30.8.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 223/19 |
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 11. července 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Lietuvos Aukščiausiasis Teismas – Litevská republika) – V řízení zahájeném Ingou Rinau
(Věc C-195/08 PPU) (1)
(Soudní spolupráce v občanských věcech - Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí - Výkon ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 - Návrh na neuznání rozhodnutí o navrácení dítěte neoprávněně zadrženého v jiném členském státě - Řízení o naléhavé předběžné otázce)
(2008/C 223/30)
Jednací jazyk: litevština
Předkládající soud
Lietuvos Aukščiausiasis Teismas
Účastnice původního řízení
Inga Rinau
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Lietuvos Aukščiausiasis Teismas – Výklad článků 21, 23, 24, čl. 31 odst. 1, čl. 40 odst. 2 a čl. 42 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 243) – Návrh na neuznání rozhodnutí v členském státu A, vydaného soudem členského státu B, nařizujícího navrácení dítěte, považovaného soudem za neoprávněně zadržené v členském státu A svou matkou, jeho otci, který bydlí v členské státě B a získal dítě do své péče
Výrok
1) |
Bylo-li přijato rozhodnutí o nenavrácení dítěte a byl-li o něm uvědomen soud původu, nemá pro účely vydaní osvědčení stanoveného v článku 42 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 žádný dopad, že toto rozhodnutí bylo pozastaveno, změněno, zrušeno nebo se za jakýchkoli okolností nestalo pravomocným nebo bylo nahrazeno rozhodnutím o navrácení dítěte, jestliže ke skutečnému navrácení dítěte nedošlo. Jelikož nevyvstala žádná pochybnost, pokud jde o pravost uvedeného osvědčení, které bylo vyhotoveno podle formuláře, jehož vzor se nachází v příloze IV uvedeného nařízení, opravný prostředek proti uznání rozhodnutí je zakázán a dožádanému soudu přísluší pouze konstatovat vykonatelnost osvědčeného rozhodnutí a vyhovět okamžitému navrácení dítěte. |
2) |
Kromě případu, kdy se řízení týká osvědčeného rozhodnutí podle článku 11 odst. 8 a článků 40 až 42 nařízení č. 2201/2003, může každá dotčená osoba navrhnout neuznání soudního rozhodnutí, i když předtím nebyl podán návrh na uznání rozhodnutí. |
3) |
Článek 31 odst. 1 nařízení č. 2201/2003 se v rozsahu, v němž stanoví, že osoba, vůči níž je výkon navrhován, ani dítě nejsou v tomto stadiu řízení oprávněny podat k návrhu jakékoli připomínky, nepoužije na řízení o neuznání soudního rozhodnutí zahájené, aniž by ve vztahu ke stejnému rozhodnutí byl předtím podán návrh na uznání. V takové situaci odpůrce, který se domáhá uznání rozhodnutí, může předložit vyjádření. |
(1) Úř. věst. C 171, 5.7.2008.