Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 15. ledna 2009 – Komise v. Itálie

(Věc C‑539/07)

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 2002/22/ES – Článek 26 odst. 3 – Jednotné evropské číslo tísňového volání – Údaj o tom, kde se volající nachází – Zpřístupnění orgánům, které zasahují v případě tísňové situace – Neprovedení ve stanovené lhůtě“

1.                     Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, který je třeba vzít v úvahu – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku (Článek 226 ES) (viz bod 9)

2.                     Členské státy – Povinnosti – Provedení směrnic – Nesplnění povinnosti – Odůvodnění vycházející z vnitrostátního právního řádu – Nepřípustnost (Článek 226 ES) (viz bod 11)

Předmět

Nesplnění povinnosti státem – Nepřijetí předpisů nezbytných k dosažení souladu s čl. 26 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367) ve stanovené lhůtě

Výrok

1)

Italská republika tím, že u všech volání na jednotné evropské číslo tísňového volání „112“ nezpřístupnila orgánům, které zasahují v případě tísňové situace, údaj o tom, kde se volající nachází, pokud to bylo technicky proveditelné, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 26 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě).

2)

Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.