„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Hodnotící řízení – Osvědčovací řízení – Hodnocení schopností – Porušení působnosti zákona – Uplatnění neopominutelných důvodů z úřední povinnosti“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se F. Putterie-De-Beukelaer domáhá zrušení svého posudku o vývoji služebního postupu za rok 2005 v rozsahu, v němž ve své části 6.5 „Schopnosti“, vyhotovené za účelem osvědčovacího řízení, uvedený posudek neuznává její schopnosti pro výkon úkolů příslušejících kategorii B*.

Rozhodnutí: Posudek o vývoji služebního postupu žalobkyně za období od 1. ledna do 31. prosince 2005 se zrušuje v rozsahu, v němž neuznává schopnosti žalobkyně pro výkon úkolů příslušejících kategorii B*. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.

1. Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Pojem

2. Úředníci – Žaloba – Žalobní důvod vycházející z porušení působnosti zákona – Určení bez návrhu – Podmínky

3. Úředníci – Osvědčovací řízení – Prováděcí pravidla zavedená v rámci Komise – Pravomoc rozhodnout o přihláškách – Odlišnost od hodnotícího řízení – Kritéria připuštění

1. Právní kvalifikace dopisu nebo sdělení závisí pouze na posouzení Soudu, a nikoli na vůli účastníků řízení. Na dopis, kterým úředník vyzývá administrativu k tomu, aby učinila jisté úkony, je třeba pohlížet jako na stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, jestliže orgán oprávněný ke jmenování uvedený dopis výslovně pokládal za stížnost, byť by jej mohl vykládat jako žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, takže se dotčená osoba mohla legitimně domnívat, že vyhověla požadavkům postupu před zahájením soudního řízení upraveného v článcích 90 a 91 služebního řádu a že může bez dalšího podat žalobu k Soudu.

Pokud se totiž orgán dopustil jednání takové povahy, že mohlo samo o sobě vyvolat přípustný omyl u procesního subjektu, který je v dobré víře a jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od obvykle informované osoby, nebo že mohlo k takovému omylu rozhodující měrou přispět, nemůže se administrativa dovolávat vlastního porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání, které zapříčinilo pochybení procesního subjektu.

Soud prvního stupně: 29. května 1991, Bayer v. Komise, T‑12/90, Recueil, s. II‑219, bod 29; 15. července 1993, Hogan v. Parlament, T‑115/92, Recueil, s. II‑895, bod 36

2. Soud Společenství je oprávněn, případně povinen, zkoumat z úřední povinnosti některé nepominutelné důvody materiální legality. Tak je tomu i u nepominutelného důvodu vycházejícího ze skutečnosti, že rozhodnutím nebyl dodržen rozsah působnosti právní normy. Soud by totiž porušil svoji povinnost posoudit otázky legality, pokud by se nezabýval tím, že rozhodnutí, které před ním bylo napadeno, bylo přijato na základě normy, která se na projednávanou věc nemůže použít, a to i přesto, že mezi účastníky řízení v tomto ohledu není sporu, a pokud by následně sám ve sporu, který mu byl předložen, při svém rozhodování takovouto normu použil.

V tomto ohledu nelze přijmout argument Komise vycházející z toho, že přezkum z úřední povinnosti nepominutelného důvodu týkajícího se materiální legality může porušit kontradiktorní charakter soudního řízení a zásadu dodržování práv obhajoby. Článek 77 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu totiž stanoví, že Soud může bez návrhu po vyslechnutí účastníků řízení posoudit, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení. Je-li tato podmínka dostatečnou zárukou zásad kontradiktornosti a dodržování práv obhajoby v případě, že je z úřední povinnosti posuzována nepominutelná podmínka řízení, není důvod se domnívat, že tomu bude jinak v případě, že bude z úřední povinnosti zkoumán nepominutelný důvod, ať již se týká materiální nebo formální legality. Je tedy třeba mít za to, že pokud Soud účastníky řízení uvědomí o nepominutelném důvodu, který hodlá uplatnit z úřední povinnosti, a pokud obdrží písemná vyjádření účastníků řízení ke svému záměru a umožní jim vyjádřit se k němu při soudním jednání, vyhoví požadavkům zásad kontradiktornosti a dodržování práv obhajoby.

Soud: 21. listopadu 2002, Cofidis, C‑473/00, Recueil, s. I‑10875, body 36 a 38; 1. června 2006, P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Floral de Vizcaya v. Komise, C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. s. I‑4845, bod 45; 26. října 2006, Mostaza Claro, C‑168/05, Sb. rozh. s. I‑10421, bod 39

Soud prvního stupně: 15. července 1994, Browet a další v. Komise, T‑576/93 až T‑582/93, Recueil, s. II‑677, bod 35

3. Článek 43 odst. 1 služebního řádu upravuje vypracování pravidelného posudku pro každého úředníka o jeho způsobilosti, výkonnosti a chování ve službě, za podmínek stanovených každým orgánem. Pokud se jedná o úředníka skupiny AST, může tento posudek v souladu s čl. 43 odst. 2 služebního řádu od platové třídy 4 obsahovat také stanovisko k tomu, zda má dotčený úředník vzhledem ke svým pracovním výkonům předpoklady pro výkon funkce administrátora.

Článek 10 přílohy XIII služebního řádu je naproti tomu přechodným ustanovením. Upravuje služební postup úředníků bývalých kategorií C a D ve funkční skupině asistentů, do níž jsou zařazeni počínaje 1. květnem 2006. Osvědčení se udělí na základě délky služby, praxe, zásluh a úrovně odborného vzdělání úředníků, a to postupem, jehož podrobná úprava přijatá orgány zahrnuje zejména prověření přihlášek smíšeným výborem pro osvědčování. Na základě čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu stanovila Komise rozhodnutím ze dne 7. dubna 2004 prováděcí pravidla osvědčovacího řízení pro své pracovníky.

Hodnotící a osvědčovací řízení, která jsou upravena v obecných prováděcích ustanoveních k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí a v rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004, se navzájem liší a spočívají na zcela odlišných postupech.

V tomto ohledu platí, že i když je spolupodepisující úředník příslušný vydat posudek o vývoji služebního postupu, s výhradou, že tento posudek nebude revizním hodnotitelem změněn, zůstává povinností orgánu oprávněného ke jmenování vyslovit se v každé fázi osvědčovacího řízení k přihláškám do osvědčovacího řízení. Uvedenému orgánu, tedy orgánu odlišnému od spolupodepisujícího úředníka v hodnotícím řízení, pak zvláště přísluší posoudit na základě dostupných posudků o vývoji služebního postupu praxi a zásluhy kandidátů, kteří podali přihlášku do osvědčovacího řízení. Ostatně pouze orgán oprávněný ke jmenování je schopen sladit podmínky posuzování těchto kritérií různými útvary Komise, neboť spolupodepisující úředník či revizní hodnotitel mají sklon omezovat se na útvar, za nějž jsou odpovědní. Sporné rozhodnutí tedy nebylo přijato příslušným orgánem.

Pokud v rámci vyhotovení posudku o vývoji služebního postupu úředníka Komise bývalých kategorií C a D administrativa odmítá, aby dotčená osoba byla připuštěna k osvědčovacímu řízení podle čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu z důvodu, že v rámci hodnoceného období neprokázala své „předpoklady“ pro získání osvědčení, pak rozhodnutí o zamítnutí připuštění nebylo přijato na základě ustanovení uvedeného čl. 10 odst. 3 přílohy XIII, kterými se řídí osvědčovací řízení, ačkoli tak vzhledem ke svému předmětu přijato mělo být, nýbrž na základě ustanovení článku 43 služebního řádu, kterými se řídí hodnotící řízení. Administrativa tímto překročila rozsah působnosti uvedeného článku 43, který se liší od rozsahu působnosti čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, a porušila vzájemnou nezávislost hodnotícího a osvědčovacího řízení, takže dotčená osoba oprávněně navrhuje zrušení svého posudku o vývoji služebního postupu v rozsahu, v němž se vyjádřil o jejích předpokladech pro výkon služebních povinností asistenta.

Ostatně ani čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, ani rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 nestanoví, že by osvědčení umožňující neomezený přístup do funkční skupiny asistentů mohlo být uděleno na základě jiných kritérií než délky služby, praxe, zásluhy a úrovně odborného vzdělání. Pro připuštění úředníka k osvědčení, což je druhá etapa řízení, se vyžaduje podle čl. 5 odst. 1 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 splnění pouze dvou podmínek, tj. úrovně odborného vzdělání a délky služby, a nikoli podmínky vztahující se ke schopnostem.

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Hodnotící řízení – Osvědčovací řízení – Hodnocení předpokladů – Porušení rozsahu působnosti právní normy – Přezkum z úřední povinnosti“

Françoise Putterie-De-Beukelaer, úřednicí Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Bruselu (Belgie), zastoupenou É. Boigelotem, advokátem,

Komisi Evropských společenství, zastoupené C. Berardis-Kayser a K. Herrmann, jako zmocněnkyněmi,

ve složení H. Kreppel, předseda, H. Tagaras a S. Gervasoni (zpravodaj), soudci,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. listopadu 2007,

1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 2. dubna 2007 se F. Putterie-De-Beukelaer domáhá zrušení svého posudku o vývoji služebního postupu za rok 2005 v rozsahu, v němž tento posudek v části 6.5 „Předpoklady“ vypracované pro účely osvědčovacího řízení neuznává její předpoklady pro výkon služebních povinností v kategorii B*.

2 Podle článku 43 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“):

„Způsobilost, výkonnost a chování každého úředníka ve službě podléhají pravidelným posudkům, které se vypracují nejméně jednou za dva roky za podmínek stanovených každým orgánem v souladu s článkem 110. Každý orgán přijme ustanovení přiznávající právo podat odvolání v rámci posudkového řízení, které musí předcházet podání stížnosti podle čl. 90 odst. 2.

Od platové třídy 4 může posudek pro úředníky ve funkční skupině AST obsahovat také stanovisko, zda má dotčený úředník vzhledem ke služebnímu výkonu předpoklady pro výkon funkce administrátora.

Úředník bude s posudkem seznámen. Úředník je oprávněn vznést k posudku připomínky, které považuje za důležité.“

3 Rozhodnutí Komise Evropských společenství o obecných prováděcích ustanoveních k článku 43 služebního řádu bylo vydáno dne 23. prosince 2004 (dále jen „OPU 43“) a vztahovalo se na období hodnocení 2006 (pokrývající období od 1. ledna do 31. prosince 2005). OPU 43 stanoví postup pro vypracování ročního hodnotícího posudku, který se nazývá posudek o vývoji služebního postupu (dále jen „PVSP“). V souladu s čl. 43 odst. 1 služebního řádu pak čl. 8 odst. 11 OPU 43 stanoví, že úředník může proti svému PVSP podat odůvodněné odvolání, o němž revizní hodnotitel rozhodne s přihlédnutím ke stanovisku vydanému smíšeným hodnotícím výborem (dále jen „SHV“).

4 V Administrativních informacích č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006 týkajících se období hodnocení 2006, které odpovídá hodnocenému období od 1. ledna do 31. prosince 2005, se k části týkající se hodnocení předpokladů uvádí:

„Tato část musí být vyplněna v rámci osvědčovacího a certifikačního řízení. Hodnotitel ji vyplní pouze tehdy, pokud o to úředník výslovně požádá ve svém sebehodnocení (zaškrtnutím rámečku).

Část týkající se předpokladů byla změněna. Hodnotitel má od nynějška k dispozici seznam standardních služebních povinností kategorie A* nebo kategorie B*. Zaškrtne úkol nebo úkoly spadající do vyšší kategorie a zhodnotí podíl činnosti úředníka věnovaný těmto úkolům, jakož i kvalitu jeho výkonu při jejich plnění.

„1. Úředníci, kteří byli před 1. květnem 2004 zařazeni v kategorii pracovních míst C nebo D, budou počínaje dnem 1. května 2006 přidělováni do skupin pracovních míst poskytujících následující možnosti povýšení:

3. Úředník, na kterého se vztahuje odstavec 1, může být po absolvování otevřeného výběrového řízení nebo na základě osvědčovacího řízení bez jakéhokoli omezení zařazen do funkční skupiny asistentů. Osvědčovací řízení se řídí údaji o délce služby, praxi, zásluhách a úrovni odborného vzdělání úředníků a nabídkou pracovních míst ve funkční skupině AST. Smíšený výbor prověří žádosti úředníků o osvědčovací řízení. Orgány přijmou do 1. května 2004 prováděcí pravidla pro toto řízení. Bude-li třeba, učiní orgány zvláštní opatření, aby zohlednily uvedenou změnu ve funkční skupině spojenou se změnou výpočtu použitelných sazeb při povýšení.“

6 Podle článku 1 rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004 o prováděcích pravidlech osvědčovacího řízení (dále jen „rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004“), které bylo zveřejněno v Administrativních informacích č. 70‑2004 ze dne 22. června 2004:

„1. Cílem osvědčovacího řízení je vybrat úředníky, kteří byli před 1. květnem 2004 zařazeni v kategorii pracovních míst C nebo D a kteří mohou být bez jakéhokoli omezení zařazeni do funkční skupiny asistentů.

„Před 30. zářím každého roku určí [orgán oprávněný ke jmenování] počet pracovních míst ve funkční skupině asistentů, která mohou být následující rok obsazena úředníky osvědčenými ve smyslu článku 8.

Po tomto rozhodnutí zveřejní [orgán oprávněný ke jmenování] výzvu k podání přihlášek.“

„1. Úředníci uvedení v článku 1, kteří podali přihlášku, se podrobí osvědčovacímu řízení, pokud současně splňují obě následující kritéria:

– úroveň odborného vzdělání alespoň stejná jako úroveň požadovaná v čl. 5 odst. 3 [písm.] a) služebního řádu pro jmenování na pracovní místo úředníka do funkční skupiny asistentů;

– délka služby ve skupinách služebního postupu C nebo D v trvání nejméně pěti let. […]

2. V rámci každého osvědčování [orgán oprávněný ke jmenování] sestaví a zveřejní seznam úředníků, kteří podali přihlášku a jsou připuštěni k osvědčovacímu řízení.

„1. V rámci každého osvědčování sestaví [orgán oprávněný ke jmenování] seznam připuštěných úředníků seřazených dle pořadí přednosti na základě následujících kritérií: úroveň odborného vzdělání; délka služby ve skupině služebního postupu C nebo D; praxe a zásluhy hodnocené na základě dostupných [PVSP].

2. O hodnotě kritérií a jejich váze rozhodne [orgán oprávněný ke jmenování] před 31. prosincem 2004, po předložení stanoviska výboru uvedeného v článku 9. Rozhodnutím [orgánu oprávněného ke jmenování] je lze každoročně upravit na základě doporučení výboru uvedeného v článku 9.

4. Ve lhůtě deseti pracovních dnů po tomto oznámení mohou připuštění úředníci napadnout před výborem uvedeným v článku 9 počet bodů, které získali. Své podání musejí odůvodnit a předložit výboru uvedenému v článku 9 veškeré užitečné úřední dokumenty.

Výbor uvedený v článku 9 vydá stanovisko ve lhůtě deseti pracovních dnů a předá je [orgánu oprávněnému ke jmenování], který rozhodne o dalším postupu.“

„1. Úředníci zařazení jako první na seznamu uvedeném v článku 6 až do pořadí, jež odpovídá dvojnásobku počtu pracovních míst stanoveného v souladu s článkem 4, jsou oprávněni ucházet se až do 31. prosince následujícího roku o volná pracovní místa ve funkční skupině asistentů.

2. Seznam úředníků uvedených v odstavci 1 zveřejní [orgán oprávněný ke jmenování].

3. Volná pracovní místa, která mohou být obsazena úředníky uvedenými v odstavci 1, se vyhlásí při zveřejnění oznámení o volném pracovním místě.“

„1. Úředníci uvedení v čl. 7 odst. 1, kteří byli jmenováni na volná místa uvedená v čl. 7 odst. 3, se považují za osvědčené. Zařadí se do funkční skupiny asistentů bez jakéhokoli omezení služebního postupu.

2. [Orgán oprávněný ke jmenování] zveřejní před 31. březnem každého roku seznam úředníků osvědčených v rámci posledního osvědčování.“

12 Článek 9 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 zřizuje smíšený osvědčovací výbor a upravuje jeho složení, jakož i podrobná pravidla jeho fungování.

13 Rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutím Komise ze dne 29. listopadu 2006 o prováděcích pravidlech osvědčovacího řízení (dále jen „rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006“).

„Úředníci uvedení v článku 1, kteří podali přihlášku, jsou po předložení stanoviska výboru uvedeného v článku 7 připuštěni k osvědčovacímu řízení, jestliže současně splňují všechna čtyři následující kritéria:

– mají úroveň odborného vzdělání alespoň stejnou jako úroveň požadovanou v čl. 5 odst. 3 [písm.] a) služebního řádu pro jmenování na pracovní místo úředníka ve funkční skupině asistentů;

– délka jejich služby ve skupině služebního postupu C nebo D činí alespoň pět let. […];

– byly jim uznány předpoklady pro výkon služebních povinností úrovně ,Administrativní asistent‘;

15 Rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) o uplatňování kritérií pro připuštění k osvědčovacímu řízení v roce 2006, zveřejněné v Administrativních informacích č. 59‑2006 ze dne 21. prosince 2006, ve svém bodě 3 nazvaném „Předpoklady“ stanoví:

„Předpoklady pro výkon služebních povinností úrovně ,Administrativní asistent‘ musely být vyhodnoceny kladně v rámci období hodnocení týkajícího se roku 2005.

16 Žalobkyně pracuje jako úřednice na generálním sekretariátu Komise od roku 1985. Až do listopadu roku 1996 působila jako sekretářka ředitelství, když následně změnila profesní zaměření a stala se školitelkou v oblasti informatiky. V roce 2000 byla oficiálně uznána jakožto osoba odpovědná za vzdělávání v oblasti informatiky.

17 Žalobkyně byla do platové třídy C 2 zařazena do 1. května 2004, kdy postoupila do platové třídy C*5 na základě čl. 2 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu a poté do platové třídy AST 5 počínaje 1. květnem 2006 na základě čl. 8 odst. 1 služebního řádu.

18 V období od 1. ledna do 31. prosince 2005, které je předmětem PVSP (dále jen „PVSP 2005“), plnila žalobkyně tytéž služební povinnosti jako dříve. Při vyhotovení jejího PVSP 2005, stejně jako předchozího PVSP, požádala hodnotitele o vyplnění části 6.5 „Předpoklady“, jak bylo stanoveno v Administrativních informacích č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006, aby se mohla účastnit osvědčovacího řízení v roce 2006.

19 V uvedené části 6.5 PVSP 2005, jejíž podtitulek připomíná, že má být zohledněna v rámci osvědčovacího řízení, hodnotitel uvedl, že úkoly, které žalobkyně v průběhu sledovaného období plnila, neodpovídaly ani zčásti úkolům úředníka kategorie B*. V důsledku toho dospěl hodnotitel k názoru, stejně jako v předchozím PVSP, že dotyčná neprokázala své předpoklady pro výkon služebních povinností spadajících do této kategorie. Vzhledem k tomu, že se spolupodepisující úředník rozhodl také takto, podala žalobkyně dne 6. června 2006 odůvodněné odvolání podle čl. 8 odst. 11 OPU 43 a obrátila se tak na SHV.

20 SHV ve svém stanovisku neshledal nesoulad mezi komentáři a známkami udělenými žalobkyni ani zjevně nesprávné posouzení v souvislosti s neuznáním jejích předpokladů pro výkon služebních povinností kategorie B*.

21 Rozhodnutím ze dne 26. června 2006 byl PVSP 2005 revizním hodnotitelem potvrzen.

22 Dne 26. září 2006 podala žalobkyně „stížnost na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu“ proti „rozhodnutí [svých] nadřízených ohledně PVSP 2005, že [ji] nepřipustí k osvědčení z důvodu neznalosti [její] práce […] a chyby v označení pracovního místa“ (dále jen „sporné rozhodnutí“).

23 Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2006 OOJ zamítl stížnost žalobkyně s tím, že spolupodepisující úředník, jemuž „[n]a základě informací poskytnutých hodnotitelem […] přísluší rozhodnout o tom, zda hodnocená osoba skutečně prokázala své předpoklady k plnění úkolů vyšší kategorie“, se nedopustil „žádného zjevně nesprávného posouzení“. Osvědčovací řízení v roce 2006 začalo téhož dne zveřejněním výzvy k podání přihlášek v Administrativních informacích č. 60‑2006.

24 Podle výpisu z elektronického spisu žalobkyně Sysper 2, který tato předložila na jednání, byla dne 1. února 2007 její přihláška podaná dne 25. ledna 2007 zamítnuta z důvodu, že nebyly uznány její předpoklady. Odvolání, které stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala dne 24. dubna 2007, OOJ dne 25. května 2007 zamítl poté, co bylo osvědčování prověřeno smíšeným výborem. Tento výbor ve svém stanovisku, které následně převzal OOJ, dospěl k názoru, že žalobkyně nemůže být připuštěna k osvědčení, protože úředník spolupodepisující její PVSP 2005 popřel, že by měla předpoklady pro výkon služebních povinností kategorie B*.

25 V rámci organizačních procesních opatření podle článku 64 jednacího řádu Soudu prvního stupně Evropských společenství, který se na Soud použije obdobně v souladu s čl. 3 odst. 4 rozhodnutí Rady 2004/752/ES, Euratom ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (Úř. věst. L 333, s. 7) až do vstupu jeho jednacího řádu v platnost, Soud požádal Komisi o odpověď na písemnou otázku a poskytnutí dokumentů.

26 Dopisem ze dne 17. září 2007 uvědomil Soud dále účastníky řízení o tom, že hodlá uplatnit z úřední povinnosti nepominutelný důvod týkající se skutečnosti, že napadeným aktem byl porušen rozsah působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

27 Dne 15. října 2007 předložili účastníci řízení svá písemná vyjádření k nepominutelnému důvodu uplatněnému z úřední povinnosti, který jim byl Soudem oznámen.

28 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 13. listopadu 2007.

– zrušil její PVSP 2005 v rozsahu, v němž neuznává její předpoklady pro výkon služebních povinností spadajících do kategorie B*;

– odmítl žalobu jako nepřípustnou a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou;

31 Komise se zaprvé domnívá, že dopis žalobkyně ze dne 26. září 2006, nazvaný „Stížnost na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu“, není stížností ve smyslu ustanovení čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2 služebního řádu, nýbrž žádostí. Žalobkyně v ní podle Komise pouze vyzývá administrativu k tomu, aby učinila jisté úkony, zejména aby ji připustila k osvědčení v roce 2006. Tato žaloba je tedy nepřípustná vzhledem k tomu, že jí nepředcházela stížnost.

32 Zadruhé, pro případ, že by Soud považoval dopis ze dne 26. září 2006 za stížnost, Komise uvádí, že mezi předmětem uvedené stížnosti a předmětem této žaloby je zjevný nesoulad. Zatímco žaloba směřuje ke zrušení PVSP 2005, tento PVSP nebyl ani zmíněn v textu dopisu ze dne 26. září 2006. Za tohoto předpokladu je tedy žaloba ve svém důsledku rovněž nepřípustná.

33 Komise zaprvé tvrdí, že žalobě předcházela žádost, a nikoli stížnost.

34 Podle ustálené judikatury závisí přesná právní kvalifikace dopisu nebo sdělení pouze na posouzení Soudu, a nikoli na vůli účastníků řízení (viz například usnesení Soudu prvního stupně ze dne 15. července 1993, Hogan v. Parlament, T‑115/92, Recueil, s. II‑895, bod 36).

35 V projednávané věci je třeba na dopis ze dne 26. září 2006 pohlížet jako na stížnost ve smyslu ustanovení čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 2 služebního řádu.

36 Zaprvé je totiž třeba poznamenat, že dotyčná použila pro uvedený dopis formulář stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu a rubriku „Napadené rozhodnutí“ vyplnila tak, že se jedná o „rozhodnutí [jejích] nadřízených ohledně PVSP 2005, že [ji] nepřipustí k osvědčení z důvodu neznalosti [její] práce [jakožto osoby odpovědné za vzdělávání v oblasti informatiky] a chyby v označení příslušného druhu pracovního místa“.

37 Zadruhé dopis ze dne 26. září 2006 přebírá a dále rozvíjí argumentaci proti spornému rozhodnutí, kterou již žalobkyně použila v rámci odvolacího řízení podle OPU 43. OOJ ostatně pochopil, že tento dopis navazuje na postup, jímž žalobkyně napadla svůj PVSP 2005 před SHV, neboť jej výslovně zamítl jako stížnost směřující proti uvedenému PVSP.

38 Zatřetí, i kdyby dopis ze dne 26. září 2006 bylo možné pokládat za žádost, a nikoli za stížnost proti spornému rozhodnutí, a kdyby tedy byla žalobkyně povinna podat před žalobou nejprve stížnost proti zamítnutí své žádosti, vada postupu před zahájením soudního řízení by se nicméně zakládala na pochybení, které lze prominout.

39 Podle judikatury je tomu tak v případě, kdy se dotyčný orgán dopustil jednání takové povahy, že mohlo samo o sobě vyvolat přípustný omyl u procesního subjektu, který je v dobré víře a jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od obvykle informované osoby, nebo že mohlo k takovému omylu rozhodující měrou přispět. V takovém případě se administrativa nemůže dovolávat vlastního porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání, které zapříčinilo pochybení procesního subjektu (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 29. května 1991, Bayer v. Komise, T‑12/90, Recueil, s. II‑219, bod 29).

40 Jak již přitom bylo uvedeno v bodě 37 tohoto rozsudku, OOJ ve své odpovědi ze dne 21. prosince 2006 na dopis ze dne 26. září 2006 výslovně pokládal uvedený dopis za stížnost proti PVSP 2005 v rozsahu, v němž tento PVSP neuznává žalobkyni dostatečné předpoklady pro to, aby byla připuštěna k osvědčovacímu řízení. S ohledem na tuto odpověď se mohla žalobkyně legitimně domnívat, že vyhověla požadavkům postupu před zahájením soudního řízení upraveného v článcích 90 a 91 služebního řádu a že může bez dalšího podat žalobu k Soudu. Komise každopádně není oprávněna se dovolávat nepřípustnosti, jestliže k ní svým jednáním sama zavdala příčinu.

41 Z výše uvedeného vyplývá, že Komise není oprávněna tvrdit, ani že na dopis ze dne 26. září 2006 je třeba pohlížet jako na žádost, ani že žalobu je třeba odmítnout pro nepřípustnost, protože jí nepředcházela stížnost.

42 Zadruhé Komise zpochybňuje, že by žalobě i tak předcházela stížnost se stejným předmětem.

43 Podle ustálené judikatury musejí mít návrhová žádání uvedená v žalobě úředníka stejný předmět jako návrhová žádání uvedená v předchozí administrativní stížnosti a obsahovat námitky spočívající na témž důvodu jako stížnost (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 16. září 1998, Rasmussen v. Komise, T‑193/96, Recueil FP, s. I‑A‑495 a II‑1495, bod 47).

44 Zatímco žaloba směřuje ke zrušení PVSP 2005, ten podle Komise nebyl v textu dopisu ze dne 26. září 2006 ani zmíněn, a na tento dopis proto nelze pohlížet jako na stížnost podanou proti uvedenému PVSP.

45 Na úvod je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, žaloba nesměřuje ke zrušení PVSP 2005 žalobkyně, nýbrž ke zrušení sporného rozhodnutí, které je zahrnuto v tomto PVSP a jehož odůvodnění vyplývá z jeho části 6.5 a které popíralo, že by žalobkyně měla předpoklady nezbytné pro přístup do funkční skupiny asistentů, v důsledku čehož jí byl také odmítnut přístup k osvědčovacímu řízení podle čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

46 Z obsahu dopisu ze dne 26. září 2006 přitom vyplývá, že již tento dopis byl namířen proti spornému rozhodnutí.

47 Předně žalobkyně ve stížnosti ze dne 26. září 2006 uvedla, jak již bylo řečeno v bodě 36 tohoto rozsudku, že napadá „rozhodnutí [svých] nadřízených ohledně PVSP 2005, že [ji] nepřipustí k osvědčení“. Na závěr své stížnosti pak Komisi požádala, aby ji připustila k osvědčení, to znamená, aby přehodnotila odmítavé stanovisko obsažené v jejím PVSP 2005. V uvedené stížnosti se konečně výslovně pokusila prokázat, že „důvody uplatněné se záměrem neudělit [jí] osvědčení nejsou správné“.

48 Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vycházející z nesouladu mezi předmětem stížnosti a předmětem žaloby není skutkově ani právně podložená, a nelze k ní tudíž přihlédnout.

49 Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že obě námitky nepřípustnosti vznesené Komisí je nutno zamítnout.

50 Jak již Soud prvního stupně rozhodl v rozsudku ze dne 15. července 1994, Browet a další v. Komise (T‑576/93 až T‑582/93, Recueil, s. II‑677, bod 35), důvod týkající se rozsahu působnosti právní normy je nepominutelným důvodem a Soudu přísluší jej přezkoumat z úřední povinnosti.

51 Soud by totiž porušil svoji povinnost posoudit otázky legality, pokud by se nezabýval tím, že rozhodnutí, které před ním bylo napadeno, bylo přijato na základě normy, která se na projednávanou věc nemůže použít, a to i přesto, že mezi účastníky řízení v tomto ohledu není sporu, a pokud by následně sám ve sporu, který mu byl předložen, při svém rozhodování takovouto normu použil.

52 V projednávané věci je třeba uplatnit z úřední povinnosti nepominutelný důvod vycházející ze skutečnosti, že sporným rozhodnutím byl porušen rozsah působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

53 Dopisem ze dne 17. září 2007 byli účastníci řízení vyrozuměni o tom, že Soud hodlá uplatnit tento důvod z úřední povinnosti, a byli vyzváni k předložení svých vyjádření.

54 Žalobkyně ve své odpovědi uvedla, že důvod uplatněný z úřední povinnosti jí připadá opodstatněný.

55 Naproti tomu Komise ve svých písemných vyjádřeních k Soudem sdělenému důvodu upřela Soudu možnost zkoumat z úřední povinnosti důvody materiální legality. Předně takové důvody podle ní může soud Společenství zkoumat pouze tehdy, pokud se jich dovolávají žalobci nebo pokud lze alespoň najít přímou souvislost s argumentací samotných účastníků řízení. Dále možnost soudu zkoumat z úřední povinnosti otázky týkající se materiální legality určitého napadeného aktu zbavuje veškerého užitečného účinku jak čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně, který účastníkům řízení zakazuje předkládat nové důvody během řízení, tak i pravidlo souladu mezi žalobou a stížností. Konečně hrozí, že v případě uplatnění důvodu materiální legality z úřední povinnosti, čímž se změní rámec kontradiktorního řízení, dojde k porušení práv obhajoby.

57 Zaprvé již bylo rozhodnuto, že na rozdíl o toho, co tvrdí Komise, soud Společenství je oprávněn, případně povinen zkoumat z úřední povinnosti některé nepominutelné důvody materiální legality. Tak tomu je, jak již bylo uvedeno v bodě 50, v případě nedodržení rozsahu působnosti právní normy. Stejně tak absolutní překážka věci pravomocně rozsouzené je nepominutelným důvodem materiální legality, jejž musí soud Společenství zkoumat z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. června 2006, P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. s. I‑4845, bod 45). Judikatura Společenství konečně v některých případech ukládá vnitrostátnímu soudu, který musí v rámci své působnosti uplatňovat ustanovení práva Společenství, povinnost zkoumat z úřední povinnosti důvody materiální legality, zejména důvody vycházející ze zneužívající klauzule ve smlouvách uzavřených mezi prodávajícími či poskytovateli a spotřebiteli (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis, C‑473/00, Recueil, s. I‑10875, body 36 a 38, jakož i ze dne 26. října 2006, Mostaza Claro, C‑168/05, Sb. rozh. s. I‑10421, bod 39).

58 Argumentace Komise, podle níž soud může uplatnit z úřední povinnosti důvod materiální legality, pouze pokud byl uvedený důvod uplatněn účastníky řízení nebo souvisí-li přímo s jejich argumentací, je v rozporu se samotným předmětem přezkumu nepominutelných důvodů z úřední povinnosti a znamenala by odepřít Soudu veškerou možnost uplatnit z úřední povinnosti důvod materiální legality, ačkoli to judikatura předpokládá.

59 Zadruhé, na rozdíl od argumentace předložené Komisí, zákaz, který platí pro žalobce v oblasti veřejné služby, uplatnit v žalobě důvody nesouvisející s argumentací uvedenou v jejich předchozí stížnosti a zákaz předkládat nové důvody po první výměně podání zakotvený v čl. 43 odst. 1 jednacího řádu se vztahují na účastníky řízení, a nikoli na Soud.

60 Zatřetí nelze přijmout argument Komise vycházející z toho, že přezkum z úřední povinnosti nepominutelného důvodu týkajícího se materiální legality může porušit kontradiktorní charakter soudního řízení a zásadu dodržování práv obhajoby. Článek 77 jednacího řádu totiž stanoví, že Soud může bez návrhu po vyslechnutí účastníků řízení posoudit, zda jsou splněny nepominutelné podmínky řízení. Není však důvodu se domnívat, že je-li tato podmínka dostatečnou zárukou zásad kontradiktornosti a dodržování práv obhajoby v případě, že je z úřední povinnosti posuzována nepominutelná podmínka řízení, není důvod se domnívat, že tomu bude jinak v případě, že bude z úřední povinnosti zkoumán nepominutelný důvod, ať již se týká materiální nebo formální legality. Je tedy třeba mít za to, že pokud Soud účastníky řízení uvědomí o nepominutelném důvodu, který hodlá uplatnit, a pokud obdrží písemná vyjádření účastníků řízení ke svému záměru a umožní jim vyjádřit se k němu při soudním jednání, vyhoví požadavkům zásad, jichž se Komise dovolává.

61 Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty Komise proti uplatnění nepominutelného důvodu materiální legality z úřední povinnosti je nutno odmítnout.

62 V projednávané věci Soud z úřední povinnosti uplatnil, že sporným rozhodnutím došlo k porušení rozsahu působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

63 Na úvod je třeba připomenout předmět těchto ustanovení služebního řádu.

64 Článek 43 odst. 1 služebního řádu upravuje vypracování pravidelného posudku pro každého úředníka o jeho způsobilosti, výkonnosti a chování ve službě, za podmínek stanovených každým orgánem. Pokud se jedná o úředníka skupiny AST, může tento posudek v souladu s čl. 43 odst. 2 služebního řádu od platové třídy 4 obsahovat také stanovisko k tomu, zda má dotčený úředník vzhledem ke svým pracovním výkonům předpoklady pro výkon funkce administrátora.

65 Článek 10 přílohy XIII služebního řádu je naproti tomu přechodným ustanovením. Upravuje služební postup úředníků bývalých kategorií C a D ve funkční skupině asistentů, do níž jsou zařazeni počínaje 1. květnem 2006. Jeho první odstavec těmto úředníkům přiděluje skupiny služebního postupu až do platových tříd AST 7 a AST 5. Podle čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu mohou být nicméně úředníci bývalých kategorií C a D zařazeni do funkční skupiny asistentů bez jakéhokoli omezení po absolvování otevřeného výběrového řízení nebo na základě osvědčovacího řízení. Osvědčení se udělí na základě délky služby, praxe, zásluh a úrovně odborného vzdělání úředníků, a to postupem, jehož podrobná úprava přijatá orgány zahrnuje zejména prověření přihlášek smíšeným výborem. Na základě čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu stanovila Komise rozhodnutím ze dne 7. dubna 2004 prováděcí pravidla osvědčovacího řízení pro své pracovníky.

66 Hodnotící a osvědčovací řízení, která jsou upravena v OPU 43 a v rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004, se navzájem liší a spočívají na zcela odlišných postupech.

67 V rámci hodnotícího řízení, které probíhá každý rok od ledna do dubna, jsou hodnotitel a spolupodepisující úředník pověřeni vypracováním PVSP úředníka, je pro úředníka upraven interní opravný prostředek k SHV a reviznímu hodnotiteli je svěřena pravomoc rozhodovat o dalším postupu v návaznosti na stanovisko vydané tímto výborem.

68 Osvědčovací řízení upravené v rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 má čtyři fáze.

69 Zaprvé OOJ určí před 30. zářím každého roku počet pracovních míst spadajících do funkční skupiny asistentů, která mohou být následující rok obsazena osvědčenými úředníky. Po tomto rozhodnutí se zveřejní výzva k podání přihlášek.

70 Zadruhé OOJ sestaví a zveřejní, podle čl. 5 odst. 2 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004, seznam kandidátů připuštěných k osvědčovacímu řízení. Aby byl kandidát na tento seznam zařazen, stačí mu splnit dvě podmínky: jednak musí mít úroveň odborného vzdělání alespoň stejnou, jako je úroveň požadovaná v čl. 5 odst. 3 písm. a) služebního řádu pro jmenování na pracovní místo úředníka do funkční skupiny asistentů, a jednak musí doložit délku služby ve skupinách služebního postupu C nebo D v trvání nejméně pěti let. Tento seznam lze napadnout před smíšeným osvědčovacím výborem, který se svým složením liší od smíšeného hodnotícího výboru.

71 Zatřetí podle článku 6 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 se úředníci připuštění k osvědčovacímu řízení seřadí dle následujících kritérií: úroveň odborného vzdělání; délka služby ve skupině služebního postupu C nebo D; praxe a zásluhy hodnocené na základě dostupných PVSP. O hodnotě kritérií a jejich váze rozhodne OOJ před 31. prosincem 2004. Pořadí lze napadnout před smíšeným osvědčovacím výborem.

72 Začtvrté úředníci zařazení jako první na seznamu až do pořadí, jež odpovídá dvojnásobku počtu pracovních míst k obsazení osvědčenými úředníky, jsou oprávněni ucházet se až do 31. prosince následujícího roku o volná pracovní místa k obsazení ve funkční skupině asistentů. Úředníci, kteří byli na tato volná místa jmenováni, se považují za osvědčené.

73 V projednávané věci se sporné rozhodnutí, přestože je obsaženo v PVSP 2005 žalobkyně, netýká jejího hodnocení, nýbrž, jak to naznačuje název části 6.5 uvedeného PVSP, podmínek pro připuštění žalobkyně k osvědčovacímu řízení. Podle tohoto rozhodnutí žalobkyně neměla předpoklady nezbytné k tomu, aby byla bez omezení připuštěna do funkční skupiny asistentů, což mělo za následek, jak to naznačuje postoj smíšeného osvědčovacího výboru a OOJ v osvědčovacím řízení 2006 (viz bod 24 tohoto rozsudku), že žalobkyni byl upřen přístup do tohoto řízení.

74 Z dokumentů ve spisu přitom vyplývá, že sporné rozhodnutí bylo vydáno dle kompetenčních, procesních a hmotněprávních pravidel hodnotícího řízení, a nikoli dle pravidel osvědčovacího řízení, která jako jediná byla použitelná.

75 Zaprvé z bodu 7.2 PVSP 2005 vyplývá, že sporné rozhodnutí bylo vydáno spolupodepisujícím úředníkem žalobkyně, přičemž celý PVSP 2005 byl revizním hodnotitelem potvrzen bez komentáře po vydání stanoviska SHV. Komise ostatně ve své odpovědi na stížnost uvedla, že „[n]a základě informací poskytnutých hodnotitelem pak spolupodepisujícímu úředníkovi přísluší rozhodnout o tom, zda hodnocená osoba skutečně prokázala své předpoklady k plnění úkolů vyšší kategorie“.

76 I když je spolupodepisující úředník na základě čl. 2 odst. 3 OPU 43 příslušný vydat PVSP, s výhradou, že tento posudek nebude revizním hodnotitelem změněn, pak z článků 5, 6, 7 a 8 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 přijatého na základě čl. 10 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu vyplývá, že zůstává povinností OOJ vyslovit se v každé fázi osvědčovacího řízení k přihláškám úředníků bývalých kategorií C a D do osvědčovacího řízení. OOJ, tedy orgánu odlišnému od spolupodepisujícího úředníka v hodnotícím řízení, pak zvláště přísluší podle čl. 6 odst. 1 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 posoudit na základě dostupných PVSP praxi a zásluhy kandidátů, kteří podali přihlášku do osvědčovacího řízení. Ostatně pouze OOJ je schopen sladit podmínky posuzování těchto kritérií různými útvary Komise, neboť spolupodepisující úředník či revizní hodnotitel mají často úzký rozhled omezený na útvar, za nějž jsou odpovědní. Sporné rozhodnutí tedy nebylo přijato příslušným orgánem.

77 Zadruhé, předchozí odvolání podané žalobkyní proti spornému rozhodnutí v rámci vypracování PVSP 2005 bylo posuzováno SHV. Ten měl za to, že se spolupodepisující úředník nedopustil zjevně nesprávného posouzení předpokladů žalobkyně pro výkon služebních povinností kategorie B*. SHV se tak přímo vyjádřil k přihlášce žalobkyně do osvědčovacího řízení. Naproti tomu smíšený osvědčovací výbor, k němuž se žalobkyně také odvolala, a to dne 24. dubna 2007, proti zamítnutí své přihlášky do osvědčovacího řízení, rozhodl o své nepříslušnosti takto: „V případě nesouhlasu s vaším PVSP nebo s jeho částí (včetně části ,předpoklady‘) poskytuje hodnotící řízení možnost odvolání [, avšak] smíšený osvědčovací výbor není příslušný ke zpochybnění uzavřeného PVSP“.

78 Jestliže SHV zřízený článkem 9 OPU 43 vydává stanovisko k předchozímu odvolání podanému úředníkem proti svému PVSP vystavenému na základě čl. 43 odst. 1 služebního řádu, pak naproti tomu smíšený osvědčovací výbor, zřízený čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jehož složení stanovené v článku 9 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 se liší od složení SHV, je konzultován v případě, kdy úředník napadá rozhodnutí, jímž OOJ odmítl jeho přihlášku do osvědčovacího řízení, jak vyplývá z článků 5 a 6 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004.

79 Žalobkyně proto nemohla užitečně uplatnit interní odvolání zavedené v oblasti osvědčování, aby tak napadla zamítnutí své přihlášky k účasti v osvědčovacím řízení.

80 Zatřetí, z odůvodnění sporného rozhodnutí obsaženého v bodě 6.5 PVSP 2005 vyplývá, že administrativa odmítla připustit žalobkyni k osvědčování z toho důvodu, že v rámci období hodnocení 2006 neprokázala své „předpoklady“ pro získání osvědčení.

81 V bodě 6.5 „Předpoklady“ PVSP 2005 tak hodnotitel dospěl k názoru, že úkoly vykonávané žalobkyní nemohou vést k „osvědčení předpokladů“. S ohledem na toto posouzení spolupodepisující úředník uvedl, že žalobkyně neprokázala předpoklady, které by jí umožňovaly zařazení do funkční skupiny AST bez omezení. Ve stanovisku vydaném v návaznosti na odvolání, které žalobkyně podala proti svému PVSP 2005, SHV v této souvislosti uvedl, že nezjistil žádné skutečnosti, „které by mohly vést ke změně názoru […] spolupodepisujícího úředníka, pokud jde o uznání předpokladů dotyčné v rámci osvědčovacího řízení“.

82 Přitom ani čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, ani rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 nestanoví, že by osvědčení umožňující neomezený přístup do funkční skupiny asistentů mohlo být uděleno na základě jiných kritérií než délky služby, praxe, zásluhy a úrovně odborného vzdělání. Pro připuštění úředníka k osvědčení, což je druhá etapa řízení popsaného v bodě 70 tohoto rozsudku, se dokonce vyžaduje, podle čl. 5 odst. 1 rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 přijatého na základě čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, splnění pouze dvou podmínek, tj. úrovně odborného vzdělání a délky služby, a nikoli podmínky související vztahující se ke schopnostem.

83 Pojem „předpoklady“ je v čl. 43 odst. 2 služebního řádu zmíněn pouze v souvislosti se schopností úředníka funkční skupiny AST zastávat funkce administrátora. Toto ustanovení, a ostatně ani OPU 43, nijak nestanoví, že by se zpracovatel PVSP vyjadřoval k předpokladům úředníka bývalých kategorií C a D pro účely jeho osvědčení, to znamená pro účely jeho neomezeného přístupu do funkční skupiny AST.

84 Z výše uvedeného vyplývá, že administrativa v projednávané věci použila obdobně čl. 43 odst. 2 služebního řádu, a nikoli čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.

85 Zpracovatelé PVSP 2005 se sice s ohledem na Administrativní informace č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006 týkající se období hodnocení 2006 mohli považovat za oprávněné k posouzení, zda má žalobkyně předpoklady nezbytné k tomu, aby byla připuštěna k osvědčovacímu řízení. Uvedené Administrativní informace totiž stanovily, že část „Předpoklady“ PVSP 2005 vyplní hodnotitel v rámci osvědčovacího řízení, jestliže o to úředník požádá ve svém sebehodnocení.

86 Administrativní informace č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006 totiž nemohly legálně doplnit nové kritérium ke kritériím pro získání osvědčení, ani novou podmínku k podmínkám pro připuštění k osvědčovacímu řízení, jelikož tato kritéria a tyto podmínky byly upraveny ustanoveními rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 přijatého Komisí k provedení čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu. Komise ostatně nijak netvrdila, že by rozhodnutí obsažené v Administrativních informacích č. 1‑2006 ze dne 12. ledna 2006 mohlo mít takový normativní dosah.

87 Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že sporné rozhodnutí, které žalobkyni bránilo v připuštění k osvědčování, nebylo přijato na základě ustanovení čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu a rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004, kterými se řídí osvědčovací řízení, ačkoli tak vzhledem ke svému předmětu přijato mělo být, nýbrž na základě ustanovení článku 43 služebního řádu a OPU 43, kterými se řídí hodnotící řízení.

88 Z toho vyplývá, že sporným rozhodnutím, které bylo neprávem přijato na základě článku 43 služebního řádu, došlo k překročení rozsahu působnosti tohoto článku 43, který se liší od rozsahu působnosti čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, a dále k porušení vzájemné nezávislosti hodnotícího a osvědčovacího řízení, která jsou upravena k provedení výše uvedených ustanovení služebního řádu v OPU 43 a v rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004.

89 Komise na jednání tvrdila, že její rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006, kterým bylo zrušeno a nahrazeno rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004, zavedlo vztah mezi osvědčovacím a hodnotícím řízení. Článek 5 odst. 1 rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006 totiž stanoví, že kandidát může být k osvědčovacímu řízení připuštěn pouze za podmínky, že mu byly uznány předpoklady pro výkon služebních povinností úrovně „administrativní asistent“.

90 Rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006 však podle svého článku 9 vstoupilo v platnost teprve druhý den po svém přijetí. K 26. červnu 2006, kdy byl PVSP 2005 obsahující sporné rozhodnutí potvrzen revizním hodnotitelem a uzavřen, bylo rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 tedy stále ještě použitelné. Jestliže tedy Komise přijala sporné rozhodnutí, jak uvedla na jednání, na základě pozdějšího rozhodnutí ze dne 29. listopadu 2006, a kdyby taková možnost byla vůbec myslitelná, porušila tím, kromě rozsahu působnosti článku 43 služebního řádu a čl. 10 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu a jejich prováděcích ustanovení, též rozsah působnosti ratione temporis svých rozhodnutí ze dne 7. dubna 2004 a ze dne 29. listopadu 2006.

91 Žalobkyně tedy oprávněně navrhuje zrušení sporného rozhodnutí, to znamená svého PVSP 2005, v rozsahu, v němž neuznal její předpoklady nezbytné pro výkon služebních povinností asistenta, v důsledku čehož nebyla připuštěna k osvědčovacímu řízení.

92 Podle článku 122 jednacího řádu se ustanovení hlavy II kapitoly 8 tohoto řádu týkající se nákladů řízení a soudních výdajů použijí pouze na věci zahájené před Soudem, a to po vstupu tohoto řádu v platnost, tj. po 1. listopadu 2007. Příslušná ustanovení jednacího řádu Soudu prvního stupně se i nadále použijí obdobně na věci projednávané před Soudem před tímto datem.

93 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně náhradu nákladů řízení od Komise požadovala a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu všech nákladů řízení.

1) Posudek o vývoji služebního postupu F. Putterie-De-Beukelaer týkající se období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2005 se zrušuje v rozsahu, v němž neuznává předpoklady žalobkyně pro výkon služebních povinností spadajících do kategorie B*.

2) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí, jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu