Věc C-561/07

Komise Evropských společenství

v.

Italská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Směrnice 2001/23/ES — Převod podniku — Zachování práv zaměstnanců — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že se neuplatní na převody podniků v ‚krizové situaci‘“

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 11. června 2009   I ‐ 4963

Shrnutí rozsudku

1. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Převody podniků – Zachování práv zaměstnanců – Směrnice 2001/23

   (Směrnice Rady 2001/23, čl. 3 odst. 1, 3 a 4)

2. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Převody podniků – Zachování práv zaměstnanců – Směrnice 2001/23

   (Směrnice Rady 2001/23, čl. 4 odst. 1)

3. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Převody podniků – Zachování práv zaměstnanců – Směrnice 2001/23

   [Směrnice Rady 2001/23, čl. 5 odst. 2 písm. a)]

4. Sociální politika – Sbližování právních předpisů – Převody podniků – Zachování práv zaměstnanců – Směrnice 2001/23

   (Směrnice Rady 2001/23, čl. 3 odst. 3, 4 a čl. 5 odst. 3)

1.  Článek 3 odst. 4 směrnice 2001/23 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů stanoví výjimku z použití odst. 1 a 3 téhož článku 3, které ukládají nabyvateli, aby po minimální dobu jednoho roku zachoval práva a povinnosti vyplývající převodci z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, jakož i pracovní podmínky sjednané v kolektivní smlouvě, a to až do dne rozvázání kolektivní smlouvy nebo skončení její platnosti nebo do vstupu v platnost nebo nabytí účinnosti jiné kolektivní smlouvy.

   Tato výjimka se týká nároků zaměstnanců na starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchody plynoucí ze systémů podnikového nebo mezipodnikového připojištění, existující mimo zákonné systémy sociálního zabezpečení. I vzhledem k obecnému cíli ochrany práv zaměstnanců v případě převodu podniku sledovanému uvedenou směrnicí musí být tato výjimka vykládána restriktivně. Z toho vyplývá, že z povinnosti převodu práv zaměstnanců mohou být vyloučeny pouze ty dávky poskytované mimo zákonné systémy sociálního zabezpečení, které jsou taxativně vymezeny v čl. 3 odst. 4 písm. a) směrnice 2001/23.

   Krom toho podle čl. 3 odst. 4 písm. b) směrnice 2001/23 platí, že i v případě, že členské státy této výjimky využijí, musí přijmout opatření nezbytná na ochranu zájmů zaměstnanců, pokud jde o jejich nabyté nebo nabývané nároky na starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchody plynoucí ze systémů důchodového připojištění uvedeného v písmenu a) téhož ustanovení.

   (viz body 29–32)

2.  Skutečnost, že je podnik prohlášen za podnik v krizové situaci ve smyslu vnitrostátní právní úpravy, neznamená vždy nutně změny stavu zaměstnanců ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/23 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů. Krom toho důvody pro propouštění se mohou podle vnitrostátních ustanovení použít pouze ve specifických případech krize podniku. Proto v řízení, v němž se konstatuje krizová situace podniku, nemusí být nutně a systematicky určována existence hospodářského, technického nebo organizačního důvodu, se kterým jsou spojeny změny stavu zaměstnanců ve smyslu čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice.

   (viz bod 36)

3.  Článek 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů tedy členským státům za určitých podmínek umožňuje neuplatnit některé záruky stanovené v článcích 3 a 4 uvedené směrnice na převod podniku, pokud je zahájeno úpadkové řízení, které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci.

   Soudní dvůr přitom v rámci řízení o předběžné otázce ohledně toho, zda je na převod podniku, který je předmětem takového řízení, kterým se konstatuje krizová situace, jaké je upraveno ve vnitrostátních předpisech, použitelná směrnice 77/187 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků, závodů nebo částí závodů, která předcházela směrnici 2001/23, rozhodl, že uvedené řízení je určeno k zachování činnosti podniku za účelem jeho dalšího převzetí, nezahrnuje soudní dohled ani opatření ke správě majetku podniku a nestanoví ani žádné pozastavení plateb. Mimo to se příslušný vnitrostátní orgán omezuje na prohlášení krizové situace podniku a toto konstatování umožňuje dotčenému podniku, aby dočasně využil možnost financování platů všech svých zaměstnanců nebo jejich části ze zvláštního fondu pro příspěvky v nezaměstnanosti.

   Vzhledem k těmto skutečnostem z toho vyplývá, že řízení, kterým se konstatuje krizová situace podniku, nelze považovat za řízení, které sleduje obdobný účel, jaký sleduje úpadkové řízení, o němž se hovoří v čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2001/23, ani za řízení, které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci, jak je uvedeno v témže článku. V řízení, kterým se konstatuje krizová situace, proto nejsou splněny podmínky použití uvedeného ustanovení.

   (viz body 38–40)

4.  Článek 5 odst. 3 směrnice 2001/23 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů opravňuje členské státy, aby upravily možnost změnit pracovní podmínky s cílem zachovat pracovní příležitosti tím, že zajistí přežití podniku, aniž by však zaměstnanci byli zbaveni práv, která jim zaručují články 3 a 4 směrnice 2001/23. Změna pracovních podmínek na základě čl. 5 odst. 3 směrnice 2001/23 nemůže představovat zvláštní výjimku ze záruky upravené v čl. 3 odst. 3 uvedené směrnice, která zajišťuje zachování pracovních podmínek sjednaných v kolektivní smlouvě po dobu alespoň jednoho roku po převodu. Vzhledem k tomu, že ustanovení směrnice musí být považována za kogentní v tom smyslu, že není dovoleno odchýlit se od nich způsobem, který by byl nevýhodný pro pracovníky, jsou tedy práva a povinnosti, které vyplývají pro převodce z kolektivní smlouvy platné ke dni převodu, ze zákona převedeny na nabyvatele v důsledku samotné skutečnosti převodu podniku. Z toho vyplývá, že změna pracovních podmínek, kterou umožňuje čl. 5 odst. 3 směrnice 2001/23, předpokládá, že se převod práv zaměstnanců na nabyvatele již uskutečnil.

   (viz body 44, 46)