Žaloba podaná dne 22. listopadu 2007 – Komise Evropských společenství v. Spolková republika Německo

(Věc C-518/07)

(2008/C 37/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Komise Evropských společenství (zástupci: C. Docksey a C. Ladenburger, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Článek 28 odst. 1 první věta směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ukládá členským státům povinnost pověřit „jeden nebo několik orgánů veřejné moci“„dohledem nad dodržováním předpisů přijatých členskými státy na základě této směrnice“, tedy předpisů o ochraně údajů. Článek 28 odst. 1 druhá věta vyžaduje, aby orgány plnily úkoly, kterými jsou pověřeny, „zcela nezávisle“. Ze znění vyplývá, že orgány dozoru nesmí podléhat kontrole ať už jiných orgánů, nebo mimo státní správu; vnitrostátní právní předpisy tedy musí vyloučit vnější vliv na rozhodnutí orgánů dohledu a jejich provádění. Znění „zcela“ nezávisle znamená, že nesmí existovat závislost nejen na žádné straně, ale i v žádném ohledu.

Je tedy v rozporu s čl. 28 odst. 1 druhou větou směrnice podřídit orgány dozoru příslušné pro kontrolu zpracování údajů v neveřejné oblasti státnímu odbornému, právnímu nebo služebnímu dozoru, jak se stalo v 16 zemích Spolkové republiky Německo. Tím, že zákon každé země podřizuje orgán dozoru v různých kombinacích těmto třem druhům dohledu, představuje zákon každé země porušení, ze strany Spolkové republiky Německo, povinnosti, vyplývající z čl. 28 odst. 1 druhé věty směrnice, zajistit „úplnou nezávislost“ orgánů dozoru. Bez ohledu na rozdíly mezi právním, odborným a služebním dohledem, představovaly všechny tyto druhy dozoru porušení nezávislosti vyžadované touto směrnicí.

Z teleologického pohledu považoval zákonodárce Společenství úplnou nezávislost za nezbytnou, aby byly účinně splněny funkce přidělené orgánu dozoru podle článku 28 směrnice. Koncepce „úplné nezávislosti“ vyplývá dále rovněž z historie vzniku tohoto právního předpisu. Rovněž systematicky odpovídá požadavek „úplné nezávislosti“ vnitrostátních orgánů dohledu současnému stavu právních předpisů Společenství v oblasti ochrany údajů. Krom toho článek 8 Charty základních práv Evropské unie vyžaduje, aby dodržování předpisů o ochraně osobních údajů „podléhalo kontrole nezávislého orgánu“.

Koncepce relativní nezávislosti, tedy nezávislosti orgánu dozoru pouze na samotném kontrolovaném, kterou zastává Spolková republika Německo, nelze dát do souladu s jednoznačným, souhrnným zněním směrnice, která vyžaduje „úplnou nezávislost“. Navíc by takový výklad zbavil zcela čl. 28 odst. 1 účinnosti. Je třeba rovněž odmítnout argument, že článek 95 ES jako rozhodný právní základ směrnice, jakož i zásada subsidiarity a proporcionality umožňují omezující výklad požadavku „úplné nezávislosti“. Soudní dvůr již rozhodl, že směrnice byla přijata v souladu s pravomocemi a že zakazuje omezující výklad svých ustanovení v případě skutkových okolností, které nemají hospodářský charakter. Krom toho právní předpis nepřekračuje míru, která je nezbytná pro dosažení cílů, které sleduje směrnice v souladu s článkem 95 ES a zásadou subsidiarity.

(1)  Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355.