—

za Exportslachterij J. Gosschalk & Zoon BV K. Defaresem a S. M. Goossensem, advocaten,

—

za nizozemskou vládu C. M. Wissels, D. J. M. de Gravem a M. de Mol, jako zmocněnci,

—

za Komisi Evropských společenství F. Erlbacherem a M. van Heezik, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 nařízení Komise (ES) č. 2777/2000 ze dne 18. prosince 2000 o přijetí mimořádných opatření na podporu trhu s hovězím masem (Úř. věst. L 321, s. 47, citace z uvedeného nařízení použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), ve znění nařízení Komise (ES) č. 111/2001 ze dne (Úř. věst. L 19, s. 11, dále jen „nařízení č. 2777/2000“), platnosti uvedeného čl. 2 odst. 2, jakož i výkladu čl. 5 odst. 4 druhého pododstavce směrnice Rady 85/73/EHS ze dne o financování veterinárních inspekcí a kontrol ve smyslu směrnic 89/662/EHS, 90/425/EHS, 90/675/EHS a 91/496/EHS (Úř. věst. L 32, s. 14; Zvl. vyd. 03/09, s. 214), pozměněné a kodifikované směrnicí Rady 96/43/ES ze dne (Úř. věst. L 162, s. 1; Zvl. vyd. 3/19, s. 212, dále jen „směrnice 85/73“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi podnikem Exportslachterij J. Gosschalk & Zoon BV (dále jen „Gosschalk“) a Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit (nizozemský ministr zemědělství, péče o přírodu a kvality potravin) ohledně financování testů na přítomnost bovinní spongiformní encefalopatie (dále jen „BSE“), prováděných od května do prosince 2001 na skotu straším než 30 měsíců nacházejícím se v podniku Gosschalk.

3

Příloha I kapitola VI směrnice Rady 64/433/EHS o hygienických podmínkách produkce čerstvého masa a jeho uvádění na trh (Úř. věst. 1964, 121, s. 2012; Zvl. vyd. 03/01, s. 34), ve znění směrnice Rady 95/23/ES ze dne 22. června 1995 (Úř. věst. L 243, s. 7, dále jen „směrnice 64/433“, pokud jde o prohlídku „ante mortem“, stanoví:

„[…]

[…]“

4

Článek 1 směrnice 85/73 stanoví:

„Členské státy podle přílohy A zajistí, aby byl vybírán poplatek Společenství k úhradě nákladů souvisejících s prohlídkami a kontrolami produktů uvedených v této příloze, a to včetně poplatků, které se týkají zajištění ochrany zvířat na jatkách podle požadavků směrnice 93/119/EHS.“

5

Článek 4 směrnice 85/73 stanoví:

„1.   Až do přijetí ustanovení o poplatcích Společenství zajistí členské státy financování prohlídek a kontrol, na něž se nevztahují ustanovení článků 1, 2 a 3.

2.   Pro účely odstavce 1 mohou členské státy vybírat vnitrostátní poplatky v souladu se zásadami stanovenými pro poplatky Společenství.“

6

Článek 5 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Poplatky Společenství se stanoví v takové výši, která pokrývá náklady příslušných orgánů, pokud jde o:

u prohlídek a kontrol podle článků 1, 2 a 3.

2.   Je zakázána přímá i nepřímá refundace poplatků stanovených v této směrnici. Pokud však členské státy použijí způsob průměrných paušálních poplatků stanovených v přílohách A, B a C, nepovažuje se to, při hodnocení jednotlivých případů, za nepřímou refundaci.

3.   Členské státy mohou vybírat poplatky vyšší, než jsou poplatky Společenství, pokud celková částka poplatku nepřekračuje skutečné náklady na prohlídku.

4.   […]

Tato směrnice nebrání členským státům v ukládání poplatků za tlumení nákaz zvířat a enzootických chorob.“

7

Podle přílohy A kapitoly 1 směrnice 85/73, která se vztahuje na poplatky za maso ve smyslu směrnic 64/433/EHS, 71/118/EHS, 91/495/EHS a 92/45/EHS:

„Poplatek uvedený v článku 1 se stanoví podle čl. 5 odst. 1 takto:

[…]“

8

Rozhodnutí Komise 98/272/ES ze dne 23. dubna 1998 o epidemiologickém sledování přenosné spongiformní encefalopatie a pozměňující rozhodnutí 94/474/ES (Úř. věst. L 122, s. 59, citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem) členským státům zejména uložilo povinnost provádět za podmínek stanovených v jeho příloze roční program sledování, který má poukázat na nové případy nemocných zvířat.

9

Rozhodnutí 98/272, ve znění rozhodnutí Komise 2000/374/ES ze dne 5. června 2000, ve své příloze IV A uvádí všechny tři testy, které se vyznačují výbornou citlivostí a specifičností k testování přenosné spongiformní encefalopatie u zvířat v klinickém stadiu nemoci.

10

Metody schválené pro účely zmíněného testování podle uvedené přílohy jsou následující:

11

Podle rozhodnutí Komise 2001/8/ES ze dne 29. prosince 2000 pozměňujícího rozhodnutí 2000/764/ES o testování skotu na přítomnost bovinní spongiformní encefalopatie a provádějícího přílohu IV rozhodnutí 98/272/ES (Úř. věst. 2001, L 2, s. 28 a oprava 2001 Úř. věst. L 31, s. 23), použitelného od , se test CEA uvedený příloze IV A bodě 3 rozhodnutí 98/272 nazývá „Bio-Rad“ a ve francouzské verzi se uvedená příloha IV A stala přílohou IVa tohoto rozhodnutí.

12

Článek 38 nařízení Rady (ES) č. 1254/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 160, s. 21; Zvl. vyd. 03/25, s. 339) stanoví:

„1.   Pokud je na trhu Společenství zjištěn podstatný nárůst nebo pokles cen a je pravděpodobné, že tato situace bude pokračovat, a je-li tím trh narušen nebo hrozí-li, že bude narušen, mohou být přijata nezbytná opatření.

2.   Komise postupem podle článku 43 stanoví prováděcí pravidla k tomuto článku.“

13

Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 03/25, s. 414) stanoví:

„[…]

2.   Záruční sekce [Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu] financuje:

[…]

[…]“

14

Podle článku 3 nařízení č. 1258/1999:

„[…]

2.   Podle čl. 1 odst. 2 písm. d) jsou financována veterinární a rostlinolékařská opatření prováděná podle předpisů Společenství.

[…]“

15

Rozhodnutí Komise 2000/764/ES ze dne 29. listopadu 2000 o testování skotu na přítomnost bovinní spongiformní encefalopatie a o změně rozhodnutí 98/272 (Úř. věst. L 305, s. 35, citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), ve znění rozhodnutí Komise 2001/8/ES ve svém článku 1 stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby byl veškerý skot starší 30 měsíců:

od 1. ledna 2001 vyšetřen jedním ze zrychlených testů uvedených v příloze IVa rozhodnutí 98/272 […].

Ustanovení tohoto odstavce se použijí rovněž na zvířata uvedená v prvním pododstavci, která mají být zlikvidována podle nařízení […] č. 2777/2000.

2.   Členské státy zajistí, aby skot starší [30] měsíců, uhynulý v zemědělském zařízení nebo během přepravy, ale neporažený pro lidskou spotřebu, byl od 1. ledna 2001 vyšetřen v souladu s ustanoveními přílohy I části A rozhodnutí 98/272 […].

3.   Členské státy zajistí, aby veškerý skot starší [30] měsíců, který je určený k běžné porážce pro lidskou spotřebu, byl vyšetřen jedním ze schválených zrychlených testů uvedených v příloze IV[a] rozhodnutí 98/272 […], a to nejpozději od 1. července 2001.

[…]“

16

Rozhodnutí 2000/764 bylo s účinností od 1. července 2001 zrušeno nařízením Komise (ES) č. 1248/2001 ze dne , kterým se mění přílohy III, X a XI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, pokud jde o epizootologický dozor a testování na přenosné spongiformní encefalopatie (Úř. věst. L 173, s 12; Zvl. vyd. 03/32, s. 289).

17

Článek 12 rozhodnutí Komise 2000/773/ES ze dne 30. listopadu 2000, kterým se schvalují programy dohledu nad BSE předložené členskými státy pro rok 2001 a kterými se stanoví výše finančního příspěvku Společenství (Úř. věst. L 308, s. 35, citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), schválil program předložený Nizozemským královstvím a stanovil výši finančního příspěvku Společenství pro tento členský stát maximálně na 1260000 eur.

18

Článek 17 rozhodnutí 2000/773 stanoví:

„Finanční příspěvek Společenství zahrnuje kromě opatření stanovených v programech schválených ve článcích 2 až 16, testy uskutečněné v souladu s čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764 […] za podmínky, že členský stát, který je uskuteční, předloží Komisi nejpozději do 15. června 2001 pozměněný program.“

19

Článek 18 rozhodnutí 2000/773 stanoví:

„Finanční příspěvek Společenství na programy schválené v článcích 2 až 16 je stanoven na 100 % nákupní ceny [bez daně z přidané hodnoty (dále jen ‚DPH‘)] testovacích zařízení a diagnostických činidel, do maximální částky 30 eur za test pro testy uskutečněné od 1. ledna do 30. června 2001 na zvířatech uvedených v čl. 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí […] 2000/764 […].“

20

První až třetí bod odůvodnění nařízení č. 2777/2000 uvádí:

21

Podle článku 2 nařízení č. 2777/2000:

„1.   Maso pocházející ze skotu staršího [30] měsíců poraženého na území Společenství po 1. lednu 2001 může být uvolněno pro lidskou spotřebu na území Společenství nebo pro vývoz do třetích zemí pouze v případě, že bylo jedním ze schválených zrychlených testů uvedených v příloze [IVa] rozhodnutí 98/272 […] negativně testováno na přítomnost [BSE].

2.   Společenství se podílí na financování testů uvedených v odstavci 1. Finanční příspěvek Společenství činí 100 % nákupní ceny (bez DPH) testovacích zařízení a diagnostických činidel, do maximální částky 15 eur za test pro testy na zvířatech poražených před vstupem v platnost povinných programů testování podle čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764 […] a v každém případě před 1. červencem 2001.

Tento příspěvek Společenství se nevztahuje na testy provedené na:

Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby vyloučily jakoukoli dvojí platbu z rozpočtu Společenství.“

22

Článek 3 nařízení č. 2777/2000 stanoví:

„1.   Členský stát odkoupí každé zvíře starší [30] měsíců od všech producentů nebo jím zmocněných osob za účelem poražení a úplné likvidace, aniž by bylo podrobeno testu uvedenému v čl. 2 odst. 1.

[…]

4.   Členským státům, které mohou Komisi dostatečně prokázat, že disponují dostatečnou kapacitou k tomu, aby testům uvedeným v čl. 2 odst. 1 podrobily běžnou produkci zvířat starších [30] měsíců určených k porážce, může Komise v souladu s postupy stanovenými v článku 43 nařízení […] č. 1254/1999 povolit přerušit uplatňování režimu odkupu stanoveného v odstavci 1, s výjimkou případu přijetí rozhodnutí uvedeného v odstavci 3.

[…]“

23

Nařízení č. 2777/2000 bylo podle svého článku 11 použitelné od 1. ledna 2001 do .

24

Komise na základě čl. 3 odst. 4 nařízení č. 2777/2000 přijala rozhodnutí 2001/3/ES ze dne 3. ledna 2001, kterým se stanoví zvláštní opatření v odvětví hovězího masa, co se týče Dánska a Nizozemska na základě nařízení č. 2777/2000 (Úř. věst. L 1, s. 23, citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem), podle kterého:

„[…] je Nizozemsku povoleno přerušit uplatňování režimu odkupu stanoveného nařízením […] č. 2777/2000.“

25

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle čl. 68 odst. 1 zákona ze dne 26. března 1920 o veterinární kontrole prováděné státem [Wet van , houdende bepalingen tot regeling van het Veeartsenijkundig Staatstoezicht (dále jen „zákon o veterinární kontrole“)], ve znění použitelném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, je zakázáno vyvážet čerstvé maso nebo se o jeho vývoz pokoušet nebo jej dávat k přepravě za účelem jeho vývozu, pokud zásilka není v souladu s předpisy vydanými ministrem opatřena jedním nebo vícero označeními nebo doklady, učiněnými nebo vydanými v důsledku šetření uskutečněného na základě rozhodnutí státních orgánů a dosvědčujícími, že byly splněny ministrem stanovené požadavky pro vývoz.

26

Podle článku 73 tohoto zákona jsou při šetření uskutečněného orgány podle článků 68 a 69 uvedeného zákona náklady hrazeny podle ministrem stanoveného sazebníku.

27

Požadavky uvedené v čl. 68 odst. 1 zákona o veterinární kontrole jsou stanoveny v nařízení z roku 1985 o vývozu čerstvého masa a přípravků z masa (Regeling uitvoer vers vlees en vleesbereidingen 1985). Toto nařízení bylo dne 21. prosince 2000 změněno pro účely provedení rozhodnutí 2000/764.

28

Článek 2 odst. 1 písm. y) tohoto nařízení stanoví, že maso nesmí pocházet ze skotu staršího 30 měsíců, který nebyl testován schváleným testem na přítomnost BSE nebo u kterého byl výsledek testu pozitivní.

29

Důvodová zpráva ke změně uvedené v bodě 27 tohoto rozsudku, pokud jde o nařízení č. 2777/2000, uvádí:

„Skutečnost, že Nizozemsko disponuje dostatečnou kapacitou k provedení testů, má za důsledek, že se na Nizozemsko nevztahuje nařízení Evropské komise, kterým byla přijata výjimečná opatření na podporu trhu s hovězím masem. Toto nařízení stanoví v zásadě povinný odkup všeho skotu staršího 30 měsíců, který nebyl podroben testování na přítomnost BSE. Jelikož Nizozemsko má konkrétně kapacitu podrobit veškerý skot starší 30 měsíců uvedenému testu, neexistuje žádný důvod, aby byl veškerý netestovaný skot odkupován.“

30

Sazby náhrady uvedené v článku 73 zákona o veterinární kontrole jsou obsaženy v nařízení o sazbách za inspekci masa a přípravků z masa z roku 1993 (Regeling tarieven keuring vlees en vleesprodukten 1993).

31

Z vyjádření předložených nizozemskou vládou vyplývá, že při uplatňování této právní úpravy v období od 1. ledna do 1. dubna 2001, byly náklady na testování na přítomnost BSE, s výhradou účasti Společenství na financování testovacích zařízení a diagnostických činidel do maximální výše 15 eur na test, v plné výši hrazeny vnitrostátními orgány. Od byl za testy na BSE vybírán poplatek podle sazby stanovené na 70 NLG (31,76 eur) za zvíře, a to podle článku 3b nařízení o sazbách za inspekci masa a přípravků z masa. Od byly náklady na požadované testy zcela přeneseny na hospodářské subjekty. Celkové náklady na jeden zrychlený test na přítomnost BSE dosahovaly v průměru 198,35 NLG (90 eur) na zvíře. Tato částky zahrnuje náklady na materiál, odběr a převoz vzorků, jakož i provedení testů.

32

Od května do prosince 2001 provedl Rijksdienst voor de Keuring van Vee en Vlees (vnitrostátní inspekční orgán chovných zvířat a masa) v rámci prohlídky masa určeného k vývozu řadu zrychlených testů na přítomnost BSE na skotu starším 30 měsíců nacházejícím se v podniku Gosschalk.

33

Fakturami zaslanými podniku Gosschalk v období od února do dubna 2002 požadovaly nizozemské orgány od tohoto podniku zaplacení poplatku 31,76 eur za test na přítomnost BSE v celkové částce 1681279,12 eura, z čehož se částka ve výši 92675,68 eura vztahovala na testy uskutečněné v průběhu měsíce května a června 2001.

34

Gosschalk proti těmto fakturám podal stížnosti, které byly zamítnuty. V rámci žaloby podané v návaznosti na to u Rechtbank Zutphen byly tyto stížnosti prohlášeny za nepřípustné, jelikož měl tento soud za to, že uvedené faktury nepředstavují správní rozhodnutí, která mohou být předmětem žaloby.

35

V květnu 2004 podal Gosschalk proti rozhodnutí Rechtbank Zutphen opravný prostředek k Raad van State, která rozhodnutím ze dne 3. listopadu 2004 prohlásila opravný prostředek za opodstatněný, zrušila napadený rozsudek a vrátila věc Rechtbank Zutphen. Rechtbank Zutphen rozhodnutím ze dne prohlásil žalobu podniku Gosschalk za neopodstatněnou a zamítl jeho návrh na náhradu škody.

36

Gosschalk proti tomuto posledně uvedenému rozhodnutí podal opravný prostředek k Raad van State, která se rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru, pokud jde o testy na přítomnost BSE uskutečněné v průběhu měsíce května a června 2001, první až čtvrtou předběžnou otázku a, pokud jde o testy provedené během období od 1. května do 31. prosince 2001, pátou otázku, přičemž tyto otázky zněly takto:

37

Podstatou první otázky překládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na testy na přítomnost BSE, které byly v průběhu května a června 2001 na základě vnitrostátní právní úpravy, kterou byl proveden čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764, povinně prováděny v Nizozemsku na veškerém skotu starším 30 měsíců určeném k běžné porážce pro lidskou spotřebu.

38

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jak článek 1 rozhodnutí 2000/764, tak článek 2 nařízení č. 2777/2000 identifikují zrychlené testy schválené pro účely testování na přítomnost BSE, jako jsou testy zmíněné v příloze IVa rozhodnutí 98/272, a to testy „Prionics Check“, „Enfer“ a „Bio-Rad“. Technicky se tudíž jedná o stejné testy.

39

Pokud jde o rozsah povinnosti provádět tyto testy, je třeba jednak uvést, že z čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764, přijatého dne 29. listopadu 2000 a použitelného od , vyplývá, že členské státy mají zajistit, aby byl veškerý skot starší 30 měsíců určený k lidské spotřebě nejpozději od podrobován jednomu z uvedených testů.

40

Nařízení č. 2777/2000 přijaté dne 18. prosince 2000 a použitelné rovněž ode dne dále členským státům, pokud disponují nezbytnou technickou kapacitou a prostředky, přiznává možnost buď podrobit testu na přítomnost BSE běžnou produkci skotu splňujícího stanovenou podmínku věku určeného pro porážku, nebo zavést smíšený systém kombinující režim zvláštního odkupu vedoucího k likvidaci zvířat s, v rozsahu jejich možností, testováním, které, byl-li výsledek testů negativní, umožní uvedení masa na trh.

41

Z ustanovení uvedeného nařízení vyplývá, že ačkoli je pravda, že s cílem přispět k vyvážení trhu s hovězím masem a zvýšit důvěru spotřebitelů, byl členským státům ponechán výběr, pokud jde o volbu režimu uplatňovaného během období odpovídajícímu květnu a červnu 2001, nic to nemění na tom, že nezávisle na vybraném systému musela být veškerá zvířata, jejichž maso bylo určeno pro lidskou spotřebu, povinně podrobena testu na přítomnost BSE.

42

Pro účely určení, zda testy povinně prováděné v Nizozemsku během uvedeného období představují testy ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000, je tudíž nepodstatné, že povinnost provádět testy byla uložena vnitrostátním zákonodárcem, který rozhodl, že bude ke dni 1. lednu 2001 uplatňovat čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764, jelikož bylo dotčenému členskému státu povoleno, aby uplatňování zvláštního režimu odkupu podle čl. 3 odst. 4 nařízení č. 2777/2000 přerušil, nebo že tato povinnost vyplývá z čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení uplatňovaného v členském státě, který vzhledem k tomu, že nedisponuje dostatečnou kapacitou k tomu, aby všechna zvířata byla podrobena testu, uplatnil rovněž uvedený režim odkupu, jelikož pro spotřebu může být uvolněno pouze maso, u něhož byl výsledek jednoho ze tří schválených testů negativní, ani že tyto tři testy byly technicky stejné.

43

V důsledku toho je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na testy na přítomnost BSE, které byly v průběhu května a června 2001 povinně prováděny v Nizozemsku na veškerém mase pocházejícím ze skotu staršího 30 měsíců poraženého pro lidskou spotřebu.

44

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, pro účely stanovení komu přísluší financování testů na přítomnost BSE, zda čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že zákaz uvádění na trh masa skotu staršího 30 měsíců, jež bylo pozitivně testováno na přítomnost BSE, který tento článek zavedl od 1. ledna 2001, představuje intervenci zaměřenou na stabilizaci trhu s hovězím masem ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1258/1999 nebo spíše zvláštní veterinární opatření ve smyslu tohoto čl. 1 odst. 2 písm. d) anebo intervenci a veterinární opatření zároveň. V případě, že by uvedené ustanovení zavádělo intervenci, klade předkládající soud rovněž otázku ohledně platnosti čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2777/2000 v rozsahu, v němž stanoví, že Společenství financuje pouze část nákladů na testy.

45

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že tyto otázky jsou položeny s ohledem na výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, ve kterém Soudní dvůr rozhodl, že všechna opatření Společenství na podporu zaměřená na stabilizaci trhu s hovězím masem mají být financována výhradně Společenstvím.

46

Je třeba bez dalšího konstatovat, že nařízení č. 2777/2000 bylo přijato Komisí na základě článku 38 nařízení č. 1254/1999, jehož odst. 2 Komisi opravňuje k přijetí, na základě postupu projednávání ve výboru stanoveném v článku 43 tohoto nařízení, prováděcích pravidel nezbytných ke stabilizaci trhu s hovězím masem.

47

Nařízení č. 2777/2000 stanovuje několik opatření směřujících k dosažení rychlého zlepšení na trhu s hovězím masem, který se koncem roku 2000 nacházel v hluboké krizi způsobené ztrátou důvěry spotřebitelů.

48

Z prvního bodu odůvodnění nařízení č. 2777/2000 zaprvé vyplývá, že aby se předešlo nadbytečnému množství hovězího masa na trhu, zavedlo toto nařízení na základě čl. 38 odst. 1 nařízení č. 1254/1999 mimořádné opatření na podporu trhu s hovězím masem pro účely vyvážení tohoto trhu.

49

Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 totiž členské státy byly za určitých podmínek povinny odkoupit každé zvíře od všech producentů za účelem poražení a úplné likvidace, aniž by bylo podrobeno testu na přítomnost BSE, s výjimkou zvířat uvedených v čl. 1 odst. 1 první odrážce rozhodnutí 2000/764, podrobených v každém případě takovému testu. Z článku 1 odst. 1 druhého pododstavce rozhodnutí 2000/764 nicméně vyplývá, že pokud zvířata určená k likvidaci splňovala podmínku věku, musela být rovněž podrobena testu.

50

Ze znění čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 zadruhé vyplývá, že datum, od kterého muselo být maso pocházející ze skotu staršího 30 měsíců poraženého na území Společenství pro účely uvolnění pro lidskou spotřebu na území Společenství nebo vývozu do třetích zemí negativně testováno na přítomnost BSE jedním ze schválených zrychlených testů, bylo stanoveno na 1. ledna 2001.

51

Z třetího bodu odůvodnění nařízení č. 2777/2000 zatřetí vyplývá, že v dotčeném období, a to od 1. ledna do 30. června 2001, pro účely podpory dobrovolného testování, jakožto alternativě k režimu odkupu členským státem, stanovil čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení příspěvky Společenství na testy na přítomnost BSE, přičemž finanční účast byla stanovena na 100 % nákladů bez DPH na nákup testovacích zařízení a diagnostických činidel, a to do maximální výše 15 eur na test.

52

Začtvrté, čl. 3 odst. 4 nařízení č. 2777/2000 s ohledem na jeden z cílů tohoto článku, a to že pro lidskou spotřebu může být od 1. ledna 2001 uvolněno pouze maso pocházející ze skotu staršího 30 měsíců, které bylo negativně testováno na přítomnost BSE, stanovil pro členské státy, jež disponují dostatečnou kapacitou k podrobení běžné produkce zvířat starších 30 měsíců určených pro porážku testům, možnost přerušit uplatňování zvláštního režimu nákupu stanoveného v uvedeném čl. 3 odst. 1.

53

Je třeba nicméně dodat, že skutečnost, že nařízení č. 2777/2000 bylo přijato na základě čl. 38 odst. 1 nařízení č. 1254/1999, neznamená, že všechna opatření, která stanoví, představují intervence zaměřené na stabilizaci zemědělských trhů ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1258/1999, a to v projednávané věci trhu s hovězím masem.

54

První bod odůvodnění nařízení č. 2777/2000 totiž jednak odkazuje na čl. 38 odst. 1 nařízení č. 1254/1999 pouze tehdy, pokud jde o zavedení režimu zvláštního odkupu následovaného likvidací zvířat.

55

Dále z druhého bodu odůvodnění nařízení č. 2777/2000, jakož i z článku 2 tohoto nařízení vyplývá, že stahování zvířat z trhu uvedené zmíněným režimem zvláštního odkupu mělo být prováděno v kombinaci se zvláštními pravidly týkajícími se testování na přítomnost BSE stanovenými rozhodnutím 2000/764 a s metodami schválenými pro účely testování stanovenými rozhodnutím 98/272.

56

Krom toho je třeba připomenout, že pro účely dohledu nad BSE a její eradikace ve Společenství stanovilo rozhodnutí 2000/764 přijaté, jak vyplývá z jeho právních východisek, zejména na základě směrnice Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu (Úř. věst. L 395, s. 13; Zvl. vyd. 03/09, s. 214), že bude skot starší 30 měsíců v roce 2001 podrobován zrychleným testům zmíněným v příloze IVa rozhodnutí 98/272, a to ve dvou fázích během určitého období.

57

Na základě čl. 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2000/764 se tak první fáze, počínající dne 1. ledna 2001, týkala všeho skotu, který dosáhl věku 30 měsíců a podléhal zvláštní naléhavé porážce, včetně skotu, který měl být zlikvidován podle nařízení č. 2777/2000 nebo který vykazoval klinické příznaky při porážce, jakož i náhodného vzorku skotu uhynulého na statku.

58

Druhá fáze, která měla být zahájena v zásadě nejpozději dne 1. července 2001, se podle čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764 týkala všeho skotu, který rovněž splňoval podmínku věku a který byl určený k běžné porážce pro lidskou spotřebu.

59

V důsledku toho čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 ke dni 1. ledna 2001 pouze uvedl datum, jež bylo rozhodnutím č. 2000/764 stanoveno na a od nějž má veškerý skot starší 30 měsíců a poražený ve Společenství pro lidskou spotřebu podléhat jednomu z testů na přítomnost BSE uvedených v příloze IVa rozhodnutí 98/272, přičemž k uvedení na trh mohlo být uvolněno pouze maso, které bylo uvedenými testy testováno negativně.

60

Z toho vyplývá, že povinnost podrobit skot testům na přítomnost BSE představuje veterinární opatření, které je součástí programů eradikace a dohledu nad touto nákazou. Pokud jde o takové opatření, je financování Společenství na základě čl. 3 odst. 2 nařízení č. 1258/1999 přiznáno podle čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení.

61

Za těchto podmínek není nezbytné zkoumat, zda je čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2777/2000 v rozsahu, v němž stanoví, že Společenství financuje pouze část nákladů na testy na přítomnost BSE, neplatný, jelikož by byl v rozporu s nařízením č. 1254/1999.

62

S ohledem na předcházející je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět, že čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 musí být vykládán v tom smyslu, že zákaz uvádění na trh masa skotu staršího 30 měsíců, jež bylo pozitivně testováno na přítomnost BSE, který tento článek zavedl od 1. ledna 2001, představuje veterinární opatření ve smyslu č. 1 odst. 2 nařízení č.1258/1999, které je součástí programů eradikace a dohledu nad BSE.

63

Podstatou čtvrté a páté otázky předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2777/2000, jakož i článek 4 a čl. 5 odst. 4 druhý pododstavec směrnice 85/73 musejí být vykládány v tom smyslu, že členské státy mohou přenést náklady na provedení testů na přítomnost BSE na hospodářské subjekty tím, že jim uloží poplatek, a v případě kladné odpovědi, podle jakých kritérií.

64

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že rozhodnutí 2000/773 pro rok 2001 stanovilo finanční účast Společenství na programech dohledu nad BSE prováděných členskými státy. Pokud jde jednak o zvířata zmíněná v čl. 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2000/764, a to o zvířata podléhající zvláštní naléhavé porážce, zvířata, která měla být zlikvidována podle nařízení č. 2777/2000, zvířata, která vykazovala klinické příznaky při porážce, jakož i o zvířata uhynulá na statku a podléhající náhodnému vzorku, článek 18 rozhodnutí 2000/773 stanovil výši příspěvku za test na 100 % nákupní ceny, bez DPH, testovacích zařízení a diagnostických činidel, a to do maximální částky 30 eur.

65

Článek 17 rozhodnutí 2000/773 dále zakotvuje zásadu účasti Společenství na financování testů učiněných podle čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764, a to na skotu starším 30 měsíců určeném k běžné porážce pro lidskou spotřebu, aniž by nicméně stanovil výši této účasti Společenství.

66

Z článku 2 nařízení č. 2777/2000 krom toho vyplývá, že Společenství mělo až do vstupu v platnost povinného programu testování stanoveného v čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764 a v každém případě před 1. červencem 2001 platit příspěvek představující 100 % nákladů, bez DPH, na zakoupení testovacích zařízení a diagnostických činidel na zvířatech určených pro lidskou spotřebu, a to do maximální částky 15 eur za test.

67

Ze znění článků 17 a 18 rozhodnutí 2000/773, jakož i ze znění článku 2 nařízení č. 2777/2000 tudíž vyplývá, že se tyto články omezují na zakotvení zásady příspěvků Společenství na náklady související s testy, přičemž poslední dva z těchto článků mimo jiné zmiňují produkty, na které se příspěvky vztahují, včetně uvedení maximální výše, která má být vyplacena v závislosti na zvířatech, jež mají být podrobena testům. Naproti tomu tyto texty nijak neuvádějí, jakým způsobem mají být financovány nepokryté náklady, ani neurčují, kdo má být nakonec odpovědný za zaplacení těchto nákladů.

68

V tomto ohledu je třeba uvést, že směrnice 85/73 stanovila harmonizovaná pravidla financování hygienických prohlídek a kontrol zvířat a produktů živočišného původu uskutečňovaných veterináři s cílem zaručit jak veřejné zdraví, tak zdraví zvířat. Podle článku 1 této směrnice členské státy podle pravidel stanovených v příloze A této směrnice zajistí vybírání poplatku Společenství za náklady související s prohlídkami a kontrolami produktů určených k lidské spotřebě zmíněnými v uvedené příloze.

69

Poplatky za čerstvé maso spadající konkrétně do působnosti směrnice 64/433 jsou uvedeny v první kapitole přílohy A směrnice 85/73. Pokud jde o hovězí maso, členské státy vybírají za prohlídky související s porážením poplatky v paušální výši 4,5 eura za zvíře, pokud jde o dospělý skot, a 2,5 eura za zvíře za mladá zvířata.

70

Nicméně je třeba konstatovat, že ačkoli je pravda, že příloha I kapitola VI bod 27 písm. a) směrnice 64/433 stanoví, že hygienická prohlídka „ante mortem“ musí umožnit určit, jsou-li zvířata nakažena nějakou chorobou přenosnou na člověka nebo na zvířata, či mají-li příznaky nebo nacházejí-li se ve stavu, který vyvolává opodstatněné obavy z výskytu takové choroby, nic to nemění na tom, že BSE nefiguruje mezi nemocemi uvedenými v článku 5 této směrnice, k jejichž odhalení směřují veterinární prohlídky a kontroly skotu.

71

Z toho vyplývá, že náklady související s testováním na přítomnost BSE nespadají do přílohy A směrnice 85/73 týkající se poplatků Společenství za prohlídky souvisejícími s porážením. V důsledku toho, jelikož částka, která má být zaplacena za tyto testy, není předmětem harmonizace, lze tuto částku v každém členském státě stanovit podle provozních nákladů souvisejících s jejich prováděním.

72

Článek 4 odst. 1 směrnice 85/73 totiž jednak stanoví, že členské státy až do přijetí ustanovení o poplatcích Společenství zajistí financování prohlídek a kontrol, na něž se nevztahuje zejména článek 1 této směrnice.

73

Podle svého čl. 5 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 85/73 dále členským státům nebrání v ukládání poplatků za tlumení nákaz zvířat a enzootických chorob.

74

Jak ze znění, tak ze systematiky ustanovení směrnice 85/73 vyplývá, že do článku 4 této směrnice spadají poplatky stanovené členskými státy jakožto vnitrostátní poplatky na základě hygienických prohlídek a kontrol, které souvisejíce s porážkami zvířat určených pro lidskou spotřebu, v projednávané věci skotu, odpovídají zkouškám prostřednictvím takových testů, jako je test na BSE, které nejsou stanoveny směrnicí 64/433, zatímco poplatky, které spadají do čl. 5 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 85/73, jsou poplatky vybírané členskými státy v rámci tlumení nákaz zvířat a enzootických chorob mimo porážení.

75

Ve věci v původním řízení, pokud jde o testy na přítomnost BSE, jejichž provádění je povinné podle čl. 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2000/764, je třeba konstatovat, že ačkoli jsou tyto testy prováděny při porážce, je jejich cílem potvrdit, že je skot patřící k určitým rizikovým skupinám touto nemocí kontaminován a jeho maso není určeno k lidské spotřebě. Vzhledem k tomu, že poplatky, které členské státy mohou stanovit k financování takových testů, přispívají k tlumení nákaz zvířat, spadají tudíž do čl. 5 odst. 4 druhého pododstavce směrnice 85/73.

76

Naopak testy na přítomnost BSE stanovené jak v čl. 1 odst. 3 rozhodnutí 2000/764, tak v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 2777/2000 souvisejí s porážením skotu určeného k lidské spotřebě, a mohou být v důsledku toho financovány vybíráním vnitrostátních poplatků ve smyslu článku 4 směrnice 85/73.

77

Pokud jde o kritéria, jež je třeba zohlednit při stanovení takových poplatků, a to v projednávané věci poplatků určených k financování testů na přítomnost BSE, z článku 4 směrnice 85/73 vyplývá, že v případě neexistence poplatků Společenství, mohou členské státy vybírat vnitrostátní poplatky v souladu se zásadami stanovenými pro poplatky Společenství.

78

V tomto ohledu z čl. 5 odst. 1 až 3 směrnice 85/73 vyplývá, že pokud jde o jejich výši, jsou poplatky Společenství stanoveny takovým způsobem, aby pokryly náklady příslušného orgánu, pokud jde o mzdové náklady a náklady na sociální zabezpečení, jakož i správní náklady související s prováděním prohlídek a kontrol, že celková částka poplatku nesmí překročit skutečné náklady na prohlídku a že je zakázána přímá i nepřímá refundace takových poplatků.

79

Je třeba se domnívat, že tyto stejné zásady jsou použitelné obdobně, pokud, jako ve věci v původním řízení, členské státy vybírají takové vnitrostátní poplatky ve smyslu článku 4 směrnice 85/73, jako jsou poplatky určené k pokrytí nákladů na provedení testů na přítomnost BSE učiněných na skotu určeném k běžné porážce pro lidskou spotřebu.

80

Je třeba dodat, že čl. 5 odst. 4 druhý pododstavec směrnice 85/73 členským státům neukládá, aby dodržovaly zásady stanovené pro poplatky Společenství, jestliže vybírají takový poplatek k tlumení nákaz zvířat a enzootických chorob, jako je poplatek určený k pokrytí nákladů na provedení testů na přítomnost BSE učiněných na skotu uvedeném v čl. 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2000/764.

81

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou a pátou otázku odpovědět, že čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2777/2000, jakož i článek 4 a čl. 5 odst. 4 druhý pododstavec směrnice 85/73 musejí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby členské státy vybíraly vnitrostátní poplatky určené k financování nákladů na provedení testů na přítomnost BSE. Celková částka poplatků souvisejících s porážením skotu určeného k lidské spotřebě musí být stanovena při dodržení zásad pro poplatky Společenství, podle kterých jednak tato částka nesmí překročit vzniklé náklady, které pokrývají mzdové náklady a náklady na sociální zabezpečení, jakož i správní náklady související s provedením takových testů, a jednak je zakázána jakákoli přímá i nepřímá refundace takových poplatků.

82

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: