Kasační opravný prostředek podaný dne 28. září 2007 Clarou Centeno Mediavilla, Delphine Fumey, Evou Gerhards, Ionou M. S. Hamilton, Raymondem Hillem, Jeanem Hubym, Patrickem Kleinem, Domenicem Lombardim, Thomasem Millarem, Miltiadisem Moraitisem, Ansou Norman Palmer, Nicolou Robinson, François-Xavierem Rouxelem, Martou Silva Mendes, Peterem van den Hulem, Fritzem Von Nordheim Nielsenem, Michaëlem Zouridakisem proti rozsudku Soudu prvního stupně (čtvrtého rozšířeného senátu) vydanému dne 11. července 2007 ve věci T-58/05, Centeno Mediavilla a další v. Komise Evropských společenství

(Věc C-443/07 P)

(2008/C 22/39)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Isabel Clara Centeno Mediavilla, Delphine Fumey, Eva Gerhards, Iona M. S. Hamilton, Raymond Hill, Jean Huby, Patrick Klein, Domenico Lombardi, Thomas Millar, Miltiadis Moraitis, Ansa Norman Palmer, Nicola Robinson, François-Xavier Rouxel, Marta Silva Mendes, Peter van den Hul, Fritz Von Nordheim Nielsen, Michaël Zouridakis (zástupci: G. Vandersanden a L. Levi, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Po úvodním tvrzení, že Soud v napadeném rozsudku s navrhovateli jednal paušálně, aniž by zohlednil konkrétní situaci každého jednotlivého navrhovatele, a že své rozhodnutí založil na navrhovateli popíraném předpokladu, podle kterého může být legalita jejich zařazení do platových tříd posuzována teprve od okamžiku jejich jmenování, navrhovatelé na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňují dva důvody kasačního opravného prostředku.

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelé Soudu vytýkají, že neoprávněně došel k závěru, že čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu úředníků je v souladu s právem. V tomto ohledu uplatňují zaprvé porušení článku 10 dřívějšího služebního řádu Soudem, jelikož Soud údajně nahrazení platových tříd provedené v projednávané věci postavil na roveň „dílčí“ úpravě přechodných ustanovení směrem k nové struktuře služebních postupů, odůvodňující neuskutečnění nového projednání s Výborem pro služební řád, ačkoli následky, zejména finanční, tohoto nahrazení platových tříd na situaci dotyčných osob jsou údajně značné a plně odůvodňovaly projednání s uvedeným výborem.

Na podporu téhož důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelé zadruhé uplatňují porušení zásady nabytých práv. Podle nich na rozdíl od toho, co rozhodl Soud, rozhodnou otázkou v projednávané věci nebyla existence nabytého práva na jmenování, nýbrž nabytého práva na zařazení do určité platové třídy v případě jmenování. Ačkoli je nesporné, že oznámení o výběrovém řízení a zapsání na seznam vhodných kandidátů nezakládají nárok na přijetí, toto oznámení a zapsání nicméně pro účastníky výběrového řízení a a fortiori pro ty, kteří jsou zapsáni na seznamu úspěšných uchazečů, vytvářejí nárok na to, aby s nimi bylo zacházeno v souladu s oznámením o výběrovém řízení. Toto právo představuje rub povinnosti ze strany orgánu oprávněného ke jmenování dodržet rámec, který si stanovil v oznámení o výběrovém řízení a který odpovídá požadavkům na pracovní místa k obsazení a zájmu služby.

Zatřetí navrhovatelé tvrdí, že Soud porušil zásadu rovného zacházení tím, že činil rozdíl mezi úspěšnými uchazeči výběrových řízení jmenovanými přede dnem 1. května 2004 a těmi, kteří byli jmenováni po tomto datu, jelikož v každém případě hypotetická povaha jmenování úspěšných uchazečů údajně nepředstavuje zásah do jejich práva opírat se při skutečném přijetí o kritéria zařazení stanovená v oznámení o výběrovém řízení, a tudíž použitelná na přijímání všech úspěšných uchazečů tohoto výběrového řízení. Nadto Soud údajně nijak neprovedl přezkum případné odůvodněnosti rozdílného zacházení prováděného mezi oběma dotčenými kategoriemi úředníků.

Začtvrté navrhovatelé uplatňují porušení zásady legitimního očekávání, jakož i zkreslování důkazů Soudem. Spis předložený tomuto soudu totiž údajně obsahuje velké množství poznatků, které mohou potvrdit tezi, podle které navrhovatelé skutečně obdrželi konkrétní ujištění, co se týče jejich přijímání do platové třídy uvedené v oznámení o výběrovém řízení.

Zapáté a zašesté navrhovatelé konečně Soudu vytýkají, že se neřídil působností článků 5, 7 a 31 služebního řádu a v tomto ohledu rovněž porušil povinnost soudu Společenství uvést odůvodnění.

Svým druhým žalobním důvodem navrhovatelé mimoto napadený rozsudek zpochybňují v rozsahu, v němž zamítl žaloby podané proti rozhodnutím týkajícím se jejich jmenování z důvodu, že ačkoli žalovaná nesplnila svou povinnost předchozího informování, tento nedostatek nemůže sám o sobě způsobit protiprávnost napadených rozhodnutí. V tomto ohledu uplatňují porušení zásad řádné správy, řádné péče, transparentnosti, legitimního očekávání, dobré víry, rovného zacházení a ekvivalence mezi zaměstnáním a platovou třídou.