Věc C-394/07

Marco Gambazzi

v.

DaimlerChrysler Canada Inc. a CIBC Mellon Trust Company

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Corte d'appello di Milano)

„Bruselská úmluva — Uznávání a výkon rozhodnutí — Důvody pro odmítnutí — Rozpor s veřejným pořádkem státu, v němž se žádá o uznání — Vyloučení žalovaného z řízení před soudem státu původu kvůli nesplnění soudního příkazu“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 18. prosince 2008   I ‐ 2565

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 2. dubna 2009   I ‐ 2582

Shrnutí rozsudku

1. Úmluva o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí – Uznávání a výkon – Pojem „rozhodnutí“ – Rozsudky pro zmeškání – Zahrnutí – Podmínky

   (Úmluva ze dne 27. září 1968, článek 25 )

2. Úmluva o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí – Uznávání a výkon rozhodnutí – Důvody pro odmítnutí – Rozpor s veřejným pořádkem státu, v němž se žádá o uznání – Posouzení soudem, u něhož se žádá o uznání

   (Úmluva ze dne 27. září 1968, čl. 27 bod 1)

1.  Článek 25 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění úmluv o přistoupení z roku 1978, 1982, 1989 a 1996, se vztahuje bez rozdílu na všechna rozhodnutí vydaná soudy smluvních států. K tomu, aby tato soudní rozhodnutí spadala do rozsahu působnosti této úmluvy, postačuje, aby šlo o soudní rozhodnutí, která před podáním žádosti o jejich uznání nebo výkon v jiném státě než ve státě původu, byla nebo mohla být v tomto státě původu, podle různých postupů, předmětem přezkumu ve sporném řízení. Pokud byla rozhodnutí vnitrostátního soudu vydána ve formě rozsudku a usnesení pro zmeškání v občanskoprávním řízení, které má v zásadě kontradiktorní povahu, nepostačuje skutečnost, že soud rozhodl jako kdyby žalovaný, který se řádně dostavil na jednání, nebyl přítomen, k tomu, aby mohla být zpochybněna kvalifikace vydaných rozhodnutí.

   (viz body 22–23, 25)

2.  Článek 27 bod 1 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění úmluv o přistoupení z roku 1978, 1982, 1989 a 1996, musí být vykládán v tom smyslu, že soud státu, v němž se žádá o uznání, může s ohledem na klauzuli týkající se veřejného pořádku uvedenou v tomto článku zohlednit skutečnost, že soud státu původu rozhodl o nárocích žalobce, aniž by vyslechl žalovaného, který se řádně dostavil na jednání před tímto soudem, ale který byl vyloučen z řízení usnesením z důvodu, že neplnil povinnosti uložené dřívějším usnesením přijatým v rámci téhož řízení, pokud se domnívá, že na základě celkového posouzení řízení a se zřetelem ke všem skutečnostem se toto opatření o vyloučení zdá být zjevným a nepřiměřeným zásahem do práva žalovaného být vyslechnut. Přezkum předkládajícího soudu se netýká pouze podmínek, za kterých byla přijata rozhodnutí, o jejichž výkon se žádá, ale rovněž podmínek, za kterých byla přijata v předchozí fázi řízení usnesení týkající se soudního příkazu, a zejména ověření jednak právních prostředků, kterými disponoval žalovaný, a jednak možnosti žalovaného být vyslechnut v rámci uvedených rozhodnutí při dodržení kontradiktornosti a za plného využití práv obhajoby.

   (viz body 41, 46, 48 a výrok)