Věc C-52/07

Kanal 5 Ltd a TV 4 AB

v.

Föreningen Svenska Tonsättares Internationella Musikbyrå (STIM) upa

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Marknadsdomstolen)

„Autorské právo — Organizace pro správu autorských práv, která má postavení faktického monopolu — Výběr poplatku za televizní vysílání hudebních děl — Metoda výpočtu tohoto poplatku — Dominantní postavení — Zneužití“

Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak přednesené dne 11. září 2008   I ‐ 9278

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 11. prosince 2008   I ‐ 9311

Shrnutí rozsudku

1. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Organizace pro správu autorských práv, která má postavení faktického monopolu – Výběr poplatků odpovídajících určitému podílu příjmů soukromých televizních kanálů celkově úměrnému objemu vysílaných děl, nejsou-li k dispozici jiné metody umožňující přesnější určení jejich užití a měření jejich sledovanosti

   (Článek 82 ES)

2. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Organizace pro správu autorských práv, která má postavení faktického monopolu – Výběr poplatků vypočítávaných různým způsobem pro soukromé televizní společnosti a veřejnoprávní společnosti

   (Článek 82 ES)

1.  Článek 82 ES musí být vykládán v tom smyslu, že organizace pro kolektivní správu autorských práv, která má dominantní postavení na podstatné části společného trhu, toto postavení nezneužívá, jestliže z titulu odměny za televizní vysílání hudebních děl chráněných autorským právem užívá ve vztazích se soukromými televizními kanály model stanovení poplatků, podle nějž výše těchto poplatků odpovídá určitému podílu příjmů těchto kanálů, za podmínky, že tento podíl je celkově úměrný objemu hudebních děl chráněných autorským právem, který skutečně je nebo může být televizí vysílán, ledaže by jiná metoda umožňovala přesnější určení a kvantifikaci užití děl i jejich sledovanosti, aniž by zároveň došlo k neúměrnému zvýšení nákladů na správu smluv a dohled nad užíváním zmíněných děl.

   (viz bod 41, výrok 1)

2.  Článek 82 ES musí být vykládán v tom smyslu, že organizace pro kolektivní správu autorských práv se může tím, že vypočítává poplatky vybírané z titulu odměny za televizní vysílání hudebních děl chráněných autorským právem různým způsobem podle toho, zda se jedná o soukromé televizní společnosti, nebo společnosti veřejnoprávní, dopustit zneužívání svého dominantního postavení ve smyslu zmíněného článku, jestliže vůči těmto společnostem uplatňuje rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, a tím je znevýhodňuje v hospodářské soutěži, ledaže lze takovouto praxi objektivně odůvodnit.

   Co se týče zkoumání případného výskytu takovéto praxe, je nutné případně vzít na zřetel zejména okolnost, že na rozdíl od soukromých televizních společností nemohou mít veřejnoprávní společnosti ani příjmy z reklamy, ani příjmy z předplatného, a okolnost, že poplatek dlužný veřejnoprávními společnostmi může být vybírán bez zohlednění skutečně odvysílaného objemu hudebních děl chráněných autorským právem. Krom toho musí být ověřeno i to, zda jsou soukromé televizní společnosti soutěžiteli veřejnoprávních společností na témže trhu.

   Co se týče zkoumání případné existence objektivního odůvodnění, mohlo by takovéto odůvodnění vyplynout zejména z poslání a způsobů financování veřejnoprávních společností.

   (viz body 44–48, výrok 2)