Věc C-337/07

Ibrahim Altun

v.

Stadt Böblingen

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Stuttgart (Německo)]

„Dohoda o přidružení EHS-Turecko — Článek 7 první pododstavec rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 — Právo pobytu dítěte tureckého pracovníka — Působení pracovníka na řádném trhu práce — Nedobrovolná nezaměstnanost — Použitelnost zmíněné dohody na turecké uprchlíky — Podmínky ztráty nabytých práv“

Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 11. září 2008   I ‐ 10327

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. prosince 2008   I ‐ 10347

Shrnutí rozsudku

1. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Rada přidružení zřízená dohodou o přidružení EHS-Turecko – Rozhodnutí č. 1/80 – Sloučení rodiny – Právo rodinných příslušníků tureckého pracovníka působícího na řádném trhu práce v členském státě vykonávat v tomto členském státě zaměstnání – Podmínky

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, čl. 7 první pododstavec)

2. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Rada přidružení zřízená dohodou o přidružení EHS-Turecko – Rozhodnutí č. 1/80 – Sloučení rodiny – Uznání práva rodinného příslušníka tureckého pracovníka na přístup na trh práce v hostitelském členském státě

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, čl. 7 první pododstavec)

3. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Rada přidružení zřízená dohodou o přidružení EHS-Turecko – Rozhodnutí č. 1/80 – Sloučení rodiny – Omezení práv rodinných příslušníků tureckého pracovníka na řádném trhu práce v hostitelském členském státě z důvodu podvodného jednání tohoto pracovníka – Podmínky

   (Rozhodnutí rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, čl. 7 první pododstavec a čl. 14 odst. 1)

1.  Článek 7 první pododstavec první odrážka rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že dítě tureckého pracovníka může mít práva vyplývající z tohoto ustanovení, pokud během období tří let soužití tohoto dítěte s tímto pracovníkem posledně uvedený vykonával výdělečnou činnost po dobu dva a půl roku a poté byl šest následujících měsíců nezaměstnaný.

   Právo přiznané dítěti tureckého pracovníka odpovědět na jakoukoli nabídku zaměstnání v hostitelském státě podléhá totiž dvěma podmínkám, podle nichž tento pracovník musí působit na řádném trhu práce tohoto státu a dítě tam musí řádně pobývat po dobu nejméně tří let. Okolnost, že podmínka vzniku práva přístupu na trh práce v hostitelském členském státě pracovníkovi zaniká poté, co sám jeho rodinný příslušník nabyl toto právo, to nemůže sama o sobě zpochybnit. Z toho vyplývá, že pro účely nabytí práva přístupu na trh práce v hostitelském členském státě rodinným příslušníkem tureckého pracovníka musí být podmínka působení tohoto pracovníka na řádném trhu práce splněna alespoň po dobu tří let společného bydliště. Situace nedobrovolné nezaměstnanosti nemůže sama o sobě bránit tomu, aby turecký pracovník nadále působil na řádném trhu práce v hostitelském členském státě.

   (viz body 22, 26, 36–37, 40, výrok 1)

2.  Skutečnost, že turecký pracovník získal právo pobytu v členském státě, a tím i právo přístupu na řádný trh práce v tomto státě jakožto politický uprchlík, nebrání tomu, aby jeho rodinný příslušník mohl mít práva vyplývající z čl. 7 prvního pododstavce rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80. Výkon práv, která vyplývají pro turecké pracovníky z rozhodnutí č. 1/80 totiž nepodléhá žádné podmínce týkající se důvodu, pro který jim bylo právo vstupu a právo pobytu v hostitelském členském státě původně přiznáno.

   Pokud jde o případnou „dvojí výhodu“ přiznanou uprchlíkům jednak rozhodnutím č. 1/80, a jednak Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků, tato úmluva ve svém článku 5 uvádí, že žádné z jejích ustanovení nesmí být na újmu jakýmkoliv právům a výsadám uděleným uprchlíkům nezávisle na této úmluvě. Rozhodnutí č. 1/80 přitom přiznává rodinným příslušníkům tureckého pracovníka práva, kterých se nemohou dovolávat podle této úmluvy, neboť tato úmluva nepřiznává žádné právo takové povahy, jakou má právo upravené v článku 7 rozhodnutí č. 1/80. I když rozhodnutí č. 1/80 nezasahuje do pravomoci členských států upravovat jak vstup tureckých státních příslušníků na jejich území, tak i podmínky jejich prvního zaměstnání, odmítnutí použít rozhodnutí č. 1/80 z toho důvodu, že turecký pracovník měl při vydání svého povolení ke vstupu a pobytu v členském státu postavení politického uprchlíka, by nicméně zpochybnilo práva, která pro něho samotného a pro jeho rodinné příslušníky vyplývají z tohoto rozhodnutí.

   (viz body 42–50, výrok 2)

3.  Článek 7 první pododstavec rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud turecký pracovník získal postavení politického uprchlíka na základě nepravdivých prohlášení, nemohou být práva na řádném trhu práce v hostitelském členském státu, která pro jeho rodinného příslušníka vyplývají z tohoto ustanovení, zpochybněna, splňoval-li tento rodinný příslušník v den odnětí povolení k pobytu vydaného tomuto pracovníkovi podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.

   Pokud totiž v den, kdy je povolení k pobytu tureckému pracovníkovi odňato, jsou práva jeho rodinných příslušníků zatím jen nabývána, jelikož podmínka týkající se doby skutečného soužití s pracovníkem stanovená v čl. 7 prvním pododstavci rozhodnutí č. 1/80 ještě nebyla splněna, jsou členské státy oprávněny vyvodit důsledky z podvodného jednání tohoto pracovníka ve vztahu k jeho rodinným příslušníkům. Naproti tomu, pokud tito rodinní příslušníci již nabyli vlastní právo přístupu na trh práce v hostitelském členském státě, a tím i související právo pobytu v tomto státě, nemohou již být tato práva zpochybněna z důvodu porušení předpisů, které v minulosti ovlivnilo právo pobytu zmíněného pracovníka. Jakékoli jiné řešení by bylo v rozporu se zásadou právní jistoty, která vyžaduje zejména, aby právní úprava byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud může vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce.

   Omezení práv, která čl. 7 první pododstavec rozhodnutí č. 1/80 přiznává rodinným příslušníkům tureckého pracovníka, kteří splňují podmínky uvedené ve zmíněném pododstavci, mohou být pouze dvojího druhu, a to že buď přítomnost turecké migrující osoby na území hostitelského členského státu představuje z důvodu jejího osobního chování skutečné a vážné nebezpečí pro veřejný pořádek, veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví ve smyslu čl. 14 odst. 1 téhož rozhodnutí, nebo že dotyčná osoba opustila území tohoto státu na podstatnou dobu a bez legitimních důvodů. Taxativní povaha výčtu těchto omezení by byla zpochybněna, kdyby vnitrostátní orgány mohly podmínit, omezit nebo nevzít v úvahu vlastní práva nabytá rodinnými příslušníky migrujícího pracovníka, na základě nového přezkumu nebo nového posouzení okolností udělení práva vstupu a pobytu tomuto migrujícímu pracovníkovi.

   (viz body 58–60, 62–64, výrok 3)