USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

14. prosince 2007

Věc F-21/07

Luigi Marcuccio

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba na náhradu škody – Údajně protiprávní nakládání s lékařskými údaji – Nepřípustnost – Nedodržení přiměřené lhůty k předložení návrhu na náhradu škody“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Marcuccio domáhá hlavně náhrady škody, kterou údajně utrpěl v důsledku řady protiprávních jednání, kterých se údajně dopustili někteří zaměstnanci Komise zejména při nakládání s jeho lékařskými údaji.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Každý účastník ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Přípustnost žalob – Posouzení s ohledem na pravidla platná v okamžiku podání žaloby

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)

2.      Úředníci – Žaloba – Lhůty – Návrh na náhradu škody adresovaný orgánu – Dodržení přiměřené lhůty

(Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád, článek 90)

1.      Ačkoli je pravidlo uvedené v článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, podle kterého může Soud usnesením odmítnout žalobu, která se zdá být zjevně odsouzena k odmítnutí, procesním pravidlem, které se jako takové použije od okamžiku, kdy vstoupí v platnost, na všechny spory probíhající u Soudu, totéž neplatí pro pravidla, na základě nichž Soud může podle tohoto článku považovat žalobu za zjevně nepřípustnou a kterými mohou být pouze pravidla použitelná v okamžiku podání žaloby.

(viz bod 14)

2.      Přísluší úředníkům nebo zaměstnancům, aby orgánu v přiměřené lhůtě předložili jakýkoli návrh směřující k tomu, aby od Společenství získali náhradu škody, kterou lze přičíst Společenství, a to od okamžiku, kdy se dozvěděli o situaci, na kterou si stěžují. Přiměřenost lhůty musí být posuzována v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených stran.

V tomto ohledu je třeba rovněž zohlednit srovnávací kritérium, které poskytuje pětiletá promlčecí doba, kterou v oblasti žaloby na určení mimosmluvní odpovědnosti stanoví článek 46 statutu Soudního dvora. Tato pětiletá lhůta však nemůže představovat pevnou a nedotknutelnou mez, v jejímž rámci bude jakýkoli návrh přípustný bez ohledu na dobu, po kterou žalobce vyčkával, než svůj návrh předložil správě, a okolnosti daného případu.

(viz body 19 až 22)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381, body 65 a 66; 1. února 2007, Tsarnavas v. Komise, F‑125/05, Sb. VS s. I-A-1-0000 a II-A-2-0000, body 76 a 77