1

Svým kasačním opravným prostředkem se M. Chetcuti domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 8. listopadu 2006, Chetcuti v. Komise (T-357/04, Sb. VS s. I-A-2-255 a II-A-2-1323, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí komise pro výběrové řízení ze dne , jímž byla zamítnuta její kandidatura ve výběrovém řízení (dále jen „sporné rozhodnutí“), jakož i následujících aktů uvedeného řízení.

2

Článek 4 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), ve znění platném do 30. dubna 2004, použitelném na skutkové okolnosti projednávaného případu, stanoví:

„Žádné jmenování nebo povýšení se neprovádí z jiných důvodů než z důvodu obsazení volného pracovního místa za podmínek stanovených tímto služebním řádem.

Jakmile orgán oprávněný ke jmenování [(dále jen ‚OOJ‘)] rozhodne o obsazení volného pracovního místa, uvědomí o tom úředníky [zaměstnance] uvedeného orgánu.

Není-li možné obsadit volné pracovní místo převedením, povýšením nebo vnitřním výběrovým řízením, uvědomí se o něm úředníci [zaměstnanci] tří Evropských společenství.“

3

Článek 27 služebního řádu stanoví:

„Přijímání se řídí potřebou orgánu zajistit si služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, vybraných na co nejširším zeměpisném základě ze státních příslušníků členských států Společenství.

[…]“

4

Článek 29 odst. 1 služebního řádu stanoví:

„[OOJ] před obsazením volného místa zejména zváží:

a teprve potom se řídí postupy pro výběrové řízení založené na kvalifikačních předpokladech nebo na zkouškách nebo na kvalifikačních předpokladech i zkouškách. Postup při výběrovém řízení stanoví příloha III.

Tento postup se může rovněž dodržet i za účelem vytvoření rezervy pro budoucí přijímání pracovníků.“

5

Článek 1 přílohy III služebního řádu, nazvané „Výběrová řízení“, stanoví:

„Výběrové řízení vyhlašuje [OOJ] po projednání se smíšeným výborem.

Vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat:

[…]“

6

Článek 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „PŘOZ“), ve znění platném do 30. dubna 2004, použitelném na skutkové okolnosti projednávaného případu, stanoví:

„Pro účely tohoto pracovního řádu se ‚pomocnými zaměstnanci‘ rozumí:

7

Podle článku 9 PŘOZ jsou dočasní zaměstnanci přijímáni v souladu s ustanoveními hlavy II pouze za účelem obsazení volných pracovních míst, která jsou uvedena na seznamu pracovních míst přiloženém k oddílu rozpočtu každého orgánu.

8

Článek 12 odst. 1 PŘOZ stanoví:

„1.   Přijímání dočasných zaměstnanců je zaměřeno na zajištění služeb osob s co nejvyšší mírou schopnosti [způsobilosti], výkonnosti a bezúhonnosti, vybraných na co nejširším zeměpisném základě mezi státními příslušníky členských států Společenství.

[…]“

9

Naproti tomu PŘOZ neobsahuje žádný požadavek týkající se úrovně způsobilosti a výkonnosti, kterou musí mít pomocní zaměstnanci k tomu, aby mohli být přijati.

10

Článek 52 PŘOZ stanoví:

„Skutečná doba trvání pracovního poměru pomocných zaměstnanců včetně doby po obnovení nepřesáhne:

11

Od 1. listopadu 1991 do vykonávala navrhovatelka služební povinnosti jakožto místní zaměstnankyně přidělená k delegaci Komise na Maltě. Její smlouva skončila z důvodu vstupu Maltské republiky do Evropské unie , který vedl ke zrušení této delegace v této zemi.

12

Dne 27. dubna 2004 podepsala navrhovatelka smlouvu pomocného zaměstnance kategorie B pro období od do . Článek 2 její smlouvy uváděl, že bude vykonávat služební povinnosti „zaměstnance pověřeného různými úkoly redakční, korektorské, účetní a technické povahy“.

13

Dne 6. dubna 2004 zveřejnila Komise oznámení o vnitřním výběrovém řízení nazvané „oznámení o vnitřním výběrovém řízení o postup z kategorie B do kategorie A“ (KOM/PA/04). Jednalo se o výběrové řízení na základě zkoušek za účelem vytvoření rezervy pro budoucí přijímání administrátorů (A7/A6).

14

Bod III.1 oznámení o výběrovém řízení, nazvaný „Podmínky pro přihlášení“, zněl takto:

„Do výběrového řízení se mohou přihlásit úředníci a dočasní zaměstnanci uvedení v článku 2 hlavy I (Obecná ustanovení) [PŘOZ], kteří jsou zařazeni do jedné z platových tříd kategorie B,

do výběrového řízení se mohou rovněž přihlásit úředníci a dočasní zaměstnanci uvedení v článku 2 hlavy I (Obecná ustanovení) [PŘOZ], kteří jsou zařazeni do jedné z platových tříd vyšší kategorie,

a kteří ke dni ukončení lhůty pro předkládání kandidatur […]:

[…]

15

Navrhovatelka předložila svou kandidaturu do uvedeného výběrového řízení.

16

Sporným rozhodnutím byla kandidatura M. Chetcuti zamítnuta z důvodu, že nesplňuje ani podmínku odsloužených let, ani podmínku týkající se administrativního postavení, jelikož do výběrového řízení se mohou přihlásit pouze úředníci nebo dočasní zaměstnanci.

17

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 31. srpna 2004 podala M. Chetcuti žalobu, kterou se domáhala zrušení sporného rozhodnutí, jakož i následujících aktů výběrového řízení.

18

Svým prvním žalobním důvodem tvrdila, že oznámení o výběrovém řízení tím, že vyhrazuje přístup do sporného výběrového řízení pouze úředníkům a dočasným zaměstnancům, a vylučuje tak pomocné zaměstnance, je v rozporu s články 4, 27 a čl. 29 odst. 1 písm. b) služebního řádu, jakož i se zásadou rovného zacházení. Napadené rozhodnutí je v důsledku toho protiprávní.

19

Svým druhým žalobním důvodem M. Chetcuti tvrdila, že oznámení o výběrovém řízení tím, že vyžaduje pět let služby v kategorii B nebo ve vyšší kategorii dosažených jako úředník, dočasný zaměstnanec nebo pomocný zaměstnanec skupin I až V a vylučuje započtení let služby dosažených jako místní zaměstnanec, je v rozporu s články 27 a 29 služebního řádu, jakož i se zájmem služby a zásadou rovného zacházení. Napadené rozhodnutí je tudíž z tohoto důvodu protiprávní.

20

Pokud jde o první žalobní důvod, Soud v bodech 49 až 51 napadeného rozsudku přezkoumal povahu a stupeň posuzovací pravomoci, která je přiznána orgánům při přijímacích řízeních. Rozhodl, že služební řád svěřuje orgánům širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o přijímací řízení, a že přezkum soudu Společenství se omezuje na otázku, zda dotčený orgán nepoužil svoji posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

21

V bodech 52 a 53 téhož rozsudku Soud uvedl, že jednotlivé kategorie osob zaměstnaných Společenstvími odpovídají legitimním potřebám správy Společenství. Dodal, že základní požadavky stanovené pro přijetí úředníků a dočasných zaměstnanců se odlišují od požadavků na pomocné zaměstnance.

22

V bodě 56 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že z oznámení o výběrovém řízení vyplývá, že sporné výběrové řízení bylo „vnitřním výběrovým řízením o postup z kategorie B do kategorie A“, jehož hlavním účelem bylo umožnit postup úředníků a dočasných zaměstnanců z kategorie B do kategorie A. V bodě 57 zmíněného rozsudku Soud rozhodl, že v projednávaném případě nebylo prokázáno, že Komise tím, že stanovila podmínku pro připuštění do výběrového řízení související s postavením úředníka nebo dočasného zaměstnance, s vyloučením pomocných zaměstnanců, použila svoji posuzovací pravomoc nesprávným způsobem.

23

Soud rozhodl, že argument navrhovatelky, podle kterého vzhledem k tomu, že sporné výběrové řízení bylo otevřené jednak dočasným zaměstnancům kategorie B nebo A, a jednak úředníkům kategorie A, představovalo nejen výběrové řízení o postup z kategorie B do kategorie A, ale rovněž vnitřní výběrové řízení jiné povahy. Zdůraznil, že dočasní zaměstnanci a úředníci, kteří mohli být do tohoto výběrového řízení připuštěni, bez ohledu na to, zda patří do kategorie A nebo kategorie B, svou způsobilost již prokázali při svém původním přijetí, v souladu s články 27 služebního řádu a 12 PŘOZ.

24

Vzhledem k tomu, že tato posledně uvedená ustanovení již byla uplatněna při původním přijetí úředníků a dočasných zaměstnanců, Soud konstatoval, že argument navrhovatelky, podle kterého Komise nerespektovala cíl všech přijímání definovaný výše uvedenými ustanoveními, je neopodstatněný.

25

V bodě 61 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že i když podle článku 3 PŘOZ mohou pomocní zaměstnanci vykonávat všechny druhy služebních povinností, nestačí to k tomu, aby na ně mohlo být pro účely výběrového řízení o postup nahlíženo jako na úředníky a dočasné zaměstnance.

26

Konečně v bodě 62 téhož rozsudku Soud rozhodl, že vzhledem k tomu, že právní situace úředníků a dočasných zaměstnanců na jedné straně a pomocných zaměstnanců na straně druhé není srovnatelná z důvodu rozdílných podmínek pro přijetí, navrhovatelka se nesprávně dovolávala porušení zásady rovného zacházení.

27

S ohledem na tyto skutečnosti Soud zamítl první žalobní důvod navrhovatelky a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že Komise mohla legálně vyhradit přístup do sporného výběrového řízení úředníkům a dočasným zaměstnancům, zamítnutí kandidatury navrhovatelky je odůvodněno. Soud proto nepovažoval za nutné rozhodnout o druhém žalobním důvodu týkajícím se odsloužených let požadovaných pro přístup do uvedeného výběrového řízení, ani o následujících aktech výběrového řízení.

28

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 18. ledna 2007 navrhovatelka podala projednávaný kasační opravný prostředek a navrhuje, aby Soudní dvůr:

29

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

30

Z návrhu vyplývá, že navrhovatelka se v podstatě dovolává tří důvodů na podporu svého kasačního opravného prostředku.

31

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že napadený rozsudek nedodržuje smysl pojmu „vnitřní výběrové řízení“ ve smyslu článku 4 a čl. 29 odst. 1 písm. b) služebního řádu a přehlíží cíl všech přijímaní, jak vyplývá z čl. 4 odst. 1 a článku 27 uvedeného služebního řádu. Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatelka za to, že Soud nerespektoval zásadu rovného zacházení. Třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že napadený rozsudek není odůvodněn právně dostačujícím způsobem.

32

Vzhledem k tomu, že hlavní a rozhodující argument navrhovatelky spočívá v tvrzení, že s její kandidaturou bylo zacházeno v rozporu se zásadou rovnosti, má Soudní dvůr za to, že přezkum projednávaného kasačního opravného prostředku je třeba začít druhým důvodem.

33

Svým druhým důvodem navrhovatelka tvrdí, že napadený rozsudek porušuje zásadu rovného zacházení. Podle ní Soud nesprávně rozhodl, že právní situace úředníků a dočasných zaměstnanců není srovnatelná s právní situací pomocných zaměstnanců.

34

Navrhovatelka poukazuje zvláště na to, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož odůvodnil tento závěr tak, že na rozdíl od úředníků a dočasných zaměstnanců nebyli pomocní zaměstnanci při svém původním přijetí povinni prokázat nejvyšší úroveň způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti.

35

Navrhovatelka tak zdůrazňuje, že úředníci a dočasní zaměstnanci kategorie B prokázali pouze svou způsobilost ve vztahu ke služebním povinnostem spadajícím do této kategorie a neprokázali dodatečnou způsobilost k výkonu služebních povinností kategorie A. Proto, na rozdíl od toho, co rozhodl Soud, z odlišných podmínek přijímání úředníků a dočasných zaměstnanců nevyplývá, že jejich situace není srovnatelná se situací pomocných zaměstnanců pro účely připuštění k účasti na sporném výběrovém řízení.

36

Navrhovatelka tvrdí, že okolnost, že pomocní zaměstnanci mohou, stejně jako úředníci a dočasní zaměstnanci, vykonávat všechny druhy služebních povinností, dostatečně prokazuje jejich způsobilost vykonávat služební povinnosti související s obsazovanými pracovními místy.

37

Komise má za to, že s ohledem na odlišnosti mezi přijímáním úředníků a dočasných zaměstnanců a přijímáním pomocných zaměstnanců není vyloučení pomocných zaměstnanců ze sporného výběrového řízení v rozporu se zásadou rovného zacházení.

38

Upřesňuje, že požadavek nejvyšší úrovně způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti stanovený pro přijímání úředníků a dočasných zaměstnanců určuje nejen povahu jejich právního vztahu s orgánem, ale také jejich možnost služebního postupu v rámci tohoto orgánu.

39

Podle Komise nejsou argumenty navrhovatelky, pokud jde o možnost pomocných zaměstnanců vykonávat všechny druhy služebních povinností, podepřeny žádnou konkrétní skutečností. Pouhá možnost těchto zaměstnanců vykonávat všechny druhy služebních povinností, nestačí k tomu, aby bylo možné mít za to, že je třeba jim umožnit přístup ke spornému výběrovému řízení. Komise v tomto ohledu zdůrazňuje, že na rozdíl od pomocných zaměstnanců musejí úředníci a dočasní zaměstnanci povinně splnit podmínky pro přijetí stanovené článkem 27 služebního řádu a článkem 12 PŘOZ. Komise krom toho připomíná, že skutečný výkon služebních povinností pomocnými zaměstnanci byl zohledněn v rámci druhého kritéria pro připuštění do výběrového řízení, které zahrnuje do výpočtu požadovaných odsloužených let zkušenost získanou jako pomocný zaměstnanec.

40

Úvodem je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudky ze dne 3. května 2007, Advocaten voor de Wereld, C-303/05, Sb. rozh. s. I-3633, bod 56, a ze dne , Delay, C-276/07, Sb. rozh. s. I-3635, bod 19).

41

V tomto ohledu je třeba přezkoumat, zda, jak tvrdí navrhovatelka, se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že situace pomocných zaměstnanců není srovnatelná se situací úředníků a dočasných zaměstnanců.

42

Jak uvedl generální advokát v bodech 87 až 92 svého stanoviska, z ustanovení služebního řádu a PŘOZ vyplývá, že existují rozdíly mezi administrativním postavením, požadavky na přijímání a podmínkami pro přijímání pomocných zaměstnanců a administrativním postavením, požadavky na přijímání a podmínkami pro přijímání úředníků a dočasných zaměstnanců.

43

Zaprvé z článku 5 služebního řádu ve spojení s článkem 6 služebního řádu, jakož i s články 3 a 9 PŘOZ vyplývá, že na rozdíl od úředníků a dočasných zaměstnanců, kteří zastávají pracovní místo specificky uvedené v seznamu pracovních míst, pomocní zaměstnanci vykonávají, s výjimkou dočasného zastoupení některých osob, administrativní činnost, která není obsažena v tomto seznamu (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 1. února 1979, Deshormes v. Komise, 17/78, Recueil, s. 189, bod 35, a ze dne , Fournier v. Komise, 106/80, Recueil, s. 2759, bod 9).

44

Zadruhé, jak Soud uvedl v napadeném rozsudku, pro pomocné zaměstnance neexistuje obdobné ustanovení, jako je ustanovení, které se použije na úředníky a dočasné zaměstnance v souladu s čl. 27 prvním pododstavcem služebního řádu a čl. 12 odst. 1 PŘOZ. Z toho vyplývá, že na rozdíl od úředníků a dočasných zaměstnanců pomocní zaměstnanci nemuseli při svém přijetí prokázat nejvyšší úroveň způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti.

45

Zatřetí, na rozdíl od úředníků a dočasných zaměstnanců, na pomocné zaměstnance se nevztahuje systém hodnocení nebo pravidelných zpráv.

46

Začtvrté je třeba poznamenat, že články 32 služebního řádu a 8 PŘOZ uvádějí možnost dočasných zaměstnanců pokračovat v služebním postupu jako úředníci v souladu s postupy stanovenými služebním řádem. V tomto případě je počet let služby dosažený v postavení dočasného zaměstnance zachován, pokud byl dotčený zaměstnanec bezprostředně po skončení služebního poměru jmenován úředníkem stejné platové třídy. Avšak neexistují obdobná ustanovení pro pomocné zaměstnance.

47

Zapáté, pomocní zaměstnanci nejsou součástí systému sociálního zabezpečení zřízeného společnou dohodou orgánů Společenství, k němuž patří úředníci a dočasní zaměstnanci.

48

Je třeba konstatovat, že z těchto rozdílů vyplývá, že pomocní zaměstnanci nejsou přijímání za účelem plnění trvalého poslání u orgánů Společenství. Naopak, jak již Soudní dvůr rozhodl, charakteristickým znakem, kterým se vyznačuje smlouva pomocného zaměstnance, je její dočasnost, vzhledem k tomu, že tato smlouva může být využívána pouze k zajištění dočasné náhrady nebo k výkonu administrativních úkolů přechodné nebo silně naléhavé povahy nebo jasně nedefinovaných úkolů (viz výše uvedené rozsudky Deshormes v. Komise, bod 37, a Fournier v. Komise, bod 9). Pomocní zaměstnanci proto představují odlišnou kategorii zaměstnanců, která odpovídá různým potřebám orgánů, jež je zaměstnávají.

49

Z toho vyplývá, že pomocní zaměstnanci nemohou očekávat, že budou postaveni na roveň úředníkům a dočasným zaměstnancům, pokud jde o možnost služebního postupu v orgánech Společenství.

50

Soud tudíž správně konstatoval, že situace pomocných zaměstnanců je odlišná od situace úředníků a dočasných zaměstnanců a že s ohledem na tento rozdíl neporušuje vyloučení pomocných úředníků ze sporného výběrového řízení zásadu rovného zacházení.

51

Proto je třeba zamítnout druhý důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněný.

52

Komise úvodem tvrdí, že v rozsahu, v němž argumentace navrhovatelky zpochybňuje kvalifikaci sporného výběrového řízení provedenou Soudem, je nepřípustná. Připomíná, že podle ustálené judikatury je pouze Soud jakožto soud prvního stupně příslušný zjistit skutkové okolnosti a posoudit je. Přitom Soud měl – v rámci svého svrchovaného posouzení skutkových okolností a bez jakéhokoliv jejich zkreslení – na základě znění a podmínek pro přihlášení se do uvedeného výběrového řízení, tedy objektivně, za to, že toto vnitřní výběrové řízení představovalo v podstatě výběrové řízení o postup z jedné kategorie do druhé nebo o povýšení.

53

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, pokud Soud zjistil nebo posoudil skutkový stav, Soudní dvůr je na základě článku 225 ES příslušný k výkonu přezkumu právní kvalifikace tohoto skutkového stavu a právních důsledků, které z toho Soud vyvodil (viz rozsudky ze dne 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C-551/03 P, Sb. rozh. s. I-3173, bod 51, a ze dne , Evonik Degussa v. Komise a Rada, C-266/06 P, bod 72).

54

Z toho vyplývá, že argumentace navrhovatelky, podle níž Soud provedl nesprávnou právní kvalifikaci sporného výběrového řízení, je přípustná.

55

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Soud nedodržel smysl pojmu „vnitřní výběrové řízení“ ve smyslu článku 4 a čl. 29 odst. 1 písm. b) služebního řádu a přehlédl cíl všech přijímání, jak vyplývá z čl. 4 odst. 1 a čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu.

56

Zaprvé navrhovatelka tvrdí, že Soud se nesprávně opřel o hlavní cíl sporného výběrového řízení, který mu byl subjektivním způsobem přisouzen na základě názvu oznámení o výběrovém řízení, a sice „vnitřní výběrové řízení o postup“, k tomu, aby určil, které kategorie kandidátů mohly být legálně připuštěny do tohoto výběrového řízení.

57

Navrhovatelka poukazuje na to, že takové určení mělo vycházet spíše z objektivní povahy zmíněného výběrového řízení, jak tato vyplývá z objektivních podmínek pro připuštění stanovených v samotném oznámení o výběrovém řízení. Navrhovatelka v tomto ohledu upřesňuje, že sporné výběrové řízení bylo otevřené nejen pro úředníky kategorie B, kteří se chtěli stát úředníky kategorie A, ale také pro dočasné zaměstnance kategorie A a B, kteří chtěli být jmenováni úředníky.

58

Navrhovatelka poukazuje na to, že podle judikatury Soudního dvora, jakož i judikatury Soudu, a zejména rozsudku Soudního dvora ze dne 31. března 1965, Rauch v. Komise (16/64, Recueil, s. 179) a rozsudku Soudu ze dne , Van Huffel v. Komise (T-142/00, Recueil FP, s. I-A-219 a II-1011), pokud je sporné výběrové řízení kvalifikováno jako „vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu“, nemůže být účast pomocných zaměstnanců vyloučena.

59

Podpůrně navrhovatelka tvrdí, že pokud lze mít za to, že Soud kvalifikoval sporné výběrové řízení jako „výběrové řízení o postup“ a vyloučil, že se jedná o „vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu“, dopustil se nesprávného právního posouzení, neboť taková kvalifikace je založena na subjektivních kritériích použitých účastníky řízení. Uvádí, že i kdyby hlavním cílem sporného výběrového řízení byl postup z kategorie B do kategorie A, nemění to nic na tom, že se jednalo také o výběrové řízení o jmenování úředníky, a že proto mělo být kvalifikováno jako „vnitřní výběrové řízení“, protože judikatura týkající se článků 4 a 29 služebního řádu definuje takové výběrové řízení jako výběrové řízení otevřené statutárním zaměstnancům v širokém smyslu, a sice všem, kteří jsou ve službě orgánu na základě vztahu veřejného práva.

60

Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že vyloučení pomocných zaměstnanců ze sporného výběrového řízení neohrožuje cíl všech přijímání, jak vyplývá z čl. 4 odst. 1 a článku 27 služebního řádu, jakož i z judikatury Soudu a zejména z výše uvedeného rozsudku Van Huffel v. Komise.

61

Navrhovatelka poukazuje na to, že uvedený cíl vyžaduje, aby podmínky pro připuštění do výběrového řízení byly stanoveny v závislosti na požadavcích na místa, která mají být obsazena. Přitom podle navrhovatelky tomu tak není, pokud jde o podmínky pro připuštění do sporného výběrového řízení, protože vylučují kategorie potenciálních kandidátů, kteří mají stejnou způsobilost jako kandidáti připuštění do výběrového řízení.

62

Navrhovatelka v tomto ohledu opakuje, že pro účely sporného výběrového řízení je situace pomocných zaměstnanců srovnatelná se situací úředníků nebo dočasných zaměstnanců kategorie B, jelikož žádná z těchto tří kategorií zaměstnanců neprokázala svou způsobilost, pokud jde o služební povinnosti kategorie A. Krom toho skutečnost, že podle článku 3 PŘOZ pomocní zaměstnanci mohou vykonávat všechny druhy úředních povinností, znamená, že tito zaměstnanci mají stejnou nebo téměř stejnou způsobilost jako úředníci. Poukazuje také na to, že samotné oznámení o výběrovém řízení připouštělo jako relevantní odbornou zkušenost nejen dobu dosaženou jako úředník nebo dočasný zaměstnanec, ale rovněž dobu dosaženou jako pomocný zaměstnanec. Podle navrhovatelky z toho vyplývá, že zkušenost získaná v jedné či druhé z těchto funkcí je rovnocenná. Navrhovatelka se domnívá, že důkaz o nejvyšší úrovni způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti by měl vyplývat z úspěchu v předvýběrových a výběrových zkouškách.

63

Komise tvrdí, že Soud správně uznal, že sporné výběrové řízení bylo především výběrovým řízením o postup z kategorie B do kategorie A, jehož cílem byl služební postup úředníků a dočasných zaměstnanců, přičemž obě tyto kategorie již byly přijaty Komisí podle článků 27 služebního řádu a 12 PŘOZ.

64

Podle Komise, i když toto výběrové řízení představovalo v některých případech také výběrové řízení o jmenování, z této okolnosti nevyplývá, že OOJ měl povinnost otevřít toto řízení všem zaměstnancům orgánu, a obejít tak jeho hlavní cíl. Takový případ by ohrozil širokou posuzovací pravomoc přiznanou OOJ v oblasti výběrových řízení.

65

Komise tvrdí, že v rozporu s tvrzením navrhovatelky spočíval zájem služby ve služebním postupu úředníků a dočasných zaměstnanců, přičemž soud Společenství již rozhodl, že takový cíl je legitimní (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. října 1975, Deboeck v. Komise, 90/74, Recueil, s. 1123, a rozsudek Soudu ze dne , de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, T-40/96 a T-55/96, Recueil FP, s. I-A-47 a II-135, bod 46). Krom toho poukazuje na to, že čl. 45 odst. 2 služebního řádu stanoví také pouze pro úředníky uspořádání vnitřního výběrového za tím účelem, aby mohli postoupit do vyšší kategorie, což vylučuje účast pomocných zaměstnanců ve zmíněných výběrových řízeních, neboť z důvodu specifik jejich pracovního režimu nejsou oprávněni k tomu, aby se účastnili těchto výběrových řízení.

66

Komise tvrdí, že výše uvedený rozsudek Rauch v. Komise nemá absolutní hodnotu, kterou, jak se zdá, mu přisuzuje navrhovatelka. Tvrdí, že věc, ve které byl vydán zmíněný rozsudek, se týká výběrového řízení uspořádaného v roce 1963, které bylo ovlivněno okolnostmi dané doby, a sice okolnostmi, kdy se Komise zřizovala a často využívala pomocných zaměstnanců. Komise tvrdí, že v roce 2004 již měla velký počet úředníků a dočasných zaměstnanců, kterým chtěla dát prostřednictvím sporného výběrového řízení poslední šanci na postoupení do vyšší kategorie na základě vnitřního výběrového řízení před tím, než vstoupil v platnost služební řád, který tuto možnost zrušil.

67

Komise má za to, že navrhovatelka se marně dovolává požadavků na pracovní místa, která mají být obsazena, za účelem, aby prokázala naprostou irelevanci kritéria týkajícího se původního přijetí. V průběhu sporného výběrového řízení ještě totiž nebyla zcela přesně určena pracovní místa, která měla být obsazena. Cílem tohoto výběrového řízení bylo vytvořit seznam kandidátů vhodných k přijetí pro určité oblasti. Proto požadavky spojené s původním přijetím představovaly vhodné kritérium. To platí tím spíše, že zachování výkonnosti, způsobilosti a bezúhonnosti úředníků a dočasných zaměstnanců je pravidelně hodnoceno.

68

Je třeba konstatovat, že Soud v bodě 56 napadeného rozsudku rozhodl, že z oznámení o výběrovém řízení vyplývá, že sporné výběrové řízení je třeba kvalifikovat jako „vnitřní výběrové řízení o postup z kategorie B do kategorie A“. Jednalo se o druh „vnitřního výběrového řízení v rámci orgánu“ ve smyslu čl. 29 odst. 1 písm. b) služebního řádu.

69

Opírajíc se o výše uvedený rozsudek Rauch v. Komise, navrhovatelka tvrdí, že takové výběrové řízení musí být nutně otevřené všem zaměstnancům, kteří se nacházejí ve službě orgánu, bez ohledu na jejich postavení. Proto v rozporu s tím, co rozhodl Soud, pomocní zaměstnanci nemohou být a priori vyloučeni z vnitřního výběrového řízení v rámci orgánu.

70

Takovou argumentaci nelze přijmout.

71

Je třeba uvést, že ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Rauch v. Komise, zpochybňovala žalobkyně právo OOJ rozšířit právo na účast ve vnitřním výběrovém řízení v rámci orgánu na pomocné zaměstnance. Věc se týkala otázky, zda OOJ měl pravomoc připustit účast pomocných zaměstnanců v takovém řízení, nebo nikoli.

72

Soudní dvůr odpověděl na tuto otázku kladně, ale z toho přesto nevyplývá, že OOJ má od té doby povinnost otevřít každé vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu všem zaměstnancům nacházejícím se ve službě orgánu.

73

I když je pravda, že z čistě doslovného výkladu výše uvedeného rozsudku Rauch v. Komise by mohlo vyplynout, že vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu se týká všech osob ve službě tohoto orgánu, musejí být dotčená ustanovení vykládána také v souladu se systematikou a cílem služebního řádu a PŘOZ.

74

Za těchto okolností Soud postupoval správně, když s odkazem na výše uvedený rozsudek Rauch v. Komise v bodě 48 napadeného rozsudku rozhodl, že vnitřní výběrové řízení se „v zásadě“ týká všech osob, které se nacházejí ve službě orgánu, ale s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou služební řád přiznává orgánům při organizaci výběrových řízení, argument navrhovatelky zamítl.

75

Navíc je třeba konstatovat, v souladu s argumentací Komise uvedenou v bodě 66 tohoto rozsudku, že rozsudek Soudního dvora z roku 1965 v oblasti řízení zaměstnanců orgánů je třeba vykládat ve vztahu k současným požadavkům.

76

Konečně je třeba poznamenat, že výklad, podle něhož je OOJ povinen připustit do vnitřního výběrového řízení v rámci orgánu všechny osoby nacházející se ve službě tohoto orgánu, by ohrozil širokou posuzovací pravomoc, která je podle ustálené judikatury Soudního dvora přiznána orgánům Společenství při organizaci jejich vnitřní struktury, a zejména při určování druhu výběrového řízení a jeho podmínek (viz výše uvedený rozsudek Deboeck v. Komise, bod 29; rozsudky ze dne 9. února 1984, Fabius v. Komise, 39/83, Recueil, s. 627, bod 7; ze dne , Vlachou v. Účetní dvůr, 135/87, Recueil, s. 2901, bod 23, a ze dne , Pflugradt v. ECB, C-409/02 P, Sb. rozh. s. I-9873, bod 42).

77

Podmínky pro připuštění do výběrového řízení musejí být určeny v závislosti na zájmu služby a k určení tohoto zájmu mají orgány Společenství širokou posuzovací pravomoc (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 4. února 1987, Bouteiller v. Komise, 324/85, Recueil, s. 529, bod 6; ze dne , Bonino v. Komise, 233/85, Recueil, s. 739, bod 5, a ze dne , Parlament v. Samper, C-277/01 P, Recueil, s. I-3019, bod 35).

78

S ohledem na tyto úvahy je třeba uznat, že Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporné výběrové řízení mohlo legitimně vyloučit pomocné zaměstnance, aniž by to nutně znamenalo nedodržení smyslu pojmu „vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu“.

79

Navrhovatelka krom toho tvrdí, že sporné výběrové řízení je v rozporu s kogentními ustanoveními čl. 4 odst. 1 a čl. 27 prvním pododstavcem služebního řádu, podle nichž musejí být podmínky pro připuštění do výběrových řízení stanoveny v závislosti na požadavcích na pracovní místa, která mají být obsazena. Tato povinnost podle ní není v případě sporného výběrového řízení dodržena, neboť podmínky pro připuštění do tohoto výběrového řízení vylučují kategorie potenciálních kandidátů, kteří mají stejnou způsobilost jako kandidáti připuštění do uvedeného výběrového řízení.

80

Tento argument není nicméně přesvědčivý.

81

Zaprvé, z důvodů vyložených v bodě 44 projednávaného rozsudku není prokázáno, že pomocní zaměstnanci mají nutně stejnou způsobilost jako úředníci a dočasní zaměstnanci.

82

Zadruhé, z povinnosti stanovit podmínky pro připuštění v závislosti na pracovních místech, která mají být obsazena, nevyplývá, že OOJ je povinen připustit do výběrového řízení v rámci orgánu všechny kategorie potenciálních kandidátů.

83

Z toho vyplývá, že Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že vyloučení pomocných zaměstnanců ze sporného výběrového řízení není v rozporu s cílem všech přijímání podle čl. 4 odst. 1 a článku 27 služebního řádu.

84

Proto musí být první důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.

85

Svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Soud opomněl odpovědět na některé argumenty, které vznesla před tímto soudem, a především na argumenty, jejichž cílem bylo vyvrátit tvrzení Komise, podle něhož neexistenci jakéhokoliv požadavku na kvalifikaci v oznámení o výběrovém řízení lze vysvětlit skutečností, že sporné výběrové řízení se týkalo účasti kandidátů, kteří již prokázali nejvyšší úroveň způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti při svém původním přijetí.

86

Komise se domnívá, že v rozporu s tvrzením navrhovatelky je napadený rozsudek dostatečně odůvodněn, jelikož Soud přijal jako kritérium použití článku 27 služebního řádu a článku 12 PŘOZ při původním přijetí úředníků a dočasných zaměstnanců k tomu, aby zamítl první žalobní důvod.

87

Z ustálené judikatury vyplývá, že povinnost uvést odůvodnění, která přísluší Soudu na základě čl. 36 první věty a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, neukládá Soudu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každým argumentem uvedeným účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní osobám dotčeným rozhodnutím Soudu seznámit se s důvody tohoto rozhodnutí a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum (viz výše uvedený rozsudek Evonik Degussa v. Komise a Rada, bod 103).

88

V tomto ohledu z bodů 49 až 53, 56, 57, jakož i 59 až 62 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud právně dostačujícím způsobem vysvětlil důvody, pro které bylo vyloučení pomocných zaměstnanců ze sporného výběrového řízení odůvodněno, a prokázal, že cíl všech přijímání byl dodržen.

89

Je třeba tudíž zamítnout třetí důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněný.

90

Z výše uvedených úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut v plném rozsahu.

91

Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 70 téhož řádu ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci nesou orgány vlastní náklady. Z článku 122 druhého pododstavce jednacího řádu nicméně vyplývá, že článek 70 není použitelný na kasační opravný prostředek podaný úředníkem nebo jakýmkoliv jiným zaměstnancem orgánu proti tomuto orgánu.

92

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a M. Chetcuti neměla úspěch ve svých důvodech kasačního opravného prostředku, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: