Věc C-520/07 P

Komise Evropských společenství

v.

MTU Friedrichshafen GmbH

„Kasační opravný prostředek — Podpora na restrukturalizaci — Rozhodnutí nařizující navrácení podpory neslučitelné se společným trhem — Článek 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 — Solidární odpovědnost“

Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak přednesené dne 19. února 2009   I ‐ 8557

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. září 2009   I ‐ 8573

Shrnutí rozsudku

Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým je podpora shledána neslučitelnou se společným trhem a je nařízeno její vrácení – Možnost Komise založit napadené rozhodnutí na dostupných informacích

(Článek 88 odst. 2 ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1)

Článek 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 týkajícího se použití článku 88 ES pověřuje Komisi v případě, že konstatuje, že podpory byly stanoveny nebo změněny, aniž by byly oznámeny, přijmout rozhodnutí vyslovující se k jejich slučitelnosti nebo neslučitelnosti se společným trhem na základě dostupných informací, pokud se jedná o případ členského státu, který tím, že neplní svou povinnost spolupracovat, jí neposkytl informace, jež mu nařídila oznámit. Mimoto toto rozhodnutí případně může, za podmínek stanovených v článku 14 uvedeného nařízení, vyžadovat vrácení již vyplacené částky podpory.

Tato možnost, kterou Komise má, však nemůže být vykládána tak, že Komisi zcela zbavuje povinnosti zakládat svá rozhodnutí na poznatcích majících určitou spolehlivost a soudržnost, které mohou podpořit závěry, ke kterým dochází. Komise má přinejmenším povinnost ujistit se o tom, že informace, které má k dispozici, byť neúplné a útržkovité, představují dostačující základ pro závěr, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu.

Takové úvahy platí tím spíše, když Komise nařídí navrácení podpory od jejího příjemce, jelikož takové navrácení má za cíl právě odstranit narušení hospodářské soutěže zapříčiněné zjištěným soutěžním zvýhodněním, a obnovit tak stav před vyplacením podpory.

Komise se tedy nemůže domnívat, že podnik získal výhodu, jež zakládá státní podporu, tím, že se opře pouze o záporný předpoklad, založený na neexistenci informací umožňujících dojít k opačnému závěru, nejsou-li jiné poznatky, které mohou pozitivně prokázat existenci takové výhody.

(viz body 54–58)