1. 

Projednávaný kasační opravný prostředek podaný Komisí směřuje proti rozsudku Soudu ze dne 12. září 2007, MTU Friedrichshafen v. Komise (T-196/02, Sb. rozh. s. II-2889, dále jen „napadený rozsudek“). Tímto rozsudkem Soud částečně zrušil rozhodnutí Komise 2002/898/ES o státní podpoře poskytnuté Německem ve prospěch SKL Motoren und Systembautechnik GmbH (dále jen „SKL-M“) ze dne (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2. 

Napadeným rozhodnutím Komise nejprve nařídila navrácení státní podpory poskytnuté SKL-M ve výši 34,26 milionů eur. Částečné zrušení se vztahuje na čl. 3 odst. 2 napadeného rozhodnutí, jímž Komise nařídila solidární navrácení části podpory poskytnuté SKL-M k tíži MTU Friedrichshafen GmbH (dále jen „odpůrkyně“) ve výši 2,71 milionů eur.

3. 

Po obsahové stránce je těžištěm projednávaného kasačního opravného prostředku výklad a použití čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (nynější článek 86 ES) ( 2 ). Podle tohoto ustanovení Komise přijme rozhodnutí na základě dostupných informací, pokud členský stát v řízení v oblasti státních podpor nesplní příkaz k poskytnutí informací.

4.

Podle čl. 87 odst. 1 ES jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem.

5.

Nařízení č. 659/1999 upravuje řízení v oblasti státních podpor. Články 10 až 15 tohoto nařízení upravují řízení v případě protiprávních podpor. Podle článku 10 tohoto nařízení zkoumá Komise bezodkladně údajné protiprávní podpory ( 3 ) a v případě nutnosti si vyžádá informace od dotyčného členského státu ( 4 ). Pokud navzdory upomínce dotyčný členský stát neposkytne požadované informace ve lhůtě předepsané Komisí nebo pokud poskytne neúplné informace, Komise si rozhodnutím vyžádá poskytnutí informací ( 5 ), přičemž blíže určí, které informace jsou požadovány, a předepíše přiměřenou lhůtu, ve které mají být poskytnuty ( 6 ).

6.

Podle čl. 13 odst. 1 první věty ve spojení s čl. 4 odst. 4 nařízení č. 659/1999 zahájí Komise po předběžném přezkoumání, zda existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem, formální vyšetřovací řízení. Podle čl. 13 odst. 1 druhé věty ve spojení s čl. 7 odst. 5 tohoto nařízení vydá Komise záporné rozhodnutí, když v rámci formálního vyšetřovacího řízení dospěje k závěru, že podpora není slučitelná se společným trhem. Podle čl. 13 odst. 1 třetí věty tohoto nařízení je rozhodnutí přijato na základě dostupných informací, pokud členský stát nesplní příkaz k poskytnutí informací.

7.

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 659/1999 rozhodne Komise zápornými rozhodnutími v případech protiprávní podpory o tom, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství.

8.

SKL-M je podnik činný v odvětví vývoje a výroby lodních motorů a motorů pro energetický sektor. SKL-M patřila ke skupině východoněmeckých podniků, které byly v roce 1994 privatizovány. Poté, co ztroskotal původní koncept restrukturalizace, rozhodl se Bundesanstalt für vereinigungsbedingte Sonderaufgaben (dále jen „BvS“) pokračovat v restrukturalizaci SKL-M s výhledem pozdějšího prodeje.

9.

Odpůrkyně je podnik činný mj. v odvětví výroby vysoce výkonných dieselových motorů. S perspektivou plánovaného odkoupení SKL-M ze strany odpůrkyně uzavřely uvedené strany za přičinění BvS dne 5. listopadu 1997 následně uvedené dohody.

10.

První dohoda přiznávala odpůrkyni předkupní právo na podíly SKL-M s možností nabýt všechny podíly do 1. prosince 1999 za symbolickou 1 DEM a poté do „za rozumnou cenu“.

11.

Druhá dohoda mezi SKL-M a odpůrkyní představovala vzájemnou licenční smlouvu a smlouvu o spolupráci (Wechselseitiger Lizenz- und Kooperationsvertag zwischen SKL-M und MTU, dále jen „WLKV“) týkající se vytvoření společného podniku. Tato dohoda stanovila způsoby společného užívání stávajícího know-how oběma podniky, jakož i vývoje, výroby a prodeje dvou nových typů motorů.

12.

Dne 5. listopadu 1997 byla současně uzavřena dohoda mezi mezi BvS, Land Sachsen-Anhalt a SKL-M upravující vyplacení podpor na restrukturalizaci společnosti SKL-M.

13.

Dopisem ze dne 9. dubna 1998 oznámily německé orgány Komisi finanční podpory poskytnuté prostřednictvím BvS společnosti SKL-M. Jelikož část těchto podpor již byla poskytnuta, byl spis zapsán do rejstříku jako neoznámená podpora pod číslem NN 56/98. Z důvodu právní nejistoty ohledně posouzení podpor poskytnutých společnosti SKL-M se odpůrkyně zřekla odkoupení SKL-M. Oba podniky nicméně pokračovaly ve své spolupráci v rámci WLKV.

14.

Dne 15. června 2000 uplatnila odpůrkyně své právo podle článku 5 WLKV. Podle něj byla po zaplacení jednorázové platby oprávněna užívat výhradním způsobem vůči třetím osobám know-how, na něž se vztahuje WLKV. Odměna ve formě jednorázové platby měla SKL-M pokrýt vynaložené náklady na vývoj. Její výše se řídila podle rozpočtu dohodnutého v příloze I WLKV a pohybovala se celkem kolem 3,43 milionů eur. V červenci 2000 bylo know-how, na něž se vztahoval článek 5 WLKV, ohodnoceno a dáno k dispozici odpůrkyni. Jako protihodnotu zaplatila odpůrkyně SKL-M stanovenou odměnu ve formě jednorázové platby.

15.

Po předběžném posouzení informací předložených německými orgány Komise usoudila, že sporná opatření vyvolávají vážné pochybnosti, pokud jde o jejich slučitelnost se společným trhem. Dopisem ze dne 8. srpna 2000 informovala německé orgány o svém rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení. Toto rozhodnutí zveřejnila v Úředním věstníku Evropských společenství ( 7 ) a vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek. Při této příležitosti se Komise rovněž dotázala německých orgánů, zda odpůrkyně využívala podpory poskytnuté SKL-M nebo zda z ní mohla mít prospěch ( 8 ).

16.

Dne 1. září 2000 bylo proti SKL-M zahájeno insolvenční řízení.

17.

Dne 16. října 2000, 6. dubna a sdělila Spolková republika Německo své připomínky k rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žádná třetí osoba své připomínky Komisi přímo nepředložila.

18.

Dopisem ze dne 19. září 2001 přikázala Komise na základě článku 10 nařízení č. 659/1999 německým orgánům, aby poskytly informace nezbytné k posouzení slučitelnosti podpor poskytnutých SKL-M. V tomto dopise Komise vznáší znovu otázku, zda část podpor poskytnutých SKL-M byla použita spíše v zájmu odpůrkyně než SKL-M. To Komise nemůže na základě jí dostupných informací zjistit. Vyžádala si proto informace zejména o tom, zda cena, kterou odpůrkyně zaplatila za know-how, odrážela současnou nebo očekávanou tržní hodnotu. Komise oznámila, že v případě těchto chybějících informací přijme konečné rozhodnutí na základě dostupných informací. Rovněž vyzvala německé orgány, aby předaly případnému příjemci podpor dopis s příkazem.

19.

Dne 9. listopadu 2001 připomněla Komise německým orgánům, že pokud nesplní příkaz k poskytnutí informací, bude rozhodnutí přijato na základě dostupných informací podle článku 13 nařízení č. 659/1999.

20.

Dopisy ze dne 23. ledna, 26. února a 11. března 2002 odpověděly německé orgány na příkaz k poskytnutí informací. Dopisem ze dne rovněž Komisi předaly připomínky odpůrkyně ve věci rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zejména ohledně užívání know-how a jednorázové platby, kterou odpůrkyně zaplatila SKL-M.

21.

Dne 9. dubna 2002 přijala Komise napadené rozhodnutí. V něm konstatovala, že ani přes příkaz k poskytnutí informací neposkytla Spolková republika Německo dostatečné informace umožňující vyloučit, že odpůrkyně měla nepřímo prostřednictvím WLKV prospěch z podpory poskytnuté SKL-M. Komise proto musela přijmout rozhodnutí na základě dostupných informací ( 9 ).

22.

Komise poukazuje na to, že cena za postoupení know-how, kterou odpůrkyně zaplatila SKL-M, se ukázala být nižší o 2,71 milionů eur, než byly skutečné náklady na vývoj vynaložené SKL-M ( 10 ).

23.

V bodě 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že podpory poskytnuté SKL-M za účelem kompenzace ztrát způsobených vývojem know- how mohly být užity více v zájmu odpůrkyně než SKL-M.

24.

V bodě 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že okolnost, že státem kontrolovaná SKL-M musela snést finanční riziko, nebyla v souladu se zásadou investora jednajícího v tržním hospodářství a že účast odpůrkyně nevychází z řízení srovnatelného s otevřeným nabídkovým řízením. Z toho vyvodila, že se převod know-how mohl rovnat převodu státních zdrojů ve prospěch odpůrkyně v maximální výši 2,71 milionů eur.

25.

V závěru obsaženém v bodech 87 a 88 odůvodnění Komise nejprve konstatovala, že Německo poskytlo podporu v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES ( 11 ). Proto je třeba požadovat po SKL-M navrácení částky 34,26 milionů eur. Jelikož na základě dostupných informací nelze vyloučit, že odpůrkyně měla prospěch z převodu know-how, musí být navrácení částky ve výši 2,71 milionů eur požadováno od SKL-M a odpůrkyně solidárně. V návaznosti na tyto závěry Komise v čl. 3 odst. 2 napadeného rozhodnutí nařídila, že z celkové částky 34,26 milionů eur, jejíž vrácení by německými orgány muselo být požadováno od SKL-M, musí být 2,71 milionů eur vráceno SKL-M a odpůrkyní solidárně.

26.

Dne 28. června 2002 podala odpůrkyně na základě článku 230 ES žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí. Ve své žalobě navrhovala zrušení čl. 3 odst. 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž jí toto ustanovení nařizuje solidární vrácení části podpory poskytnuté SKL-M ve výši 2,71 milionů eur. Na podporu svého návrhu argumentuje především tím, že Komise z právního hlediska nesprávně použila čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999.

27.

Soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl. Ve svém odůvodnění se Soud v zásadě opíral to, že čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 Komisi neumožňuje uložit určitému podniku povinnost vrátit podporu, pokud je převod státních zdrojů, které měl uvedený podnik získat, hypotetický ( 12 ).

28.

Kasační opravný prostředek Komise ze dne 21. listopadu 2007 byl Soudnímu dvoru doručen dne . V písemné části řízení předložily odpůrkyně a Komise vyjádření. Ústní jednání se nekonalo.

29.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr

30.

Odpůrkyně navrhuje, aby Soudní dvůr

Dále trvá v plném rozsahu na návrhových žádáních, která předložila v prvním stupni.

31.

Kasační opravný prostředek podaný Komisí směřuje proti odůvodnění Soudu obsaženému v bodu 46 a následujících napadeného rozsudku. V bodě 46 napadeného rozsudku Soud nejprve konstatoval, že čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 Komisi neumožňuje uložit, ani solidárně, s ohledem na daný podnik, povinnost vrátit určitou část podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou, pokud je převod státních zdrojů, které měl uvedený podnik získat, hypotetický.

32.

Komise zaprvé pouze konstatovala, že dostupné informace neumožňují vyloučit, že odpůrkyně byla příjemcem převodu zdrojů ze strany podniku SKL-M, který získal podporu, při příležitosti získání know-how za podmínek považovaných za výhodné. Z toho vyplývá, že povinnost solidárního navrácení obsažená v napadeném rozhodnutí je stanovena na základě předpokladů, které informace, jež měla Komise k dispozici, neumožňují ani potvrdit, ani vyvrátit (body 47 a 48 napadeného rozsudku).

33.

Zadruhé jsou vnitrostátní orgány podle napadeného rozhodnutí povinny zajistit, aby odpůrkyně vrátila část podpory, kterou nemůže vrátit SKL-M. Tuto solidární povinnost nemohou posuzovat. Taková situace není nezbytným následkem provádění řízení stanoveného Smlouvou o ES v oblasti státních podpor. Každý členský stát poskytující podporu, jejíž navrácení je nařízeno, má v každém případě povinnost požadovat její navrácení od skutečných příjemců pod kontrolou Komise. V tomto ohledu není nezbytné je výslovně zmiňovat v rozhodnutí o navrácení nebo, a fortiori, upřesňovat výši částek, které každý příjemce musí vrátit (body 49 a 50 napadeného rozsudku).

34.

První důvod kasačního opravného prostředku, jehož se dovolává Komise, vychází v podstatě z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Soud, když v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku vycházel z předpokladu, že příjemce podpory nelze zjistit podle čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení č. 659/1999 na základě dostupných informací. Komise se domnívá, že takto omezené použití tohoto ustanovení nelze z jejího znění dovodit. Dále uvádí, že toto zjištění příjemce podpory na základě dostupných informací je nezbytné k zajištění účinné kontroly podpor prováděné na úrovni Společenství. Okolnost, že Komise nemusí v záporném rozhodnutí vždy identifikovat daného příjemce podpory, neznamená, že by jí v tom bylo bráněno, protože dotčený členský stát nespolupracuje.

35.

Odpůrkyně považuje první důvod kasačního opravného prostředku za neúčinný. Soud podle ní neučinil zjištění, která mu Komise vytýká. V napadeném rozsudku pouze konstatoval, že rozhodnutí Komise týkající se podpory poskytnuté odpůrkyni vycházelo pouze z domněnky. Pokud Soud poznamenal, že skutečného příjemce podpory není třeba v rozhodnutí Komise identifikovat, učinil tak jen pro objasnění.

36.

Za další považuje první důvod kasačního opravného prostředku za irelevantní. Napadené rozhodnutí bylo zrušeno již z toho důvodu, že rozhodnutí o navrácení přijaté Komisí k tíži odpůrkyně vycházelo z domněnky.

37.

Krom toho je kasační opravný prostředek podle odpůrkyně také neopodstatněný. Rozhodnutí o navrácení přijatá Komisí nemohou vycházet z žádné domněnky. Komise buď musí dále vyšetřit skutkové okolnosti případu v rámci formálního vyšetřovacího řízení, nebo zjistit identitu příjemce podpory v rámci řízení o navrácení vedeném ve spolupráci s členskými státy.

38.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku, jehož se dovolává Komise, vychází zaprvé z toho, že Soud v bodě 46 a následujících napadeného rozsudku nesprávně posoudil, jaké požadavky stanovuje čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 na rozhodnutí přijatá na základě dostupných informací. Komise je oprávněna přijmout rozhodnutí na základě dostupných faktů poté, co příkaz k poskytnutí informací nepřinesl výsledek. Přitom nelze vyžadovat naprostou jistotu. Jinak by čl. 13 odst. 1 třetí věta nařízení č. 659/1999 byl zbaven svého významu.

39.

Zadruhé považuje konstatování Soudu, podle něhož rozhodnutí Komise vycházelo z domněnky, za nesprávné. Tato výtka je podle Komise přípustná, protože se jedná o právní posouzení skutečností, které lze přezkoumat v rámci kasačního opravného prostředku. Je i opodstatněná, protože Komise podrobně popsala a vyhodnotila dostupné informace, zejména informace úpadkového správce SKL-M. Zbývající nejistota se týkala pouze tržní hodnoty know-how převzatého odpůrkyní.

40.

Odpůrkyně považuje druhý důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný, jelikož Komise se v jádru obrací proti otázce skutkových okolností případu. Další úvahy Komise jsou podle ní všeobecné povahy a irelevantní pro projednávaný případ. Krom toho je podle ní kasační opravný prostředek také neopodstatněný. Rozhodnutí přijaté Komisí k tíži adresáta nesmí vycházet z domněnky. K tomu se však Komise uchýlila jak v souvislosti s existencí podpory poskytnuté odpůrkyni, tak i v souvislosti s výší podpory.

41.

Dále budu zkoumat nejprve druhý důvod kasačního opravného prostředku (A) a následně první důvod kasačního opravného prostředku (B). Tento postup je v souladu se strukturou rozsudku, neboť druhý důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 46 až 48 napadeného rozsudku a první důvod kasačního opravného prostředku proti bodům 49 a 50 napadeného rozsudku. Za vhodný jej považuji také proto, že odůvodnění Soudu uvedené v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku podle mě představuje pouze podpůrnou úvahu.

42.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku zahrnuje dvě výtky: první výtka směřuje proti výkladu čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 (1), druhá pak proti zjištění Soudu, podle něhož rozhodnutí Komise vycházelo pouze z domněnky (2). Podle mě je třeba obě výtky zamítnout.

43.

Domnívám se, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o jeho výklad čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999. Soud správně upozornil na to, že rozhodnutí o navrácení přijaté k tíži určitého podniku nesmí vycházet pouze z domněnky poskytnutí podpory dotčenému podniku, a to ani při zohlednění čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení č. 659/1999 a při naplnění předpokladů tam uvedených.

44.

Nejprve je třeba upozornit na to, že čl. 13 odst. 1 třetí věta nařízení č. 659/1999 musí být vykládán s ohledem na požadavky a cíle, stanovené primárním právem na rozhodnutí přijatá Komisí v řízení v oblasti státních podpor. Podle čl. 87 odst. 1 ES je předpokladem přijetí rozhodnutí o navrácení k tíži určitého podniku, že mu byla poskytnuta podpora státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje dotčený podnik, a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Celkový přehled předpokladů zakotvených v čl. 87 odst. 1 ES ukazuje, že podpora poskytnutá dotčenému podniku musí být pozitivně zjištěna, naopak ohledně narušení hospodářské soutěže postačí zjištění, že může být narušena.

45.

Primární právo tedy podle mého úsudku požaduje, aby Komise alespoň ve svých právních závěrech dospěla k pozitivnímu zjištění existence podpory poskytnuté určitému podniku, pokud chce přijmout rozhodnutí o navrácení v jeho neprospěch. Skutečnost, že tento požadavek primárního práva není zpochybněn čl. 13 odst. 1 třetí větou nařízení č. 659/1999, podle mě vyplývá již z toho, že se v případě tohoto nařízení jedná o prováděcí nařízení ve smyslu článku 89 ES.

46.

Za další, ani v samotné úpravě obsažené v čl. 13 odst. 1 třetí větě nařízení č. 659/1999 nic nenasvědčuje tomu, že pokud členský stát nespolupracuje, mohlo by rozhodnutí o navrácení přijaté Komisí vycházet z domněnky, že dotčenému podniku byla poskytnuta podpora.

47.

Úpravou obsaženou v čl. 13 odst. 1 třetí větě nařízení č. 659/1999 zákonodárce Společenství recipoval ustálenou judikaturu, podle které může Komise přijmout rozhodnutí na základě dostupných informací, pokud členský stát nesplní příkaz k poskytnutí informací ( 13 ). Tato úprava Komisi nabízí další prostředek k opatření si informací nezbytných pro rozhodnutí týkající se protiprávních podpor, když členský stát odmítá spolupráci s cílem zabránit nebo ztížit vydání rozhodnutí ( 14 ).

48.

Tomuto ustanovení rozumím tak, že předně upravuje rozsah, v jakém má Komise zjišťovat skutkové okolnosti případu. Vyrovnává zásadu práva být vyslechnut a zájem Komise na co možná nejrychlejším zásahu proti podporám, které jsou v rozporu s právem Společenství. Komise je v řízení v oblasti státních podpor v souladu se zásadou práva být vyslechnut zásadně povinna vyzvat dotčený členský stát k předložení veškerých potřebných informací ( 15 ). Pokud ovšem příslušný příkaz Komise zůstane nevyslyšen, může své rozhodnutí přijmout na základě dostupných informací.

49.

Toto ustanovení má dopad na soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí. Pokud dotčený členský stát nevyvrátí poznatky Komise svědčící o existenci podpory, přestože mu bylo nařízeno poskytnout informace, nelze Komisi vytýkat, že z těchto důkazů vychází, i kdyby tyto důkazy měly být jen útržkovité či neúplné povahy ( 16 ). Článek 13 odst. 1 třetí věta nařízení č. 659/1999 tedy upravuje, za jakých předpokladů může Komise považovat určitou skutečnost za prokázanou, pokud byla zjištěna na základě jí dostupných, popřípadě i neúplných informací ( 17 ).

50.

Naproti tomu nemohu dovodit ani ze znění tohoto ustanovení („rozhodnutí se přijme na základě dostupných informací“), ani z judikatury, která do něj byla recipována ( 18 ), že by se Komise v případě nesplnění příkazu k poskytnutí informací směla domnívat, že jsou dány předpoklady stanovené čl. 87 odst. 1 ES. Článek 13 odst. 1 třetí věta nařízení č. 659/1999 tedy Komisi nezbavuje povinnosti dospět k pozitivnímu zjištění, že podpora existuje, ani povinnosti vycházet při takovém právním posouzení ze skutečných okolností, ani povinnosti zjistit, že takové skutkové okolnosti nastaly. Článek pouze zužuje rozsah dokazování, po jehož provedení Komise smí vycházet z toho, že nastaly okolnosti, o nichž se domnívá, že existují ( 19 ). Domnívám se, že takový výklad čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení č. 659/1999 je třeba vyžadovat se zřetelem k právům na obhajobu členského státu, resp. dalších osob dotčených tímto rozhodnutím, které se musejí dozvědět, z jakých domněnek rozhodnutí Komise vychází.

51.

Takové chápání čl. 13 odst. 1 první věty nařízení č. 659/1999 nesměřuje oproti tvrzení Komise ani k tomu, že by prosazování zákazu podpor bylo neúnosně omezeno. Jak jsem uvedla výše, od Komise se při posuzování skutkových okolností případu nevyžaduje dokazování v rozsahu odpovídajícím „naprosté jistotě“. V případě rozhodnutí přijatého na základě dostupných informací se spíš počítá s tím, že Komise v daném případě nemá k dispozici všechny informace, které by mohly být relevantní pro posouzení předmětných státních opatření.

52.

Pokud se ovšem Komise domnívá, že není s to zjistit na základě jí dostupných informací, zda byla danému podniku poskytnuta podpora, pak nemůže rozhodnutí o navrácení přijaté k tíži tohoto podniku vycházet z pouhé domněnky. Jak Soud správně uvedl ve své podpůrné úvaze obsažené v bodě 49 napadeného rozsudku, pro orgány členských států je takové rozhodnutí o navrácení závazné. Na jeho základě jsou povinny požadovat navrácení stanovené částky od (insolventní) SKL-M a odpůrkyně solidárně, aniž by mohly vzít v úvahu, že Komise se pouze domnívala, že podpora poskytnutá odpůrkyni existovala ( 20 ).

53.

Jak Soud právem vyzdvihl, Komise může – alespoň v případě, jako je tento – namísto toho zjistit skutečného příjemce podpory a výši této podpory, jejíž navrácení je třeba od něj požadovat, v rámci řízení o navrácení ve spolupráci s dotčeným členským státem, přičemž tento je povinen spolupracovat ( 21 ).

54.

Výsledně konstatuji, že rozhodnutí o navrácení přijaté Komisí nesmí s ohledem na shora uvedené úvahy vycházet z pouhé domněnky, a to ani pokud jsou naplněny předpoklady stanovené čl. 13 odst. 1 třetí větou nařízení č. 659/1999. Soud tedy v napadeném rozsudku provedl správný výklad čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení č. 659/1999.

55.

Komise namítá, že Soud neprávem konstatoval, že napadené rozhodnutí přijaté Komisí vycházelo z domněnky. Ta naopak konstatovala, že převod know-how za netržních podmínek představuje výhodu pro odpůrkyni.

56.

Tato výtka je dle mého názoru přípustná. Jaké skutečnosti byly Soudem zjištěny, sice zásadně nesmí být v řízení o kasačním opravném prostředku přezkoumáváno, nicméně pochybení v právním posouzení zahrnují jak pochybení týkající se výkladu určité normy, tak i pochybení týkající se právního posouzení skutkových okolností případu s ohledem na určitou normu ( 22 ). Tuto výtku tedy považuji za přípustnou v rozsahu, v jakém Komise namítá, že Soud z právního hlediska nesprávně posoudil (nesporný) obsah napadeného rozhodnutí jako domněnku.

57.

Tato výtka je ovšem neopodstatněná. Soud správně konstatoval, že Komise nedospěla k pozitivnímu zjištění, nýbrž se pouze domnívala, že došlo k převodu státních zdrojů ve prospěch odpůrkyně.

58.

V bodě 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že sporné podpory mohlo být užito více v zájmu odpůrkyně než SKL-M. V bodě 86 odůvodnění uvedla, že se převod know-how mohl rovnat převodu státních zdrojů ve prospěch odpůrkyně v maximální výši 2,71 milionů eur. Ani pokud jde o závěr Komise uvedený v bodě 87 odůvodnění, podle něhož Německo poskytlo spornou podporu protiprávně, v rozporu s čl. 88 odst. 3 ES, nelze z něj dovodit implicitní zjištění, že odpůrkyni byla poskytnuta výhoda. V bodě 88 odůvodnění totiž Komise znovu konstatovala, že se převod státních zdrojů nedá vyloučit. Tím uvedla na pravou míru, že pokud jde o výhodu poskytnutou odpůrkyni, jednalo se pouze o domněnku.

59.

Argumenty Komise přednesené v řízení o kasačním opravném prostředku, podle něhož nevycházela z domněnky vůbec anebo jen pokud jde o výši výhody, tedy v napadeném rozhodnutí nemá žádnou oporu. Komise spíš pouze vyslovila domněnku týkající se převodu ze státních zdrojů a otázku, zda existuje výhoda, tedy ponechala bez odpovědi.

60.

Soud tedy správně rozhodl, že pokud jde o výhodu vzniklou odpůrkyni, vycházela Komise z pouhé domněnky.

61.

Pro řízení, v jehož rámci se projednává tento kasační opravný prostředek, není podstatné, že Komise uvádí argumenty pro objasnění toho, proč v projednávaném případě byla oprávněna dospět k pozitivnímu zjištění týkajícímu se výhody vzniklé odpůrkyni, ani to, že odpůrkyně uvádí důvody pro objasnění toho, proč Komise nebyla oprávněna dospět k odpovídajícímu zjištění. Jelikož Soud není oprávněn nahradit odůvodnění Komise svým vlastním ( 23 ), je podstatné jen to odůvodnění, které Komise skutečně uvedla ve svém rozhodnutí, nikoli však to, které mohla uvést.

62.

Je tudíž třeba zamítnout druhý důvod kasačního opravného prostředku jako neopodstatněný.

63.

První důvod kasačního opravného prostředku, jehož se dovolává Komise, vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se měl dopustit Soud, když v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku vycházel z předpokladu, že příjemce podpory nelze podle čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení č. 659/1999 zjistit na základě dostupných informací.

64.

Tento důvod kasačního opravného prostředku je neúčinný. Napadený rozsudek je třeba zachovat již proto, že Soud napadené rozhodnutí z výše uvedených důvodů právem částečně zrušil. Je nepřípustné, aby rozhodnutí přijaté Komisí v neprospěch odpůrkyně vycházelo z domněnky ( 24 ).

65.

Krom toho je podle mě třeba zamítnout tento důvod kasačního opravného prostředku také proto, že směřuje proti zjištění, k němuž Soud nedospěl. Oproti tvrzení Komise Soud v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku nekonstatoval, že by bylo zjištění příjemce podpory na základě dostupných informací v zásadě vyloučeno.

66.

V bodě 46 napadeného rozsudku Soud konstatoval, že čl. 13 odst. 1 nařízení č. 659/1999 Komisi neumožňuje přijmout rozhodnutí o navrácení k tíži určitého podniku vycházející z domněnky, že došlo k převodu státních zdrojů ve prospěch tohoto podniku. V podpůrné úvaze, kterou Soud uvedl v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku, konstatoval, že rozhodnutí o navrácení, i kdyby vycházelo jen z domněnky, nesmí být vnitrostátními orgány zpochybněno a tyto jsou v případě platební neschopnosti SKL-M povinny požadovat navrácení stanovené části od odpůrkyně. Dále uvedl, že úprava týkající se státních podpor obsažená v primárním právu vždy nutně nevyžaduje uvádět příjemce podpory nebo výši této podpory již v rozhodnutí o navrácení.

67.

Z žádné z uvedených úvah nemohu vyvodit zjištění namítané Komisí, podle něhož se možnost dospět k rozhodnutí na základě dostupných informací podle čl. 13 odst. 1 třetí věty nařízení č. 659/1999 zásadně nevztahuje na identifikaci příjemce podpory nebo povinného, který ji má vrátit.

68.

Za těchto okolností vyvstává otázka, jak se má z procesního hlediska naložit s důvodem kasačního opravného prostředku, který vytýká právní vady zjištění, k němuž Soud nedospěl.

69.

Odpůrkyně navrhuje zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku jako neúčinný. Pro takový výsledek by mohlo svědčit to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti odůvodnění, z něhož napadený rozsudek ve skutečnosti nevychází. Já se ovšem domnívám, že zamítnut jako neúčinný by měl být důvod kasačního opravného prostředku jen tehdy, když neexistuje legitimní zájem na jeho přezkumu z toho důvodu, že by nevedl ke zrušení napadeného rozsudku, ani kdyby mu bylo vyhověno. Pokud navrhovatel vychází z nesprávného předpokladu, není tím dotčen jeho zájem na přezkumu daného důvodu kasačního opravného prostředku. Otázka, zda Soud v napadeném rozsudku dospěl, či nedospěl k rozhodnutí, které je mu vytýkáno navrhovatelem, je spíše otázkou opodstatněnosti daného důvodu kasačního opravného prostředku ( 25 ).

70.

První důvod kasačního opravného prostředku tudíž musí být zamítnut z důvodů uvedených v bodě 64 tohoto stanoviska jako neúčinný a krom toho z důvodů uvedených v bodech 65 až 69 tohoto stanoviska jako neopodstatněný.

71.

Kasační opravný prostředek tudíž musí být zamítnut v plném rozsahu.

72.

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise neměla se svým podáním ve věci úspěch a odpůrkyně požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné Komisi uložit náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

73.

S ohledem na výše uvedené úvahy tedy navrhuji, aby Soudní dvůr