|
29.3.2008 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 79/12 |
Žaloba podaná dne 21. prosince 2007 – Komise Evropských společenství v. Rakouská republika
(Věc C-564/07)
(2008/C 79/22)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupce: E. Traversa a H. Krämer, zmocněnci)
Žalovaná: Rakouská republika
Návrhová žádání žalobkyně
|
— |
určit, že Rakouská republika tím, že
nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 49 Smlouvy o ES; |
|
— |
uložit Rakouské republice náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Podle ustálené judikatury Soudního dvora vyžaduje článek 49 ES nejen odstranění veškeré diskriminace poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě z důvodu jeho státní příslušnosti, ale i zrušení odstranění všech omezení – i když se použijí bez rozdílu na vnitrostátní poskytovatele služby, jakož i na poskytovatele služby usazené v jiném členském státě, které mohou bránit nebo činit méně atraktivní činnosti poskytovatelů služeb, kteří jsou usazení v jiném členském státě a poskytují tam řádně příslušné služby.
Podle Komise omezují rakouské právní předpisy týkající se patentových zástupců volný pohyb služeb ve smyslu článku 49 Smlouvy o ES tím, že vyžadují po patentových zástupcích usazených řádně v jiném členském státě, kteří chtějí přechodně poskytovat služby v Rakousku, uzavřít smlouvu o pojištění zodpovědnosti za škodu způsobené při výkonu povolání, zapsat se do rakouského rejstříku, podřídit se disciplinárnímu dohledu rakouské komoře patentových zástupců a v případě zastoupení klientů pověřit místního registrovaného advokáta.
Tyto požadavky mohou bránit patentovému zástupci řádně usazenému v jiném členském státě v přechodném poskytování patentových služeb, příp. alespoň je činit méně atraktivní. Dodržování právních předpisů jak členského státu, v němž je usazen, tak členského státu, v němž poskytuje služby, představuje pro poskytovatele služby totiž dodatečnou hospodářskou zátěž, neboť se musí informovat o právních předpisech platných v členském státě poskytování služeb a krom toho podléhá dvěma právním systémům, aniž by v členském státě poskytování služeb byla dodržována pravidla, která se na něj vztahují již v členském státě původu. Tato úprava rovněž může odradit spotřebitele od pověření poskytovatele služby usazeného v jiném členském státě, jelikož to způsobuje v porovnání s využitím služby rakouského poskytovatele dodatečné náklady.
Vnitrostátní opatření, která zakazují, brání nebo činí méně atraktivní výkon základních svobod zaručených Smlouvou, jsou slučitelná se Smlouvou pouze tehdy, pokud zaprvé odpovídají naléhavým důvodům obecného zájmu, zadruhé se použijí nediskriminujícím způsobem, zatřetí jsou způsobilá k zajištění sledovaného cíle a začtvrté nepřekračují meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné. V tomto ohledu jsou jako naléhavé důvody obecného zájmu uznány pouze takové zájmy, které nejsou dosud chráněny pravidly, kterým podléhá poskytovatel v členském státě, ve kterém je usazen.
Komise má za to, že sporná omezení nejsou přípustná ani na základě výjimek výslovně stanovených Smlouvou, ani odůvodněná z naléhavých důvodů obecného zájmu na základě judikatury Soudního dvora. Dotčené požadavky, které platí pro patentové zástupce usazené v jiném členském státě, překračují meze toho, co je k dosažení cíle ochrany spotřebitele a rádného průběhu řízení nezbytné.