1

Dne 15. června 2004 podala žalobkyně, společnost Agencja Wydawnicza Technopol sp. z o.o., u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) dvě přihlášky ochranných známek Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].

2

Ochrannými známkami, jejichž zápis byl požadován, jsou níže vyobrazená obrazová označení 100 a 300:

3

Výrobky a služby, pro které byl zápis ochranných známek požadován, spadají do tříd 16, 28 a 41 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

4

Dopisy ze dne 4. dubna 2006 informoval průzkumový referent žalobkyni o tom, že označení nemohou být v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 207/2009] zapsána pro všechny uvedené výrobky. Žalobkyně ve svých odpovědích ze dne trvala na svém stanovisku.

5

Dne 9. srpna 2006 zamítl průzkumový referent zápis označení 100 a 300 na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení č. 40/94 pro následující výrobky:

Průzkumový referent měl za to, že tato označení jsou popisnými údaji, aniž by použité barvy a grafické prvky mohly tento závěr zpochybnit.

6

Dne 27. září 2006 podala žalobkyně dvě odvolání proti rozhodnutím průzkumového referenta.

7

Dne 22. února 2007 vyzval předseda čtvrtého odvolacího senátu žalobkyni v souladu s čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 37 odst. 2 nařízení č. 207/2009), aby ve lhůtě dvou měsíců prohlásila, že se vzdává uplatnění výlučného práva ve vztahu k číslům 100 a 300 obsaženým v přihlašovaných ochranných známkách. Dvěma dopisy ze dne odmítla žalobkyně učinit požadovaná prohlášení, přičemž se dovolávala způsobilosti čísel k zápisu. Odvolací senát v důsledku toho odvolání zamítl dvěma rozhodnutími ze dne (dále jen „napadená rozhodnutí“).

8

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

9

OHIM navrhuje, aby Soud:

10

Žalobkyně se na úvod vyjadřuje ke způsobilosti čísel k zápisu a na podporu svých žalob vznáší v podstatě tři žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94, druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 a třetí žalobní důvod vychází z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.

11

Žalobkyně tvrdí, že článek 4 nařízení č. 40/94 (nyní článek 4 nařízení č. 207/2009) obsahuje obecnou zásadu, na základě níž mohou být čísla zapsána jakožto ochranné známky, a že neexistuje žádný důvod k tomu, že by čísla nemohla sloužit k rozlišení výrobků nebo služeb různých soutěžitelů na trhu.

12

OHIM má za to, že tato zásada je správná, ale týká se pouze abstraktní schopnosti čísel rozlišit výrobky a služby na trhu. Tato abstraktní schopnost je podmínkou nezbytnou, ale nedostatečnou pro zápis, neboť označení musí rovněž splňovat požadavky stanovené článkem 7 nařízení č. 40/94.

13

Ze znění článku 4 nařízení č. 40/94 jasně vyplývá, že čísla mohou být zapsána jakožto ochranné známky Společenství.

14

Každé označení však k tomu, aby bylo zapsáno, musí splňovat podmínky stanovené v článku 7 nařízení č. 40/94, který brání zápisu označení, která nejsou způsobilá plnit u spotřebitele funkci údaje o obchodním původu výrobků a služeb uvedených v přihlášce k zápisu [rozsudek Soudu ze dne 9. července 2008, Hartmann v. OHIM (E), T-302/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 29 a 30]. Číslo může tedy být zapsáno jako ochranná známka Společenství pouze tehdy, pokud má rozlišovací způsobilost ve vztahu k výrobkům a službám uvedeným v přihlášce k zápisu a pokud není pouhým popisem těchto výrobků a služeb.

15

Žalobkyně má za to, že požadavek prohlášení o vzdání se uplatnění výlučných práv ke kterémukoli prvku přihlašovaných ochranných známek postrádá jakékoli odůvodnění, jelikož všechny prvky tvořící uvedené ochranné známky, a zejména číselné prvky „100“ a „300“ mají rozlišovací způsobilost. Žalobkyně upřesňuje, že i kdyby jeden z těchto prvků postrádal rozlišovací způsobilost, získal by ji ve spojení s jinými prvky, neboť v souladu s judikaturou Soudního dvora musí být rozlišovací způsobilost ochranných známek posuzována ve vztahu k celkovému dojmu, který tyto prvky vyvolávají.

16

Žalobkyně se dovolává také staršího zápisu označení 100 a 200, jejichž grafický koncept je rozvinutý méně než grafický koncept přihlašovaných ochranných známek, což ji vedlo k tomu, že jednala s důvěrou v právo a jeho výklad provedený OHIM.

17

OHIM navrhuje žalobní důvod zamítnout.

18

Obsahuje-li ochranná známka prvek, který postrádá rozlišovací způsobilost a může-li ponechání tohoto prvku ve známce vyvolat pochybnosti o rozsahu přiznané ochrany, čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94 přiznává OHIM možnost požadovat jako podmínku pro zápis, aby přihlašovatel prohlásil, že nebude uplatňovat výlučné právo ve vztahu k tomuto prvku.

19

Funkcí těchto prohlášení, která jsou v praxi známa jako „disclaimers“, je zdůraznění skutečnosti, že výlučné právo přiznané majiteli ochranné známky se nevztahuje na nerozlišující prvky, které ji tvoří. Tímto způsobem se mohou případní přihlašovatelé dozvědět o tom, že nerozlišující prvky zapsané ochranné známky, které jsou předmětem takového prohlášení, zůstávají dostupné.

20

Obsah článku 38 nařízení č. 40/94 je upřesněn prostřednictvím pravidla 11 odst. 2 a 3 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189). Důsledky nepředložení prohlášení vyžadovaného OHIM jsou konkrétně stanoveny v pravidle 11 odst. 3 nařízení č. 2868/95. Pokud tak přihlašovatel nepředloží prohlášení vyžadované OHIM ve stanovené lhůtě, může OHIM přihlášku zcela nebo zčásti zamítnout.

21

V projednávaném případě se jedná o určení, zda se odvolací senát mohl právem domnívat, aby mohl vůči žalobkyni namítat nepředložení prohlášení na základě čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94, že jednak prvky „100“ a „300“ přihlašovaných ochranných známek postrádají rozlišovací způsobilost, a jednak jejich ponechání v přihlašovaných ochranných známkách může vyvolávat pochybnosti o rozsahu ochrany, která je jim přiznána.

22

Zaprvé, pokud jde o přítomnost prvků postrádajících rozlišovací způsobilost v přihlašovaných ochranných známkách, je třeba uvést, že odvolací senát odkázal zčásti na své rozhodnutí ze dne 7. srpna 2006 (věc R 447/2006-4) týkající se přihlášky slovní ochranné známky 1000 (bod 18 napadených rozhodnutí). V tomto ohledu je třeba uvést, že v souladu s ustálenou judikaturou může být rozhodnutí považováno za dostatečně odůvodněné, odkazuje-li výslovně na jiný dokument, předaný žalobci, jako je tomu v projednávané věci [viz rozsudek Soudu ze dne , Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T-304/06, Sb. rozh. s. II-1927, bod 48 a citovaná judikatura].

23

Odvolací senát měl ve svém rozhodnutí ze dne 7. srpna 2006 v podstatě za to, že číslo 1000 může sloužit k označení obsahu brožur a periodik spadajících do třídy 16. Odvolací senát s odkazem na toto rozhodnutí tvrdí, že prvky „100“ a „300“ mohou v projednávaném případě označovat množství, obsah nebo vydání uvedených výrobků spadajících do třídy 16. Krom toho má za to, že uvedené prvky mohou označovat různé složky uvedených výrobků spadajících do třídy 28.

24

I když odvolací senát v tomto ohledu nic neuvedl, je třeba mít za to, že tyto výrobky jsou určeny široké veřejnosti. Vzhledem k tomu, že čísla 100 a 300 jsou srozumitelná ve všech jazycích Společenství, dotčená veřejnost je tedy tvořena průměrnými spotřebiteli dotčených výrobků v celém Evropském společenství.

25

V projednávaném případě odkazují čísla 100 a 300 na množství a průměrný spotřebitel je bude vnímat bezprostředně a bez dalšího přemýšlení jako popis vlastností dotčených výrobků, zvláště množství plakátů v soupravách určených k prodeji, množství stran publikací nebo množství dílků puzzles a hádanek, které určuje jejich stupeň obtížnosti, jež jsou základními vlastnostmi pro přijetí rozhodnutí o koupi. Relevantní veřejnost tedy bude vnímat tyto číselné prvky jako prvky poskytující informace o výrobcích, na které se ochranné známky vztahují, a nikoliv jako označující původ dotčených výrobků.

26

Tento závěr nemůže být vyvrácen argumenty žalobkyně vycházejícími z judikatury Soudního dvora, jež se týká posouzení rozlišovací způsobilosti kombinovaných označení. V projednávaném případě totiž nejde o posouzení rozlišovací způsobilosti ochranných známek tvořených prvky, které při samostatném posouzení nejsou rozlišujícími prvky. Jde o posouzení rozlišovací způsobilosti těchto prvků za účelem zabránění tomu, aby se na ně neoprávněně vztahovalo výlučné právo vyplývající z ochranných známek. Posouzení rozlišovací způsobilosti prvků přihlašovaných ochranných známek v rámci čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94 se tedy nesmí provádět ve vztahu k celkovému dojmu, který uvedené ochranné známky vyvolávají, ale ve vztahu k prvkům, které je tvoří.

27

Zadruhé, pokud jde o existenci pochybností o rozsahu ochrany, odvolací senát v bodech 19 napadených rozhodnutí uvedl, že nelze stanovit, který prvek přihlašovaných ochranných známek určuje rozlišovací způsobilost uvedených ochranných známek, což může vyvolat pochybnosti o rozsahu přiznané ochrany. V projednávaném případě jsou totiž obrazové prvky přihlašovaných ochranných známek, tj. barvy, orámování, stuhy a použitá typografie, příliš obyčejné, aby se prosadily ve vnímání spotřebitelů. Naproti tomu čísla, jakožto jediné slovní prvky, mohou upoutat více pozornosti dotčených spotřebitelů, a zaujímají tak dominantní postavení v dojmu, který přihlašované ochranné známky vyvolávají.

28

Pokud by nebyla uložena žádná podmínka pro zápis přihlašovaných ochranných známek, mohl by být tedy vyvolán dojem, že se výlučná práva vztahují na prvky „100“ a „300“, což by tedy bránilo jejich použití v jiných ochranných známkách. Odvolací senát měl tudíž právem za to, že ponechání těchto označení v přihlašovaných ochranných známkách může vyvolat pochybnosti o rozsahu ochrany, která je jim přiznána.

29

Žalobkyně přitom svými dopisy ze dne 15. června 2007 odmítla učinit prohlášení, kterými by se vzdala uplatňování výlučných práv ve vztahu k těmto prvkům, přičemž se dovolávala způsobilosti čísel 100 a 300 k zápisu. Tyto dopisy byly ostatně doručeny po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené předsedou odvolacího senátu, aniž by žalobkyně mohla prokázat, navzdory svým tvrzením na jednání, že jí byla poskytnuta dodatečná lhůta. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila prohlášení uvedená v čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94, jakož i pravidle 11 odst. 2 nařízení č. 2868/95, odvolací senát právem zamítl zápis přihlašovaných ochranných známek na základě pravidla 11 odst. 3 nařízení č. 2868/95.

30

Tento závěr nemůže být vyvrácen argumentem vyvozovaným žalobkyní ze skutečnosti, že čísla 100 a 200, jejichž grafický koncept je rozvinutý méně než grafický koncept přihlašovaných ochranných známek, byly zapsány OHIM jakožto ochranné známky Společenství pro výrobky spadající do tříd 16 a 28. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že legalita rozhodnutí odvolacího senátu musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 40/94, a nikoli na základě rozhodovací praxe OHIM [rozsudky Soudu ze dne 21. dubna 2004, Concept v. OHIM (ECA), T-127/02, Recueil, s. II-1113, bod 71, a ze dne , Euro-Information v. OHIM (CYBERCREDIT, CYBERGESTION, CYBERGUICHET, CYBERBOURSE a CYBERHOME), T-211/06, T-213/06, T-245/06, T-155/07 a T-178/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 44]. Krom toho v rozsahu, v němž má být tento argument chápán tak, že vychází z porušení zásady rovného zacházení, z ustálené judikatury vyplývá, že uvedené zásady se lze dovolávat pouze v rámci dodržování zásady legality, podle níž nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby [rozsudky Soudu ze dne , Streamserve v. OHIM (STREAMSERVE), T-106/00, Recueil, s. II-723, bod 67, a ze dne , Camper v. OHIM – JC (BROTHERS by CAMPER), T-43/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 93 až 95].

31

Z předcházejícího tedy vyplývá, že je třeba první žalobní důvod zamítnout.

32

Vzhledem k tomu, že odvolací senát nezaložil napadená rozhodnutí na nedostatku rozlišovací způsobilosti a na popisném charakteru přihlašovaných ochranných známek posuzovaných podle celkového dojmu, který vyvolávají, ale na skutečnosti, že obsahují prvky, na které se použije čl. 38 odst. 2 nařízení č. 40/94, je druhý a třetí žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, irelevantní.

33

V důsledku toho musí být projednávané žaloby zamítnuty v plném rozsahu.

34

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto: