STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

YVESE BOTA

přednesené dne 3. září 2009 ( 1 )

Věc C-341/08

Domnica Petersen

v.

Berufungsausschuss für Zahnärzte für den Bezirk Westfalen-Lippe

„Směrnice 2000/78 — Článek 2 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 — Zákaz diskriminace na základě věku — Vnitrostátní předpis, který stanoví maximální věkovou hranici 68 let pro výkon činnosti smluvního zubního lékaře — Sledovaný cíl — Pojem ‚nezbytné opatření pro ochranu lidského zdraví‘ — Koherence — Vhodnost a přiměřenost opatření“

1. 

Touto žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce chce Sozialgericht Dortmund (Německo) zjistit, zda směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání ( 2 ) musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž platnost povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře skončí uplynutím čtvrtletí, v jehož průběhu dosáhl smluvní zubní lékař věku 68 let.

2. 

Zvláštností této věci je, že se předkládající soud ve svých otázkách snaží odůvodnit tuto vnitrostátní právní úpravu pouze s ohledem na cíl ochrany zdraví pacientů, na které se vztahuje zákonné zdravotní pojištění, a to z hlediska zachování kvalitní zdravotní služby, přičemž vychází z předpokladu, že výkonnost smluvních zubních lékařů, kteří dosáhli věku 68 let, je nižší.

3. 

V tomto stanovisku vysvětlím, proč je podle mého názoru třeba, aby přezkum uvedené právní úpravy nebyl omezen pouze na přezkum s ohledem na cíl ochrany veřejného zdraví. Ukáži, že vzhledem k obecnému kontextu vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení musí být tato úprava posouzena nejdříve s ohledem na dva hlavní cíle, které sleduje, a sice s ohledem jednak na cíl zachovat finanční rovnováhu systému zákonného zdravotního pojištění a jednak na cíl zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře.

4. 

Mám za to, že na základě těchto dvou cílů musí být čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 2 odst. 5, jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 vyloženy v tom smyslu, že takové vnitrostátní právní úpravě nebrání.

I – Právní rámec

A – Směrnice 2000/78

5.

Podle článku 1 směrnice 2000/78 „[ú]čelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.

6.

Článek 2 této směrnice uvádí:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se

a)

‚přímou diskriminací‘ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;

[…]

5.   Tato směrnice se nedotýká opatření stanovených vnitrostátními právními předpisy, která jsou v demokratické společnosti nutná pro veřejnou bezpečnost, udržování veřejného pořádku a předcházení trestním činům, pro ochranu zdraví a ochranu práv a svobod ostatních lidí.“

7.

Článek 3 uvedené směrnice, nazvaný „Oblast působnosti“, ve svém odstavci 1 upřesňuje:

„V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

a)

podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti a na všech úrovních profesní hierarchie včetně získávání praktických zkušeností;

[…]

c)

podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování;

[…]“

8.

Článek 4 směrnice 2000/78, nazvaný „Profesní požadavky“, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Bez ohledu na čl. 2 odst. 1 a 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíl v zacházení na základě vlastností souvisejících s jedním z důvodů uvedených v článku 1 nepředstavuje diskriminaci, pokud z povahy dotyčné pracovní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li cíl legitimní a požadavek přiměřený.“

9.

Článek 6 této směrnice, nazvaný „Opodstatněnost rozdílů v zacházení na základě věku“, ve svém odstavci 1 stanoví:

„Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

a)

stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek propuštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky, starší osoby a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;

b)

stanovení minimálních podmínek věku, odborné praxe nebo let služby pro přístup k zaměstnání nebo k určitým výhodám spojeným se zaměstnáním;

c)

stanovení maximálního věku pro přijetí, který je založen na požadavcích dotyčného pracovního místa na odbornou přípravu nebo na potřebě přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu.“

B – Vnitrostátní právo

10.

Zákon o zajištění a zlepšení struktury systému zákonného zdravotního pojištění (Gesetz zur Sicherung und Strukturverbesserung der gesetzlichen Krankenversicherung) ze dne 21. prosince 1992 ( 3 ) zavedl maximální věkovou hranici použitelnou na smluvní zubní lékaře, což je od stanoveno v § 95 odst. 7 třetí větě části V zákona o sociálním zabezpečení (Sozialgesetzbuch) ( 4 ).

11.

Tento paragraf stanoví, že ode dne 1. ledna 1999 skončí platnost povolení vykonávat činnost zubního lékaře uplynutím čtvrtletí, v němž smluvní lékař dosáhne věku 68 let. V souladu s § 72 odst. 1 druhou větou SGB V se toto ustanovení použije obdobně na zubní lékaře.

12.

Důvodová zpráva k GSG 1993 zní takto:

„Vývoj počtu smluvních lékařů představuje podstatnou příčinu přemrštěného nárůstu výdajů v systému zákonného zdravotního pojištění. Vzhledem ke stále stoupajícímu počtu smluvních lékařů existuje nutnost omezit počet smluvních lékařů. Nadměrná nabídka lékařské péče nemůže být omezena pouze prostřednictvím omezení získání povolení a tím na úkor mladé generace lékařů. K tomu účelu je také nezbytné zavedení závazné věkové hranice pro smluvní lékaře.“

13.

Poté německý zákonodárce s účinnosti od 1. ledna 2007 zrušil ustanovení SGB V, které omezovalo povolení v závislosti na potřebách.

14.

Krom toho zákonem o posílení hospodářské soutěže v systému zákonného zdravotního pojištění (Gesetz zur Stärkung des Wettbewerbs in der gesetzlichen Krankenversicherung) ze dne 26. března 2007 německý zákonodárce zrušil ke dni všechna omezení týkající se povolení pro smluvní zubní lékaře hlavně z důvodu, že se problém nadměrné nabídky lékařské péče neprojevuje v oblasti péče poskytované smluvními zubními lékaři stejným způsobem jako v oblasti péče poskytované smluvními lékaři. Nicméně věková hranice 68 let byla zachována.

15.

Směrnice 2000/78 byla provedena zákonem o provedení evropských směrnic týkajících se zásady rovného zacházení (Gesetz zur Umsetzung europäischer Richtlinien zur Verwirklichung des Grundsatzes der Gleichbehandlung) ze dne 14. srpna 2006, který vstoupil v platnost dne . Ustanovení § 1 tohoto zákona obsahují obecný zákon o rovném zacházení (Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz) ( 5 ). Tento zákon nezrušil ani nezměnil věkovou hranici stanovenou v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V.

II – Spor v původním řízení a předběžné otázky

16.

Domnica Petersen, která se narodila 24. dubna 1939, dosáhla věku 68 let v dubnu 2007. Měla povolení poskytovat smluvní zubařskou péči od .

17.

V rozhodnutí ze dne 25. dubna 2007 komise udělující povolení zubním lékařům v okrese Westfalen-Lippe konstatovala, že platnost tohoto povolení skončí dne .

18.

Domnica Petersen podala stížnost proti tomuto rozhodnutí, přičemž uvedla zejména, že toto rozhodnutí je v rozporu se směrnicí 2000/78 a s německým zákonem provádějícím tuto směrnici. Zároveň podala návrh na nařízení předběžného opatření k tomu, aby jí bylo umožněno vykonávat činnost smluvní zubní lékařky po dobu alespoň dalších dvou let. Jejímu návrhu však nebylo v prvním stupni ani v řízení o opravném prostředku vyhověno.

19.

Dále vzhledem k tomu, že její stížnost byla přezkoumána a zamítnuta Berufungsausschuss für Zahnärzte für den Bezirk Westfalen-Lippe, podala D. Petersen žalobu proti tomuto zamítavému rozhodnutí k Sozialgericht Dortmund.

20.

Tento soud uvádí, že zamítnutí stížnosti podané D. Petersen je legální z hlediska vnitrostátního práva, neboť německý zákon provádějící směrnici 2000/78 není nadřazen zákonu ukládajícímu věkovou hranici a nečiní tedy tento zákon neplatným. Ústavnost této věkové hranice byla přezkoumána rovněž Bundesverfassungsgericht (spolkový ústavní soud).

21.

Rozsudkem ze dne 7. srpna 2007 tak tento soud rozhodl, že dotčená věková hranice není v rozporu s německou ústavou. Odůvodnil ji nezbytností chránit pojištěnce před nebezpečím, které představují smluvní zubní lékaři vyššího věku, jejichž výkony již nejsou optimální. Podle Bundesverfassungsgericht z obecné zkušenosti vyplývá, že nebezpečí snížení výkonnosti stoupá s věkem. Měl za to, že v rámci prostoru pro uvážení, který má německý zákonodárce, tento zákonodárce neměl pouze jednu volbu spočívající ve stanovení individuálního přezkumu v konkrétních případech, který by umožnil ujistit se o fyzické a psychické výkonnosti smluvního lékaře od dosažení věku 68 let. Naopak tento zákonodárce může přijmout obecnou právní úpravu založenou na údajích vyplývajících ze zkušeností. Bundesverfassungsgericht měl rovněž za nerelevantní, že v důvodové zprávě k zákonu není zmíněna ochrana zdraví pojištěnců. Podle něj totiž musí být ústavnost zákonného ustanovení přezkoumána s ohledem na všechny aspekty, i když se nenacházejí v důvodové zprávě k zákonu.

22.

Předkládající soud se nicméně táže, zda tato analýza platí také s ohledem na směrnici 2000/78. Má totiž za to, že existují vážné pochybnosti ohledně slučitelnosti § 95 odst. 7 třetí věty SGB V s touto směrnicí.

23.

Poté, co předkládající soud podle svého názoru prokázal, že směrnice 2000/78 je použitelná a že věková hranice 68 let představuje diskriminaci v souvislosti s věkem ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) této směrnice, má za to, že čl. 2 odst. 5 ani čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice neumožňují odůvodnit tuto věkovou hranici.

24.

Podle čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78 se tato směrnice nedotýká opatření stanovených vnitrostátními právními předpisy, která jsou nutná pro ochranu zdraví. Vzhledem k tomu, že zákonodárce nepřijal věkovou hranici s tímto záměrem, není toto ustanovení relevantní.

25.

Podle čl. 4 odst. 1 této směrnice rozdíl v zacházení na základě věku nemůže představovat diskriminaci, která je v rozporu s uvedenou směrnicí, pokud tento rozdíl představuje podstatný a určující požadavek dotčené pracovní činnosti. Podle předkládajícího soudu však existují čtyři výjimky z dotčené věkové hranice, které způsobují, že toto ustanovení nelze použít, a sice:

pokud dotčená osoba vykonávala činnost smluvního lékaře (zubního lékaře) méně než 20 let v době, kdy dosáhla věku 68 let a pokud jí bylo uděleno povolení vykonávat činnost smluvního lékaře (zubního lékaře) před 1. lednem 1993, příslušná komise prodlouží platnost povolení nejdéle do uplynutí tohoto období 20 let;

pokud dojde k nedostatku lékařů nebo se tento nedostatek nenadále vyskytne v určitých oblastech regionu, na který se vztahuje povolení, není věková hranice použitelná;

v případě nemoci, dovolené nebo účasti na školení, se může smluvní lékař (zubní lékař) nechat zastoupit lékařem (zubním lékařem), který již nemá povolení vykonávat činnost smluvního lékaře (zubního lékaře) z důvodu věkové hranice a

v každém případě zubní lékaři mohou vykonávat činnost po dosažení věku 68 let mimo smluvní režim.

26.

Předkládající soud vyjadřuje také pochybnosti o tom, zda se na věkovou hranici stanovenou v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V vztahuje čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Podle něj závisí odpověď na tuto otázku na výkladu pojmu „legitimní cíl“, jakož i výrazů „přiměřené“ a „nezbytné“ uvedených v tomto čl. 6 odst. 1.

27.

Předkládající soud má za to, že cíle, které sledoval německý zákonodárce zavedením § 95 odst. 7 třetí věty SGB V, a sice zajistit financování systému zákonného zdravotního pojištění a vyvážené rozvržení zátěže mezi generace, představují „legitimní cíle“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Nicméně pokud jde o smluvní zubní lékaře, tato věková hranice nebyla nebo již není nezbytná pro dosažení těchto cílů. Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že zákon o posílení hospodářské soutěže v systému zákonného zdravotního pojištění ze dne 26. března 2007 zrušil veškerá omezení udělování povolení smluvním zubním lékařům s účinností od , neboť německý zákonodárce měl za to, že problém nadměrné nabídky lékařské péče se neprojevuje v oblasti péče poskytované smluvními zubními lékaři stejným způsobem jako v oblasti péče poskytované smluvními lékaři.

28.

Dále má tento soud za to, že ochrana zdraví pojištěnců v zásadě představuje „legitimní cíl“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Uvádí však, že německý zákonodárce nebyl ve skutečnosti vůbec motivován tímto cílem při zavedení § 95 odst. 7 třetí věty SGB V. Je zjevné, že kdyby se systém zákonného zdravotního pojištění nenacházel v situaci finanční ztráty, a tedy nutnosti omezit udělování povolení, nebylo by zavedeno skončení platnosti povolení z důvodu věku. Neexistuje žádná skutečnost prokazující, že německý zákonodárce při svém regulačním úsilí následně zohlednil hledisko týkající se ochrany zdraví pojištěnců v souvislosti s dotčenou věkovou hranicí. Předkládající soud tudíž pochybuje, že ochrana zdraví pojištěnců může představovat v projednávané věci legitimní cíl.

29.

Pochybuje rovněž o tom, že věková hranice zavedená § 95 odst. 7 třetí větou SGB V je přiměřená a nezbytná k ochraně zdraví pojištěnců. Klade si otázku, zda by nebylo možné použít méně omezující prostředky, zejména prostředek umožňující na žádost dočasně prodloužit platnost povolení na základě individuálního přezkumu výkonnosti. Dopad věkové hranice totiž značně postihuje smluvní zubní lékaře, kteří chtějí pokračovat ve své činnosti po překročení této hranice, jelikož 90 % obyvatelstva je pojištěna v systému zákonného zdravotního pojištění.

30.

Ve světle těchto úvah se Sozialgericht Dortmund rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Může být zákonná právní úprava maximální věkové hranice pro povolení vykonávat povolání (v projednávaném případě činnost smluvní zubní lékařky) objektivním a přiměřeným opatřením na ochranu legitimního cíle (v projednávaném případě zdraví pacientů, na které se vztahuje zákonné zdravotní pojištění) ve smyslu článku 6 směrnice 2000/78/ES a přiměřeným a nezbytným prostředkem k dosažení tohoto cíle, pokud vychází výlučně z domněnky zakládající se na ‚všeobecné zkušenosti‘, že od určitého věku dochází k všeobecnému poklesu výkonnosti, aniž by přitom mohlo být nějakým způsobem přihlédnuto ke skutečným individuálním schopnostem dotčené osoby?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, je možné připustit legitimní cíl (zákona) ve smyslu článku 6 směrnice 2000/78/ES (v projednávaném případě ochrana zdraví pacientů, na které se vztahuje zákonné zdravotní pojištění) také tehdy, pokud tento cíl nehrál pro vnitrostátního zákonodárce při výkonu jeho zákonodárné pravomoci vůbec žádnou roli?

3)

V případě záporné odpovědi na první nebo na druhou otázku, je možné, aby zákon přijatý před přijetím směrnice 2000/78/ES, který je s touto směrnicí neslučitelný, nebyl z důvodu přednosti práva Společenství použit také tehdy, pokud vnitrostátní právo, které směrnici provádí (v projednávaném případě všeobecný zákon o rovném zacházení), takovýto právní důsledek v případě porušení zákazu diskriminace nestanoví?“

III – Analýza

A – K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

31.

Německá vláda má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná. Ve svém písemném vyjádření tato vláda tvrdí, že sporné ustanovení má být zrušeno § 1 bodem 1 písm. i) zákona o vývoji organizační struktury zákonného zdravotního pojištění (Gesetz zur Weiterentwicklung der Organisationsstrukturen in der gesetzlichen Krankenversicherung) se zpětným účinkem ke dni 1. října 2008. Podle uvedené vlády má být tento zákon vyhlášen v blízké době, a umožní D. Petersen získat povolení vykonávat činnost zubní lékařky bez ohledu na rozhodnutí Soudního dvora. Je proto toho názoru, že rozsudek Soudního dvora není nezbytný k vyřešení sporu v původním řízení.

32.

Tuto argumentaci neshledávám relevantní. Bez ohledu na pozdější změnu vnitrostátního práva je totiž odpověď Soudního dvora na otázky položené předkládajícím soudem rozhodující pro vyřešení sporu v původním řízení, zvláště proto, že tento soud bude moci rozhodnout, zda stížnost žalobkyně byla Berufungsausschuss für Zahnärzte für den Bezirk Westfalen-Lippe zamítnuta právem a zda žalobkyně byla právem zbavena možnosti vykonávat činnost smluvní zubní lékařky po 30. červnu 2007.

B – K první a druhé otázce

33.

Přezkoumám společně první a druhou otázku. Podstatou těchto otázek předkládajícího soudu je, zda směrnice 2000/78 musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž platnost povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře skončí uplynutím čtvrtletí, v němž dosáhne smluvní zubní lékař věku 68 let. Zabývá se rovněž otázkou metody umožňující určit cíl, s ohledem na který musí být posouzeno odůvodnění rozdílného zacházení v souvislosti s věkem.

34.

Úvodem ověřím, zda dotčená právní úprava spadá do působnosti směrnice 2000/78.

35.

Jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu směrnice 2000/78 vyplývá, že cílem této směrnice je stanovit obecný rámec zajišťující každé osobě rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“, tím, že jí je poskytnuta účinná ochrana proti diskriminaci založené na některém z důvodů uvedených v jejím článku 1, k nimž patří i věk. Konkrétně z čl. 3 odst. 1 písm. a) a c) směrnice 2000/78 vyplývá, že v rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na „všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů“, pokud jde jednak o „podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti a na všech úrovních profesní hierarchie“, a jednak o „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování“.

36.

Smluvní zubní lékaři poskytují svou péči v rámci zákonného zdravotního pojištění. Ustanovení § 95 odst. 7 třetí věty SGB V ukládají těmto zubním lékařům, aby ukončili poskytování této smluvní péče, jakmile dosáhnout věku 68 let, což má vliv na výkon jejich pracovní činnosti. Navíc důsledkem zavedení takové věkové hranice může být ukončení jejich pracovní činnosti z důvodu neziskovosti, jelikož, jak uvádí předkládající soud, přibližně 90 % obyvatelstva je pojištěna v systému zákonného zdravotního pojištění. Po dosažení věku 68 let zubní lékaři tak nemají přístup k činnosti smluvního zubního lékaře a z obecnějšího pohledu je ohrožen výkon jejich pracovní činnosti zubního lékaře. Tato vnitrostátní právní úprava se tedy podle mě týká „podmínek přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2000/78, jakož i „podmínek zaměstnání a pracovních podmínek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) této směrnice. Je tudíž třeba mít za to, že vnitrostátní právní úprava této povahy spadá do působnosti uvedené směrnice.

37.

Článek 2 odst. 1 směrnice 2000/78 definuje „zásadu rovného zacházení“, kterou zavádí, jako „neexistenc[i] jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 [této směrnice]“. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice upřesňuje, že pro účely odstavce 1 se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 téže směrnice.

38.

Přitom taková vnitrostátní právní úprava, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, zachází méně příznivě se smluvními zubními lékaři, kteří dosáhli věku 68 let, než se smluvními zubními lékaři, kteří tohoto věku nedosáhli. Taková vnitrostátní právní úprava tedy zavádí rozdílné zacházení přímo založené na věku, jež je v zásadě zakázáno čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78.

39.

Je však třeba ještě ověřit, zda takové rozdílné zacházení může být odůvodněno. V tomto ohledu je nutné určit hledisko, z něhož je třeba toto odůvodnění přezkoumat.

40.

Předkládající soud ve svých prvních dvou otázkách zdůrazňuje pouze cíl spočívající v ochraně zdraví pacientů, na které se vztahuje zákonné zdravotní pojištění, z pohledu zachování kvalitní lékařské služby, na základě předpokladu snížení výkonnosti smluvních zubních lékařů, kteří dosáhnou věku 68 let. Ze znění těchto dvou otázek, jakož i z vysvětlení podaných tímto soudem v jeho předkládacím rozhodnutí však vyplývá, že pochybuje o relevanci tohoto cíle k odůvodnění věkové hranice stanovené v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V ( 6 ).

41.

Na jednání se německá vláda snažila odůvodnit toto ustanovení především s ohledem na dva cíle, a sice jednak na cíl spočívající v zachování finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění, a jednak na cíl směřující k zajištění novým generacím možnosti vykonávat činnost smluvního zubního lékaře. Tato vláda výslovně uvedla, že pouze okrajově přezkoumala cíl ochrany zdraví pacientů, na které se vztahuje zákonné zdravotní pojištění.

42.

Tento postoj umocňuje mé přesvědčení, že posledně uvedený cíl je podružného charakteru ve vztahu k oběma hlavním cílům sledovaným § 95 odst. 7 třetí větou SGB V.

43.

Rozbor obecného kontextu, do něhož je zasazen tento článek, tento názor potvrzuje. V tomto ohledu připomínám, že Soudní dvůr upřesnil ve svých rozsudcích ze dne 16. října 2007, Palacios de la Villa ( 7 ) a ze dne , Age Concern England ( 8 ) postup, který je třeba použít při určování cílů, jež mohou být zohledněny pro účely odůvodnění rozdílného zacházení na základě věku. Z těchto rozsudků vyplývá, že pokud vnitrostátní právní úprava neupřesňuje cíle, které sleduje, je důležité, aby jiné skutečnosti, vycházející z obecného kontextu dotyčného opatření, umožňovaly identifikaci cíle tohoto opatření za účelem výkonu soudního přezkumu jak ohledně jeho oprávněnosti, tak i vhodnosti a nezbytnosti prostředků zavedených k dosažení tohoto cíle ( 9 ).

44.

Ve světle těchto úvah je nutno konstatovat, že z přezkumu § 95 odst. 7 třetí věty SGB V a vnitrostátní právní úpravy, jejíž součástí je tento paragraf, výslovně nevyplývá, že dotčená věková hranice byla zavedena a poté zachována na základě předpokladu, že od dosažení věku 68 let se snižuje kvalita péče poskytované smluvními zubními lékaři. Toto hledisko tedy není hlediskem, které bylo upřednostněno pro účely odůvodnění zavedení věkové hranice 68 let.

45.

Podle mého názoru obecný kontext této vnitrostátní právní úpravy neumožňuje ani učinit závěr, že předpoklad snížení výkonnosti smluvních zubních lékařů, kteří dosáhnou věku 68 let, je rozhodný pro odůvodnění zachování této věkové hranice. Je třeba totiž připomenout, že cílem německého zákona, který tuto věkovou hranici původně zavedl, bylo zajistit a zlepšit strukturu systému zákonného zdravotního pojištění za účelem zajištění jeho financování a že zmíněna hranice je od té doby uvedena v zákoně o sociálním zabezpečení. Z přezkumu obecného kontextu uvedené vnitrostátní právní úpravy tedy vyplývá, že se jedná o hledisko ochrany zdraví týkající se finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění a nikoliv o hledisko ochrany zdraví týkající se snížení úrovně kvality péče poskytované zubními lékaři, kterým je víc než 68 let. Krom toho z důvodové zprávy k GSG 1993 výslovně vyplývá, že zavedení věkové hranice pro výkon činnosti smluvního lékaře bylo německým zákonodárcem pojato jako nástroj určený k vyřešení problému zvýšení nákladů na zdravotnictví, který souvisí s převisem nabídky lékařské péče v rámci zákonného zdravotního pojištění.

46.

Na jednání německá vláda vysvětlila, proč byl cíl spočívající v zachování finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění stále platný i po zrušení omezení uložených pro udělení povolení k výkonu činnosti smluvního zubního lékaře od 1. dubna 2007. Uvedla, že německý zákonodárce měl za to, že za účelem omezení nákladů na zdravotnictví v rámci zákonného zdravotního pojištění je nezbytné snížit počet smluvních lékařů, přičemž vycházel z principu, že poptávka určuje nabídku. S tímto cílem byla zavedena povolení vykonávat činnost smluvního lékaře, ale nejednalo se o jediné nástroje určené k vyřešení problému zvyšování nákladů na zdravotnictví. Věková hranice 68 let patří také k těmto nástrojům ( 10 ). Jelikož měl německý zákonodárce v roce 2007 za to, že problém nadměrné nabídky lékařské péče se neprojevuje v oblasti činnosti smluvních zubních lékařů stejným způsobem jako v oblasti smluvních lékařů, rozhodl se zrušit omezení povolení pro smluvní zubní lékaře a zahájit fázi pozorování, která mohla případně vést ke zrušení všech regulačních opatření, jež byla předtím zavedena, pokud jde o tyto smluvní lékaře. Zároveň však německý zákonodárce nechtěl zrušit veškeré nástroje omezující zvyšování nákladů na zdravotnictví. Chtěl přechodně zachovat jeden z těchto nástrojů, a sice věkovou hranici 68 let, tím, že si ponechal možnost ji zrušit následně v závislosti na vývoji nákladů na zdravotnictví spojených s péčí poskytovanou zubními lékaři v rámci zákonného zdravotního pojištění.

47.

Tyto skutečnosti podle mého názoru prokazují, že cíl spočívající v zajištění finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění je součástí cílů, které sleduje věková hranice 68 let stanovená v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V.

48.

Krom toho z důvodové zprávy ke GSG 1993 jasně vyplývá, že věková hranice 68 let představuje také opatření k zajištění mezigenerační spravedlnosti, jelikož jejím cílem je zabránit tomu, aby nevýhody spojené se zavedením politiky snižování nákladů na zdravotnictví v rámci zákonného zdravotního pojištění nesla pouze mladá generace zubních lékařů. Ustanovení § 95 odst. 7 třetí věty SGB V tak sledují cíl zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře.

49.

Podle mého názoru výše uvedené skutečnosti neznamenají, že přezkum odůvodnění rozdílného zacházení v souvislosti s věkem musí být vždy omezen na cíle, které vnitrostátní zákonodárce původně sledoval. Je totiž možné, že totéž opatření je zachováno, i když sleduje nové cíle, s ohledem na vývoj sociálních, hospodářských, demografických a rozpočtových podmínek. Je však třeba, aby obecný kontext opatření umožnil takové cíle určit. Nezdá se mi, že tomu tak je, pokud jde o cíl ochrany pacientů, na něž se vztahuje zákonné zdravotní pojištění, s poukazem na snížení výkonnosti smluvních zubních lékařů, kteří dosáhli věku 68 let.

50.

Nicméně upřesňuji, že pokud by Soudní dvůr měl za to, že toto hledisko cíle ochrany veřejného zdraví je jedním z těch, které sleduje § 95 odst. 7 třetí věta SGB V, mohla by věková hranice stanovená v tomto článku být podle mého názoru jen stěží považována za nezbytnou pro tento účel, vzhledem k výjimkám z jejího použití, které stanoví německé právo. Tyto výjimky vedou k pochybnostem ohledně vnitřní soudržnosti uvedeného paragrafu posuzovaného v tomto kontextu. Pokud by měl totiž německý zákonodárce skutečně za to, že z důvodu předpokladu snížení výkonnosti smluvních zubních lékařů, kteří dosáhli věku 68 let, může pokračování těchto zubních lékařů v činnosti ohrozit zdraví pacientů, na něž se vztahuje zákonné zdravotní pojištění, je obtížné najít pádné důvody umožňující vysvětlit, proč tito zubní lékaři mohou přesto pokračovat ve své činnosti v případě nedostatku zubních lékařů v regionu jako zastupující zubní lékaři nebo také v případě, že vykonávali činnost smluvního zubního lékaře méně než 20 let. Německá vláda ostatně na jednání připustila, že při pojetí § 95 odst. 7 třetí věty SGB V z tohoto hlediska, se toto ustanovení vyznačuje určitou nesoudržností. Zjištění takové nesoudržnosti není překvapující, jelikož vůli německého zákonodárce, jak vyplývá z obecného kontextu dotčeného opatření, zjevně nebyla ochrana pacientů, na něž se vztahuje zákonné zdravotní pojištění, na základě předpokladu snížení výkonnosti smluvních zubních lékařů, kteří dosáhli věku 68 let.

51.

Ze všech těchto důvodů přezkoumám tedy, zda může být věková hranice 68 let považována za odůvodněnou, na základě ustanovení směrnice 2000/78, pouze s ohledem na dva hlavní cíle sledované § 95 odst. 7 třetí větou SGB V, a sice jednak cíl spočívající v zachování finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění a jednak cíl zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře. Postupně přezkoumám oba tyto cíle.

1. Cíl zachovat finanční rovnováhu systému zákonného zdravotního pojištění

52.

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že cíl spočívající v předcházení nebezpečí vážného zásahu do finanční rovnováhy systému sociálního zabezpečení představuje jednu z podob cíle ochrany veřejného zdraví ( 11 ). Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Hartlauer ohledně ambulantní zubní péče uvedl, že plánování služeb lékařské péče má za cíl zajistit kontrolu výdajů a zabránit, nakolik je to možné, každému plýtvání finančními, technickými a lidskými zdroji, jelikož odvětví lékařské péče s sebou nese značné výdaje a musí uspokojovat rostoucí potřeby, zatímco finanční prostředky, které lze věnovat na zdravotní péči, nejsou, ať již je použit jakýkoli způsob financování, neomezené ( 12 ).

53.

Věková hranice 68 let stanovená v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V sleduje jakožto nástroj, který je součástí politiky plánování nabídky péče poskytované zubními lékaři, která je určená k zajištění kontroly zvyšování nákladů na zdravotnictví v rámci zákonného zdravotního pojištění, cíl ochrany veřejného zdraví z hlediska zachování finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění.

54.

Na tomto místě je třeba určit, které ustanovení směrnice 2000/78 je nejvhodnější pro přezkum takového odůvodnění.

55.

V tomto ohledu nejsem přesvědčen, že je vhodným ustanovením čl. 6 odst. 1 této směrnice, jak je vykládán Soudním dvorem. Připomínám totiž, že Soudní dvůr jasně uvedl ve svém výše uvedeném rozsudku Age Concern England, že z tohoto článku vyplývá, že cíle, které lze považovat za „legitimní“ ve smyslu uvedeného článku, a v důsledku toho za cíle, které mohou odůvodnit odchylku od zásady zákazu diskriminace na základě věku, jsou cíle z oblasti sociální politiky, jako například cíle spojené s politikou zaměstnanosti, trhem práce či odborným vzděláváním ( 13 ). Vzhledem k tomu, že podle mého názoru lze na cíl spočívající v ochraně veřejného zdraví jen stěží nahlížet jako na cíl sociální politiky, aniž by byl pojem sociální politiky značně rozšířen, mám za to, že je třeba jej přezkoumat v rámci vymezeném čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78, jehož cílem je výslovně ochrana zdraví.

56.

Připomínám, že podle tohoto článku se směrnice 2000/78 „nedotýká opatření stanovených vnitrostátními právními předpisy, která jsou v demokratické společnosti nutná pro […] ochranu zdraví“. Zmíněný článek uvádí tedy ochranu zdraví mezi základy, na nichž je možné ospravedlnit rozdílné zacházení založené na jednom z důvodů zakázaných touto směrnicí. Je tudíž třeba určit, zda § 95 odst. 7 třetí věta SGB V představuje opatření, které může být považováno za nutné pro ochranu zdraví.

57.

Při tomto přezkumu nutnosti opatření z hlediska ochrany zdraví musí být vzata v úvahu skutečnost, že jak z judikatury Soudního dvora, tak z čl. 152 odst. 5 ES vyplývá, že právo Společenství nezasahuje do pravomoci členských států uspořádat své systémy sociálního zabezpečení, a přijmout zejména předpisy určené k organizaci zdravotnických služeb a lékařské péče ( 14 ). V rámci výkonu této pravomoci však členské státy musí dodržovat právo Společenství, a pokud jde zvláště o projednávanou věc, ustanovení směrnice 2000/78. Při posuzování toho, zda byla tato povinnost dodržena, musí být zohledněna skutečnost, že zdraví a život člověka zaujímají první místo mezi statky a zájmy chráněnými Smlouvou o ES a že členským státům přísluší rozhodnout o úrovni, na které zamýšlí zajistit ochranu veřejného zdraví, a o způsobu, jímž má být této úrovně dosaženo. Vzhledem k tomu, že se uvedená úroveň může v jednotlivých členských státech lišit, je třeba uznat, že členské státy mají prostor pro uvážení ( 15 ).

58.

S ohledem na tuto judikaturu mám za to, že členský stát může v rámci své pravomoci organizovat poskytování péče zubními lékaři, a za účelem dosažení vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví přijmout regulační opatření spočívající ve stanovení věkové hranice 68 let pro výkon činnosti smluvního zubního lékaře.

59.

Podle mého názoru může takové opatření zajistit cíl ochrany veřejného zdraví. Zvláště pokud má členský stát za to, že nabídka péče poskytované zubními lékaři představuje nebezpečí pro finanční rovnováhu jeho systému zákonného zdravotního pojištění, musí mít možnost přijmout z preventivních důvodů regulační opatření, která umožňují toto nebezpečí snížit ( 16 ).

60.

Je třeba rovněž uvést, že podle Soudního dvora jsou vnitrostátní právní předpisy způsobilé zaručit uskutečnění tvrzeného cíle pouze tehdy, pokud opravdu odpovídají snaze dosáhnout tohoto cíle uceleně a systematicky ( 17 ). V tomto ohledu mám za to, že existence výjimek z použití věkové hranice 68 let nemá vliv na vnitřní soudržnost § 95 odst. 7 třetí věty SGB V, pokud jde o cíl spočívající v ochraně veřejného zdraví. Jinými slovy, tyto výjimky nejsou podle mého názoru v rozporu se zjištěním, že věková hranice 68 let stanovená v tomto § je způsobilá dosáhnout cíle zachovat finanční rovnováhu systému zákonného zdravotního pojištění.

61.

V tomto ohledu připomínám, že z dotčené věkové hranice existují čtyři následující výjimky:

pokud dotčená osoba vykonávala činnost smluvního lékaře (zubního lékaře) méně než 20 let v době, kdy dosáhla věku 68 let a pokud jí bylo uděleno povolení vykonávat činnost smluvního lékaře (zubního lékaře) před 1. lednem 1993, příslušná komise prodlouží platnost povolení nejdéle do uplynutí tohoto období 20 let;

pokud dojde k nedostatku lékařů nebo se tento nedostatek nenadále vyskytne v určitých oblastech regionu, na který se vztahuje povolení, není věková hranice použitelná;

v případě nemoci, dovolené nebo účasti na školení, se může smluvní lékař (zubní lékař) nechat zastoupit lékařem (zubním lékařem), který již nemá povolení vykonávat činnost smluvního lékaře (zubního lékaře) z důvodu věkové hranice a

v každém případě zubní lékaři mohou vykonávat činnost po dosažení věku 68 let mimo smluvního režimu.

62.

Tyto čtyři výjimky mají za cíl napravit nedostatky, ke kterým by mohlo vést příliš striktní použití věkové hranice 68 let, a vyplývají z kompromisu mezi různými zájmy hodnými ochrany.

63.

První výjimka je tak odůvodněna úmyslem německého zákonodárce nezpůsobit nadměrný zásah do podmínek, za nichž vykonávají smluvní zubní lékaři svou činnost. Konkrétněji tím, že jim zaručil minimální dobu výkonu činnosti smluvního zubního lékaře po dobu 20 let, chtěl tento zákonodárce, aby tito zubní lékaři měli po skončení své profesní kariéry nárok na starobní důchod. Přitom Soudní dvůr ve svém výše uvedeném rozsudku Palacios de la Villa zdůraznil význam možnosti takového finančního vyrovnání na konci profesní kariéry pracovníků, na které se vztahuje věková hranice ( 18 ). Krom toho jelikož na základě této výjimky může být platnost povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře prodloužena pouze ve prospěch těch zubních lékařů, kterým bylo povoleno vykonávat tuto činnost před 1. lednem 1993, má taková výjimka přechodný charakter a týká se pouze omezeného počtu smluvních zubních lékařů. Podle mého názoru tedy nemá vliv na konzistentnost § 95 odst. 7 třetí věty SGB V s cílem zachovat finanční rovnováhu systému zákonného zdravotního pojištění.

64.

Pokud jde o druhou a třetí výjimku, jejich cílem je zabránit tomu, aby věková hranice 68 let vedla k nedostatku zubních lékařů za zvláštních okolností nebo ve zvláštních oblastech. Německý zákonodárce tak zohlednil, že příliš striktní uplatňování věkové hranice by mohlo mít v určitých případech nepříznivé důsledky pro ochranu veřejného zdraví. Jelikož druhá a třetí výjimka přispívá k zajištění nepřetržitosti a dostupnosti péče poskytované smluvními zubními lékaři, je jejich cílem zachovat kvalitní a všem přístupnou lékařskou službu, což představuje jedno hledisko cíle spočívajícího v ochraně veřejného zdraví ( 19 ). Řídit se tímto hlediskem cíle spočívajícího v ochraně veřejného zdraví není podle mého názoru nijak v rozporu s hlediskem zachování finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění.

65.

Cílem čtvrté výjimky je chránit svobodu povolání zubních lékařů. Jelikož tato výjimka jim umožňuje pokračovat ve výkonu jejich činnosti po dosažení věku 68 let mimo smluvní systém, ani ona nezpochybňuje konzistentnost § 95 odst. 7 třetí věty SGB V s cílem zachování finanční rovnováhy systému zákonného zdravotního pojištění.

66.

Podle mého názoru nepřekračuje tento paragraf meze toho, co je nezbytné pro zajištění takového cíle. V rámci své pravomoci v oblasti organizace zdravotnických služeb a prostoru pro uvážení může podle mě členský stát považovat věk 68 let za dostatečně pokročilý k ukončení platnosti povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře. Mám také za to, že s ohledem na věkový průměr, který je v členských státech obecně považován za věkový průměr zakládající nárok na starobní důchod, není stanovení věkové hranice 68 let pro výkon činnosti smluvního lékaře nepřiměřené.

67.

Ze všech těchto důvodů mám za to, že věková hranice 68 let stanovená v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V může být považována na nutnou pro ochranu zdraví ve smyslu čl. 2 odst. 5 směrnice 2000/78, takže není v rozporu s tímto ustanovením.

68.

Podle mého názoru je taková věková hranice odůvodněna také cílem zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře.

2. Cíl zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře

69.

Předkládající soud má za to, že tohoto cíle se již nelze dovolávat k odůvodnění věkové hranice 68 let. Uvádí, že tato věková hranice byla původně pojata německým zákonodárcem jako opatření doprovázející omezování udělování povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře, aby se zabránilo tomu, že pouze mladí zubní lékaři ponesou nevýhody takových omezení. Uvedená věková hranice byla tedy zavedena za účelem spravedlivého rozdělení zátěže mezi zubní lékaře, kteří již mají povolení a mladou generaci zubních lékařů, kteří se je snaží obdržet. Avšak vzhledem k tomu, že německý zákonodárce měl následně za to, že režim omezující udělování povolení v závislosti na potřebách má být zrušen, věková hranice 68 let ztratila svou původní funkci, takže nemůže již být odůvodněna cílem zaručit novým generacím možnosti vykonávat činnost smluvního zubního lékaře.

70.

V rozporu s tím, co uvádí předkládající soud a s ohledem na vysvětlení poskytnutá německou vládou na jednání, si nemyslím, že takové odůvodnění může být tak kategoricky odmítnuto. I po zrušení omezení uložených, pokud jde o udělování povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře, plnila totiž věková hranice 68 let podle mě svou původní funkci, a sice zajišťovala novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře, zvláště pak v nejpřitažlivějších oblastech. Zrušením těchto omezení se tak nezměnil záměr, který mohl mít německý zákonodárce, a to upřednostnit obnovení generací zubních lékařů v oblastech, kde velká nabídka péče poskytované smluvními zubními lékaři brání tomu, aby se v nich usadili mladí smluvní zubní lékaři.

71.

Podle mého názoru musí být toto odůvodnění, které vychází z cíle zaručit novým generacím možnost výkonu činnosti smluvního zubního lékaře, přezkoumáno v rámci čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Z tohoto článku vyplývá, že rozdíly v zacházení na základě věku „nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné“.

72.

Krom toho je třeba připomenout, že cíli, které lze považovat za „legitimní“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, a tudíž za způsobilé k odůvodnění výjimky ze zásady zákazu diskriminace na základě věku, jsou cíle spadající do sociální politiky, jako například ty, které souvisejí s politikou zaměstnanosti, pracovního trhu nebo odborného vzdělávání ( 20 ).

73.

Cíl směřující k zajištění novým generacím možnosti vykonávat činnost smluvního zubního lékaře a obecněji k upřednostnění obnovení generací smluvních zubních lékařů, podle mého názoru patří do této kategorie legitimních cílů. Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že podpora přijímání do práce nesporně představuje legitimní cíl sociální politiky nebo politiky zaměstnanosti členských států a toto hodnocení se použije na nástroje politiky vnitrostátního trhu práce, jejichž cílem je zlepšit šance na začlenění určitých kategorií pracovníků do aktivního života ( 21 ).

74.

Takový cíl musí být proto považován za cíl, který „v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy“„objektivně a rozumně“ odůvodňuje, jak stanoví čl. 6 odst. 1 první pododstavec směrnice 2000/78, takový rozdíl v zacházení na základě věku, jako je rozdíl, jenž je obsahem § 95 odst. 7 třetí větě SGB V.

75.

Podle samotného znění čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce této směrnice je třeba rovněž ověřit, zda prostředky použité k dosažení tohoto cíle jsou „přiměřené a nezbytné“.

76.

V tomto ohledu mají členské státy nesporně široký prostor pro uvážení při volbě opatření způsobilých naplnit cíle, které sledují v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti ( 22 ).

77.

Tento široký prostor pro uvážení musí být ostatně zohledněn tím spíše, že se jedná o opatření, které, jak jsme měli možnost si povšimnout, rovněž spadá do pravomoci, kterou mají členské státy k organizaci svých zdravotnických služeb a lékařské péče.

78.

V této situaci mám za to, že věková hranice 68 let stanovená v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V představuje přiměřený prostředek k dosažení cíle zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře.

79.

Výjimky z použití takové věkové hranice nezpochybňují tento závěr, neboť nepopírají konzistentnost tohoto vnitrostátního ustanovení s výše uvedeným cílem. S odkazem na to, co bylo výše uvedeno ohledně těchto výjimek, poznamenávám, že první výjimka se týká omezeného počtu smluvních zubních lékařů, druhá nejvíce znevýhodněných oblastí z hlediska lékařské péče, v nichž problém přístupu mladých smluvních zubních lékařů nevyvstává, třetí výjimka se týká dočasného zastupování zubních lékařů a konečně cílem čtvrté výjimky je opuštění smluvního systému, takže tato výjimka nemůže mít nepříznivý dopad na cíl směřující k zajištění novým generacím možnosti vykonávat činnost smluvního zubního lékaře.

80.

Krom toho podle mého názoru věková hranice 68 let stanovená v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V nepřekračuje meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení cíle zaručit novým generacím možnost vykonávat činnost smluvního zubního lékaře. Jak jsem výše uvedl, mám totiž za to, že s ohledem na věkový průměr, který je obecně použit v členských státech jako věk zakládající nárok na starobní důchod, stanovení věkové hranice 68 let pro výkon činnosti smluvního zubního lékaře není nepřiměřené. Krom toho německý zákonodárce zaujal vyvážený přístup, když vyloučil použití takové věkové hranice v regionech, v nichž je nedostatek lékařů a v nichž přístup k činnosti smluvního zubního lékaře nepředstavuje problém.

81.

Podle mého názoru z těchto skutečností vyplývá, že rozdíl v zacházení na základě věku, který je uveden v § 95 odst. 7 třetí větě SGB V, může být považován za rozdíl, který je objektivně a rozumně odůvodněn cílem směřujícím k zajištění novým generacím možnosti vykonávat činnost smluvního zubního lékaře a že nepřekračuje meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení tohoto cíle.

C – Ke třetí otázce

82.

Vzhledem k odpovědi, kterou navrhuji na první a druhou otázku, není namístě navrhnout odpověď na třetí otázku.

IV – Závěry

83.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl takto:

„Článek 2 odst. 2 písm. a) a odst. 5, jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle níž platnost povolení vykonávat činnost smluvního zubního lékaře skončí uplynutím čtvrtletí, v němž smluvní zubní lékař dosáhne věku 68 let.“


( 1 ) – Původní jazyk: francouzština.

( 2 ) – Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79.

( 3 ) – BGBl. I, s. 2266, dále jen „GSG 1993“.

( 4 ) – Dále jen „SGB V“.

( 5 ) – BGBl. I, s. 1897, dále jen „AGG“.

( 6 ) – Viz bod 28 tohoto stanoviska.

( 7 ) – C-411/05, Sb. rozh. s. I-8531.

( 8 ) – C-388/07, Sb. rozh. s. I-1569.

( 9 ) – Výše uvedené rozsudky Palacios de la Villa (bod 57), jakož i Age Concern England (bod 45).

( 10 ) – Jako jiné regulační opatření lze uvést reformu lékařského studia za účelem dosažení 20% snížení studentů medicíny [viz zpráva Institutu pro výzkum a dokumentaci v oblasti ekonomie zdravotnictví č. 1675 (IRDES) z listopadu 2007, s. 49].

( 11 ) – Viz zejména rozsudek ze dne 10. března 2009, Hartlauer (C-169/07, Sb. rozh. s. I-1721, bod 47 a citovaná judikatura).

( 12 ) – Tamtéž (bod 49 a citovaná judikatura).

( 13 ) – Bod 46. Viz také rozsudek ze dne 18. června 2009, Hütter (C-88/08, Sb. rozh. s. I-5325, bod 41 a citovaná judikatura).

( 14 ) – Viz zejména výše uvedený rozsudek Hartlauer (bod 29), jakož i rozsudek ze dne 19. května 2009, Apothekerkammer des Saarlandes a další (C-171/07 a C-172/07, Sb. rozh. s. I-4171, bod 18).

( 15 ) – Viz zejména výše uvedený rozsudek Apothekerkammer des Saarlandes a další (bod 19).

( 16 ) – Viz obdobně, pokud jde o spolehlivé a kvalitní zásobování obyvatelstva léčivy, výše uvedený rozsudek Apothekerkammer des Saarlandes a další (bod 30).

( 17 ) – Viz výše uvedený rozsudek Apothekerkammer des Saarlandes a další (bod 42 a citovaná judikatura).

( 18 ) – Bod 73.

( 19 ) – Viz výše uvedený rozsudek Hartlauer (bod 47 a citovaná judikatura).

( 20 ) – Viz výše uvedený rozsudek Hütter (bod 41 a citovaná judikatura).

( 21 ) – Výše uvedený rozsudek Palacios de la Villa (bod 65 a citovaná judikatura).

( 22 ) – Výše uvedený rozsudek Hütter (bod 45 a citovaná judikatura).