9.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 37/5


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Supremo (Španělsko) dne 19. listopadu 2007 – Compañía Española de Comercialización de Aceite, SA v. Asociación Española de la Industria y Comercio Exportador de Aceite de Oliva (ASOLIVA), Asociación Nacional de Industriales Envasadores y Refinadores de Aceites Comestibles (ANIERAC) a Administración del Estado

(Věc C-505/07)

(2008/C 37/06)

Jednací jazyk: španělština

Předkládající soud

Tribunal Supremo

Účastníci původního řízení

Navrhovatelka: Compañía Española de Comercialización de Aceite, SA

Další účastnice: Asociación Española de la Industria y Comercio Exportador de Aceite de Oliva (ASOLIVA), Asociación Nacional de Industriales Envasadores y Refinadores de Aceites Comestibles (ANIERAC) a Administración del Estado

Předběžné otázky

1)

Umožňuje článek 12a nařízení Rady č. 136/66/EHS (1) ze dne 22. září 1966 o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky ve znění nařízení Rady (ES) č. 1638/98 (2) zahrnout akciovou společnost, jejímiž akcionáři jsou především producenti olivového oleje, lisovny tohoto oleje a družstva pěstitelů oliv, jakož i finančními ústavy, mezi „hospodářské subjekty“ oprávněné uzavírat smlouvy o skladování olivového oleje? Je možno považovat společnost s uvedenými znaky za rovnocennou seskupením producentů a jejich sdružením uznaným v souladu s nařízením Rady (ES) č. 952/97 (3)?

2)

Kdyby společnost byla zařazena mezi „hospodářské subjekty“ způsobilé vykonávat činnosti skladování, mohlo by být „schválení státem“, jež musí mít tyto hospodářské subjekty podle uvedeného článku 12a nařízení č. 136/66, obdrženo v rámci žádosti o zvláštní výjimku („povolení“) podané vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž?

3)

Vyžaduje absolutně článek 12a nařízení č. 136/66, aby Komise schválila v každém případě soukromé skladování olivového oleje, nebo naopak je s ním slučitelný mechanismus dohodnutý mezi producenty pro nákup a skladování uvedeného olivového oleje, financovaného ze soukromých zdrojů, který by byl zaveden výlučně stejným způsobem a za stejných podmínek, za jakých se připouští soukromé skladování financované Společenstvím, a jehož cílem by bylo doplnit a zrychlit uvedené skladování financované Společenstvím, aniž by byly překročeny meze tohoto článku?

4)

Lze použít judikaturu stanovenou v rozsudku Soudního dvora ze dne 9. září 2003 (věc C-137/00, Milk Marque) ohledně použití vnitrostátních pravidel na ochranu hospodářské soutěže vnitrostátními orgány na dohody producentů, které v zásadě mohou spadat do působnosti článku 2 nařízení Rady č. 26 (4) (o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi), na dohody, které svými znaky a znaky odvětví, na které se vztahují, mohou ovlivnit trh Společenství s olivovým olejem jako celek?

5)

Kdyby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž byly oprávněny k použití vnitrostátních pravidel na uvedené dohody, jež mohou ovlivnit společnou organizaci trhu s tuky a oleji, mohly by tyto vnitrostátní orgány absolutně odepřít společnosti, jako je navrhovatelka, možnost použít tyto mechanismy skladování olivového oleje, a ti i v situaci „vážného narušení“ trhu stanovené v článku 12a nařízení č. 136/66?


(1)  Úř. věst. 172, s. 3025; Zvl. vyd. 03/01, s. 214.

(2)  Nařízení Rady (ES) ze dne 20. července 1998, kterým se mění nařízení č. 136/66/EHS o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky (Úř. věst. L 210, s. 32).

(3)  Nařízení Rady (ES) ze dne 20. května 1997 o seskupeních producentů a jejich sdruženích (Úř. věst. L 142, s. 30).

(4)  Úř. věst. 30, s. 993; Zvl. vyd. 08/01, s. 29.