1. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Pojem – Shoda vůle ohledně budoucího chování na trhu
(Článek 81 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Navázání kontaktu neslučitelné s povinností každého podniku samostatně určovat své jednání na trhu – Výměna informací – Předpoklad – Podmínky
(Článek 81 odst. 1 ES)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní prostředek – Využití souboru nepřímých důkazů
(Článek 81 odst. 1 ES)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní prostředek – Písemné doklady
(Článek 81 odst. 1 ES)
5. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení v oblasti hospodářské soutěže – Použitelnost
(Článek 81 odst. 1 ES)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Použití prohlášení předložených v rámci sdělení o spolupráci jinými podniky, které se podílely na protiprávním jednání, jako důkazních prostředků – Přípustnost – Podmínky
(Články 81 ES a 82 ES)
7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Povinnost Komise předložit důkaz protiprávního jednání – Meze
(Článek 81 odst. 1 ES)
8. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Protisoutěžní účel – Dostatečné zjištění
(Článek 81 odst. 1 ES)
9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní břemeno Komise týkající se existence protiprávního jednání a doby jeho trvání – Důkazní síla dobrovolných výpovědí uskutečněných v neprospěch podniku ze strany hlavních účastníků kartelové dohody za účelem získání výhody na základě sdělení o spolupráci
(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 96/C 207/04)
10. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Komplexní protiprávní jednání vykazující prvky dohody a prvky jednání ve vzájemné shodě – Jednotná kvalifikace jakožto „dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě“ – Přípustnost
(Článek 81 odst. 1 ES)
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise konstatující protiprávní jednání podniku, přijaté po jiném rozhodnutí Komise zmiňujícím uvedený podnik pouze v rámci vylíčení skutkového stavu, přičemž však toto rozhodnutí nebylo uvedenému podniku určeno ani mu neukládalo sankci – Porušení zásady ne bis in idem – Nedostatek
(Článek 81 odst. 1 ES)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní břemeno Komise týkající se existence protiprávního jednání a doby jeho trvání – Rozsah důkazního břemene
(Článek 81 odst. 1 ES)
13. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz – Odpověď podniku na žádost Komise o informace – Důkazní hodnota – Posouzení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 11, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18)
14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise pečlivě a nestranně přezkoumat veškeré relevantní skutečnosti projednávaného případu
15. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Předčasné vyjádření přesvědčení Komise, že k protiprávnímu jednání došlo
16. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Rozsah – Zamítnutí zpřístupnění dokumentu – Důsledky – Nutnost rozlišovat, pokud jde o důkazní břemeno dotyčného podniku, mezi dokumenty v neprospěch a ve prospěch
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)
17. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přístup ke spisu – Dokumenty neobsažené ve vyšetřovacím spise a nepoužité Komisí jako důkazy v neprospěch – Dokumenty, které mohou sloužit k obhajobě účastníků řízení
(Článek 81 odst. 1 ES a článek 82 ES; dohoda o EHP, články 53, 54 a 57; nařízení Rady č. 139/2004; sdělení Komise 2005/C 325/07, bod 27)
18. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Meze – Dodržování pokynů Komise – Soudní přezkum
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
19. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Zohlednění konkrétního dopadu na trh – Dosah
[Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A]
20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 17 a nařízení Rady č. 1/2003; sdělení Komise 98/C 9/03)
21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Rozdělení dotyčných podniků do různých kategorií – Podmínky
[Sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A, pododstavce 6 a 7]
22. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Rozdělení dotyčných podniků do různých kategorií – Obrat braný v úvahu
[Sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A, pododstavce 6 a 7]
23. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria posouzení – Porušení – Důsledky
(Nařízení Rady č. 1/2003)
24. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Možnost zvýšit úroveň pokut pro posílení jejich odrazujícího účinku
(Článek 81 ES)
25. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Porušení – Důsledky – Spravedlivé snížení výše pokuty
(Článek 81 ES)
1. Aby existovala dohoda ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, postačuje, aby dotčené podniky vyjádřily svou společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem. Lze se domnívat, že dohoda ve smyslu uvedeného článku je uzavřena, jakmile existuje shoda vůle k omezení hospodářské soutěže jako takovému, i když konkrétní prvky zamýšleného omezení jsou ještě předmětem jednání. Existence dohody ve smyslu článku 81 ES není zpochybněna okolností, že se shoda vůle mezi výrobci piva nerozšířila na konkrétní způsoby zvyšování ceny, ani skutečností, že k tomuto zvýšení ve skutečnosti na trhu nikdy nedošlo.
(viz body 34–35, 175)
2. Pojem jednání ve vzájemné shodě se týká formy koordinace mezi podniky, která, i když nedospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky. V tomto ohledu čl. 81 odst. 1 ES brání jakýmkoliv přímým nebo nepřímým kontaktům mezi hospodářskými subjekty, které jsou takové povahy, že buď ovlivňují tržní jednání skutečných nebo potenciálních soutěžitelů, nebo odhalují takovému soutěžiteli tržní jednání, ke kterému je dotčený hospodářský subjekt rozhodnut nebo které zamýšlí na trhu přijmout, jestliže je účelem nebo důsledkem těchto kontaktů omezení hospodářské soutěže.
Je třeba předpokládat, neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které na trhu nadále působí, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty. Bude tomu tak tím spíše, jestliže jednají ve vzájemné shodě pravidelně během dlouhého období.
(viz body 36–37, 178)
3. Pokud jde o provedení důkazu o protiprávním jednání porušujícím čl. 81 odst. 1 ES, Komise musí prokázat protiprávní jednání, která zjistila, a předložit řádné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávní jednání. Komise tedy musí předložit přesné a shodující se důkazy, aby prokázala existenci protiprávního jednání.
Je však třeba zdůraznit, že každý z důkazů předložených Komisí nemusí nutně splňovat tato kritéria ve vztahu ke každému znaku protiprávního jednání. Stačí, aby tomuto požadavku vyhovoval soubor nepřímých důkazů, na něž se orgán odvolává, posuzovaný jako celek.
Vzhledem k tomu, že zákaz protisoutěžních dohod je obecně známou skutečností, nelze po Komisi požadovat, aby předložila písemnosti výslovně potvrzující navázání kontaktů mezi dotčenými hospodářskými subjekty. Mělo by být v každém případě možné doplnit útržkovité a rozptýlené poznatky, jimiž Komise může disponovat, dedukcí umožňující rekonstruovat relevantní okolnosti. Existenci protisoutěžního jednání nebo dohody lze tedy dovodit z některých shod okolností a indicií, které, jsou-li nahlíženy vcelku, mohou při neexistenci jiného soudržného vysvětlení představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže.
(viz body 38–41)
4. Pokud se Komise na podporu svého zjištění existence protisoutěžní dohody nebo protisoutěžního jednání dovolávala listinných důkazních materiálů, musejí účastníci řízení, kteří toto zjištění zpochybňují v řízení před Tribunálem, předložit nejen přijatelnou alternativu k tezi Komise, ale i namítnout nedostatečnost důkazů uvedených v napadeném rozhodnutí za účelem prokázání existence protiprávního jednání.
(viz bod 42)
5. Co se týče rozsahu soudního přezkumu, podle ustálené judikatury, pokud je Tribunálu předložena žaloba na neplatnost rozhodnutí vydaného podle čl. 81 odst. 1 ES, musí Tribunál obecně provést úplný přezkum otázky, zda jsou splněny podmínky pro použití čl. 81 odst. 1 ES či nikoli.
Má-li soudce pochybnosti, musí být tato skutečnost ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí, kterým se konstatuje protiprávní jednání, v souladu se zásadou presumpce neviny, která se jakožto obecná zásada práva Unie uplatní zejména v řízeních týkajících se porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných pro podniky, v rámci kterých může být rozhodnuto o pokutách nebo penále.
(viz body 43–44)
6. Žádné ustanovení ani žádná obecná zásada práva Unie Komisi nezakazuje, aby vůči podniku použila prohlášení jiných stíhaných podniků. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by důkazní břemeno Komise spočívající v prokázání jednání porušujícího články 81 a 82 ES neunesitelné a neslučitelné s úlohou dohledu nad řádným uplatňováním těchto ustanovení, která je Komisi svěřena Smlouvou o ES.
Zajisté prohlášení podniku obviněného z toho, že se účastnil kartelové dohody, jehož správnost je popírána několika ostatními obviněnými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky, aniž bylo podpořeno jinými důkazními materiály. Takové prohlášení tedy samo sobě nemůže stačit k prokázání existence protiprávního jednání, ale musí být potvrzeno dalšími důkazy. Nicméně je třeba mít za to, že vyžadovaný stupeň potvrzení je nižší, jak po stránce přesnosti, tak i intenzity, v případě prohlášení, které je vysoce věrohodné, oproti prohlášení, které není zvlášť hodnověrné.
Jestliže by mělo být rozhodnuto, že soubor shodujících se nepřímých důkazů umožnil potvrdit existenci a určité zvláštní aspekty praktik zmíněných v uvedeném prohlášení, mohlo by v tomto případě uvedené prohlášení samo o sobě postačovat k potvrzení ostatních aspektů rozhodnutí Komise.
Mimoto, pokud není písemnost zjevně v rozporu s prohlášením týkajícím se existence nebo podstatného obsahu inkriminovaných praktik, stačí pro to, aby měla určitou hodnotu jako potvrzující prvek v rámci souboru důkazů v neprospěch, že osvědčuje významné prvky praktik, které popisuje.
(viz body 60, 79–81)
7. Komise je v praxi často povinna prokázat existenci protiprávního jednání za podmínek nepříznivých pro plnění této úlohy, zejména pokud od doby, kdy nastaly skutečnosti zakládající protiprávní jednání, mohlo uplynout několik let a pokud vícero vyšetřovaných podniků s Komisí aktivně nespolupracovalo.
Komisi sice nevyhnutně přísluší prokázat, že protiprávní dohoda o rozdělení trhů byla uzavřena, bylo by však přehnané požadovat, aby mimoto podala důkaz o specifickém mechanismu, kterým mělo být tohoto cíle dosaženo. Pro podnik, který se dopustil protiprávního jednání, by totiž bylo příliš jednoduché vyhnout se jakékoli sankci, pokud by mohl argumentovat nejasnou povahou informací uvedených ve vztahu k fungování protiprávní dohody i přesto, že jsou existence dohody a její protisoutěžní cíl dostatečně prokázány. Podniky se v takové situaci mohou užitečně bránit tak, že mají možnost se vyjádřit ke všem důkazním materiálům, které Komise uvádí v jejich neprospěch.
(viz bod 69)
8. Ze znění ustanovení článku 81 ES vyplývá, že jsou zakázány dohody a jednání ve vzájemné shodě mezi podniky, nezávisle na účinku na trh, pokud mají protisoutěžní cíl. Pokud tedy Komise konstatovala existenci dohod a jednání ve vzájemné shodě, toto konstatování nemůže být popřeno údaji vycházejícími z neprovedení koluzních ujednání a neexistence účinku na trh.
(viz body 70–71)
9. Přestože je s ohledem na možnost, že hlavní účastníci protiprávní kartelové dohody budou mít tendenci zmenšovat význam svého přispění k protiprávnímu jednání a zvyšovat význam takového přispění ostatních účastníků, obecně namístě určitá nedůvěra k dobrovolným výpovědím těchto účastníků, požadování výhody na základě sdělení o neuložení pokuty nebo snížení její výše ve věcech týkajících se kartelových dohod za účelem získání snížení pokuty nutně nevede k podnětu předložit zkreslené důkazy, pokud jde o ostatní účastníky dané kartelové dohody. Jakákoliv snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, aby tato osoba získala úplnou výhodu na základě sdělení o spolupráci.
(viz bod 78)
10. Vzhledem ke komplexnímu skutkovému stavu musí být dvojí kvalifikace protisoutěžních jednání jakožto „souboru dohod nebo jednání ve vzájemné shodě“, jelikož tato jednání obsahovala současně jak prvky, které je třeba označit za „dohody“, tak i prvky, které je třeba označit za „jednání ve vzájemné shodě“, považována nikoli za kvalifikaci vyžadující současně a kumulativně důkaz, že každá z uvedených skutkových okolností představuje skutečnost zakládající dohodu a jednání ve vzájemné shodě, nýbrž za kvalifikaci označující komplexní celek zahrnující skutkové okolnosti, z nichž některé byly označeny za dohody a jiné za jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES, který nestanoví zvláštní kvalifikaci pro tento druh komplexního protiprávního jednání.
(viz bod 183)
11. Zásada non bis in idem , která představuje obecnou zásadu unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje soud, zakazuje, aby téže osobě bylo za stejné protiprávní jednání uloženo více sankcí za účelem ochrany téhož právního zájmu. Použití této zásady podléhá třem kumulativním podmínkám, a sice totožnosti skutků, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu.
Pokud Komise ukládá podniku sankci za protisoutěžní jednání, není tato zásada nijak porušena tím, že tato jednání již byla předmětem dřívějšího rozhodnutí Komise, jestliže dotčenému podniku nebyla tímto předchozím rozhodnutím uložena sankce ani nebyl uveden mezi osobami, kterým bylo určeno toto rozhodnutí, ostatně ani mezi adresáty oznámení námitek přijatého v rámci řízení, které vedlo k přijetí uvedeného rozhodnutí, a jestliže jeho účast na protiprávních jednáních byla zmíněna pouze v rámci vylíčení skutkového stavu, aniž by byla předmětem jakéhokoli právního posouzení Komisí.
(viz body 186–188)
12. Doba trvání protiprávního jednání je skutečností naplňující znaky protiprávního jednání na základě čl. 81 odst. 1 ES, přičemž břemeno prokázání existence této skutečnosti nese hlavně Komise. V tomto ohledu se Komise musí, pokud neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, opřít alespoň o důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutkovým okolnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty.
(viz bod 198)
13. Prohlášení poskytnuté jménem podniku jako odpověď na žádost o informace poslanou Komisí podle článku 11 nařízení č. 17 a článku 18 nařízení č. 1/2003 má jako takové větší věrohodnost, než kterou by mohla mít odpověď poskytnutá členem personálu podniku, ať by byly osobní zkušenost nebo osobní názor této osoby jakékoli.
(viz bod 217)
14. Mezi záruky poskytované právním řádem Unie ve správních řízeních patří zejména povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu.
(viz bod 222)
15. Existence protiprávního jednání musí být posuzována pouze na základě důkazů shromážděných Komisí. Pokud je skutková podstata protiprávního jednání na konci správního řízení skutečně prokázána, nemůže důkaz o tom, že Komise v průběhu tohoto řízení předčasně vyjádřila své přesvědčení, že k uvedenému protiprávnímu jednání došlo, vyvrátit samotný důkaz o protiprávním jednání
(viz bod 226)
16. Právo nahlížet do spisu představuje logický následek zásady dodržování práva na obhajobu a znamená, že Komise musí umožnit dotčenému podniku přezkoumat všechny dokumenty obsažené ve vyšetřovacím spise, které by mohly být relevantní pro jeho obhajobu. Mezi tyto dokumenty patří písemnosti svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch, s výjimkou obchodních tajemství jiných podniků, interních dokumentů Komise a jiných důvěrných informací.
Co se týče usvědčujících důkazů, nezpřístupnění dokumentu zakládá porušení práva na obhajobu pouze tehdy, jestliže dotčený podnik prokáže zaprvé, že Komise vycházela z tohoto dokumentu na podporu své námitky týkající se existence protiprávního jednání, a zadruhé, že tato námitka mohla být prokázána pouze odkazem na tento dokument. Dotyčný podnik rovněž musí prokázat, že výsledek, k němuž Komise dospěla ve svém rozhodnutí, by byl odlišný, kdyby tento nezpřístupněný dokument musel být odmítnut jakožto důkazní prostředek.
Naproti tomu, pokud jde o nezpřístupnění dokumentu ve prospěch, dotčený podnik musí pouze prokázat, že jeho nezpřístupnění mohlo ovlivnit k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise. Postačí, že podnik prokáže, že uvedené dokumenty ve prospěch mohl použít ke své obhajobě tím, že zejména prokáže, že by se mohl dovolávat skutečností, které se neshodují se závěry učiněnými Komisí ve stádiu oznámení námitek, a mohl by tedy jakýmkoli způsobem ovlivnit závěry Komise učiněné v rozhodnutí.
(viz body 236–239)
17. Oznámení námitek je aktem určeným k vymezení předmětu řízení zahájeného proti podniku a k zajištění účinného výkonu práva na obhajobu. Vzhledem k tomu se k oznámení námitek váží procesní záruky uplatňující zásadu dodržení práva na obhajobu, mezi které patří právo nahlížet do dokumentů tvořících spis Komise.
Odpovědi na oznámení námitek nejsou součástí vlastního vyšetřovacího spisu. Jelikož jde o dokumenty, které nejsou součástí spisu založeného v okamžiku doručení oznámení námitek, Komise je povinna zpřístupnit uvedené odpovědi jiným dotčeným stranám pouze, ukáže-li se, že obsahují nové skutečnosti v neprospěch či ve prospěch. Stejně tak podle bodu 27 oznámení Komise o pravidlech pro přístup do spisu Komise v případech podle článků 81 [ES] a 82 [ES], článků 53, 54 a 57 Dohody o EHP a nařízení Rady (ES) č. 139/2004 obecně platí, že strany nemají přístup k odpovědím ostatních stran dotčených šetřením na oznámení námitek. Dotčená strana má přístup k těmto dokumentům pouze, pokud mohou představovat nové důkazy, ať již v neprospěch nebo ve prospěch, týkající se tvrzení vyjádřených vůči této straně v oznámení námitek Komise.
V tomto ohledu, pokud jde zaprvé o nové důkazy v neprospěch, jestliže se Komise zamýšlí za účelem určení existence protiprávního jednání opřít o skutečnost vyplývající z odpovědi na oznámení námitek, musí ostatním podnikům, které jsou účastníky takového řízení, umožnit vyjádřit se k takovému novému důkazu.
Pokud jde zadruhé o nové důkazy ve prospěch, Komise nemá povinnost je zpřístupnit z vlastní iniciativy. Pokud by Komise zamítla v průběhu správního řízení žádost žalobkyně o přístup k dokumentům neobsaženým ve vyšetřovacím spise, může být konstatováno porušení práva na obhajobu pouze, pokud je prokázáno, že by správní řízení mohlo vést k odlišnému výsledku, kdyby žalobkyně měla v průběhu tohoto řízení přístup k dotčeným dokumentům.
(viz body 241–246, 249)
18. Komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o metodu výpočtu pokut. Tato metoda, popsaná v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, obsahuje různé proměnné umožňující Komisi vykonávat její posuzovací pravomoc v souladu s ustanoveními nařízení č. 1/2003.
Mimoto v oblastech, jako je určení výše pokuty na základě nařízení č. 1/2003, kde Komise má tento prostor pro uvážení, se přezkum legality těchto posouzení zužuje pouze na ověření, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení. Prostor Komise pro uvážení a meze, které si Komise v této souvislosti sama stanovila, naproti tomu nemají vliv na výkon soudního přezkumu v plné jurisdikci prováděného soudem Unie, v jehož rámci je soud Unie oprávněn pokutu, kterou Komise uložila, zrušit, snížit nebo zvýšit.
(viz body 265–267)
19. Při určení závažnosti protiprávního jednání se zohledňuje vícero skutečností, jako jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut, ohledně nichž má Komise prostor pro uvážení.
Zvláště v souladu s bodem 1 A prvním pododstavcem pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO je při hodnocení závažnosti protiprávního jednání třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost dotyčného zeměpisného trhu. V rámci soudního přezkumu v plné jurisdikci přísluší Tribunálu posoudit, zda je částka uložené pokuty přiměřená ve vztahu k závažnosti protiprávního jednání a vyvážit závažnost protiprávního jednání ve vztahu k okolnostem, jichž se podnik dovolává.
Podle bodu 1 A druhého pododstavce třetí odrážky uvedených pokynů velmi závažná protiprávní jednání „jsou obecně horizontální omezení jako ‚cenové kartely‘ a kvóty podílů na trhu“. Kartelové dohody tohoto typu patří mezi nejzávažnější formy zásahu do hospodářské soutěže, jelikož svým vlastním cílem jednoduše směřují k jejímu jasnému odstranění mezi zúčastněnými podniky, a tím jsou v rozporu se základními cíly Unie. Horizontální kartelové dohody o ceně nebo rozdělení trhu mohou být kvalifikovány jako velmi závažná protiprávní jednání na základě jejich samotné povahy, aniž by Komise byla povinna prokazovat skutečný dopad protiprávního jednání na trh.
I když je existence konkrétního tržního dopadu protiprávního jednání prvkem, který má být zohledněn při posuzování závažnosti protiprávního jednání, jedná se jen o jedno z kritérií, přičemž dalšími jsou například povaha protiprávního jednání a velikost zeměpisného trhu. Stejně tak z bodu 1 A prvního pododstavce uvedených pokynů vyplývá, že tento dopad na trh má být zohledněn pouze tehdy, lze-li ho změřit.
(viz body 270–272, 275–276, 280–281)
20. Komise má v rámci nařízení č. 17 a nařízení č. 1/2003 prostor pro uvážení při stanovení výše pokut, aby směrovala chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže a aby mohla kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.
Předchozí rozhodovací praxe Komise nevytváří právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže.
Rozhodnutí týkající se jiných věcí mají pouze orientační povahu, pokud jde o případnou existenci diskriminace, jelikož je málo pravděpodobné, že okolnosti těchto jiných případů, jako jsou dotyčné trhy, výrobky, podniky a období, jsou stejné.
Komise posuzuje závažnost protiprávních jednání v závislosti na řadě skutečností, které nejsou shrnuty do závazného nebo taxativního seznamu kritérií, která mají být zohledněna, a mimoto nemá povinnost používat přesný matematický vzorec, ať již se jedná o celkovou částku uložené pokuty nebo rozdělení na různé prvky. Za těchto podmínek by existovalo riziko, že přímé srovnání pokut uložených adresátům obou rozhodnutí týkajících se různých protiprávních jednání zkreslí zvláštní funkce, ke kterým dochází v různých etapách výpočtu pokuty. Konečné částky pokut totiž odrážejí zvláštní okolnosti každé kartelové dohody.
(viz body 288, 290, 293–294)
21. Podle pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO v případě protiprávních jednání, na nichž se podílí více podniků, Komise může poměrně vyvážit výchozí částky, aby se zohlednila specifická váha každého podniku, rozdělením účastníků kartelové dohody do skupin, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu. V pokynech je mimoto upřesněno, že zásada rovného trestu za stejné chování tak může podle okolností vést k uložení různých pokut dotyčným podnikům, aniž se toto rozlišení řídí aritmetickým výpočtem.
V případě, že jsou pokuty ukládány několika podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, Komise není povinna při určování závažnosti protiprávního jednání dbát na to, aby konečné částky pokut, které pro dotyčné podniky vyplývají z jejího výpočtu, vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi těmito podniky, pokud jde o jejich celkový obrat. Může ale provést rozdělení do skupin.
Rozdělení dotyčných podniků do kategorií však musí dodržovat zásadu rovného zacházení, podle které je zakázáno zacházet se srovnatelnými situacemi odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné. Dále musí být výše pokut alespoň přiměřená skutečnostem zohledněným při posuzování závažnosti protiprávního jednání.
(viz body 298–300)
22. Navzdory své přibližnosti je obrat podniků v rámci práva hospodářské soutěže považován za vhodné kritérium k posouzení velikosti a hospodářské síly dotyčných podniků.
Co se týče použití obratu zahrnujícího spotřební daně za účelem výpočtu individualizovaných základních částek, je třeba zdůraznit, že jelikož tento výpočet zahrnuje poměrné vážení relativního významu jiných účastníků kartelové dohody na tomto trhu, nezahrnutí poplatků nebo spotřebních daní nemění konečný závěr Komise. Pouze pokud by Komise vypočetla individualizované základní částky jiných dotyčných účastníků na základě obratu, ve kterém spotřební daně nejsou zahrnuty, mohlo by být konstatováno porušení zásady rovného zacházení.
(viz body 304, 306)
23. Dodržení přiměřené lhůty při vedení správních řízení v oblasti soutěžní politiky představuje obecnou zásadu práva Unie, jejíž dodržování zajišťují soudy Unie.
Za účelem uplatnění této zásady je třeba rozlišovat mezi oběma fázemi správního řízení, tedy fází vyšetřování předcházející oznámení námitek a fází odpovídající zbývající části řízení. První období, které probíhá až do oznámení námitek, běží od data, kdy Komise, používajíc pravomocí, které jí svěřil zákonodárce, přijme opatření, která znamenají výtku, že došlo k protiprávnímu jednání, a má Komisi umožnit, aby zaujala stanovisko ke směřování řízení. Druhé období běží od oznámení námitek do přijetí konečného rozhodnutí. Má Komisi umožnit, aby se s konečnou platností vyslovila k vytýkanému protiprávnímu jednání.
Nepředloží-li Komise dodatečné informace nebo odůvodnění ohledně vyšetřovacích úkonů učiněných v této době, musí být délka první fáze řízení trvající 65 měsíců považována za nadměrnou. Zjištění porušení zásady přiměřené lhůty však může vést ke zrušení rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání pouze, pokud délka řízení měla vliv na výsledek řízení.
(viz body 316–318, 320, 322, 325)
24. Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávního jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích uvedených v nařízení č. 1/2003, pokud je to nezbytné k zajištění provádění soutěžní politiky. Naopak účinné použití soutěžních pravidel vyžaduje, aby Komise mohla kdykoli přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky.
(viz bod 335)
25. Procesní pochybení, byť nemůže vést ke zrušení rozhodnutí přijatého Komisí vůči společnosti z důvodu porušení pravidel hospodářské soutěže, může odůvodňovat snížení pokuty. Překročení přiměřené lhůty může být důvodem rozhodnutí Komise spravedlivě snížit pokutu, přičemž možnost přiznat takové snížení spadá do rámce výkonu jejích výsad.
(viz body 337–338)