu, aby poskytl posouzení k obecným nebo hypotetickým otázkám, nebo že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení(7).
39. V tomto ohledu se mi nezdá, že by mohla obstát druhá výhrada VEBIC, podle které, jelikož předkládající soud nerozhodl definitivně o použitelnosti článku 81 ES dříve, než předložil svoji žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, žádá Soudní dvůr o odpověď na irelevantní nebo hypotetické otázky.
40. Obecně mám totiž za to, že ve fázi přípustnosti je třeba přezkoumat, zda se jeví, že ať bude odpověď Soudního dvoru na předběžnou otázku jakákoli, bude tato odpověď zjevně bezvýznamná pro vyřešení sporu v původním řízení, jelikož v takovém případě požadovaný výklad práva Společenství není objektivně nezbytný pro rozhodnutí, které má vnitrostátní soud přijmout(8).
41. Tak tomu jednoznačně není v projednávané věci, neboť požadovaný výklad nařízení č. 1/2003 by, jak uvedla Rada pro hospodářskou soutěž a belgická vláda, případně přiznal vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž postavení účastníka sporu v původním řízení, což LPCE doposud neumožňuje. Krom toho skutečnost, že se předkládající soud nerozhodl vydat konečné rozhodnutí o použitelnosti článku 81 ES, který zamýšlí uplatnit i bez návrhu, lze velmi relevantním způsobem vysvětlit předmětem jeho žádosti, která se týká procesních práv, jež je třeba přiznat vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž jakožto orgánu zajišťujícímu plnou účinnost článků 81 ES a 82 ES.
42. Na rozdíl od toho, co tvrdí VEBIC, by tedy bylo podle mého názoru přinejmenším nelogické, aby předkládající soud musel bez přítomnosti vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž vydat konečné rozhodnutí o otázce, kterou zamýšlí uplatnit i bez návrhu, i když podstatou jeho otázek je právě oprávnění tohoto orgánu získat postavení účastníka řízení, které probíhá u předkládajícího soudu, a tudíž oprávnění předložit žalobní odpověď v uvedeném sporu, oprávnění, které by podle hof beroep te Brussel mohlo vyplývat pouze z výkladu ustanovení nařízení č. 1/2003.
43. Jinými slovy to znamená, že pokud by předkládající soud vydal konečné rozhodnutí o použitelnosti článku 81 ES, který zamýšlí uplatnit i bez návrhu, byl by veden k porušení jednoho z možných důsledků použití ustanovení práva Evropské unie, o jejichž výklad žádá Soudní dvůr, tedy dodržování práva na obhajobu jednoho z účastníků řízení. Skutečnost, že předkládající soud nevydal konečné rozhodnutí o použitelnosti článku 81 ES, nesmí tudíž v žádném případě tvořit překážku přípustnosti jeho žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
44. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr prohlásil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za přípustnou.
B – K věci samé
1. K prvním dvěma předběžným otázkám
45. Podstatou prvních dvou otázek předkládajícího soudu, jež je podle mého názoru třeba přezkoumat společně, je, zda články 2, 15 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 nařízení č. 1/2003 opravňují nebo přímo ukládají vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž povinnost předložit písemná vyjádření obsahující skutkové nebo právní důvody vnitrostátnímu soudu, který projednává žalobu proti jednomu z jeho rozhodnutí.
46. Odpověď na tuto otázku znamená určit rozsah účasti vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž před vnitrostátními soudy, jestliže tyto soudy používají právo hospodářské soutěže Unie.
47. Jak jsem měl již příležitost uvést v bodě 41 mého stanoviska ve věci, v níž byl vydán rozsudek X BV(9), vyžaduje přechod ze zvláštního centralizovaného používání článků 81 ES a 82 ES, tak jak existovalo za doby nařízení Rady č. 17(10), na decentralizovaný režim uplatňování pravidel hospodářské soutěže Společenství tak, jak byl zaveden nařízením č. 1/2003, zavedení mechanismů vhodných k zajištění „efektivního“, „účinného“, „jednotného“ nebo „soudržného“ používání ustanovení článků 81 ES a 82 ES, podle jednotlivých výrazů používaných uvedeným nařízením(11).
48. Zatímco třicátý čtvrtý bod odůvodnění nařízení č. 1/2003 uvádí, že cílem tohoto nařízení je „umožnit účinnější uplatňování pravidel hospodářské soutěže Společenství“, tak šestý bod jeho odůvodnění uvádí, že aby bylo dosaženo takového cíle, „měly by se na tomto uplatňování více podílet vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž “, které jsou od nynějška zmocněny používat všechna ustanovení článků 81 ES a 82 ES „ve veřejném zájmu“(12) a v úzké spolupráci s Komisí, a to v souladu s články 5 a 11 tohoto nařízení. Společně s Komisí tvoří tedy tyto orgány síť orgánů veřejné moci uplatňujících v úzké spolupráci pravidla hospodářské soutěže Společenství(13).
49. Jak Soudní dvůr rozhodl ve výše uvedeném rozsudku X BV, mechanismus spolupráce mezi Komisí, vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a soudy členských států, zavedený kapitolou IV nařízení č. 1/2003, spadá do rámce obecné zásady loajální spolupráce, zmíněné v článku 10 ES, která upravuje vztahy mezi členskými státy a orgány Evropské unie(14).
50. Článek 15 odst. 3 první a druhá věta prvního pododstavce nařízení č. 1/2003, který je součástí kapitoly IV uvedeného nařízení, opravňuje orgány pro hospodářskou soutěž členských států předkládat z vlastního podnětu vnitrostátním soudům svého členského státu písemná vyjádření, jakož i ústní vyjádření se svolením dotyčného vnitrostátního soudu, k otázkám týkajícím se používání článků 81 ES nebo 82 ES.
51. S ohledem na znění tohoto ustanovení se zdá, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají toto oprávnění ve všech situacích, kdy vnitrostátní soud použije článek 81 ES nebo 82 ES. Tak tomu může být tehdy, pokud soud členského státu rozhoduje spor mezi jednotlivci nebo pokud je k tomuto soudu podána žaloba proti rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, ve kterém byl použit článek 81 ES nebo 82 ES, nebo také pokud tento soud zamýšlí, jako ve věci v původním řízení, změnit takové rozhodnutí tak, aby byl použit jeden z těchto článků.
52. Jak v zásadě uvedla Komise na jednání před Soudním dvorem, tyto dva posledně uvedené případy zajisté nejsou obvyklými případy použitelnosti mechanismu stanoveného v čl. 15 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1/2003.
53. Druhý pododstavec uvedeného čl. 15 odst. 3 tím, že upřesnil, že „orgány pro hospodářskou soutěž členských států […] mohou výlučně pro účely přípravy svých vyjádření požádat příslušný soud členského státu, aby jim zaslal nebo zajistil zaslání jakýchkoli dokumentů nezbytných pro posouzení případu“, zdá se předpokládá, že mechanismus stanovený v prvním pododstavci ve prospěch vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž se uplatní zpravidla v situacích, kdy tyto orgány nemohou z jiného titulu využít byť i částečného přístupu ke spisu ve věci předložené vnitrostátnímu soudu. Toto posouzení se zdá být potvrzeno a contrario dvacátým prvním bodem odůvodnění téhož nařízení, který uvádí, že tato vyjádření musí být zejména předkládána v rámci vnitrostátních procesních pravidel pro ochranu práv stran.
54. V případě, kdy je k příslušnému vnitrostátnímu soudu podána žaloba proti rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, by tak oprávnění poskytnuté čl. 15 odst. 3 první větou prvního pododstavce nařízení č. 1/2003 mohlo být obecně považováno za zbytečné, jelikož tento orgán může v zásadě využívat postavení účastníka řízení před uvedeným soudem, což mu umožňuje seznámit se všemi písemnostmi ve spise (jejichž je ostatně tento orgán převážně autorem), a tudíž adekvátním způsobem plnit svoji funkci veřejného orgánu pověřeného zajištěním takového účinného uplatňování pravidel hospodářské soutěže Unie ve veřejném zájmu, jaké vyžaduje nařízení č. 1/2003.
55. To vysvětluje, proč nařízení č. 1/2003 neupravilo výslovně otázku zásahu vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, neboť v okamžiku přijetí tohoto nařízení zákonodárce Společenství vycházel z teze, že každý orgán pro hospodářskou soutěž členských států má právo hájit svá vlastní rozhodnutí před soudy členského státu, na jehož území má sídlo. V tomto ohledu je třeba připomenout, že v okamžiku přijetí nařízení č. 1/2003 a jeho vstupu v platnost belgický orgán pro hospodářskou soutěž měl takové právo před vnitrostátními soudy a že toto právo bylo zrušeno teprve v roce 2006, když LPCE přiznal Radě pro hospodářskou soutěž postavení soudního orgánu ve smyslu belgického práva.
56. Zaprvé mám nicméně za to, že v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, kdy vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nemá oprávnění být účastníkem řízení o žalobě podané proti jednomu z jeho rozhodnutí, i když vnitrostátní soud, kterému byl spor předložen, zamýšlí použít článek 81 ES, uvedený orgán musí mít jednoznačně právo předložit vyjádření k tomuto soudu v souladu s mechanismem stanoveným v čl. 15 odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1/2003.
57. V souladu se zásadou loajální spolupráce, na kterou odkazuje Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku X BV, a s cílem účinného uplatňování pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže musí být toto oprávnění předložit písemná vyjádření vykonáváno účinným způsobem a s ohledem na procesní zvláštnosti členských států.
58. V této souvislosti si však kladu otázku, zda má v situaci, jaká nastala v původním řízení, vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž k dispozici všechny účinné prostředky, aby mohl skutečně využít, v souladu s čl. 15 odst. 3 prvním pododstavcem nařízení č. 1/2003, své právo předložit z vlastního podnětu písemná vyjádření ohledně použití článků 81 ES nebo 82 ES, pokud, jak bylo na jednání potvrzeno Radou pro hospodářskou soutěž a belgickou vládou, žádné ustanovení vnitrostátního práva neukládá hof van berope te Brussel povinnost, jestliže v daném případě zamýšlí použít i bez návrhu pravidla Unie v oblasti hospodářské soutěže, informovat vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž o svém úmyslu.
59. Při neexistenci takové předchozí informace a v rozsahu, v němž vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nemůže být, podle LPCE a informací poskytnutých v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, ani stranou sporu probíhajícího u předkládajícího soudu, bude tento orgán totiž podle mého názoru zbaven konkrétně práva využít oprávnění stanovené v čl. 15. odst. 3 prvním pododstavci nařízení č. 1/2003(15).
60. Zadruhé a jak je podstatou žádosti předkládajícího soudu, by taková nečinnost mohla být zhojena, pokud by ustanovení nařízení č. 1/2003 vyžadovala, že vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž musí příslušet postavení účastníka řízení před odvolacím soudem příslušným pro řízení o žalobách podaných proti rozhodnutím takového orgánu nebo jedné z jeho složek.
61. Zúčastnění, kteří předložili vyjádření Soudnímu dvoru, mají ohledně této problematiky odlišné názory. Pro polskou vládu a Komisi v podstatě účinné použití článků 81 ES a 82 ES sledované ustanoveními nařízení č. 1/2003 vyžaduje, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mohly být plně aktivně legitimovány jakožto žalovaní v řízení proti jednomu z jejich rozhodnutí, pokud vnitrostátní soud používá uvedené články, aniž by k tomu nicméně byly povinny. Belgická vláda, Rada pro hospodářskou soutěž, jakož i VEBIC mají naproti tomu v podstatě za to, že tím, že žádné ustanovení nařízení č. 1/2003 neupravuje tuto otázku, mohou ji členské státy na základě procesní autonomie a zásady subsidiarity upravit samy. Tito zúčastnění mají v tomto ohledu za to, že okolnost, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nemá právo hájit rozhodnutí napadené v původním řízení před předkládajícím soudem, lze vysvětlit tím, že LPCE přiznal Radě pro hospodářskou soutěž postavení soudního orgánu. VEBIC dodává, že za těchto podmínek přiznat takovému soudu prvního stupně, jako je Rada pro hospodářskou soutěž, možnost získat postavení účastníka řízení před odvolacím soudem, by znamenalo porušení jeho práv na obhajobu.
62. Osobně a z důvodů, které budou popsány níže, se spíše domnívám, že dodržování plného účinku článků 81 ES a 82 ES musí vést k přiznání orgánu pro hospodářskou soutěž členských států, s ohledem na odpovědnost, která mu přísluší na základě nařízení č. 1/2003, postavení účastníka řízení, které se týká legality rozhodnutí přijatého jednou ze složek uvedeného orgánu a použití pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže.
63. Nejprve je třeba připomenout, že i při neexistenci právní úpravy Společenství je podle judikatury Soudního dvora procesní autonomie, kterou disponují členské státy k určení příslušných soudů a upravení procesních podmínek soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z práva Unie, omezena dodržováním zásady rovnocennosti a efektivity(16).
64. Dodržování zásady efektivity, jediné relevantní v projednávané věci, požadované od členských států znamená, a to stále podle judikatury, že procesní podmínky určené těmito členskými státy nesmí činit výkon práv přiznaných právním řádem Společenství prakticky nemožným nebo jej nadměrně ztěžovat(17).
65. Soudní dvůr navíc rozhodl, že každý případ, ve kterém vyvstává otázka, zda vnitrostátní procesní ustanovení znemožňuje výkon práv přiznaných jednotlivcům právním řádem Společenství nebo jej nadměrně ztěžuje, musí být analyzován s ohledem na funkci tohoto ustanovení v celkovém řízení před různými vnitrostátními orgány, jakož i na průběh a zvláštnosti tohoto řízení. Z tohoto hlediska má Soudní dvůr za to, že je třeba případně zohlednit základní zásady vnitrostátního právního systému, jako například zásadu ochrany práva na obhajobu, zásadu právní jistoty a řádný průběh řízení(18).
66. První výhrada uplatněná Radou pro hospodářskou soutěž proti použitelnosti této judikatury ve věci, jakou je věc v původním řízení, a která musí být podle mého názoru odmítnuta, je, že zásada efektivity chrání výlučně práva, která pro jednotlivce vyplývají z práva Unie.
67. Zajisté je pravda, že neexistuje soudní precedent, v rámci kterého by Soudní dvůr ověřil použitelnost zásady efektivity ve prospěch vnitrostátních orgánů z hlediska vyloučení použití vnitrostátních procesních pravidel.
68. Nicméně taková není otázka, která vyvstává v projednávané věci. Jedná se totiž spíše o otázku, zda zásada efektivity práva Unie brání použití vnitrostátních procesních pravidel, která nadměrně ztěžují nebo v praxi znemožňují výkon specifických povinností, které pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vyplývají z ustanovení práva Unie, v tomto případě z ustanovení nařízení č. 1/2003.
69. Jak již bylo uvedeno, nařízení č. 1/2003 v rámci decentralizace použití pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže ukládá vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž určeným každým z členských států, aby zajistily účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES v obecném zájmu. Tyto orgány jsou tedy společně s Komisí pověřeny zajištěním účinného uplatňování základních ustanovení nezbytných pro fungování vnitřního trhu(19).
70. Tato povinnost výslovně zahrnuje zejména právo předkládat před soudy dotyčného členského státu, v souladu s čl. 15 odst. 3 uvedeného nařízení, z vlastního podnětu písemná vyjádření k otázkám týkajícím se používání článků 81 ES a 82 ES, jakož i ústní vyjádření, a to se svolením uvedených soudů.
71. Podle mého názoru tato povinnost rovněž vyžaduje, aby tyto orgány mohly být slyšeny v každém soudním řízení týkajícím se legality jejich vlastních rozhodnutí a ve kterém mají tyto orgány nebo vnitrostátní soudce za to, že články 81 ES nebo 82 ES musí být použity.
72. Pokud by totiž tomu tak nebylo, užitečný účinek uvedených článků by byl citelně oslaben, jelikož vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž by nemohl v žádném případě hájit postoj, který zaujal v obecném zájmu, před vnitrostátním soudem rozhodujícím ve věci nebo být tímto soudem vyslechnut ohledně všech otázek, které se tento soud cítí zavázán uplatnit i bez návrhu.
73. V projednávaném případě je třeba uvést, že článek 75 LPCE přiznává hof van beroep te Brussel pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, která může být uplatněna jak na posouzení existence porušení článků 81 ES a 82 ES, tak na výši případné pokuty uložené stíhaným podnikům, a která zahrnuje možnost, jak ostatně výslovně zdůrazňuje tentýž článek LPCE, vzít v úvahu vývoj následující po rozhodnutí Rady pro hospodářskou soutěž napadeném před uvedeným hof van beroep.
74. Za takových okolností skutečnost, že vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž není přiznáno postavení účastníka řízení, a tudíž je mu zabráněno hájit rozhodnutí, které přijal v obecném zájmu, zahrnuje riziko, že by odvolací soud byl zcela „vázán“ důvody a argumenty předloženými podniky podávajícími žalobu proti rozhodnutí Rady pro hospodářskou soutěž.
75. Přitom v takové oblasti, jakou je zjišťování protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže, která zahrnuje komplexní právní a hospodářské posouzení, jakož i uložení pokut, jež je často předmětem sporů předložených vnitrostátním soudům nebo soudům Unie, může samotná existence takového rizika ohrozit výkon specifické povinnosti zaručit účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES, která pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vyplývá z nařízení č. 1/2003.
76. Krom toho odepřít vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž postavení účastníka řízení v takové situaci, jaká je předmětem původního řízení, rovněž znamená, že tento orgán není schopen podat jiné opravné prostředky než kasační opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno nebo změněno rozhodnutí přijaté Radou pro hospodářskou soutěž, jak to ostatně na jednání před Soudním dvorem uvedla belgická vláda a Rada pro hospodářskou soutěž.
77. Za takových okolností tedy žádný veřejný orgán, jehož úkolem je zajištění plného účinku pravidel Unie v oblasti hospodářské soutěže na základě nařízení č. 1/2003, nebude moci zpochybnit případný nesprávný výklad uvedených pravidel podaný hof van beroep te Brussel.
78. Zajisté je možné si představit, že by se vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž mohl dovolávat práva předložit vyjádření v souladu s čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 k Hof van Cassatie (kasační soudní dvůr). Existence této možnosti by však nezhojila nedostatky uvedené v předchozích bodech tohoto stanoviska, jelikož použitelnost mechanismu stanoveného v čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 by každopádně závisela na předchozím podání kasačního opravného prostředku jedním z účastníků řízení u hof van beroep te Brussel. Je přitom zřejmé, že tito účastníci řízení se mohou z různých subjektivních důvodů domnívat, že není v jejich zájmu podat takový kasační opravný prostředek.
79. Podle mého názoru se bude tudíž vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž nacházet v situaci, kdy výkon jeho povinností na základě nařízení č. 1/2003 bude nadměrně ztížen vnitrostátními procesními pravidly, která mu neumožní jednat jako účastníkovi soudního řízení týkajícího se jednoho z jeho rozhodnutí, a ve kterém jde o použití článků 81 ES nebo 82 ES.
80. Na rozdíl od toho, co tvrdí belgická vláda a Rada pro hospodářskou soutěž, nemožnost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž být účastníkem řízení před hof van beroep te Brussel nelze mimoto v projednávané věci nahradit oprávněním poskytnutým federálnímu ministrovi hospodářství se tímto účastníkem stát. Je totiž nesporné, že federální ministr nebyl Belgickým královstvím určen jako vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž ve smyslu nařízení č. 1/2003 a není mu tedy svěřena, na základě tohoto nařízení, úloha zajistit účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES v obecném zájmu.
81. Tato nemožnost být účastníkem řízení nemůže být krom toho zhojena ani možností hof van beroep te Brussel požádat úřad auditora o dodatečné šetření, jelikož takové opatření má ze své podstaty omezený dosah a jeho využití závisí jak na stavu spisu u tohoto soudu, tak na jeho vůli.
82. Nakonec ani argument uplatněný VEBIC a belgickou vládou, podle kterého postavení soudu, které LPCE přiznává Radě pro hospodářskou soutěž, brání tomu, aby vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž mohl být účastníkem řízení před hof van beroep te Brussel, není přesvědčivý. Jak totiž vyplývá z článku 1 LPCE, Rada pro hospodářskou soutěž je jen jednou ze složek vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž určeného Belgickým královstvím v souladu s nařízením č. 1/2003, kdy tento vnitrostátní orgán má, jak to uvedla belgická vláda na jednání před Soudním dvorem, smíšenou povahu, a sice napůl soudní a napůl správní. Ze stejného důvodu musí být zamítnuto tvrzení VEBIC uplatněné na jednání před Soudním dvorem, podle kterého by se jednalo o porušení jeho práva na obhajobu, pokud by vnitrostátnímu soudu prvního stupně bylo přiznáno postavení účastníka ve sporu v původním řízení. To totiž není požadavek, jenž vyplývá z nařízení č. 1/2003.
83. Pokud je tudíž v zájmu účinného uplatňování článků 81 ES a 82 ES nezbytné, aby vnitrostátní orgán pověřený jejich provedením v obecném zájmu na vnitrostátním území mohl být účastníkem řízení před předkládajícím soudem rozhodujícím o těchto ustanoveních, tak právo Unie podle mého názoru vyžaduje, aby tento orgán mohl požívat práv, která mu toto postavení přiznává, především právo na dodržování zásady kontradiktornosti.
84. V tomto ohledu připomínám, že Soudní dvůr rozhodl, že je v rozporu se základní právní zásadou, pokud soudní rozhodnutí vychází ze skutkových okolností nebo dokumentů, s nimiž se účastníci řízení nebo kterýkoli z nich nemohli seznámit, a k nimž se tedy nemohli vyjádřit(20), a rovněž že zásada kontradiktornosti znamená obecně právo účastníků řízení seznamovat se s právními důvody uplatněnými soudem bez návrhu, na kterých soud hodlá založit své rozhodnutí a vyjádřit se k nim(21), což jsou úvahy, které rovněž vyplývají z dodržování čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950(22).
85. I z tohoto hlediska jsou zcela pochopitelné důvody, které vedly předkládající soud, zamýšlející založit své rozhodnutí na článku 81 ES, aniž k tomu byl předem vyzván žalobcem, k přerušení řízení a dotázání se Soudního dvora na nezbytnost zajištění zastupování vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž před uvedeným soudem a plného využití práva na obhajobu posledně uvedeným podle ustanovení nařízení č. 1/2003.
86. Obava vyjádřená předkládajícím soudem se mi jeví pochopitelná tím spíše, že tento posledně uvedený má podle LPCE pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, a je tedy oprávněn vzít v úvahu skutečnosti následující po přijetí rozhodnutí Radou pro hospodářskou soutěž, jakož i nahradit rozhodnutí přijaté touto Radou svým vlastním rozhodnutím. Je přitom nepochybně správné, že předkládající soud má, jak se zdá za to, že výkon takové pravomoci nemůže být vyňat z dodržení procesních pravidel vyplývajících ze zásady kontradiktornosti(23).
87. S ohledem na všechny tyto úvahy se domnívám, že ve světle povinnosti zajistit účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES, která pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vyplývá z nařízení č. 1/2003, je třeba toto nařízení vykládat v tom smyslu, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž musí mít možnost získat postavení účastníka v soudním řízení, které se týká legality jednoho z jejich rozhodnutí, jakož i použití článků 81 ES nebo 82 ES.
88. Naproti tomu v odpovědi na druhou otázku položenou předkládajícím soudem, a jak to tvrdili všichni zúčastnění, by účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES nemělo jít tak daleko, aby donutilo vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž hájit legalitu svých rozhodnutí ve všech případech bez výjimky.
89. Je však třeba dodat, jak správně uvádí Komise, že takřka systematická nepřítomnost vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž by ohrozila dodržování obecné zásady loajální spolupráce, jakož i užitečný účinek článků 81 ES a 82 ES.
2. Ke třetí a čtvrté předběžné otázce
90. Svou třetí otázkou, položenou pouze v případě kladné odpovědi na první dvě otázky, předkládající soud v zásadě žádá Soudní dvůr o upřesnění, zda vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž příslušnému k přijetí rozhodnutí vyjmenovaných v článku 5 nařízení č. 1/2003 přísluší účastnit se řízení o žalobě. Svou čtvrtou otázkou se tento soud táže, zda by odpovědi na první tři otázky byly odlišné z důvodu postavení jedné ze složek vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž jakožto soudu nebo vede-li jedna ze složek tohoto orgánu šetření vedoucí případně ke konečnému rozhodnutí soudní složky uvedeného orgánu.
91. Ačkoli navrhuji odpovědět kladně pouze na první otázku, třetí a čtvrtá otázka zůstávají i v tomto případě zcela relevantní. Měly by být tedy zodpovězeny.
92. Pokud jde o znění otázek, tak připomínám, že Belgické království určilo podle LPCE jediný orgán pro hospodářskou soutěž ve smyslu nařízení č. 1/2003, který se skládá, v souladu s článkem 1 LPCE, ze dvou rozdílných složek. Třetí a čtvrtá otázka se tedy mohou týkat pouze rozdělení příslušnosti mezi jednotlivými složkami uvedeného orgánu.
93. Za této situace se mi jeví, že odpověď na tyto otázky spočívá v procesní autonomii členských států.
94. Jak jsem totiž uvedl v předcházejících úvahách, pokud členské státy musí vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž pověřenému účinným uplatňováním článků 81 ES a 82 ES v obecném zájmu přiznat právo být účastníkem řízení týkajícího se jednoho z jeho rozhodnutí, mají tytéž státy naproti tomu i nadále pravomoc určit, neexistuje-li právní úprava Unie, složku nebo složky tohoto orgánu, které budou mít výsadu využít takového práva. Účinné použití článků 81 ES a 82 ES podle mého názoru nevyžaduje v tomto ohledu omezení oprávnění členských států.
95. Pokud má jedna ze složek vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž postavení soudního orgánu ve smyslu vnitrostátního práva(24), tak obsah této odpovědi, jakož i odpovědí na první dvě předběžné otázky předložené Soudnímu dvoru se podle mého názoru neliší.
96. Pokud by Soudní dvůr sdílel mé navrhované odpovědi na čtyři předběžné otázky, je pravděpodobné, že by vnitrostátní zákonodárce musel změnit LPCE tak, aby přiznával jedné ze složek orgánu pro hospodářskou soutěž postavení účastníka řízení před hof van beroep te Brussel.
97. Ve věci v původním řízení je nicméně velmi pravděpodobné, že předkládající soud nemůže pro vyřešení této problematiky čekat na zásah vnitrostátního zákonodárce.
98. Nepovažuje-li předkládající soud za nutné přerušit řízení do vstupu v platnost změny LPCE, musí, v souladu s povinností přijmout veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k zajištění plnění povinností vyplývajících z práva Společenství, která je uložena orgánům členských států na základě článku 10 ES, vykládat vnitrostátní zákon, který má použít, v co největším možném rozsahu v souladu s požadavky práva Společenství(25).
99. Povinnost takto uložená vnitrostátnímu soudu omezující se na „to, co je možné“, se tedy uplatní pouze v případech, kde dotyčná vnitrostátní právní úprava ponechává prostor pro různý výklad. Dosah takové povinnosti nejde tedy tak daleko, aby byl vyžadován výklad vnitrostátních právních předpisů contra legem(26).
100. Ačkoli takové posouzení přísluší předkládajícímu soudu, nezdá se mi nemožné vykládat LPCE v souladu s požadavkem vyplývajícím z dodržování plného účinku článků 81 ES a 82 ES, a to jednak s ohledem na skutečnost, že vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž, určený Belgickým královstvím v souladu s nařízením č. 1/2003, má dvojitou strukturu, tedy napůl správní a napůl soudní, a jednak s ohledem na okolnost uvedenou v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, že jediným zřejmým úmyslem vnitrostátního zákonodárce bylo vyloučit oprávnění soudní složky uvedeného orgánu využívat postavení účastníka řízení před hof van beroep te Brussel v kontextu žaloby podané proti rozhodnutí přijatému Radou pro hospodářskou soutěž.
101. Na třetí a čtvrtou otázku předloženou předkládajícím soudem navrhuji tedy odpovědět v tom smyslu, že neexistuje-li právní úprava Unie, zachovávají si členské státy i nadále pravomoc určit složku, která bude mít uvnitř vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž určeného podle ustanovení nařízení č. 1/2003 výsadu využít práva být účastníkem řízení týkajícího se jednoho z rozhodnutí uvedeného orgánu a použití článků 81 ES nebo 82 ES, bez ohledu na to, zda jedna ze složek tohoto orgánu má postavení soudního orgánu ve smyslu vnitrostátního práva.
VI – Závěry
102. Na základě výše uvedených úvah navrhuji na předběžné otázky položené hof van beroep te Brussel odpovědět následovně:
„1) Ve světle povinnosti zajistit účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES, která pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž vyplývá z nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, je třeba toto nařízení vykládat v tom smyslu, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž musí mít možnost získat postavení účastníka v soudním řízení, které se týká legality jednoho z jejich rozhodnutí, jakož i použití článků 81 ES nebo 82 ES. Naproti tomu by účinné uplatňování článků 81 ES a 82 ES nemělo jít tak daleko, aby donutilo vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž hájit legalitu jeho rozhodnutí ve všech případech bez výjimky.
2) Neexistuje-li právní úprava Unie, zachovávají si členské státy i nadále pravomoc určit uvnitř vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž určeného podle ustanovení nařízení č. 1/2003 složku, která bude mít výsadu využít práva být účastníkem řízení týkajícího se jednoho z rozhodnutí uvedeného orgánu a použití článků 81 ES nebo 82 ES bez ohledu na to, zda jedna ze složek tohoto orgánu má postavení soudního orgánu ve smyslu vnitrostátního práva.“
1 _ Původní jazyk: francouzština.
2 _ Úř. věst. 2003, L 1, s. 1.
3 _ Moniteur belge ze dne 29. září 2006, s. 50613.
4 _ Podle článku 79 LPCE (irelevantní ve věci v původním řízení) je Rada pro hospodářskou soutěž seznamována s žalobami podanými proti rozhodnutím vydaným odvětvovými regulačními orgány. Podle článku 81 LPCE lze proti rozhodnutím vydaným Radou pro hospodářskou soutěž podat na základě článku 79 LPCE kasační opravný prostředek ke Cour de cassation (kasační soudní dvůr).
5 _ V tomto ohledu je možné spočítat nejméně čtyři směry judikatury existující vedle sebe. Pokud jde o první a nejstarší směr, Soudní dvůr uvádí, že se pravidla Smlouvy o ES neuplatní v situaci, jejíž všechny relevantní prvky se nachází uvnitř jediného členského státu (viz zejména rozsudek ze dne 21. října 1999, Jägerskiöld, C-97/98, Recueil, s. I-7319, bod 45, jakož i usnesení ze dne 19. června 2008, Kurt, C-104/08, bod 20). V rámci druhého směru Soudní dvůr odpověděl na tuto otázku tím, že rozhodl, že příslušné právo Unie nebrání dotčené vnitrostátní právní úpravě (viz zejména výrok usnesení ze dne 5. dubna 2004, Mosconi et Ordine degli Ingegneri di Verona e Provincia, C-3/02, jakož i usnesení ze dne 21. ledna 2008, Mayer, C-229/07, bod 20 a ze dne 17. března 2009, Mariano, C-217/08, body 30 a 31). Podle třetího směru judikatury má Soudní dvůr za to, že není příslušný k odpovědi na položené otázky (viz zvláště rozsudek ze dne 29. května 1997, Kremzow, C-299/95, Recueil, s. I-2629, bod 15, jakož i usnesení ze dne 6. října 2005, Vajnai, C-328/04, Sb. rozh. s. I-8577, bod 13; ze dne 25. ledna 2007, Kovaľský, C-302/06, body 20 a 23 a ze dne 16. ledna 2008, Polier, C-361/07, body 11 a 16). Podle čtvrtého směru judikatury uznává Soudní dvůr přípustnost předběžných otázek vycházejících ze skutkových okolností omezených na území jediného členského státu zejména v případě, kdy vnitrostátní právo tohoto členského státu ukládá vnitrostátnímu soudci, aby byla státnímu příslušníku jeho členského státu poskytnuta stejná práva jako práva, která by vyplývala v téže situaci pro státního příslušníka jiného členského státu z práva Unie (viz mimo jiné rozsudky ze dne 5. prosince 2000, Guimont, C-448/98, Recueil, s. I-10663, bod 23; ze dne 15. května 2003, Salzmann, C-300/01, Recueil, s. I-4899, body 33 až 35, jakož i ze dne 31. ledna 2008, Centro Europa 7, C-380/05, Sb. rozh. s. I-349, bod 69).
6 _ Viz zejména rozsudky ze dne 14. prosince 2006, Confederación Española de Empresarios de Estanciones de Servicio (C-217/05, Sb. rozh. s. I-11987, bod 16) a ze dne 2. dubna 2009, Pedro IV Servicios (C-260/07, Sb. rozh. s. I-2437, bod 28).
7 _ Viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Confederación Española de Empresarios de Estanciones de Servicio (bod 17 a citovaná judikatura)
8 _ Viz rozsudek ze dne 21. června 2001, SONAE (C-206/99, Recueil, s. I-4679, body 45 a 46), jakož i bod 40 mého stanoviska ve výše uvedené věci Pedro IV Servicios.
9 _ Rozsudek ze dne 11. června 2009 (C-429/07, Sb. rozh. s. I-4833).
10 _ Nařízení ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1216/1999 ze dne 10. června 1999 (Úř. věst. L 148, s. 5).
11 _ Ve francouzské verzi nařízení č. 1/2003 je použit výraz „effectif[ve]“ v pátém a osmém bodě odůvodnění a ve formě příslovce v čl. 35 odst. 1 uvedeného nařízení; výraz „efficace“ je použit v šestém a třicátém čtvrtém bodě odůvodnění; výraz „uniforme“ je použit ve dvacátém druhém bodě odůvodnění, jakož i v názvu článku 16 nařízení č. 1/2003; výraz „cohérent(e)“ je použit ve čtrnáctém, sedmnáctém, devatenáctém a dvacátém prvním bodě odůvodnění, jakož i v čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003. Jak jsem zdůraznil v bodě 33 mého stanoviska ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek X BV, tyto rozdíly nejsou nutně relevantní ve všech jazykových verzích nařízení č. 1/2003.
12 _ Viz zejména třicátý pátý bod odůvodnění nařízení č. 1/2003.
13 _ Patnáctý bod odůvodnění nařízení č. 1/2003.
14 _ Body 20 a 21.
15_ Pro všechny potřebné účely dodávám, že na tom nic nemění skutečnost, že by vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž byl, v souladu s dvacátým prvním bodem odůvodnění nařízení č. 1/2003 a s článkem 76 LPCE, informován o žalobě podané proti jeho rozhodnutí, jelikož v projednávaném případě VEBIC nijak nevytýká Radě pro hospodářskou soutěž, že nepoužila článek 81 ES.
16 _ Viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 14. prosince 1995, van Schijndel et van Veen (C-430/93 a C-431/93, Recueil, s. I-4705, bod 17); ze dne 9. prosince 2003, Komise v. Itálie (C-129/00, Recueil, s. I-14637, bod 25); ze dne 13. července 2006, Manfredi a další (C-295/04 až C-298/04, Sb. rozh. s. I-6619, body 62 a 71); ze dne 7. června 2007, van der Weerd a další (C-222/05 až C‑225/05, Sb. rozh. s. I-4233, bod 28), jakož i ze dne 15. dubna 2008, Impact (C-268/06, Sb. rozh. s. I-2483, body 44 až 46).
17 _ Viz v tomto smyslu zejména výše uvedené rozsudky van Schijndel et van Veen (bod 17); van der Weerd a další (bod 28), jakož i Impact (bod 46).
18 _ Viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek van der Weerd a další (bod 33, jakož i citovaná judikatura).
19 _ Viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 1. června 1999, Eco Swiss (C-126/97, Recueil, s. I-3055, bod 36).
20 _ Rozsudky ze dne 22. března 1961, Snupat v. Vysoký úřad (42/59 a 49/59, Recueil, s. 101, 156); ze dne 10. ledna 2002, Plant a další v. Komise a South Wales Small Mines (C-480/99 P, Recueil, s. I-265, bod 24); ze dne 2. října 2003, Corus UK v. Komise (C-199/99 P, Recueil, s. I‑11177, bod 19), jakož i ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další (C-89/08 P, Sb. rozh. s. I-11245, bod 52).
21 _ Výše uvedený rozsudek Komise v. Irsko a další (bod 55). Viz rovněž rozsudek ze dne 17. prosince 2009, Réexamen M/EMEA (C-197/09, RX-II, Sb. rozh. s. I-12033, bod 57).
22 _ Viz v tomto ohledu rozsudek ze dne 14. února 2008, Varec (C-450/06, Sb. rozh. s. I-581, body 46 a 47), jakož i výše uvedený rozsudek Komise v. Irsko a další (body 54 až 58).
23 _ Viz v tomto ohledu, pokud jde o dodržení této zásady soudy Unie, výše uvedený rozsudek Réexamen M v. EMEA (bod 58).
24 _ V tomto ohledu je třeba připomenout, že tímto postavením není dotčen pojem „vnitrostátní soud“ ve smyslu článku 234 ES. Viz také, pokud jde o nesoudní charakter ve smyslu článku 234 ES řeckého vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, rozsudek ze dne 31. května 2005, Syfait a další (C-53/03, Sb. rozh. s. I-4609, body 30 až 37).
25 _ Viz v tomto smyslu zejména rozsudek ze dne 27. října 2009, ČEZ (C-115/08, Sb. rozh. s. I-10265, bod 138).
26 _ Viz v tomto smyslu kromě jiných rozsudek ze dne 17. září 1997, Dorsch Consult (C-54/96, Recueil, s. I-4961, bod 45).