1.

Dne 22. března 2001 AEPI Elliniki Etaireia pros Prostasian tis Pnevmatikis Idioktisias AE (dále jen „AEPI“ nebo „navrhovatelka“), společnost založená podle řeckého práva, která vykonává kolektivní správu autorských práv k hudebním dílům, podala u Komise stížnost proti Řecké republice a třem řeckým organizacím kolektivní správy práv souvisejících s právem autorským, jejichž nositeli jsou hudební interpreti, výkonní hudebníci a výrobci zvukových a obrazových záznamů (Erato, Apollon a Gramo, dále jen „organizace kolektivní správy“).

2.

V této stížnosti AEPI tvrdí jednak, že dotčené organizace porušily články 81 ES a 82 ES tím, že u souvisejících práv stanovily odměnu v nadměrné výši 5 % hrubých příjmů řeckých rozhlasových a televizních stanic, a jednak, že Řecká republika porušila článek 81 ES tím, že jim v této souvislosti umožnila provádět kartelové dohody a jednání ve vzájemné shodě. AEPI tvrdila, že jí vznikly závažné a nenapravitelné škody vyplývající z výše uvedených jednání, která tím, že podnikům, které užívají hudební díla, uložila nadměrné poplatky, znemožnila splnit požadavky na odměnu z autorských práv, jejíž zaplacení od nich AEPI požadovala.

3.

Dvěma samostatnými rozhodnutími ze dne 18. a 20. dubna 2005 Komise zamítla stížnost podanou proti organizacím kolektivní správy a odložila stížnost podanou proti Řecké republice ( 2 ).

4.

Rozhodnutí ze dne 18. dubna 2005 (dále jen „sporné rozhodnutí“) vychází především z následujících úvah:

„V projednávaném případě není domnělé protiprávní jednání způsobilé vést k významným narušením společného trhu, vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany mají své sídlo v Řecku a vykonávají své činnosti pouze v Řecku. Není předvídatelné, že se tato situace změní, tedy, že tři organizace [kolektivní správy] začnou v brzké době vykonávat své činnosti v jiných zemích vzhledem ke struktuře trhů se službami pro ochranu souvisejících práv a praktickým potížím takové činnosti. Krom toho mají účinky údajných praktik dopad pouze na řeckém trhu. Smlouvy o užívání hudby jsou uzavírány pouze s rozhlasovými a televizními stanicemi a dalšími uživateli, kteří se nacházejí v Řecku. Všechny tři organizace [kolektivní správy] jsou příslušné pouze pro ochranu souvisejících prav v Řecku a nemají praktickou možnost vykonávat tuto pravomoc mimo tento stát.

Jednak by Komise musela za účelem prokázání případného protiprávního jednání provést komplexní šetření podmínek převládajících na relevantním trhu a možné alternativy. Zaprvé, vzhledem k tomu, že jednak řecký zákon [v souladu se směrnicí 92/100/EHS] stanoví, že u všech souvisejících práv se vyplácí jednotná odměna, a že jednak domnělé protiprávní jednání má vycházet ze skutečnosti, že všechny tři organizace společně požadují od uživatelů zaplacení této odměny, by Komise musela prokázat případnou existenci a účinnost metod, které umožňují oddělené požadování plateb jediné odměny. Zadruhé by Komise musela nejen prokázat, že všechny tři organizace mají společné dominantní postavení, ale musela by podle rozsudků Soudního dvora Tournier a Lucazeau [a další] ( 3 ) [rovněž] prošetřit výše odměn za autorská a s nimi související práva ve všech zemích Unie, na jakých základech jsou vypočítávány, používaná kritéria a podmínky převládající na řeckém trhu ve srovnání s trhy v jiných evropských státech.

Krom toho je třeba poznamenat, že Vaše společnost má možnost předložit své výtky vnitrostátním orgánům. Svůj případ může předložit mimo jiné řeckému orgánu pro ochranu hospodářské soutěže. Tento orgán je schopen díky svým hlubším znalostem podmínek vnitrostátního trhu Vaši stížnost projednat. Skutečnost, že všechny zúčastněné strany a všichni dotyční uživatelé hudby mají své sídlo v Řecku a vykonávají své činnosti na řeckém trhu, zvyšuje význam podrobných znalostí podmínek na místním trhu. Navíc má tento orgán stejně jako Evropská komise pravomoc uplatňovat články 81 a 82 Smlouvy o ES.

Je tedy třeba dospět k závěru, že rozsah a složitost šetření požadovaného ke zjištění, zda jednání tří organizací kolektivní správy […] je či není v souladu s pravidly práva hospodářské soutěže Společenství, jsou nepřiměřené ve vztahu k velmi omezenému významu případného protiprávního jednání pro fungování společného trhu. Věc tedy nepředstavuje požadovaný stupeň zájmu Společenství na zahájení vyšetřování ze strany Komise.“ ( 4 )

5.

Žalobou podanou kanceláři Soudu prvního stupně Evropských společenství (dále jen „Soud“) dne 15. června 2005 požadovala AEPI zrušení sporného rozhodnutí. Tuto žalobu, ve které navrhovatelka tvrdila zjevné pochybení při posouzení zájmu Společenství a porušení povinnosti uvést odůvodnění, zamítl Soud rozsudkem ze dne 12. července 2007, AEPI v. Komise (T-229/05, Sb. rozh. s. II-84, zveřejněné shrnutí, dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla navrhovatelce uložena náhrada nákladů řízení.

6.

V rámci posouzení žalobního důvodu týkajícího se údajného zjevně nesprávného posouzení, Soud ( 5 ) připomněl, že „za účelem posouzení zájmu Společenství na pokračování v přezkumu věci“ musí Komise především „porovnat význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci a rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření s cílem splnit, za co nejlepších podmínek, svůj úkol dohlížet na dodržování článků 81 ES a 82 ES“ (bod 40 napadeného rozsudku) ( 6 ).

7.

Pokud jde o „narušení fungování společného trhu“, Soud krom toho připomněl, že podle ustálené judikatury „k tomu, aby dohoda mezi podniky mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí na základě souhrnu objektivních skutkových nebo právních okolností umožnit předpokládat s dostatečnou pravděpodobností, že může přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně ovlivnit obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu mezi členskými státy“ (bod 42 napadeného rozsudku) ( 7 ). Dodal, že „do působnosti práva Společenství tak spadá každá kartelová dohoda a každé jednání, které mohou narušit svobodu obchodu mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu mezi členskými státy, zejména oddělováním vnitrostátních trhů jeden od druhého nebo změnou struktury hospodářské soutěže na společném trhu“, zatímco „jednání, jejichž účinky se projevují jen uvnitř jediného členského státu, spadají do oblasti vnitrostátního právního řádu“ (bod 43 napadeného rozsudku) ( 8 ).

8.

Soud dále stanovil, že [k]onkrétněji v oblasti autorského práva […] je ustálenou judikaturou, že pokud účinky protiprávních jednání tvrzených ve stížnosti jsou z podstatné části pociťovány pouze na území jednoho členského státu a pokud byl příslušným soudům a správním orgánům tohoto členského státu předložen k projednání spor mezi stěžovatelem a subjektem, proti kterému stížnost směřovala, je Komise oprávněna zamítnout stížnost z důvodu chybějícího zájmu Společenství na pokračování přezkumu věci za podmínky, že práva stěžovatele mohou být dostatečně zaručena zejména vnitrostátními soudy ( 9 ) (bod 44 napadeného rozsudku).

9.

Krom toho Soud konstatoval, že v průběhu písemné části řízení navrhovatelka zpochybnila pouze první ze tří důvodů, na základě kterých Komise rozhodla ve sporném rozhodnutí, že v projednávaném případě neexistuje dostatečný zájem Společenství a to, že tvrzené praktiky nemohou způsobit významné narušení na společném trhu. Soud měl v důsledku toho za to, že může omezit svou analýzu na „argumenty, kterými [žalobkyně] zpochybnila neexistenci narušení obchodu mezi členskými státy tím, že tvrdila, že uložení nadměrně vysokých poplatků u souvisejících práv představuje praxi, která může ovlivnit společný trh ve smyslu článků 81 ES a 82 ES, ačkoli je omezena na řecké území“ (body 45 až 47 napadeného rozsudku).

10.

„V této souvislosti“, pokračoval Soud, „Komise měla za to […], že všechny strany zúčastněné na věci mají své sídlo a vykonávají své činnosti v Řecku, […], že je nepravděpodobné, že se činnosti organizací kolektivní správy mohou rozšířit do dalších zemí […], že uživatelé hudby mají řeckou státní příslušnost a že [uvedené organizace] mají omezenou pravomoc na řeckém území“ (bod 48 napadeného rozsudku).

11.

Podle Soudu neumožňují skutkové a právní okolnosti předložené navrhovatelkou „prokázat, že tvrzené praktiky ovlivňují obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu“. Navrhovatelka se totiž omezila „na odkaz na finanční obtíže, kterými procházely společnosti pro správu autorských práv a uživatelé hudby v Řecku a ve všech členských státech“, aniž „by byla schopná prokázat svá tvrzení nebo přinejmenším k tomuto účelu uvést skutečnosti“ (bod 49 napadeného rozsudku).

12.

V bodě 50 napadeného rozsudku Soud dále konstatoval, pokud jde o „argument žalobkyně, podle něhož významná narušení společného trhu vyplývají ze skutečnosti, že správa práv řeckých a zahraničních autorů je vyhrazena společnostem usazeným v Evropské unii“, že „pravomoc tří organizací kolektivní správy je omezena na řecké území, a že v důsledku toho utrpěli tvrzené škody plynoucí z uváděných praktik hlavně hudební uživatelé na řeckém území a řečtí autoři“.

13.

Soud uzavřel své odůvodnění následujícími úvahami:

14.

Soud tedy zamítl žalobní důvod směřující ke zrušení, který vycházel ze zjevně nesprávného posouzení zájmu Společenství.

15.

Nakonec Soud rovněž zamítl žalobní důvod směřující ke zrušení, který vycházel z údajného porušení povinnosti odůvodnění a rozhodl, že Komise ve sporném rozhodnutí jasně uvedla specifické důvody, ze kterých vycházela při svém posouzení, a které vedly k zamítnutí stížnosti (bod 63 napadeného rozsudku).

16.

Návrhem podaným kanceláři Soudního dvora dne 14. září 2007 požadovala AEPI, aby byl zrušen napadený rozsudek, aby bylo vyhověno návrhovým žádáním, která předložila v prvním stupni, nebo aby byla věc vrácena k rozhodnutí Soudu, jakož i, aby byla Komisi uložena náhrada všech nákladů řízení.

17.

Komise požadovala, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a navrhovatelce uložena náhrada nákladů řízení.

18.

Soudní dvůr vyslechnul zástupce účastnic řízení na jednání konaném dne 15. října 2008.

19.

Navrhovatelka vznáší pět důvodů kasačního opravného prostředku. První se týká nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku ohledně otázky, zda Komise dodržela meze diskreční pravomoci, kterou v dané oblasti má. Druhý, třetí a čtvrtý důvod v podstatě směřují k tomu, aby bylo určeno, že napadený rozsudek vykazuje vady posouzení nebo nedostatečné odůvodnění ohledně zjištění, že obchod uvnitř Společenství nebyl narušen. Pátým důvodem kasačního opravného prostředku vytýká navrhovatelka Soudu, že chybně vyložil články 81 ES a 82 ES, jelikož měl za to, že k tomu, aby se výše uvedené články použily, musí existovat skutečná újma pro obchod uvnitř Společenství.

20.

Ve své kasační odpovědi Komise před posouzením jednotlivých důvodů kasačního opravného prostředku tvrdila, že kasační opravný prostředek je nepřípustný v rozsahu, v němž neobsahuje argumenty, které mají označit nesprávné právní posouzení, kterým je stižen napadený rozsudek, ale pouze přebírá důvody a argumenty, které již byly Soudu předloženy.

21.

Podle mého názoru není tato námitka nepřípustnosti opodstatněná. I když navrhovatelka předložila své argumenty neuspořádaně a často je zopakovala, identifikovala podle mého názoru, jak to vyplývá ze shrnutí důvodů kasačního opravného prostředku, které následuje, různé body rozsudku, vůči kterým vznesla výtky a vyslovila důvody, na kterých jsou založeny. Námitka nepřípustnosti kasačního opravného prostředku by tedy měla být zamítnuta.

22.

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka vytýká Soudu, že neuvedl, zda Komise v projednávaném případě dodržela nebo překročila meze své diskreční pravomoci. Z tohoto důvodu vykazuje napadený rozsudek vadu absolutního nedostatku odůvodnění.

23.

Jak zdůraznila Komise, tento důvod zjevně postrádá opodstatnění.

24.

Soud nejprve připomněl, že jednak hodnocení zájmu, který pro Společenství představuje stížnost v oblasti hospodářské soutěže, závisí na skutkových a právních okolnostech každého případu, které se mohou v jednotlivých věcech významně lišit, a nikoli na předurčených kritériích, jejichž použití by bylo závazné, a jednak, že Komise, které čl. 85 odst. 1 ES ukládá dbát na provádění článků 81 a 82 ES, má za úkol vymezit a provádět politiku hospodářské soutěže Společenství a má za tímto účelem diskreční pravomoc pro projednávání uvedených stížností ( 10 ). Soud dále uvedl, že pokud Komise rozhodne při výkonu této pravomoci udělit stížnostem, které projednává, prioritu, může legitimně stanovit pořadí, ve kterém tyto stížnosti projedná, a odkázat na zájem Společenství, který daná věc představuje, jako na přednostní kritérium ( 11 ). Tyto úvahy jsou zcela v souladu s tím, co Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Ufex a další v. Komise ( 12 ).

25.

Soud dále uvedl, že k posouzení zájmu Společenství na pokračování přezkumu věci musí Komise zejména porovnat význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci a rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření ( 13 ). Soud konstatoval, že se Komise ve sporném rozhodnutí k odůvodnění toho, že v projednávaném případě oznámené praktiky nevyvolávají dostatečný zájem Společenství, opírala o tři důvody a že jen jeden z nich, který se týká toho, že oznámené praktiky nemohou způsobit významné narušení společného trhu, je předmětem výtky navrhovatelky ( 14 ).

26.

Soud se v důsledku toho soustředil na přezkum těchto výtek a považoval je za neopodstatněné, spolu s hodnoceními, která jsou předmětem specifického zpochybnění ve čtyřech ostatních důvodech kasačního opravného prostředku.

27.

Tím měl Soud jasně za to, že navrhovatelka nepředložila důkazy, které by mohly v projednávaném případě prokázat, že Komise překročila meze své diskreční pravomoci.

28.

První důvod kasačního opravného prostředku musí tedy být podle mého názoru zamítnut.

29.

Druhým a třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že došlo k nesprávnému posouzení skutkového stavu nebo nedostatečnému odůvodnění v bodě 44 napadeného rozsudku, ve kterém měl Soud podle jejího názoru neprávem za to, že pokud jsou účinky protiprávního jednání pociťovány pouze na území jediného členského státu, je Komise oprávněna zamítnout stížnost z důvodu nedostatečného zájmu Společenství, jelikož není ovlivněn obchod mezi státy. Soud navíc při tomto konstatování vycházel z judikatury, která se na rozdíl od toho, co tvrdil, netýká oblasti autorského práva a opomněl naopak vzít v úvahu celou řadu rozsudků vydaných soudy Společenství, z nichž se velký počet týkal konkrétně této oblasti, a z nichž je zjevné, že pravidla stanovená v článcích 81 ES a 82 ES mohou být rovněž porušena, i když k předmětnému jednání došlo výlučně na území jednoho členského státu ( 15 ). Třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka navíc tvrdí, že několikerý odkaz ve sporném rozhodnutí a v napadeném rozsudku na rozsudek Automec v. Komise není relevantní a vhodný, neboť se týká, na rozdíl od projednávaného případu, „nikoli skutečného, ale hypotetického protiprávního jednání“, vzhledem k tomu, že oběžník, který byl předmětem stížnosti, zaslaný společností BMW Itálie jejím koncesionářům a který byl přezkoumáván v uvedeném rozsudku, nebyl nikdy použit.

30.

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že došlo k nesprávnému posouzení skutkového stavu a nedostatečnému odůvodnění, pokud jde o úvahy uvedené v bodech 49 a 50 napadeného rozsudku, podle kterých jednak navrhovatelka nepředložila důkazy, které mohou prokázat, že oznámené praktiky mají vliv na obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu, a že jednak škoda plynoucí z oznámených praktik vzniká hlavně uživatelům hudby na řeckém území a řeckým autorům. Navrhovatelka předkládá několik důkazů, které mohou prokázat, že na rozdíl od toho, co rozhodl Soud, mohou oznámené praktiky nejen ovlivnit obchod uvnitř Společenství v blízké budoucnosti, ale že již k takovému ovlivnění i došlo.

31.

Konečně pátým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Soud nesprávně vyložil články 81 ES a 82 ES, když se domníval, že tato ustanovení vyžadují ke svému použití skutečnou újmu obchodu uvnitř Společenství, a v důsledku toho tím pro stejné účely vyloučil relevanci pouze potenciální újmy. Navrhovatelka tím navíc kritizuje závěr obsažený v bodu 54 napadeného rozsudku, podle něhož nepředložila žádný konkrétní důkaz prokazující skutečnou, nebo potenciální existenci významného narušení společného trhu. Navrhovatelka předkládá několik argumentů, kterými prokazuje, že tyto praktiky mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy.

32.

Komise napadá opodstatněnost všech výše uvedených důvodů kasačního opravného prostředku a má za to, že napadený rozsudek nevykazuje ani nedostatek odůvodnění ani nesprávné posouzení skutkového stavu.

33.

Chtěl bych poznamenat, že argumenty vznesené v těchto řízeních jsou charakterizovány zjevnou záměnou mezi dvěma pojmy, které musí být rozlišeny, a zdá se mi, že se této záměny dopustila jak navrhovatelka, tak i Komise. Jedná se jednak o ovlivnění obchodu mezi členskými státy, které je podmínkou pro použitelnost článků 81 ES a 82 ES, a jednak o existenci významného narušení fungování společného trhu, které je kritériem k posouzení, zda existuje dostatečný zájem Společenství k prošetření stížnosti ze strany Komise.

34.

Jak je známo, ze znění článků 81 ES a 82 ES je zjevné, že se použijí na kartelové dohody, které omezují hospodářskou soutěž, a na zneužití dominantního postavení, která mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy. Podle judikatury má tato podmínka vymezit působnost právních pravidel Společenství pro ochranu hospodářské soutěže mezi podniky vůči působnosti pravidel hospodářské soutěže vnitrostátního práva. Právě v rozsahu, ve kterém omezující dohoda nebo zneužití dominantního postavení mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, totiž podléhá narušení hospodářské soutěže způsobené jedním z těchto jednání zákazům uvedeným v článcích 81 ES a 82 ES, zatímco v opačném případě pod ně nespadá ( 16 ).

35.

V tomto ohledu vyplývá z ustálené judikatury, že k tomu, aby dohoda mezi podniky nebo zneužití dominantního postavení mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí na základě souhrnu objektivních skutkových nebo právních okolností umožnit předpokládat s dostatečnou pravděpodobností, že může přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně ovlivnit obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu mezi členskými státy ( 17 ).

36.

Takový vliv na obchod nesmí být podle judikatury „nevýznamný“: „[na] dohodu se nevztahuje zákaz podle článku [81 ES], pokud ovlivňuje trh pouze nevýznamně, vzhledem ke slabému postavení, které mají zúčastněné osoby na relevantním výrobkovém trhu“ ( 18 ).

37.

Ve sporném rozhodnutí Komise nezamítla stížnost navrhovatelky proto, že měla za to, že praktiky, které byly předmětem této stížnosti, mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy nanejvýš pouze nevýznamně. Komise se nijak nevyslovila ohledně otázky, zda jsou tyto praktiky v rozporu s články 81 ES a 82 ES. Komise dotčenou stížnost zamítla, jelikož při výkonu pravomoci, kterou má k rozhodnutí o přidělení různých stupňů priorit stížnostem, které jí byly předloženy, ( 19 ) měla za to, že neexistuje dostatečný zájem Společenství k přezkumu výše uvedené otázky, zejména vzhledem k tomu, že se jí tyto praktiky nezdály být takové povahy, „aby způsobily významná narušení fungování společného trhu“. Komise tím zjevně nezamýšlela konstatovat, že újma, která mohla hypoteticky vyplývat z těchto praktik pro obchod uvnitř Společenství, nepřekračuje minimální hranici významu, která by vedla k použití článku 81 ES nebo článku 82 ES. Zamýšlela pouze zdůraznit „velmi omezený význam případného protiprávního jednání pro fungování společného trhu“, tedy uvést, že se každopádně nejedná o praktiky, které by mohly mít značné dopady na jeho fungování.

38.

Krom toho z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pokud Komise stanoví pořadí priorit projednávání stížností, které jí byly předloženy, může legitimně odkázat na zájem Společenství ( 20 ) a že v tomto rámci „je povinna v každém projednávaném případě posoudit závažnost údajného narušení hospodářské soutěže a přetrvávání jeho účinků“, což je povinnost, která „zejména znamená, že zohlední délku trvání a význam oznámeného protiprávního jednání, jakož i jeho dopad na stav hospodářské soutěže ve Společenství“ ( 21 ).

39.

Když Komise uvedla v části sporného rozhodnutí, které je citováno výše v bodě 4, že všechny zúčastněné strany mají své sídlo v Řecku a vykonávají své činnosti pouze v Řecku, že účinky údajných praktik mají dopad pouze na řecký trh, že smlouvy o užívání hudby se uzavírají pouze s rozhlasovými a televizními stanicemi a ostatními uživateli, kteří se nacházejí v Řecku, že všechny tři organizace kolektivní správy jsou příslušné pouze pro ochranu souvisejících práv v Řecku a nemohou prakticky vykonávat tuto pravomoc mimo tento stát, nezamýšlela tím popřít existenci skutečného nebo potenciálního ovlivnění obchodu uvnitř Společenství, ale pouze vyloučit, že i kdyby takové ovlivnění mohlo být prokázáno a nebylo by zanedbatelné, mohlo by mít značný dopad na uvedený obchod.

40.

Přitom je zjevné, že samotný Soud zaměnil v napadeném rozsudku otázku existence ovlivnění obchodu uvnitř Společenství, a tedy porušení článků 81 ES a 82 ES, s otázkou dostatečně závažného charakteru údajného protiprávního jednání, který by mohl odůvodnit jeho prošetření ze strany Komise.

41.

Body 42 a 43 napadeného rozsudku zahajuje Soud připomenutím některých zásad zakotvených judikaturou týkající se ovlivnění obchodu uvnitř Společenství jakožto podmínky použitelnosti článků 81 ES a 82 ES a jakožto kritéria pro rozdělení působnosti práva Společenství a vnitrostátního práva.

42.

V bodě 44, který je ne příliš vhodně uveden výrazy „Zvláště v oblasti autorských práv“, Soud odkazuje na svou vlastní judikaturu, která se nicméně netýká otázky ovlivnění obchodu uvnitř Společenství, projednávané v předchozích odstavcích, ale požadavku, aby existoval dostatečný zájem Společenství na pokračování prošetření stížnosti oznamující praxi, jejíž účinky jsou z velké části pociťovány na území jediného členského státu.

43.

V bodě 47 napadeného rozsudku Soud upřesňuje, že svou analýzu omezuje na argumenty navrhovatelky, kterými zpochybnila neexistenci ovlivnění obchodu mezi členskými státy tím, že tvrdila, že „uložení nadměrně vysokých poplatků za související práva představuje praxi, která může ovlivnit společný trh ve smyslu článků 81 ES a 82 ES, i když je omezena na řecké území“.

44.

Bod 48, který začíná výrazem „V této souvislosti“, připomíná skutkové okolnosti, o které se opírala Komise ve sporném rozhodnutí nikoli za účelem odmítnutí možného ovlivnění obchodu uvnitř Společenství, ale k tomu, aby v rámci svého posouzení existence zájmu Společenství na pokračování prošetření stížnosti dospěla k závěru, že neexistují významná narušení fungování společného trhu.

45.

Oscilace Soudu mezi odkazy na ovlivnění obchodu uvnitř Společenství (nebo společného trhu) a odkazy na významná narušení fungování společného trhu je krom toho zjevná z následujících bodů napadeného rozsudku, z nichž některé se týkají prvního hlediska (body 49 a 51), další druhého (bod 50) bez vhodného logického pořadí, až k dosažení zjevné nesoudržnosti mezi oběma body jeho odůvodnění, ve kterých Soud nejprve konstatoval, že „žalobkyně nepředložila žádný konkrétní důkaz prokazující skutečnou nebo potenciální existenci významných narušení fungování společného trhu“ (bod 54), a poté rozhodl, že „v důsledku toho žalobkyně neprokazuje, že se Komise ve [sporném] rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že praktiky oznámené žalobkyní vytvořily účinky ve velkém, nebo dokonce úplném rozsahu na řeckém trhu, a že tedy nemohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu článků 81 ES a 82 ES“ ( 22 ).

46.

Nelze se ani domnívat, že, odhlédneme-li od redakčních nedokonalostí, Soud chtěl na rozdíl od logického uspořádání v bodech 54 a 55 napadeného rozsudku v zásadě stanovit, že jelikož nebyl obchod uvnitř Společenství v projednávaném případě ovlivněn, neexistují ani a fortiori významná narušení fungování společného trhu.

47.

Takový výklad rozsudku je nejen v rozporu s jeho doslovným zněním, ale vedl by také k tomu, že by rozsudek byl v rozporu s mezemi přezkumu legality, kterou má vykonávat soud Společenství v souladu s článkem 230 ES. V tomto rámci je totiž soud Společenství zejména povolán k tomu, aby ověřil dostatečnost a opodstatněnost důvodů dovolávaných autorem napadeného aktu a zrušil jej v případě, kdy by výše uvedené ověření ukázalo, že některé z těchto dvou hledisek není splněno. V tomto posledním případě není naopak oprávněn navrhnout nové odůvodnění napadeného aktu, které by mohlo v každém případě odůvodnit jeho zachování v platnosti. Kdyby tak učinil, nahradil by soud Společenství posouzení orgánu příslušného k přijetí dotčeného aktu svým posouzením, čímž by se vměšoval do aktivní správy a narušil by institucionální rovnováhu požadovanou Smlouvou o ES.

48.

V tomto ohledu již Soudní dvůr zdůraznil, pokud jde o věc, ve které bylo u Soudu napadeno rozhodnutí Komise o zamítnutí stížnosti týkající se porušení pravidel Smlouvy o ES v oblasti hospodářské soutěže, že „jelikož přezkum legality upravený v článku 173 Smlouvy [ES] [nyní, po změně, článek 230 ES] nesvěřuje Soudu v dotčené věci pravomoc přezkumu v plné jurisdikci na rozdíl od pravomoci vykonávané soudy Společenství na základě článku 172 Smlouvy [ES] [nyní článku 229 ES], pokud jde například o rozhodnutí ukládající sankce, nenáleží mu, v projednávaném případě, nahrazovat sporné rozhodnutí jiným rozhodnutím nebo provést změnu tohoto rozhodnutí“ ( 23 ). Ve stejném usnesení Soudní dvůr rozhodl, že „v rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí [Komise], ve kterém bylo rozhodnuto, že neexistuje zneužití dominantního postavení, nepřísluší Soudu prokázat existenci takového zneužití“. Dodávám, že Soud nemá také právo rozhodnout o neexistenci protiprávního jednání, pokud tak neučinila samotná Komise v rozhodnutí, jehož zrušení je požadováno.

49.

Jelikož Komise ve sporném rozhodnutí nezamýšlela vyloučit porušení článků 81 ES a 82 ES, nebyl tak už vůbec oprávněn učinit Soud v rámci přezkumu legality tohoto rozhodnutí.

50.

Krom toho je třeba zdůraznit, že zatímco Komise ve sporném rozhodnutí uvedla, že AEPI měla „možnost předložit své výtky u vnitrostátních orgánů“, zejména řeckého orgánu pro hospodářskou soutěž a že tento orgán má pravomoc uplatňovat články [81 ES a 82 ES] stejným způsobem jako samotná Komise, vázalo by konstatování Soudu ohledně neexistence ovlivnění obchodu uvnitř Společenství tyto orgány, které by v důsledku toho již nemohly uplatnit články 81 ES a 82 ES, ale pouze vnitrostátní právo hospodářské soutěže.

51.

Mám za to, že záměna, kterou se vyznačuje odůvodnění Soudu, vede nezávisle na jakýchkoli právních pochybeních v jednotlivých bodech napadeného rozsudku ke zjevnému rozporu důvodů.

52.

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je otázka případné kontradikce v odůvodnění rozsudku Soudu právní otázkou, kterou jako takovou je možné uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku ( 24 ).

53.

Navzdory skutečnosti, že i když navrhovatelka tvrdila v prvních čtyřech důvodech kasačního opravného prostředku, že odůvodnění napadeného rozsudku je nedostatečné, netvrdila rozpornost důvodů, kterou jsem právě uvedl, může Soudní dvůr podle mého názoru konstatovat bez návrhu existenci této vady, která znemožňuje provést vhodný přezkum legality tohoto rozsudku a která navíc negativně ovlivnila plný výkon práva na obhajobu navrhovatelky, jelikož jí nadměrně ztížila pochopení odůvodnění, na kterém byl založen rozsudek, a v důsledku toho přezkum jeho opodstatněnosti ( 25 ).

54.

Podle mého názoru je tedy třeba napadený rozsudek zrušit z důvodu, že jeho odůvodnění je rozporné, v rozsahu, v jakém zamítá žalobní důvod navrhovatelky směřující ke zrušení, který vychází ze zjevné chyby v posouzení zájmu Společenství.

55.

V souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný, zruší Soudní dvůr rozsudek Soudu. Soudní dvůr pak může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Soudu k rozhodnutí.

56.

Podle mého názoru může Soudní dvůr v projednávané věci vydat sám konečné rozhodnutí ve věci.

57.

Žalobním důvodem směřujícím ke zrušení, který vychází ze zjevné chyby v posouzení zájmu Společenství, který navrhovatelka rozvedla v bodech 1 a 3 žaloby podané v prvním stupni řízení, tvrdila, že Komise nemohla dospět k závěru, že „domnělé protiprávní jednání bylo nevýznamné“ z pouhého důvodu, že k tomuto protiprávnímu jednání došlo pouze na území jednoho členského státu. Odkázala v tomto ohledu na rozsudky soudů Společenství, z nichž některé se týkají konkrétně autorského práva, z nichž je zjevné, že k porušení pravidel Smlouvy o ES v oblasti hospodářské soutěže může dojít i tehdy, když k tomuto porušení došlo na území jednoho členského státu ( 26 ); navrhovatelka připomněla, že články 81 ES a 82 ES k existenci protiprávního jednání vyžadují splnění podmínky, že dotčené jednání „může ovlivnit obchod mezi členskými státy“ a nikoli, že ve skutečnosti již takový obchod ovlivnilo, a uvedla několik skutečností, které by podle jejího názoru mohly prokázat, že oznámené praktiky představují závažné porušení výše uvedených článků.

58.

Těmito skutečnostmi byly jednak hospodářský význam obchodní činnosti navrhovatelky – jejíž příjmy za autorská práva překročily v roce, kdy podala svou stížnost (2001), 30 milionů eur – a skutečnost, že vzhledem k rozšířenému užívání zahraniční hudby v Řecku je významná část dotčených příjmů vyplácena odpovídajícím organizacím, které se nacházejí hlavně v ostatních členských státech Evropské unie, které zastupují zájmy autorů, které mají v těchto státech sídlo, a jednak pak obzvlášť vysoká výše částek vybíraných třemi organizacemi kolektivní správy.

59.

Ačkoli řada argumentů předložených navrhovatelkou v řízení v prvním stupni vykazuje dvojznačnost a zmatení podobné těm, kterými se vyznačuje napadený rozsudek, domnívám se nicméně, že z žaloby podané v prvním stupni dostatečně jasně vyplývá, že Komise nemohla z důvodu, že oznámené praktiky byly omezeny na řecké území, vyloučit, že takové praktiky mohou mít závažný vliv na fungování společného trhu. Tím, že navrhovatelka v žalobě podané v prvním stupni zpochybňuje, že „domnělé protiprávní jednání je nevýznamné“, neodkazuje nezbytně na problém existence protiprávního jednání, tedy na omezující jednání, které může nikoli nevýznamným způsobem ovlivnit obchod uvnitř Společenství, ale na problém stupně závažnosti uvedeného protiprávního jednání. Tento závěr je potvrzen odkazy na závažnost tohoto protiprávního jednání, které jsou obsaženy ve čtvrtém a šestém odstavci bodu 1 výše uvedené žaloby.

60.

Posouzení dotčeného důvodu směřujícího ke zrušení spočívá tedy v ověření, ve světle výtek vznesených navrhovatelkou, zda Komise mohla v projednávaném případě platně vyloučit existenci významných narušení fungování společného trhu na základě úvah stanovených v této souvislosti ve sporném rozhodnutí (viz bod 39 výše).

61.

Před provedením takového ověření je však nezbytné posoudit, zda je pro účely rozhodnutí o návrhu na zrušení sporného rozhodnutí užitečné. Jak to totiž uvedl Soud v bodě 45 napadeného rozsudku, vyloučila Komise ve sporném rozhodnutí, že v projednávaném případě existuje dostatečný zájem Společenství, a to na základě tří různých skutečností: neexistence významných narušení fungování společného trhu, komplexnost šetření, které je třeba provést k prokázání existence tvrzeného protiprávního jednání, a možnost ochrany zúčastněných stran u vnitrostátních orgánů. Jak však konstatoval Soud v bodě 46 napadeného rozsudku, napadla navrhovatelka předloženým důvodem směřujícím ke zrušení pouze úvahy Komise, které se týkají první z těchto skutečností.

62.

Zdá se mi nicméně zřejmé, že tento důvod nemůže být považován za nerelevantní pouze z tohoto důvodu.

63.

Nelze totiž tvrdit, že v systematice sporného rozhodnutí by každá z těchto tří skutečností byla sama za sebe dostatečná k odůvodnění zamítnutí stížnosti podané navrhovatelkou.

64.

Poté, co Komise samostatně označila tyto tři skutečnosti, stanovila, že musí „dospět k závěru, že rozsah a komplexnost šetření požadovaného ke zjištění, zda jednání tří organizací kolektivní správy […] je, či není v souladu s pravidly hospodářské soutěže Společenství, jsou nepřiměřené ve vztahu k velmi omezenému významu případného protiprávního jednání pro fungování společného trhu“.

65.

Z toho vyplývá, že Komise vyloučila, že v projednávaném případě existuje dostatečný zájem Společenství na základě uvedených skutečností jako celku, přičemž vážila zejména první dvě.

66.

Případné zjevně nesprávné posouzení, které by zpochybnilo závěry Komise týkající se první z těchto skutečností, by proto mělo nutně dopad na legalitu sporného rozhodnutí.

67.

Pokud jde o posouzení opodstatněnosti dotčeného důvodu směřujícího ke zrušení, okolnost připomenutá navrhovatelkou, že na základě dohod o vzájemném zastoupení uzavřených s odpovídajícími organizacemi, které mají své sídlo v jiných členských státech, získává navrhovatelka v Řecku rovněž odměny za autorská práva spojená s užíváním hudby autorů usazených v těchto státech a odvádí je výše uvedeným organizacím, se mi zdá významná. Tato okolnost, kterou již navrhovatelka uvedla ve své stížnosti, nebyla Komisí zpochybněna (nebo případně jen lehce a opožděně při ústním jednání před Soudním dvorem)a nabízí se k prokázání toho, že nejen zájmy řeckých autorů, nýbrž i zájmy autorů (a organizací, které je zastupují) se sídlem v jiných členských státech mohou být poškozeny snížením příjmů z autorských práv v Řecku, na které si navrhovatelka stěžuje a které přičítá uvedeným praktikám.

68.

Navrhovatelka tak tvrdila skutečnosti, které, jelikož již byly předloženy Komisi před přijetím sporného rozhodnutí, vyvracejí obě konstatování, ze kterých Komise v projednávaném případě v podstatě vycházela k vyloučení existence významných narušení fungování společného trhu: tedy, že „všechny zúčastněné strany mají své sídlo v Řecku a vykonávají své činnosti pouze v Řecku“ a že „účinky údajných praktik mají dopad pouze na řecký trh“.

69.

Skutečnost, že „smlouvy o užívání hudebních děl jsou uzavírány pouze s rozhlasovými a televizními stanicemi a dalšími uživateli, kteří se nacházejí v Řecku“, a že všechny tři organizace kolektivní správy „jsou příslušné pouze pro ochranu souvisejících práv v Řecku a nemají praktickou možnost vykonávat tuto pravomoc mimo tuto zemi“, neumožňuje nijak vyloučit možnost, že účinky oznámených praktik mají dopad mimo řecké území a v neprospěch autorů a organizací usazených v jiných členských státech. Na základě těchto okolností připomenutých ve sporném rozhodnutí je možné pouze tvrdit, že mezi uživateli hudby jsou škodlivými účinky domnělého protiprávního jednání postiženi ti, kteří mají své sídlo v Řecku. Pokud jde naopak o skupinu majitelů autorských práv a organizací na ochranu těchto práv, které mohou být postiženy, neumožňují výše uvedené okolnosti omezit ji na ty, kteří mají sídlo v Řecku ( 27 ).

70.

Je pravda, že v žalobní odpovědi předložené v průběhu sporu v prvním stupni Komise poznamenala, že „důležité je vědět, zda praxe výše uvedených tří organizací popsaná navrhovatelkou vyvolává své účinky ve velkém rozsahu, nebo zcela na řeckém trhu“. V tomto ohledu zdůraznila, že všechny skutečnosti, které zakládají domnělé porušení článků 81 ES a 82 ES, „nastávají ve velkém rozsahu, nebo dokonce výlučně na řeckém trhu“, a že je tedy „logické domnívat se, že se centrum závažnosti oznámeného protiprávního jednání nachází na řeckém trhu, jelikož právě zde musí být z podstatné části pociťovány účinky domnělého protiprávního jednání“ ( 28 ).

71.

Zdá se však, že se tento přístup zásadně liší od toho, co bylo uvedeno ve sporném rozhodnutí, ve kterém Komise jasně a jednoznačně vyloučila, že oznámené praktiky mohou mít účinky mimo řecké území. Užitím slov „ve velkém rozsahu“ a „z podstatné části“ ve své žalobní odpovědi podané v prvním stupni Komise naopak připustila možnost, že některé účinky domnělého protiprávního jednání, i když jen v malém rozsahu, mají dopad mimo toto území.

72.

V rámci žaloby na neplatnost je však soud Společenství povolán, aby se vyslovil k souladu rozhodnutí, které je předmětem takové žaloby, s právem, a nikoli k posouzením, která před ním formuluje autor tohoto rozhodnutí, a kterými zcela, nebo zčásti pozměňuje posouzení, o která se opíral v uvedeném rozhodnutí.

73.

Ve sporném rozhodnutí je přitom závěr týkající se neexistence významných narušení fungování společného trhu v projednávaném případě založen na konstatování, u kterého navrhovatelka prokázala, že bylo zjevně nesprávné, a to, že zúčastněné subjekty a případné účinky oznámeného protiprávního jednání se nacházely jen na řeckém území.

74.

Proto i za předpokladu, jak to navrhla Komise ve své žalobní odpovědi v prvním stupni, že by byly účinky oznámeného protiprávního jednání na území ostatních členských států minimální – což však nelze podle mého názoru předpokládat na základě pouhé skutečnosti, že pravomoc organizací uvedených navrhovatelkou je omezena na Řecko - neměnilo by to nic na zjevně chybném charakteru uvedeného konstatování, a v důsledku toho, z důvodů uvedených výše v bodech 63 až 66, na protiprávnosti sporného rozhodnutí.

75.

Navrhuji tedy Soudnímu dvoru, aby vyhověl předloženému důvodu směřujícímu ke zrušení a zrušil sporné rozhodnutí.

76.

Podle čl. 122 prvního pododstavce jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na základě článku 118 téhož řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku proti rozhodnutí Soudu, se krom toho účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

77.

Jelikož navrhuji Soudnímu dvoru, aby vyhověl jak kasačnímu opravnému prostředku, tak i žalobě na neplatnost, které byly podány navrhovatelkou, navrhuji rovněž, aby byla Komisi, která by tedy neměla úspěch ve věci, uložena náhrada nákladů řízení v obou stupních v souladu s návrhovými žádáními navrhovatelky.

78.

S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby prohlásil, že: