STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
JÁNA MAZÁKA
přednesené dne 16. září 20101(1)
Věc C‑120/08
Bayerischer Brauerbund eV
proti
Bavaria NV
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Německo)]
„Výklad čl. 13 odst. 1 písm. b) a čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 a článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 – Kolize mezi chráněným zeměpisným označením zapsaným zjednodušeným postupem na základě článku 17 nařízení č. 2018/92 a mezinárodní ochrannou známkou“
I – Úvod
1. Usnesením ze dne 14. února 2008 došlým Soudnímu dvoru dne 20. března 2008 předložil Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) (Německo) Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin(2) (dále jen „nařízení č. 510/2006“).
2. Žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bayerischer Brauerbund eV (dále jen „Bayerischer Brauerbund“) a Bavaria NV (dále jen „Bavaria“) ohledně práva společnosti Bavaria na pokračující ochranu a užívání mezinárodní ochranné známky obsahující slovo „Bavaria“ v Německu vzhledem k tomu, že název „Bayerisches Bier“ byl s účinností od 5. července 2001 zapsán jako chráněné zeměpisné označení (dále jen „CHZO“) na základě nařízení Rady (ES) č. 1347/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se doplňuje příloha nařízení Komise (ES) č. 1107/96 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92(3) (dále jen „nařízení č. 1347/2001“).
3. Podstatou otázek předkládajícího soudu je, jak má být v případě vzájemné kolize CHZO a ochranné známky určeno, zda má CHZO „Bayerisches Bier“ časovou přednost před ochrannou známkou společnosti Bavaria s tím účinkem, že ochrana takové ochranné známky může být odňata.
4. Za tím účelem chce předkládající soud vědět, jaká ustanovení práva Společenství upravují kolizi mezi ochrannou známkou a takovým CHZO, jakým je „Bayerisches Bier“, které bylo zapsáno podle „zjednodušeného“ postupu stanoveného v článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin(4) (dále jen „nařízení č. 2081/92“), a konkrétně to, který okamžik je rozhodný pro senioritu takového CHZO.
5. Projednávaná věc úzce souvisí – a vykazuje částečný přesah – s věcí C‑343/07, Bavaria a Bavaria Italia, ve které jsem přednesl své stanovisko dne 18. prosince 2008 a Soudní důr vynesl rozsudek dne 2. července 2009(5).
II – Právní rámec
A – Nařízení č. 2081/92
6. Cílem nařízení č. 2081/92 je stanovit rámce pravidel Společenství v oblasti ochrany zapsaných označení původu a zeměpisných označení některých zemědělských produktů a potravin v případech, kdy existuje souvislost mezi vlastnostmi produktu nebo potraviny a jejich zeměpisným původem. Toto nařízení stanoví systém zápisů zeměpisných označení a označení původu na úrovni Společenství, který zajistí ochranu ve všech členských státech
7. Nařízení č. 2081/92 stanoví běžný i zjednodušený postup zápisu chráněného označení původu (dále jen „CHOP“) nebo CHZO.
8. Běžný postup zápisu CHOP nebo CHZO je upraven články 5, 6 a 7 nařízení č. 2081/92. Článek 6 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:
„Pokud dojde Komise s přihlédnutím k odstavci 1 k závěru, že název splňuje podmínky ochrany, zveřejní v Úředním věstníku [Evropské unie] jméno a adresu žadatele, název produktu, hlavní body žádosti, odkazy na vnitrostátní právní předpisy týkající se přípravy, produkce nebo zpracování produktu a popřípadě důvody pro učiněné závěry.“
9. Zjednodušený postup zápisu CHZO nebo CHOP, použitelný na názvy již existující ke dni nabytí účinnosti nařízení č. 2081/92, je stanoven v článku 17 uvedeného nařízení , který zní:
„1. Do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost sdělí členské státy Komisi, která u nich právně chráněná označení nebo, v případě členských států, kde není systém ochrany, která ze vžitých označení chtějí zapsat podle tohoto nařízení.
2. V souladu s postupem stanoveným v článku 15 zapíše Komise označení uvedená v odstavci 1, která odpovídají článkům 2 a 4. Článek 7 se nepoužije. Názvy, které zdruhověly, však nelze připojit.
3. Členské státy mohou zachovat vnitrostátní ochranu označení uvedených v odstavci 1 až do doby, kdy bude vydáno rozhodnutí o jejich zápisu.“
10. Článek 13 nařízení č. 2081/92 vymezuje rozsah ochrany poskytované zapsaným označením.
11. Článek 14 nařízení č. 2081/92 upravuje vztah mezi CHOP a CHZO na jedné straně a ochrannými známkami na straně druhé. V původním znění stanoví:
„1. Pokud je zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téhož druhu produktu, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána po dni zveřejnění podle čl. 6 odst. 2.
Ochranné známky zapsané v rozporu s pododstavcem 1 se prohlásí za neplatné.
Tento odstavec se vztahuje také na případy, kdy byla přihláška k ochranné známce podána přede dnem zveřejnění žádosti o zápis podle čl. 6 odst. 2, pokud k tomuto zveřejnění došlo dříve, než byla ochranná známka zapsána.
2. S přihlédnutím k právu Společenství může užívání ochranné známky zapsané v dobré víře přede dnem podání žádosti o zápis označení původu nebo zeměpisného označení odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 pokračovat bez ohledu na zápis označení původu nebo zeměpisného označení, pokud tu nejsou důvody k prohlášení ochranné známky za neplatnou nebo k jejímu zrušení, uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c) a g) a čl. 12 odst. 2 písm. b) směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách […].
3. Označení původu nebo zeměpisné označení se nezapíší, pokud s ohledem na dobrou pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, by zápis mohl uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o skutečnou totožnost produktu.“
B – Nařízení č. 692/2003
12. Článek 14 nařízení č. 2081/92 byl s účinností ode dne 24. dubna 2003 změněn nařízením Rady (ES) č. 692/2003(6).
13. Bod 11 odůvodnění nařízení č. 692/2003 v této souvislosti stanoví:
„Ustanovení čl. 24 odst. 5 [Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví] se vztahuje nejen na ochranné známky, které jsou zapsány nebo o jejichž zápis se žádá, ale i na ochranné známky, k nimž byla práva získána na základě jejich užívání před stanoveným datem, zejména datem ochrany názvu v zemi původu. Článek 14 odst. 2 nařízení […] č. 2081/92 je tudíž třeba změnit: v současnosti stanovené referenční datum je třeba změnit na datum ochrany v zemi původu nebo na datum předložení žádosti o zápis zeměpisného označení nebo označení původu, a to podle toho, zda název spadá do působnosti článku 17 nebo článku 5 uvedeného nařízení. Rovněž v čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení je třeba změnit referenční datum na datum předložení žádosti namísto data prvního zveřejnění.“
14. Článek 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92, ve znění nařízení č. 692/2003, stanoví:
„Pokud je zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky, která se týká téhož druhu produktu a jejíž užívání povede k ze situací uvedených v článku 13, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána po datu, ke kterému byla Komisi předložena žádost o zápis označení původu nebo zeměpisného označení.
Ochranné známky zapsané v rozporu s pododstavcem 1 se prohlásí za neplatné.“
15. Zjednodušený postup stanovený článkem 17 nařízení č. 2081/92 byl krom toho zrušen nařízením č. 692/2003. V této souvislosti bod 13 odůvodnění k nařízení č. 692/2003 uvádí:
„Zjednodušený postup stanovený v článku 17 nařízení […] č. 2081/92 pro zápis názvů v členských státech již chráněných nebo vžitých neobsahuje právo vznést námitku. Z důvodů právní jistoty a průhlednosti by měl být zrušen. Z důvodů jednotnosti by pětileté přechodné období podle čl. 13 odst. 2 pro názvy zapsané podle článku 17 mělo být rovněž zrušeno, aniž je však dotčeno přechodné období pro již zapsané názvy.“
16. Bod 15 článku 1 nařízení č. 692/2003 stanoví:
„Ustanovení čl. 13 odst. 2 a článek 17 [nařízení č. 2081/92] se zrušují. Ustanovení těchto článků se však i nadále používají pro zapsané názvy nebo názvy, u kterých byla podána žádost o zápis postupem stanoveným v článku 17 před vstupem tohoto nařízení v platnost.“
C – Nařízení č. 510/2006
17. Nařízení č. 2081/92, které bylo naposledy změněno nařízením Rady (ES) č. 806/2003 ze dne 14. dubna 2003(7), bylo nakonec nahrazeno nařízením č. 510/2006, jež vstoupilo v platnost dne 31. března 2006.
18. Bod 19 odůvodnění nařízení č. 510/2006 stanoví:
„Názvům, které již byly zapsány podle nařízení Rady […] č. 2081/92 […] ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost, by měla být nadále poskytována ochrana podle tohoto nařízení a měly by být automaticky zařazeny do rejstříku. Dále je třeba stanovit přechodná opatření použitelná v případě žádostí o zápis, které Komise obdržela před vstupem tohoto nařízení v platnost.“
19. Článek 14 nařízení č. 510/2006, nadepsaný „Vztahy mezi ochrannými známkami, označeními původu a zeměpisnými označeními“, stanoví:
„1. Pokud je označení původu nebo zeměpisné označení zapsáno do rejstříku podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téže kategorie produktu, pokud přihláška ochranné známky byla podána po dni podání žádosti o zápis do rejstříku Komisi.
Ochranné známky zapsané v rozporu s prvním pododstavcem se prohlásí za neplatné.
[…]“
III – Skutkové okolnosti, řízení a předložené otázky
20. Bayerischer Brauerbund je německé sdružení, jehož cílem je ochrana společných zájmů bavorských výrobců piva. Podle potvrzení Amtsgericht München (okresní soud Mnichov) pocházejí jeho stanovy ze dne 7. prosince 1917. Bayerischer Brauerbund je majitelem zapsaných kolektivních ochranných známek „Genuine Bavarian Bier“ (od roku 1958), „Bayrisch Bier“ a Bayrisches Bier“ (od roku 1968), jakož i „Reinheitsgebot seit 1516 Bayrisches Bier“ (od roku 1985).
21. Bavaria je nizozemskou obchodní společností vyrábějící pivo, která působí na mezinárodním trhu. Tato společnost, dříve s názvem „Firma Gebroeders Swinkels“, začala v roce 1925 používat slovo „Bavaria“ a to se stalo součástí jejího názvu v roce 1930. Společnost Bavaria je majitelkou několika zapsaných ochranných známek a obrazových prvků obsahujících slovo „Bavaria“. K zápisům došlo v letech 1947, 1971, 1982, 1991, 1992 a 1995. Ochrana některých z uvedených ochranných známek byla v Německu v letech 1973, 1992 a 1993 odmítnuta.
22. Název „Bayerisches Bier“ byl předmětem dvoustranných dohod o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných označení mezi Spolkovou republikou Německo na jedné straně a Francouzskou republikou (1961), Italskou republikou (1963), Řeckou republikou (1964), Švýcarskou konfederací (1967) a Španělským královstvím (1970) na straně druhé.
23. Dne 28. září 1993 podalo sdružení Bayerischer Brauerbund se souhlasem sdružení Münchener Brauereien eV a Verband Bayerischer Ausfuhrbrauereien eV u německé vlády žádost o zápis CHZO se „zjednodušeným“ postupem na základě čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92.
24. Dne 20. ledna 1994 německá vláda na základě čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2081/92 informovala Komisi o žádosti o zápis „Bayerisches Bier“ jako CHZO podle zjednodušeného řízení.
25. Mezi Komisí a německými orgány došlo k výměně řady informací, jejímž cílem bylo doplnit spis; ke 20. květnu 1997 byl spis považován za úplný. Konečné znění specifikace bylo Komisi zasláno dopisem ze dne 28. března 2000.
26. Dva návrhy nařízení předložené Komisí pro zápis „Bayerisches Bier“ jako CHZO byly předmětem četných diskusí ve výboru pro úpravu zeměpisných označení a označení původu (dále jen „výbor“). Tyto diskuse se týkaly mimo jiné otázky existence ochranných známek obsahujících také slovní spojení „Bayerisches Bier“ nebo jeho překlady.
27. Nicméně vzhledem k tomu, že většiny požadované podle druhého odstavce článku 15 nařízení č. 2081/92 nebylo dosaženo, nemohl výbor ve stanovené lhůtě zaujmout stanovisko. Komise proto svůj návrh přeměnila na návrh nařízení Rady, která poté přijala nařízení č. 1347/2001 o zápisu „Bayerisches Bier“ jako CHZO.
28. V návaznosti na podobná řízení následující po uvedeném zápisu v dalších členských státech podal Bayerischer Brauerbund žalobu k Landgericht München (krajský soud Mnichov), ve které požadoval, aby byl společnosti Bavaria nařízen výmaz jedné z jejích mezinárodních ochranných známek, konkrétně mezinárodní ochranné známky č. 645 349 (dále jen „ochranná známka společnosti Bavaria“), která je v Německu chráněna s předností od 28. dubna 1995.
29. Landgericht München žalobě vyhověl. Odvolání podané proti uvedenému rozsudku společností Bavaria bylo Oberlandesgericht München zamítnuto.
30. Bundesgerichtshof přísluší, aby rozhodl o dovolání, které společnost Bavaria podala v souvislosti s uvedeným rozhodnutím a kterým usiluje o zamítnutí žaloby, jejímž předmětem je přivolení k odnětí ochrany její ochranné známky v rozsahu, v němž je uvedená ochranná známka zapsaná pro pivo.
31. Podle předkládajícího soudu závisí rozhodnutí v projednávané věci na platnosti nařízení č. 1347/2001, která již byla posuzována ve věci Bavaria a Bavaria Italia(8), jež se týkala toho, zda CHZO „Bayerisches Bier“ má pro účely čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006 časovou přednost před ochrannou známkou společnosti Bavaria, a také toho, zda taková ochranná známka může na základě čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006 existovat souběžně s CHZO.
32. Pokud jde konkrétně o otázku přednosti CHZO, předkládající soud uvádí, že podmínka stanovená v čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006 je splněna, jelikož žádost o zápis „Bayerisches Bier“ jako CHZO byla doručena Komisi 20. ledna 1994, zatímco ochranná známka společnosti Bavaria má přednost teprve od 28. dubna 1995. Stejný výsledek vyplývá z čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 ve znění nařízení č. 692/2003.
33. Předkládající soud má nicméně pochybnosti ohledně použitelnosti takového pravidla, jelikož čl. 14 odst. 1 původního znění nařízení č. 2081/92 pro účely určení seniority odkazoval nikoliv na den předložení žádosti, ale na den zveřejnění stanovený v čl. 6 odst. 2 uvedeného nařízení, který se však ve zjednodušeném postupu podle článku 17 nevyskytuje. Vyvstává zde otázka, které ustanovení upravuje senioritu CHZO zapsaného zjednodušeným postupem podle článku 17 nařízení č. 2081/92, a zejména to, který okamžik je pro určení seniority rozhodný.
34. Za těchto okolností se Bundesgerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Použije se článek 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 510/2006, jestliže chráněné označení bylo platně zapsáno zjednodušeným postupem podle článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin?
2) a) V případě kladné odpovědi na první otázku: Který okamžik má být považován za základ pro určení seniority chráněného zeměpisného označení pro účely čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006?
b) V případě záporné odpovědi na první otázku: Kterým předpisem se řídí kolize zeměpisného označení, které bylo platně zapsáno zjednodušeným postupem podle článku 17 nařízení (EHS) č. 2081/92 s ochrannou známkou, a čím se řídí seniorita chráněného zeměpisného označení?
3) Je možné použít vnitrostátní předpisy o ochraně zeměpisných označení v případě, kdy označení ‚Bayerisches Bier‘ splňuje požadavky pro zápis podle nařízení (EHS) č. 2081/92 a nařízení (ES) č. 510/2006, avšak nařízení Rady (ES) č. 1347/2001 ze dne 28. června 2001 je neplatné?“
IV – Právní analýza
A – Úvodní poznámky
35. Bez dalšího je třeba uvést, že třetí otázka – jak je zjevné z jejího znění a z předkládacího usnesení – byla předložena pro případ, že nařízení č. 1347/2001, na jehož základě byl název „Bayerisches Bier“ zapsán jako CHZO, má být považováno za neplatné v důsledku rozhodnutí o předběžné otázce ve věci Bavaria a Bavaria Italia(9), která byla projednávána v době, kdy Bundesgerichtshof podal projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.
36. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v rozhodnutí o uvedené věci mezitím potvrdil platnost nařízení č. 1347/2001(10) a předkládající soud neuvedl žádný dodatečný faktor, který by mohl ovlivnit platnost tohoto nařízení, není na třetí otázku nutné odpovídat.
37. Cílem dvou zbývajících otázek a jejich podotázek je v zásadě určit, zda CHZO „Bayerisches Bier“ má časovou přednost před ochrannou známkou společnosti Bavaria s tím účinkem, že v případě kolize mezi uvedenými právy, může být daná ochranná známka prohlášena za neplatnou.
38. Nyní se budu zabývat zkoumáním dvou problémů, které v této souvislosti vyvstávají.
39. Zaprvé – a především – je nutné identifikovat pravidlo nebo pravidla Společenství, podle kterých musí být posuzována přednost CHZO zapsaného zjednodušeným postupem podle článku 17 nařízení č. 2081/92 (dále jen „zjednodušený postup“) před ochrannou známkou; je tedy třeba určit, zda je v projednávané věci relevantní ustanovení čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92, nebo čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006.
40. Zadruhé je nutné identifikovat časový okamžik, který je rozhodný pro určení, zda CHZO zapsané na základě zjednodušeného postupu vylučuje zápis dané ochranné známky.
B – Hlavní argumenty účastníků řízení
41. Písemná vyjádření předložily Bayerischer Brauerbund, Bavaria, německá, řecká, italská a nizozemská vláda a Komise. Všichni tito zúčastnění, s výjimkou italské vlády, byli zastoupeni na jednání dne 10. června 2010.
42. Nebudu zde podrobně opakovat různé argumenty uplatněné účastníky řízení, které – i když vedou k podobným výsledkům – pokrývají široké rozpětí právních přístupů ke vzneseným otázkám. Pouze stručně vymezím řešení navrhovaná zúčastněnými pro předložené otázky.
43. Pokud jde o otázku, které pravidlo Společenství upravuje vztah mezi CHZO a ochrannou známkou společnosti Bavaria, německá a nizozemská vláda a Komise v zásadě tvrdí, že čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006 není použitelný na CHZO, které bylo zapsáno zjednodušeným postupem. Podle většiny těchto zúčastněných je vztah mezi CHZO a ochrannou známkou společnosti Bavaria stále upraven čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 v jeho původním znění. Komise naopak v tomto kontextu identifikuje jako relevantní ustanovení čl. 13 odst. 1 nařízení č. 510/2006 ve spojení s jeho čl. 14 odst. 2.
44. Naproti tomu podle sdružení Bayerischer Brauerbund a řecké a italské vlády musí být seniorita takového CHZO stanovena odkazem na čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006.
45. Pokud jde o otázku, jaký okamžik je rozhodný pro senioritu názvu zapsaného podle zjednodušeného postupu, byla účastníky řízení navrhována různá data: (i) den, od kterého je název chráněn podle vnitrostátního práva členského státu původu (Komise a řecká vláda); (ii) den, kdy byla Komisi předložena žádost o zápis (Bayerischer Brauerbund a italská vláda); (iii) den, kdy byly všechny dokumenty, které žádost musí obsahovat, předloženy Komisi (v kontextu projednávané věci podle společnosti Bavaria nejdříve v létě 1998); (iv) den, od kdy mohou dotčené hospodářské subjekty prostřednictvím účasti ve zjednodušeném postupu zjistit existenci žádosti o zápis (německá vláda), a konečně (v) den zveřejnění zápisu (Bavaria a nizozemská vláda).
C – Posouzení
1. Použitelné právní předpisy
46. Úvodem je třeba připomenout, že jedním ze základů práva ochranných známek a obecněji práva duševního vlastnictví je zásada přednosti staršího výlučného titulu, či – obecněji – prior in tempore, potior in iure, na jejímž základě majitel staršího práva duševního vlastnictví může, v případě kolize, uplatňovat ochranu proti pozdějšímu právu duševního vlastnictví(11).
47. Pokud jde o vztah mezi CHZO nebo CHOP na jedné straně a ochrannými známkami na straně druhé, je uvedená zásada reflektována v konkrétním pravidle, které stanoví jak nařízení č. 2081/92(12), tak nařízení č. 510/2006 v souvislosti s jednotlivými situacemi uvedené kolize. Každé z uvedených pravidel má oddělené cíle a funkce a každé podléhá odlišným podmínkám(13).
48. Prvním případem je případ uvedený v čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92, který se v nařízení č 510/2006 vyskytuje jako čl. 3 odst. 4 – tedy situace, kdy CHOP nebo CHZO kolidují se starší ochrannou známkou, pokud by s ohledem na dobrou pověst a proslulost ochranné známky a dobu, po kterou byla užívána, zápis dotčeného názvu mohl uvést spotřebitele v omyl ohledně skutečné totožnosti produktu. V takovém případě je starší ochranná známka chráněna tím, že zápis označení původu musí být zamítnut.
49. Druhý případ je upraven zároveň v čl. 14 odst. 2 nařízení č. 2081/92 a čl. 14 odst. 2 nařízení č. 510/2006. Uvedená ustanovení se týkají situace, kdy použití starší ochranné známky zasahuje do ochrany poskytované CHOP nebo CHZO podle článku 13 uvedených nařízení. Uvedená ustanovení zakotvují zásadu koexistence tím, že – za určitých podmínek – umožňují další užívání starší ochranné známky bez ohledu na zápis kolidujícího názvu.
50. Třetím případem kolize, který je dán v projednávané věci a který je upraven čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 a čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006, je kolize mezi starším CHOP nebo CHZO a pozdější ochrannou známkou, pokud používání takové ochranné známky vede ke vzniku jedné ze situací popsaných v článku 13 uvedených nařízení. Podle uvedených ustanovení má přednost starší označení a zápis kolidující ochranné známky musí být zamítnut nebo případně prohlášen za neplatný. Existence staršího CHOP nebo CHZO – jak je stanoveno v uvedených ustanoveních – se tak ve skutečnosti rovná důvodu zamítnutí zápisu kolidující ochranné známky podle vnitrostátního práva a práva Společenství/Evropské unie v oblasti ochranných známek(14).
51. V uvedeném ohledu je časová přednost CHOP nebo CHZO před danou ochrannou známkou, jinými slovy okamžik v řízení o zápisu, od kterého může název v případě kolize bránit v zápisu ochranné známky, definována podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 v původním znění odkazem na den zveřejnění stanovený v čl. 6 odst. 2, tedy den zveřejnění žádosti a souvisejících informací Komisí. Naopak čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení, ve znění nařízení č. 692/2003 a čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006 v této souvislosti v zásadě odkazují na (dřívější) den podání žádosti o zápis do rejstříku Komisi.
52. Jádrem problému, s nímž se nyní v projednávané věci střetáváme, je to, že odkazem na „den zveřejnění podle čl. 6 odst. 2“ nařízení č . 2081/92 čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení v původním znění nebere v úvahu – až již z jakéhokoli důvodu – skutečnost, že v kontextu zjednodušeného řízení není takové zveřejnění upraveno, zatímco čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92, ve znění nařízení č. 692/2003, a čl. 14 odst. 1 č. 510/2006 jsou zřejmě slučitelné ratione materiae se zjednodušeným postupem s ohledem na skutečnost, že jsou založeny na dni předložení žádosti o zápis Komisi.
53. To však nemůže převážit nad skutečností, že ani čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92, ve znění nařízení č. 692/2003, ani čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006, na který odkazuje první otázka, nejsou použitelné na vztah mezi CHZO a dotčenou ochrannou známkou ratione temporis.
54. V tomto ohledu je třeba především zdůraznit, že – jak vyplývá z ustálené judikatury – zásada právní jistoty obecně vyžaduje, aby každá faktická situace byla posuzována, pokud není výslovně stanoveno jinak, ve světle právních norem účinných v daném okamžiku(15).
55. Kolize ve věci projednávané předkládajícím soudem vznikla v souvislosti s rozšířením ochrany ochranné známky společnosti Bavaria na Německo v roce 1995. Právě vzhledem k uvedenému rozšíření ochrany musí být zodpovězena otázka, zda označení „Bayerischer Bier“ – o jehož zápis jako CHZO bylo v uvedené fázi požádáno podle zjednodušeného postupu, ale o žádosti nebylo rozhodnuto – již požívalo ochrany, nebo konkrétněji přednosti před ochrannou známkou společnosti Bavaria s tím účinkem, že právní ochrana uvedené ochranné známky byla v Německu vyloučena, a v důsledku toho měla být odňata.
56. V době, kdy uvedené okolnosti nastaly, upravovalo zápis a ochranu názvu „Bayerisches Bier“ samozřejmě nařízení č. 2081/92 v původním znění, včetně jeho vztahu k ochranným známkám. Situaci v původním řízení je proto třeba zkoumat ve světle uvedeného právního předpisu.
57. Dodávám, že se zde nezabývám budoucími účinky situace, které nastaly podle nařízení č. 2081/92 v původním znění a na které se, jak Soudní dvůr rozhodl v řadě případů, může použít takové nové pravidlo, jaké stanoví čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006(16).
58. Otázkou v projednávané věci je naopak to, zda v určitém okamžiku měl být konkrétní název považován za starší – a tudíž mající přednost – ve vztahu k potenciálně kolidující ochranné známce, s tím výsledkem, že dotčená situace představuje situaci, jež byla naplněna před tím, nežli nařízení č. 510/2006 vstoupilo v platnost. V důsledku toho se uvedené nařízení může použití zpětně na takovou situaci nebo na práva nabytá před jeho vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jeho znění, cíle a struktury jasně vyplývá, že mu musí být přiznán takový účinek(17).
59. Tomu však v nařízení č. 510/2003 nic nenasvědčuje; v uvedeném ohledu je nedostačující, že názvy již zapsané podle nařízení č. 2081/92 jsou dále chráněny podle nařízení č. 510/2006 v souladu s článkem 17 uvedeného nařízení a bodem 19 jeho odůvodnění.
60. Konečně je třeba uvést, že by bylo jistě obtížné tvrdit, že otázka, která je natolik úzce spojená se zjednodušeným řízením, jako je otázka ochrany, jež má být přiznána názvu v průběhu uvedeného postupu vůči ochranné známce, má být upravena nařízením č. 510/2006, pokud vlastní zjednodušený postup byl zrušen již nařízením č. 692/2003.
61. Z toho vyplývá, že čl. 14 odst. 1 nařízení č. 510/2006 není použitelný v projednávané věci, kde bylo CHZO platně zapsáno podle zjednodušeného postupu stanoveného v článku 17 nařízení č. 2081/92 v původním znění.
62. Otázka, která se týká okamžiku, od kterého může takové CHZO v řízení o zápisu bránit ochranné známce v řádném zápisu, tudíž musí být zodpovězena odkazem na nařízení č. 2081/92, a konkrétně jeho články 14 a 17 s přihlédnutím ke kontextu, účelu a systematice nařízení, jehož jsou uvedená ustanovení součástí, v rozsahu, v němž odpověď nevyplývá přímo ze znění uvedených ustanovení(18).
2. Okamžik, od kterého CHZO podléhající zjednodušenému postupu může bránit zápisu ochranné známky, která s ním údajně koliduje
63. Jak již bylo uvedeno, čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92, který se vztahuje na takovou situaci, o jakou se jedná ve věci projednávané předkládajícím soudem, v tom, že upravuje zápis ochranné známky ve světle ochrany přiznané označením podle uvedeného nařízení, stanoví – v každém případě, pokud jde o názvy zapsané podle běžného postupu – den zveřejnění žádosti o zápis názvu jako okamžik, od kterého není zápis kolidující ochranné známky přípustný(19).
64. Vzhledem k tomu, že takový den není použitelný u názvů, o jejichž zápis je usilováno ve zjednodušeném postupu, který nezahrnuje zveřejnění žádosti o zápis ve smyslu čl. 6 odst. 2 nařízení č. 2081/92(20), je třeba zodpovědět následující otázku: jaký okamžik může být ve zjednodušeném postupu považován za funkční ekvivalent takového data pro účely čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92?
65. V uvedeném ohledu je třeba zaprvé vzít v úvahu, že jak čl. 14 odst. 1, tak čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92 jsou určeny k tomu, aby působily jako překážka zápisu(21); první s ohledem na zápis ochranných známek a druhý s ohledem na zápis označení, zatímco čl. 14 odst. 2 nařízení č. 2081/92 sleduje poněkud odlišnou logiku tím, že za určitých podmínek a v souladu se zásadou koexistence umožňuje další používání dříve existující ochranné známky bez ohledu na zápis CHOP nebo CHZO, se kterými takové používání koliduje.
66. Zadruhé, v důsledku toho – zatímco čl. 14 odst. 2 nařízení č. 2081/92 vede k potřebě analýzy po zápisu, určené mimo jiné pro orgány a soudy, které mají dotyčné ustanovení používat – musí být otázka, zda byly podmínky stanovené v čl. 14 odst. 1 a čl. 14 odst. 3 tohoto nařízení splněny, posouzena příslušnými orgány Společenství a vnitrostátními orgány, které mají uvedená ustanovení používat, před zápisem ochranné známky, CHOP nebo CHZO(22).
67. Zatřetí, v tomto kontextu je třeba uvést, že okamžik, na který odkazuje čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92, pokud jde o běžné řízení o zápisu – konkrétně zveřejnění žádosti o zápis – je prvním okamžikem v uvedeném řízení, kdy jsou vnitrostátní orgány pověřené zápisem ochranných známek, jakož i dotčené osoby a hospodářské subjekty informovány o probíhajícím zápisu označení, takže lze vzít takovou skutečnost v úvahu v souvislosti se zápisem ochranných známek, které mohou s takovými CHOP nebo CHZO kolidovat.
68. V tomto ohledu, pokud jde o názvy zapsané na základě zjednodušeného postupu, je třeba uvést, že prvním okamžikem v uvedeném řízení, kdy mohou všechny orgány Společenství a hospodářské subjekty zjistit existenci zápisu názvu, který je předmětem takového postupu, je zveřejnění jeho zápisu podle článku 17 nařízení č. 2081/92 ve spojení s článkem 15 uvedeného nařízení, v Úředním věstníku Evropské unie.
69. Podle mého názoru je proto ve světle koncepčního rámce a ducha čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 tento den – tedy den, kdy je ochrana poskytovaná názvům zapsaným na základě zjednodušeného řízení poprvé zveřejněna na úrovni celého Společenství – dnem, který je třeba považovat za rozhodný pro stanovení přednosti takových názvů pro účely čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení.
70. Takový výklad je podpořen především úvahami, které se týkají způsobu, jakým by použití tohoto pravidla mělo fungovat v praxi.
71. Je tak třeba vzít v úvahu, že čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 primárně stanoví, jak je patrné z prvního pododstavce uvedeného ustanovení, důvod zamítnutí týkající se ochranné známky, jejíž zápis je požadován; pouze sekundárně, jak je patrné z druhého pododstavce uvedeného ustanovení, stanoví důvod zrušení takové ochranné známky v případě, že byla zapsána v rozporu s uvedenou překážkou zápisu.
72. Nicméně orgány pověřené zápisem ochranných známek samozřejmě mohou vzít v úvahu ochranu poskytovanou názvu, o jehož zápis bylo požádáno na základě uvedeného nařízení, a zejména související důvod zamítnutí pouze tehdy, pokud se o dotyčném názvu dozvěděly před zápisem ochranné známky, která může s takovým názvem kolidovat.
73. Zadruhé, podle mého názoru ze zásady právní jistoty též vyplývá, že skutečnost, že o zápis názvu bylo požádáno podle zjednodušeného postupu, nemůže vyloučit zápis ochranné známky před zveřejněním zápisu daného CHZO nebo CHOP.
74. Podle ustálené judikatury zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní úprava Společenství/Unie umožnila dotčeným osobám přesně se seznámit s rozsahem povinností, které jim taková úprava ukládá(23).
75. Ve věci Prosciutto di Parma, která se týkala CHOP zapsaného na základě zjednodušeného postupu, tak Soudní dvůr rozhodl, že v souladu se zásadou právní jistoty je konkrétní specifikace, například krájení a balení dotyčného výrobku v oblasti produkce, spojena se zdržovací povinností uloženou třetím osobám, a tudíž – vzhledem k tomu, že nebyla třetím osobám oznámena prostřednictvím vhodného zveřejnění ve formě takového právního předpisu Společenství, jako je nařízení o zápisu jako v projednávané věci – se jí vůči nim nelze dovolávat v řízení před vnitrostátním soudem(24).
76. Pokud jde o projednávanou věc, je třeba uvést, že toto se týká procesního kroku nebo opatření v kontextu zápisu označení na základě zjednodušeného postupu, které mohou mít za účinek vyloučení zápisu ochranné známky.
77. Předmětná skutečnost v projednávané věci tak jasně zahrnuje zdržovací povinnost třetích osob žádajících o zápis ochranné známky v rozsahu, v němž taková ochranná známka může kolidovat s dotyčným názvem. Mimoto rovněž ukládá povinnost orgánům příslušným k zápisu ochranných známek tím, že jsou povinny zamítnout zápis takových ochranných známek.
78. Vzhledem k tomu, že v kontextu zjednodušeného postupu je dotčeným třetím osobám nebo příslušným orgánům oznamován prostřednictvím odpovídajícího zveřejnění pouze zápis CHOP nebo CHZO, může být vylučující účinek podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 definován na základě zásady právní jistoty pouze odkazem na takové opatření, nikoliv odkazem na předchozí opatření, například na předložení žádosti o zápis Komisi.
79. Konkrétněji v rozsahu, v němž se jedná o žádost o zápis podle zjednodušeného postupu, nemůže být tato neexistence zveřejnění zjevně kompenzována věcně s tím nesouvisející skutečností, že – jak správně uvedli někteří zúčastnění – podle ustálené judikatury musí být možné, aby mohly vnitrostátní soudy v souladu s požadavkem účinné soudní ochrany rozhodovat o legalitě žádosti o zápis označení podané v kontextu zjednodušeného postupu zápisu(25).
80. Stejně tak podle mne není možné tvrdit, že – v rozsahu, v němž se jedná o hospodářské subjekty, tedy alespoň některé z nich – zvláštní zveřejnění žádosti o zápis není pro účely čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2081/92 nutné, jelikož, jak vyplývá z čl. 17 odst. 1 uvedeného nařízení, taková žádost byla v každém případě založena na názvu, který je již chráněn na vnitrostátní úrovni a se kterým se již ekonomické subjekty musely obeznámit.
81. Je sice pravda, že použití zjednodušeného postupu mimo jiné předpokládá, že název, o jehož zápis členský stát usiluje, musí být právně chráněn v takovém členském státu nebo v členském státu, ve kterém uvedený systém neexistuje, potvrzen užíváním(26), avšak je třeba zdůraznit, že zápis podle takového postupu se nerovná pouhému rozšíření ochrany, která již před tím existovala na vnitrostátní úrovni, na úroveň Společenství/Unie(27).
82. Vedle rozdílu v územní působnosti tak může být rozsah ochrany přiznaný zeměpisnému označení podle vnitrostátního práva věcně odlišný a omezenější – jako je tomu v projednávané věci – nežli rozsah ochrany poskytovaný CHZO nebo CHOP zapsaným podle nařízení č. 2081/92.
83. Existence – či konkrétněji zveřejnění – označení původu podle vnitrostátního systému ochrany se proto nelze pro účely čl. 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 dovolávat pro zhojení nedostatku zveřejnění a právní jistoty související s žádostí o zápis názvu na základě zjednodušeného postupu.
84. Konečně je třeba v souladu s ustálenou judikaturou zdůraznit, že cílem nařízení je č. 2081/92 zaručit v rámci Společenství/Unie jednotnou ochranu zeměpisných názvů, kterých se týká(28).
85. Vedle otázky právní jistoty, kterou by takový přístup zjevně přinášel, by podle mého názoru bylo v rozporu s jednotnou ochranou, kterou má systém zavedený nařízením č. 2081/92 poskytovat, kdyby časová přednost názvu nebo označení pro účely čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení měla být stanovena v kontextu zjednodušeného postupu – jak navrhovali někteří zúčastnění – odkazem na okamžik, ve kterém započala ochrana dotyčného názvu podle vnitrostátního práva členského státu původu nebo, při neexistenci vnitrostátního systému ochrany, odkazem na okamžik, od kterého byl takový název potvrzen užíváním.
86. Takový přístup nadto nebere dostatečně v úvahu výše uvedený rozdíl(29) mezi názvy a označeními ve smyslu nařízení č. 2081/92 a názvy chráněnými na vnitrostátní úrovni, na kterých mohou být založeny.
87. Ve světle všech výše uvedených úvah navrhuji odpovědět na druhou otázku v tom smyslu, že nařízení č. 2081/92 musí být vykládáno tak, že u chráněného zeměpisného označení je podle článku 17 uvedeného nařízení dnem rozhodným pro určení seniority pro účely čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení, které je zapsáno zjednodušeným postupem, den zveřejnění žádosti.
V – Závěry
88. Proto navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky následovně:
„1) Článek 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin není použitelný v případě, že chráněné označení původu bylo platně bylo zapsáno zjednodušeným postupem stanoveným v článku 17 nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin.
2) Nařízení č. 2081/92 musí být vykládáno tak, že u chráněného zeměpisného označení je podle článku 17 uvedeného nařízení dnem rozhodným pro určení seniority pro účely čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení, které je zapsáno zjednodušeným postupem, den zveřejnění žádosti.“
1 – Původní jazyk: angličtina.
2 – Úř. věst. L 93, s. 12.
3 – Úř. věst. L 182, s. 3; Zvl. vyd. 03/33, s. 97.
4 – Úř. věst. L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4.
5 – Rozsudek ze dne 2. července 2008, Bavaria a Bavaria Italia (C‑343/07, Sb. rozh. s. I‑5491).
6 – Nařízení Rady (ES) č. 692/2003 ze dne 8. dubna 2003, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 99, s. 1; 03/38, s. 454).
7 – Nařízení Rady (ES) č. 806/2003 ze dne 14. dubna 2003 o přizpůsobení ustanovení týkajících se výborů, které jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích prováděcích pravomocí, stanovených v právních aktech Rady přijatých konzultačním postupem (kvalifikovaná většina), ustanovením rozhodnutí 1999/468/ES (Úř. věst. L 122, s. 1; Zvl. vyd. 01/04 s. 301).
8 – Citovaná v poznámce pod čarou 5.
9 – Citovaná v poznámce pod čarou 5.
10 – Citované v poznámce pod čarou 3, bod 115.
11 – Viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. listopadu 2004, Anheuser-Busch (C‑245/02, s. I‑10989, bod 98).
12 – Následující body se týkají jak původního znění článku 14 nařízení č. 2081/92, tak i uvedeného ustanovení ve znění nařízení č. 692/2003.
13 – Viz v tomto smyslu, pokud jde o článek 14 nařízení č. 2081/92, rozsudek ve věci Bavaria a Bavaria Italia, uvedený v poznámce pod čarou 5, body 117 až 123.
14 – Viz v tomto ohledu čl. 7 odst. 1 písm. k) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) ve znění nařízení Rady (ES) č. 422/2004 ze dne 19. února 2004 (Úř. věst. L 70, s. 1; Zvl. vyd. 17/02, s. 3) a čl. 7 odst. 1 písm. k) nařízení Rady č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1).
15 – Viz v tomto smyslu například rozsudky ze dne 6. července 2006, Kersbergen-Lap a Dams-Schipper (C‑154/05, Sb. rozh. s. I‑6249, bod 42), a ze dne 12. října 1978, Belbouab (10/78, Recueil, s. 1915, bod 7).
16 – Viz v tomto kontextu například rozsudky ze dne 11. prosince 2008, Komise v. Freistaat Sachsen (C‑334/07 P, Sb. rozh. s. I‑9465, bod 43), a ze dne 29. června 1999, Butterfly Music (C‑60/98, Recueil, s. I‑3939, bod 24).
17 – Viz v tomto smyslu například rozsudek ze dne 29. ledna 2002, Pokrzeptowicz-Meyer (C‑162/00, Recueil, s. 1049, bod 49 a citovaná judikatura). Pokud jde o zásady formulované Soudním dvorem v souvislosti s časovou působností právních pravidel, viz rovněž moje stanovisko věci Kadzoev (C‑357/09 PPU, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 56 až 59), přednesené dne 10. listopadu 2009.
18 – Viz v tomto kontextu rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Firma E. Merck (292/82, Recueil, s. 3781, bod 12), a ze dne 20. dubna 2010, Federutility a další (C‑265/08, Sb. rozh. s. I‑3377, bod 18).
19 – Viz zejména bod 50 výše.
20 – Je třeba uvést, že ve znění nařízení č. 2081/92 není nic, co by a priori vylučovalo použití čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení na názvy zapsané na základě zjednodušeného postupu; krom toho by to bylo neslučitelné se skutečností, že čl. 14 odst. 2 a čl. 14 odst. 3 uvedeného nařízení jsou konzistentně považovány za použitelné v kontextu zjednodušeného postupu (viz například rozsudek Bavaria a Bavaria Italia, citovaný v poznámce pod čarou 5, bod 111 a násl.).
21 – Viz, pokud jde o čl. 14 odst. 3 nařízení č. 2081/92, mé stanovisko ve věci Bavaria a Bavaria Italia, citované v poznámce pod čarou 5, body 128, 129 a 152.
22 – Viz v tomto kontextu rozsudek Bavaria a Bavaria Italia, citovaný v poznámce pod čarou 5, body 118 a 119.
23 – Viz rozsudky ze dne 20. května 2003, Ravil (C‑469/00, Recueil, s. I‑5053, bod 93); ze dne 20. května 2003, Prosciutto di Parma (C‑108/01, Recueil, s. I‑5121, bod 89), a ze dne 1. října 1998, Spojené království v. Komise (C‑209/06, Recueil, s. I‑5655, bod 35).
24 – Rozsudek Prosciutto di Parma, citovaný v poznámce pod čarou 23, body 91 až 96.
25 – Viz v tomto smyslu zejména rozsudky ze dne 6. prosince 1999, Carl Kühne a další (C‑269/99, Recueil, s. I‑9517, body 57 a 58), a Bavaria a Bavaria Italia, citovaný v poznámce pod čarou 5, bod 57.
26 – Viz například rozsudek ze dne 25. června 2002, Bigi (C‑66/00, Recueil, s. I‑5917, bod 28).
27 – Viz v tomto smyslu rozsudek Prosciutto di Parma, citovaný v poznámce pod čarou 23, body 97 a 98.
28 – Viz v tomto smyslu mimo jiné rozsudky ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, Sb. rozh. s. I‑7721, bod 107), a ze dne 25. května 2000, Warsteiner Brauerei (C‑312/98, Recueil, s. I‑9187, bod 50).
29 – Body 80 až 82 výše.