1.

Tímto kasačním opravným prostředkem MASDAR (UK) Ltd (dále jen „Masdar“) žádá Soudní dvůr, aby zrušil rozsudek Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 16. listopadu 2006 ve věci T-333/03, Masdar v. Komise ( 2 ) (dále jen „napadený rozsudek“), kterým uvedený Soud zamítl žalobu Masdar podle článků 235 ES a 288 ES, kterou usilovala o náhradu škody, již údajně utrpěla z důvodu nezaplacení za služby, které poskytla v rámci asistenčních projektů Společenství. Požaduje po Komisi zaplacení částky 488947,78 eur a úroků.

2.

Kasační opravný prostředek v zásadě vznáší otázku, zda se Soud prvního stupně nemýlil, když rozhodl, že ve skutkovém a právním kontextu projednávané věci, kdy v rámci asistenčního programu Společenství subdodavatel (hlavního) smluvního partnera Komise neobdržel platbu od hlavního smluvního partnera za služby, které mu poskytl, Komise nemůže být povinná k odškodnění subdodavatele na základě zásad zákazu bezdůvodného obohacení, negotiorum gestio, ochrany legitimního očekávání nebo povinnosti řádné péče.

3.

V napadeném rozsudku byly skutkové okolnosti, které vedly ke vzniku projednávaného sporu, popsány takto:

4.

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 30. září 2003 Masdar podala žalobu na náhradu škody, přičemž zakládala svůj nárok na náhradu škody na zásadě zákazu bezdůvodného obohacení (de in rem verso), zásadě negotiorum gestio, na porušení zásady legitimního očekávání a, konečně, na skutečnosti, že akty Komise představovaly zavinění nebo nedbalost, které jí způsobily újmu.

5.

Poté, co nebylo účastníky řízení dosaženo mimosoudního urovnání sporu, zamítl Soud prvního stupně žalobu a uložil Masdar náhradu nákladů z důvodu, které mohou být shrnuty tak, jak je popsáno dále.

6.

Soud nejdříve stanovil podmínky, za kterých v souladu s ustálenou judikaturou může být založena mimosmluvní odpovědnost Společenství podle druhého odstavce článku 288 ES, jak za protiprávní jednání, tak za jednání orgánů Společenství, jehož protiprávní povaha není prokázána.

7.

Dále uvedl, že požadavek Masdar na náhradu škody je založen, pokud jde o bezdůvodné obohacení a negotiorum gestio, na pravidlech mimosmluvní odpovědnosti, která nevyžadují protiprávní jednání na straně orgánů Společenství, a pokud jde o zásadu ochrany legitimního očekávání a zavinění nebo nedbalost Komise, na režimu mimosmluvní odpovědnosti Společenství z důvodu protiprávního jednání.

8.

Soud pokračoval zkoumáním návrhových žádáních založených na bezdůvodném obohacení ( de in rem verso ) a negotiorum gestio.

9.

Poté, co Soud připustil, že požadavek náhrady škody může být v zásadě na uvedených zásadách založen, přikročil k určení, zda podmínky nároku z de in rem verso nebo nároku z negotiorum gestio byly v dotčené věci splněny.

10.

V tomto ohledu konstatoval, že je zřejmé, že ve skutkovém a právním kontextu projednávaného sporu nemohou být nároky z bezdůvodného obohacení nebo negotiorum gestio úspěšné.

11.

Při formulování tohoto závěru Soud uvedl, že podle obecných zásad společných právním řádům členských států nemohou být takové nároky úspěšně uplatněny, pokud zisk obohaceného nebo osoby, jejíž záležitost byla obstarána, má odůvodnění ve smlouvě nebo v právní povinnosti, a že takové žaloby mohou být obecně použity pouze podpůrně, tedy v případě, že poškozený nemá pro získání toho, co mu náleží, k dispozici žádnou jinou žalobu.

12.

V tomto ohledu Soud zdůraznil smluvní rámec existující ve věci, jmenovitě smluvní vztahy jednak mezi Komisí a Helmico, a jednak mezi Helmico a Masdar. Rozhodl zejména, že je to tedy nesporně Helmico, kdo má odměnit Masdar za provedené práce a převzít případnou odpovědnost vyplývající z nezaplacení, a že případná insolvence Helmico není důvodem pro to, aby Komise tuto odpovědnost převzala.

13.

Soud došel k závěru, že případné obohacení Komise nebo finanční ztráta žalobkyně, jelikož měly svůj původ ve smluvním rámci, nemohly být kvalifikovány jako bezdůvodné.

14.

Obdobně Soud rozhodl, že podmínky upravující občanskoprávní žalobu založenou na negotiorum gestio v projednávané věci zjevně nebyly splněny. V uvedeném ohledu byl toho názoru, že jelikož Masdar kontaktovala služby Komise před tím, nežli pokračovala v projektech, výkon smluvních povinností Masdar vůči Helmico nemůže být platně kvalifikován jako dobrovolný zásah do záležitostí jiné osoby, a rovněž shledal, že argument Masdar je v rozporu se zásadami negotiorum gestio, co se týče povědomí osoby, jejíž záležitost je obstarávána, o jednání jednatele bez příkazu.

15.

Poté, co doplnil, že nebylo prokázáno, že žalobkyně utrpěla neobvyklou nebo zvláštní škodu, která přesahuje meze hospodářského a podnikatelského rizika vlastního její činnosti, konstatoval Soud, že požadavek náhrady škody založený na bezdůvodném obohacení a negotiorum gestio musí být zamítnut jako neopodstatněný.

16.

Pokud jde dále o údajné porušení zásady ochrany legitimního očekávání, Soud žalobní důvod odmítl z důvodů, že podle jeho názoru zkoumání dostupných důkazů neukázalo, že by Komise poskytla konkrétní ujištění, která by mohla u žalobkyně vyvolat podložené naděje, které by jí umožnily dovolávat se uvedené zásady.

17.

Soud dále odmítl argumenty Masdar uvádějící zavinění nebo nedbalost na straně Komise jako neopodstatněné, jelikož v zásadě rozhodl, že nebyly dostatečně podložené, pokud jde o dovolávanou povinnost péče, a příčinná souvislosti mezi porušením údajné povinnosti a dovolávanou škodou nebyla prokázána.

18.

Konečně Soud rovněž zamítl návrh Masdar na výslech svědka – jmenovitě pana W., ředitele Masdar – pokud jde o obsah jednání ze dne 2. října 1998. Rozhodl v tomto ohledu, že i kdyby takové svědectví mělo prokázat, jak uvedla Masdar, že mezi Komisí a Masdar existovala shoda vůle v tom, aby Masdar dokončila dotyčné projekty, nepostačovalo by to k prokázání existence přesných, nepodmíněných a shodujících se informací prokazujících, že se Komise od tohoto data zavázala odměnit žalobkyni přímo.

19.

Masdar navrhuje, aby Soudní dvůr:

20.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

21.

Před tím, nežli přistoupím k analýze důvodů kasačního opravného prostředku podaného Masdar, bude vhodné učinit několik úvodních poznámek.

22.

Pokud se týče, zaprvé, kontextu projednávané věci, je třeba uvést, že, jak Masdar výslovně potvrdila při jednání v rámci tohoto řízení, mezi účastníky řízení není sporu o tom, že mezi Masdar a Komisí nevznikl přímý smluvní vztah a že takové smluvní vztahy týkající se poskytování služeb v rámci dotčených asistenčních programů Společenství existovaly pouze mezi Helmico a Komisí na jedné straně a mezi Helmico a Masdar na straně druhé.

23.

Jak však z informací poskytnutých účastníky řízení vyplývá, Helmico, která dluží Masdar platby za poskytnuté služby, pro které s ní uzavřela subdodavatelské smlouvy, je třeba považovat za předluženou a není možné najít její ředitele. Řízení zahájené Masdar u soudů v Anglii a Walesu, které byly určeny podle subdodavatelských smluv jako soudy příslušné pro veškeré smluvní spory, k získání platby, kterou jí Helmico dluží, byla přerušena na dobu neurčitou.

24.

Za těchto okolností Masdar podala k Soudu prvního stupně žalobu proti Komisi, ve které požaduje, v rámci náhrady utrpěné škody, mimo jiné zaplacení za poskytnuté služby ( 3 ) a úroky.

25.

Jak sama Masdar uvedla při jednání o projednávaném kasačním opravnému prostředku, je uvedené návrhové žádání proti Komisi v zásadě založeno na dvou argumentačních liniích, konkrétně, zaprvé, že jí Komise poskytla ujištění ohledně platby za poskytnuté služby a, zadruhé, že i v případě neexistence takového ujištění Komisi vznikla mimosmluvní odpovědnost k úhradě, zejména na základě bezdůvodného obohacení (de in rem verso) a negotiorum gestio.

26.

V tomto ohledu je třeba uvést, že, jak bylo objasněno účastníky řízení při jednání, v projednávané věci není zpochybňováno, jak Soud prvního stupně uvedl v napadeném rozsudku, že požadavek náhrady škody může být v zásadě založen na výše uvedených zásadách, které Soud prvního stupně v napadeném rozsudku i účastníci řízení popsali jako zásady vztahující se k pravidlům o mimosmluvní odpovědnosti. Existence zásad, o které se opírá Masdar, v právním řádu Společenství, nebyla zpochybněna tedy jako taková ani nebyla v tomto řízení předmětem diskuse.

27.

Projednávaný kasační opravný prostředek spíše vznáší otázku, zda Soud prvního stupně správně rozhodl v tom, že v každém případě na základě skutkových okolností věci nemohl být požadavek Masdar, založený na uvedených zásadách, úspěšný.

28.

Masdar konkrétně předkládá sedm důvodů na podporu svého kasačního opravného prostředku.

29.

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku Masdar tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že shledal, že Masdar jednala na základě svých smluvních povinností vůči Helmico, a v důsledku toho zamítl návrhová žádání založená na bezdůvodném obohacení a negotiorum gestio. Ve svém druhém důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že bez ohledu na uvedenou otázku se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nevzal v úvahu skutečnost, že Komise má pravomoc inkasa, ani způsob, jakým byla tato pravomoc Komisí uplatňována. Třetí důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti zjištění Soudu, že o Masdar nelze říci, že jednala dobrovolně, že Komise mohla projekt řídit sama a že je nezbytné, aby osoba jednající podle zásady negotiorum gestio jednala bez vědomí osoby, o jejíž záležitost se jedná. Svým čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku Masdar tvrdí, že zjištění Soudu, týkající se jednak žalobních důvodů založených na bezdůvodném obohacení a negotiorum gestio, a jednak žalobního důvodu založeného na legitimním očekávání, jsou nesoudržná. Svým pátým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Soud tím, že zamítl nárok založený na odpovědnosti za nedbalost nebo zaviněné protiprávní jednání, dopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že Masdar předložila nedostatečné argumenty. Nakonec, svým šestým a sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Masdar tvrdí, že Soud se dopustil nesprávného posouzení tím, že rozhodl, že jí Komise neposkytla žádné ujištění.

30.

Vzhledem k tomu, že první, druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku se týkají nároku z bezdůvodného obohacení a negotiorum gestio, budou zkoumány společně. Šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku rovněž budou zkoumány společně, jelikož oba zpochybňují závěr Soudu, že Komise neposkytla žádné ujištění, který vedl k odmítnutí požadavku týkajícího se porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Těmito dvěma důvody kasačního opravného prostředku je krom toho třeba se zabývat před čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, ve kterém Masdar tvrdí, že uvedená zjištění Soudu prvního stupně jsou nesoudržná se zjištěními ohledně bezdůvodného obohacení (de in rem verso) a negotiorum gestio.

31.

Svým prvním důvodem kasačního opravného prostředku Masdar tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 98, 99 a 101 napadeného rozsudku konstatoval, že jednala pouze podle svých smluvních povinností vůči Helmico. Vzhledem k tomu, že v bodech 146 až 148 napadeného rozsudku Soud zjevně připustil, že Masdar nebyla při jednání dne 2. října 1998 ochotná pokračovat v plnění svých smluv s Helmico, měl zkoumat, zda Masdar stále byla právně vázána pokračovat v plnění subdodavatelských smluv. Podle anglického práva podvod a závažné nesplácení na straně Helmico představovaly dostatečně závažné porušení, které ji opravňovalo k tomu, aby považovala smlouvu za ukončenou, a k podání žaloby o dlužnou částku a náhradu škody způsobené neplněním na straně Helmico. Skutečnost, že nebyl vzat v úvahu nárok Masdar na ukončení subdodavatelské smlouvy, představuje vadu řízení.

32.

V rámci svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku Masdar tvrdí, že bez ohledu na skutečnost, zda jednala podle svých smluvních závazků vůči Helmico, se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že při určení, zda se Komise bezdůvodně obohatila, nevzal v úvahu skutečnost, že Komise nebyla v postavení běžné smluvní strany vzhledem ke své pravomoci inkasa podle finančního nařízení, která jí umožňuje zbavit předtím existující smluvní vztahy jejich obsahu. Uvádí zejména, že v celém odůvodnění zamítnutí návrhových žádání založených na bezdůvodném obohacení a negotiorum gestio nevzal Soud v úvahu skutečnost, že Komise čekala do dubna 2000, nežli vydala inkasní příkaz proti Helmico poté, co Masdar dokončila práci.

33.

Konečně, svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku Masdar konkrétněji zpochybňuje některé aspekty zjištění Soudu prvního stupně, pokud jde o negotiorum gestio. Podle jejího názoru je odůvodnění v bodech 101 až 103 napadeného rozsudku, které se týká negotiorum gestio, nesoudržné a zjevně neslučitelné se skutkovými okolnostmi.

34.

Zaprvé tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného posouzení v tom, že rozhodl, že o Masdar nelze říci, že jednala dobrovolně. V tomto ohledu poukazuje na to, že její závazky vůči Helmico byly ukončeny a pouhá skutečnost, že Masdar kontaktovala služby Komise v říjnu roku 1998, nebránila tomu, aby její další jednání bylo dobrovolné, jelikož z jednání ze dne 2. října 1998 nepochází žádný formální dokument.

35.

Zadruhé zpochybňuje zjištění, že Komise byla schopna řídit projekty sama. Je obecně známo, že důvodem, proč Komise projekty podobné tomuto zadává externím dodavatelům, je právě skutečnost, že nemá vnitřní zdroje k uskutečňování takových projektů. Krom toho Komise nesdělila Masdar, že smlouvu ukončuje a hodlá hledat jiného smluvního partnera.

36.

Zatřetí Masdar tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného posouzení v tom, že měl za to, že zásadu negotiorum gestio nelze použít tehdy, pokud osoba, o jejíž záležitost se jedná, si je vědoma skutečnosti, že je nezbytné jednat. Ačkoliv je pravda, že k mnoha případům uplatnění uvedené zásady dochází tehdy, když osoba, o jejíž záležitost se jedná, neví, že je třeba jednat za účelem zabránění škodě, která jí hrozí, neexistuje logický důvod, proč by osoba, o jejíž záležitost se jedná, neměla o takové potřebě vědět.

37.

Komise tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný a v každém případě zjevně neopodstatněný. Uvádí, že Masdar nikdy před Soudem prvního stupně netvrdila, že ukončila své smlouvy s Helmico a že ze spisu je zjevné, že je ve skutečnosti neukončila. Podle anglického práva je pravda, že podstatné porušení může opravňovat poškozenou stranu k ukončení smlouvy, ale to, co smlouvu ukončí, není uvedené porušení jako takové. Rovněž není pravda, že Soud o této otázce nerozhodl, jelikož v bodě 103 napadeného rozsudku uvedl, že Masdar pokračovala v plnění svých smluv s Helmico.

38.

Pokud jde o předložené argumenty, které se týkají pravomoci Komise k provedení inkasa, Komise tvrdí, že Soud prvního stupně v podstatě odpověděl na všechny argumenty předložené na podporu tvrzení, že Komise se bezdůvodně obohatila. Žaloba založená na bezdůvodném obohacení nemohla být úspěšná z důvodu, že Komise získala prospěch na základě své smlouvy s Helmico a Masdar byla povinna jednat podle své subdodavatelské smlouvy s uvedenou smluvní stranou.

39.

Konečně Komise při vyvracení třetího důvodu kasačního opravného prostředku uvádí, že závěr, že Komise mohla obstarávat vlastní záležitosti sama, je skutkovou otázkou, která nemůže být zpochybňována v kasačním opravném prostředku, a že, v každém případě, zjištění v bodě 97 a následujících napadeného rozsudku – že Masdar jednala v souladu se svými smlouvami s Helmico – je dostatečné k zamítnutí argumentů souvisejících s negotiorum gestio.

40.

Zaprvé je třeba připomenout, že v právním řádu Společenství není řízení o kasačním opravném prostředku, upravené v článku 225 ES, určeno k zajištění obecného přezkoumání žalob podaných k Soudu prvního stupně Soudním dvorem.

41.

Podle ustálené judikatury je v rámci kasačního opravného prostředku totiž příslušnost Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a důvodů na obranu projednávaných u Soudu prvního stupně ( 4 ). Soudní dvůr je tudíž v rámci takového řízení výlučně příslušný k přezkumu, zda argumentace obsažená v kasačním opravném prostředku identifikuje vadu spočívající v nesprávném právním posouzení, kterou je stižen napadený rozsudek ( 5 ). V uvedeném ohledu krom toho podle článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora kasační opravný prostředek musí přesně vymezovat kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, které tento návrh konkrétně podporují ( 6 ).

42.

Nebudu tedy dále posuzovat celkový přístup Soudu prvního stupně, pokud jde o zásady bezdůvodného obohacení a negotiorum gestio, na které je odkazováno primárně v prvních třech důvodech kasačního opravného prostředku, a zejména o jejich použití v rámci odpovědnosti za jednání, u kterého nebyla prokázána protiprávnost ( 7 ), jelikož taková otázka nebyla v projednávaném kasačním opravném prostředku uplatněna ( 8 ).

43.

Přesto považuji za vhodné před tím, nežli budu zkoumat věcnou podstatu jednotlivých důvodů kasačního opravného prostředku uplatněných Masdar, učinit nejprve několik obecných poznámek o pojmech „bezdůvodné obohacení“ a „negotiorum gestio“ za účelem zasazení zjištění Soudu prvního stupně, která jsou zde zpochybňována, do kontextu.

44.

Pokud jde o mimosmluvní odpovědnost, druhý odstavec článku 288 ES ukládá Společenství povinnost nahradit škody způsobené jeho orgány „v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států“.

45.

Jak sama Masdar uznala ve své žalobě, nelze ustanovení chápat tak, že značí, že zásady upravující mimosmluvní odpovědnost používané soudy Společenství musí – nebo by mohly – přesně odpovídat zásadám, které existují v právních řádech členských států, nebo že mohou být odvozeny „mechanicky“, jako společný jmenovatel z uvedených právních řádů ( 9 ). V určitém rozsahu tudíž, jako tomu je v případě obecných právních zásad jakožto pramene práva, dokud nebude existovat ustálená judikatura ohledně tohoto tématu, bude diskuse o konkrétním obsahu takové zásady srovnatelná s diskusí o vzhledu ducha. Řešení použité Soudem v rámci článku 288 ES má nicméně být inspirováno základními vlastnostmi relevantních pojmů ve vnitrostátních právních řádech, přizpůsobených v případě potřeby tak, aby splňovaly specifické potřeby práva Společenství.

46.

Po předeslání těchto skutečností je třeba uvést, že pokud jde o nároky na základě de in rem verso a negotiorum gestio, o které se opírá Masdar v tomto řízení, srovnání právních řádů členských států odhaluje velkou různorodost, pokud jde o jejich uznání a uplatnění.

47.

Postoj právních systémů členských států však v tomto ohledu může být obecně charakterizován jako velmi opatrný, a to platí ještě více pro negotiorum gestio nežli pro bezdůvodné obohacení. Zatímco zejména první zásada je dokonce v některých právních řádech neznámá, lze říci, že tam, kde uvedené zásady existují jako základ odpovědnosti, je obecně možné jich využít pouze za přesných podmínek a jako podpůrné prostředky nápravy. Takové nároky nebo zásady zpravidla fungují jako „výplně mezer“ a žalobní návrhy poslední instance inspirované obecnými úvahami o spravedlnosti a ekvitě, a to je důvod, proč byly v mnoha případech uznány a rozvinuty zejména soudy.

48.

Obdobně odpovědnost vznikající na základě uvedených zásad je zpravidla striktně podpůrná k jakékoliv smluvní odpovědnosti. Rozsah zásad jak bezdůvodného obohacení, tak negotiorum gestio jako právního základu odpovědnosti je v dotčených členských státech zpravidla formován cílem zachování zásady, že smlouva obecně nemůže přiznávat práva nebo ukládat povinnosti, které vznikají na jejím základě, jakékoliv jiné osobě, nežli jsou její smluvní strany („privity of contract“; smluvní společenství zájmu), a v obecnějším smyslu, ochrany právní jistoty.

49.

Existence smluvního vztahu tedy obecně vylučuje možnost opírat se o zákaz bezdůvodného obohacení, jelikož plnění v takovém kontextu není považováno za „bezdůvodné“, a je rovněž považována za jsoucí v rozporu s požadavkem dobrovolného nebo nezaujatého spravování záležitostí jiné osoby, které je obecně základem pojmu „negotiorum gestio“.

50.

Krom toho, pokud jde konkrétněji o (trojúhelníkový) smluvní vztah dotčený v projednávané věci, jeví se, že ve velké většině členských států z různých důvodů, zahrnujících úvahy týkající se příčinné souvislosti, by obecně bylo subdodavateli v postavení srovnatelném s Masdar odepřeno získat, na základě bezdůvodného obohacení nebo negotiorum gestio, přímou náhradu od smluvní strany, která uzavřela smlouvu s hlavním smluvním partnerem, tj. od smluvní strany, které je ve srovnatelném postavení jako v projednávané věci Komise.

51.

Za těchto okolností byl podle mého názoru přístup Soudního dvora v zásadě soudržný se základními vlastnostmi pojmů „bezdůvodné obohacení“ a „negotiorum gestio“ v právních řádech členských států, když na základě podrobného odůvodnění v bodech 96 až 104 napadeného rozsudku rozhodl, že podmínky pro vznik nároku založeného na uvedených zásadách nejsou v takové věci, jakou je projednávaná věc, splněny.

52.

Jeho ústřední argument, uvedený v bodech 97 a 98 napadeného rozsudku, byl ten, že věc musí být v zásadě posouzena v rámci dotčených smluvních vztahů, a tedy na základě smluvní odpovědnosti.

53.

Za těchto okolností, pokud jde konkrétně o první důvod kasačního opravného prostředku uplatněného Masdar, je třeba uvést, že Masdar netvrdí, že její subdodavatelské smlouvy s Helmico byly ukončeny nebo byly neplatné, když pokračovala v plnění. Tvrdí, že vzhledem k porušení smlouvy ze strany Helmico byla oprávněna ukončit smlouvu a že Soud měl zkoumat, zda byla stále právně vázána pokračovat v plnění.

54.

Nicméně, i když může být pravda, že vzhledem k neplnění smluvních závazků ze strany Helmico byla Masdar oprávněna ukončit poskytování dotčených služeb a vypovědět smlouvu, o to v tomto kontextu nejde. Rozhodující je spíše to, že vztah mezi Masdar a Helmico se stále řídil subdodavatelskými smlouvami mezi nimi, jelikož porušení smlouvy, představované v projednávané věci neplacením ze strany Helmico, jako takové smlouvu neruší, nýbrž vede ke vzniku smluvní odpovědnosti porušující smluvní strany, jak Soud prvního stupně správně uvedl v bodě 98 napadeného rozsudku.

55.

Vzhledem k tomu, že odpovědnost založená na bezdůvodném obohacení a negotiorum gestio je, jak Soud prvního stupně správně uvedl v bodech 97 až 100 napadeného rozsudku, k takové smluvní odpovědnosti druhotná, mohl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, zamítnout návrh Masdar založený na uvedených zásadách bez ohledu na možné oprávnění Masdar smlouvy ukončit. Za uvedených okolností nelze navíc tvrdit, že se Soud prvního stupně dopustil vady řízení tím, že nevzal ohled na nárok Masdar ukončit smlouvy.

56.

Z toho vyplývá, že první žalobní důvod je neopodstatněný.

57.

Pokud jde dále o kritiku toho, že Soud měl při zkoumání nároků z bezdůvodného obohacení a negotiorum gestio vzít v úvahu skutečnost, že Komise má inkasní pravomoc podle finančního nařízení, není mi rovněž zřejmé, jak by byl uvedený faktor relevantní s ohledem na posouzení uvedených nároků.

58.

Jak je zjevné z bodů 99 a 100 napadeného rozsudku, Soud prvního stupně vyloučil použitelnost uvedených zásad v zásadě z důvodu, že kvůli smluvní povaze poskytovaných služeb – Komise získala prospěch na základě své smlouvy s Helmico a Masdar jednala podle své subdodavatelské smlouvy s Helmico – jakékoliv obohacení Komise nelze považovat za bezdůvodné a výjimečná odpovědnost založená na negotiorum gestio nemohla vzniknout.

59.

Dále, v rozporu s tvrzením Masdar, nelze s ohledem na smluvní společenství zájmů tvrdit, jak správně uvedla Komise, že by inkasní příkazy vydané proti Helmico zbavily smluvní vztah mezi subdodavatelem Masdar a hlavním smluvním partnerem Helmico veškerého věcného obsahu.

60.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku tedy není opodstatněný.

61.

Konečně, pokud jde o konkrétní nesprávná právní posouzení, kterých se údajně Soud prvního stupně dopustil způsobem, kterým použil koncept negotiorum gestio v bodech 101 až 103 napadeného rozsudku, je třeba mít na vědomí, že podle obecných právních zásad společných právním řádům členských státům, jak Soud prvního stupně správně uvedl v bodě 100 napadeného rozsudku, uvedená zásada může tvořit základ pro odpovědnost pouze za velmi výjimečných podmínek ( 10 ).

62.

Zaprvé, za těchto okolností Soud prvního stupně podle mého názoru správně v bodě 101 napadeného rozsudku uvedl, že výkon smluvních povinností žalobkyní vůči Helmico nemůže být platně kvalifikován jako dobrovolný zásah do záležitostí jiné osoby. Zejména jakékoliv oprávnění Masdar ukončit její smlouvy s Helmico rozhodně nepostačuje k tomu, aby poskytování služeb Helmico bylo naopak klasifikováno jako dobrovolné.

63.

Zadruhé, v kontextu řízení takových projektů, jakými jsou dotčené projekty v projednávané věci, pokud jde o negotiorum gestio, je irelevantní, zda by Komise mohla provádět projekty sama, jelikož i za normálních okolností jsou takové projekty, jako je tomu v projednávané věci, často uskutečňovány prostřednictvím smluvních partnerů Komise, a nikoliv jí samotnou. Soud prvního stupně tedy mohl odkázat na prohlášení, které Komise učinila ve svém dopise ze dne 5. října 1998, že „zamýšlí použít jiné prostředky, aby zajistila dokončení uvedeného projektu“, aby prokázal, že tvrzení Masdar, že Komise není schopna řídit dotčené projekty, bylo chybné.

64.

Konečně, konstatování Soudu v bodě 101 napadeného rozsudku, že „jednání jednatele bez příkazu […] probíhá obecně bez vědomí osoby, jejíž záležitost byla obstarána, nebo alespoň, aniž by si tato osoba byla vědoma nutnosti jednat ihned“, odpovídá podle mého názoru konceptu negotiorum gestio a striktním podmínkám, které se vztahují k jeho použití.

65.

Toto zjištění, které je pouze jedním z mnoha důvodů uvedených Soudem prvního stupně v bodě 101 na podporu jeho závěru, že podmínky pro občanskoprávní žalobu založenou na negotiorum gestio nebyly splněny, není zpochybněno tvrzením, že mohou existovat zvláštní okolnosti, za kterých se zásada použije bez ohledu na vědomí osoby, o jejíž záležitost se jedná, jako v příkladu uvedeném Masdar, který se týkal vážně nemocné osoby, která je však při vědomí a je třetí osobou vezena do nemocnice, jenž zjevně není srovnatelný s projednávanou věcí.

66.

Argumenty předložené v rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku tedy jsou neopodstatněné.

67.

Z výše uvedeného vyplývá, že první tři důvody kasačního opravného prostředku podané proti zjištěním Soudu prvního stupně, která se týkají bezdůvodného obohacení a negotiorum gestio, musí být zamítnuty.

68.

Svým pátým důvodem kasačního opravného prostředku Masdar tvrdí, že Soud prvního stupně při zamítnutí žalobního důvodu založeného na nedbalosti nebo zavinění měl nesprávně za to, že Masdar předložila nedostatečný argument vzhledem k tomu, že za zvláštních okolností, ve kterých Komise vykonává inkasní pravomoc na základě finančního nařízení, záležitost hovoří sama za sebe.

69.

Tvrdí, že Komise, navzdory tomu, že od října 1998 věděla o nesrovnalostech, kterých se dopouštěla Helmico, nejprve umožnila navrhovatelce, aby práci dokončila, či dokonce ji v tom povzbuzovala, a poté uplatnila svou inkasní pravomoc, tudíž připravila Helmico o všechny prostředky, které získala ze smluv. Komise si byla vědoma toho, že tím znemožní fungování mechanismu plateb ve prospěch Masdar, který byl vytvořen s vědomím a souhlasem Komise. Za takových okolností je jediným možným závěrem ten, že Komise, která je vázána povinností péče, jednala z nedbalosti či nezodpovědně, pokud jde o škodlivé důsledky pro Masdar.

70.

Masdar konečně tvrdí, že meze odpovědnosti za čistě finanční ztrátu by měly být, ve srovnání s podmínkami upravujícími odpovědnost za čistě finanční ztrátu podle anglického práva, v kontextu práva Společenství rozšířeny, s ohledem na zvláštní inkasní pravomoc Komise, pokud je zřejmé, že účinkem inkasního příkazu bude odmítnutí zaplacení nevinným subdodavatelům. Podpůrně by měly být rozšířeny na zvláštní okolnosti projednávaného případu.

71.

Podle názoru Komise argumenty přeložené Masdar jsou jak nepřípustné v tom, že usilují o zpochybnění skutkových zjištění, tak irelevantní v tom, že se ve skutečnosti týkají otázky, kterou se Soud prvního stupně nezabýval. Tvrdí, že Soud prvního stupně správně došel k závěru, že Masdar jednoduše neodůvodnila svůj argument a žalobní důvod založený na zavinění zamítl.

72.

Nejprve je třeba uvést, že návrhová žádání Masdar před Soudem prvního stupně, založená na odpovědnosti za nedbalost nebo zavinění, se vztahovala k jednání Komise, pokud jde o to, že pozastavila platby Helmico, jak tento soud výslovně uvedl v bodě 140 napadeného rozsudku, aniž by mu bylo v uvedeném ohledu Masdar v tomto řízení odporováno. V bodech 140 a 141 napadeného rozsudku, na které odkazuje pátý důvod kasačního opravného prostředku, tedy Soud zkoumal pouze to, zda Komise jednala z nedbalosti nebo úmyslně, když Helmico pozastavila platby.

73.

Z toho vyplývá, že v rozsahu, ve kterém Masdar odkazuje na záležitost inkasních příkazů, což je rozhodnutí Komise, které musí být odlišeno od dřívějšího pozastavení plateb v roce 1999, a tvrdí, že Komise ji tím definitivně připravila o platbu od Helmico, a uplatňuje různé další skutkové okolnosti, které se přímo nevztahují k uvedenému pozastavení nebo nastaly následně, jsou argumenty Masdar, jak správně uvedla Komise, irelevantní a nemohou být účinné.

74.

Uvedená část třetího důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuta.

75.

Pokud jde dále o tvrzení, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného posouzení tím, že měl v bodě 141 napadeného rozsudku za to, že Masdar předložila nedostatečný argument na podporu svého žalobního návrhu nebo s ohledem na původ a rozsah takové povinnosti, je třeba zaprvé uvést, že neexistence podloženého argumentu v tomto ohledu byla, jak se jeví z odůvodnění Soudu v uvedeném bodu, jen jedním z důvodů, pro které byl žalobní důvod založený na zavinění nebo nedbalosti zamítnut jako neopodstatněný. Soud měl rovněž za to, že nebylo prokázáno, že existovala příčinná souvislost mezi porušením tvrzené povinnosti a dovolávanou škodou. Z toho vyplývá, že i kdyby byla pravda, že povinnost péče takového druhu, jakou uplatňuje Masdar, existovala, samo o sobě by to nemohlo ovlivnit závěr Soudu, který žalobní důvod zamítl.

76.

Zadruhé, ačkoliv lze zajisté říct, že Komise při plnění svých úkolů podléhá obecné povinnosti řádné péče, stejně jako je vázána zásadou řádné správy ( 11 ) a v závislosti na okolnostech různými dalšími povinnostmi, vůbec není zjevné, že by existovala zvláštní povinnost týkající se zájmů třetí osoby v takové smluvní situaci, jakou je situace v projednávané věci, která by Komisi bránila v pozastavení plateb za okolností, jako jsou zde. Záležitost tedy za uvedených zvláštních okolností nehovoří sama za sebe, jak Masdar tvrdila, ani nelze a priori potvrdit, že Komise jednala z nedbalosti nebo nezodpovědně, pokud jde o škodlivé důsledky pro Masdar.

77.

Proto se domnívám, že pokud jde o argumenty předložené Masdar na podporu žalobního důvodu týkajícího se zavinění nebo nedbalosti, Soud prvního stupně právem rozhodl, že Masdar své tvrzení dostatečně neodůvodnila.

78.

V důsledku toho musí být pátý důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.

79.

Svým šestým a sedmým důvodem kasačního opravného prostředku Masdar zpochybňuje odůvodnění v napadeném rozsudku, které vedlo k zamítnutí tvrzení Masdar, že Komise poskytla ujištění vedoucí ke vzniku legitimního očekávání.

80.

Na podporu uvedených důvodů kasačního opravného prostředku Masdar zaprvé tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného posouzení tím, že rozhodl, že ujištění, o která se opírá Masdar, byla poskytnuta na jednání dne 2. října 1998. Vzhledem k důvodům uvedeným v bodech 143 a 149 napadeného rozsudku k odmítnutí vyslechnout o uvedených ujištěních svědka nemohl Soud prvního stupně taková zjištění učinit.

81.

Masdar zadruhé tvrdí, že Soud prvního stupně se dopustil nesprávného posouzení tím, že rozhodl, že je velmi nepravděpodobné, že ujištění, na která je odkazováno, byla poskytnuta. Základ Soudu pro uvedené posouzení byl nesprávný a neúplný v tom, že nebral v úvahu zvláštní kontext věci, který zahrnoval právo Masdar ukončit subdodavatelské smlouvy a právo Komise pozastavit hlavní smlouvu a vydat inkasní příkazy. Dále je podle Masdar nemyslitelné, aby společná vůle Masdar i Komise, že projekty budou dokončeny a Masdar dostane za svou práci zaplaceno, na což je odkazováno v bodě 148 napadeného rozsudku, mohla vzniknout jinak nežli tím, že si nějakým způsobem poskytly vzájemná ujištění.

82.

Masdar zatřetí tvrdí, že se Soud prvního stupně dopustil nesprávného právního posouzení v tom, že v bodě 128 napadeného rozsudku rozhodl, že skutečnost, že Komise nepořídila záznam z jednání konaného dne 2. října 1998, prokazuje neformálnost uvedeného jednání, a tudíž chybně snížil možnost, že Komise poskytla ujištění, o která se Masdar opírá.

83.

Masdar konečně uvádí, že za uvedených okolností téměř neexistují pochybnosti o tom, že Komise ujištění poskytla.

84.

Komise naproti tomu tvrdí, že Masdar uvedenými důvody kasačního opravného prostředku ve skutečnosti usiluje o znovuotevření skutkových otázek, a že jsou proto nepřípustné. Soud v každém případě podrobně zkoumal otázku, zda byla poskytnuta jasná ujištění, a jeho závěry v uvedeném ohledu byly správné.

85.

Argumenty předloženými na podporu šestého a sedmého důvodu kasačního opravného prostředku Masdar v podstatě usiluje o zpochybnění posouzení Soudu prvního stupně v bodech 119 až 130 napadeného rozsudku, pokud jde o to, zda na jednání dne 2. října 1998 byla poskytnuta ujištění, o která se opírá Masdar, a tvrdí, že Soud prvního stupně měl dojít s ohledem na okolnosti věci k závěru, že taková ujištění byla skutečně Komisí poskytnuta.

86.

Masdar tedy zjevně zpochybňuje posouzení důkazu, který se týká poskytnutí ujištění, Soudem prvního stupně.

87.

Je proto třeba připomenout, že v případě kasačního opravného prostředku není Soudní dvůr příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, o něž Soud opřel svá skutková zjištění. Pokud totiž tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelné v oblasti důkazního břemene a zajišťování důkazů, přísluší pouze Soudu posoudit hodnotu, kterou je třeba přiznat důkazům, které mu byly předloženy ( 12 ).

88.

Toto posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslení důkazů předložených Soudu, právní otázku, která by podléhala přezkumu Soudního dvora ( 13 ).

89.

Jelikož takové zkreslení skutkových okolností a důkazů předložených Soudu prvního stupně nebylo v projednávané věci ze strany Masdar uplatněno nebo, každopádně, odůvodněno, vyplývá z toho, že šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku jsou nepřípustné v rozsahu, v němž směřují proti posouzení důkazů Soudem prvního stupně.

90.

Krom toho, pokud jde konkrétně o odkaz Masdar na odmítnutí Soudu prvního stupně, v bodech 143 až 149 napadeného rozsudku, vyslechnout svědeckou výpověď týkající se jednání dne 2. října 1998, je třeba zaprvé zdůraznit, že podle ustálené judikatury je Soud jediný oprávněný posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy ( 14 ). Soudní dvůr tak zejména rozhodl, že i když návrh na výslech svědka přesně uvádí, kterých skutečností se má výslech svědka týkat a z jakých důvodů má být svědek vyslechnut, přísluší Soudu, aby posoudil relevantnost návrhu ve vztahu k předmětu sporu a nezbytnost výslechu uvedeného svědka ( 15 ).

91.

Právě to Soud učinil v relevantních částech svého rozsudku tím, že v jeho bodě 148 konstatoval, že očekávaný obsah svědectví by v žádném případě nepostačoval k prokázání relevantní skutečnosti, jmenovitě existence ujištění Komise, pokud jde o platbu, Masdar.

92.

Zadruhé, v rozsahu, v němž Masdar v tomto kontextu tvrdí, že v napadeném rozsudku existuje nesoudržnost mezi důvody odmítnutí vyslechnout svědeckou výpověď a závěrem, že ujištění, o která se Masdar opírá, nebyla poskytnuta, uvedené tvrzení je neopodstatněné, jelikož, jak Soud správně uvedl v bodě 148 napadeného rozsudku, existence společné vůle mezi účastníky řízení, aby Masdar dokončila projekt a obdržela platbu za svou práci, je zjevně odlišné od poskytnutí přesného ujištění Komise, že Masdar zaplatí přímo.

93.

Z toho vyplývá, že šestý a sedmý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnuty.

94.

Masdar si stěžuje, že Soud prvního stupně při zkoumání použití zásady legitimního očekávání shledal, že striktní podmínky pro její použití nejsou splněny, i když v zásadě vycházel z toho, že Masdar byla Komisí povzbuzena k tomu, aby pokračovala v poskytování služeb (bod 101 napadeného rozsudku), a že mezi Masdar a Komisí byla společná vůle, že Masdar projekty dokončí a bude jí za její práci zaplaceno (bod 148 napadeného rozsudku).

95.

S argumenty podobnými argumentům předloženým k předcházejícím důvodům kasačního opravného prostředku tvrdí, že při jednání ze dne 2. října 1998 nebo v pozdější korespondenci s Komisí mohlo dojít k něčemu, co Masdar přesvědčilo v tom, aby pokračovala v poskytování služeb požadovaných v její subdodavatelské smlouvě s Helmico. I když uvedené „něco“ možná neodpovídá úzkému kritériu používanému Soudem prvního stupně k prokázání nároku založeného na legitimním očekávání, bylo dostatečně účinné, aby přesvědčilo Masdar, aby pokračovala v poskytování služeb, což ukazuje, že Soud nesprávně došel k závěru, že dostupné důkazy neodhalily přesná ujištění poskytnutá Komisí, která by Masdar umožňovala uplatnit takový nárok.

96.

Podpůrně tvrdí, že kritérium použité Soudem prvního stupně je příliš úzké a působí bezpráví v takových věcech, jakou je projednávaná věc. Je proto třeba rozhodnout, že za takových okolností, jakými jsou okolnosti projednávané věci, lze přesná ujištění dovodit.

97.

Konečně Masdar zpochybňuje zjištění v bodě 103 napadeného rozsudku, že tím, že pokračovala v práci na projektu, nesla podnikatelské riziko, které je možné označit za běžné. Žádný rozumně uvažující podnikatel by nepokračoval v práci za předmětných okolností, pokud by jednání Komise nebylo takové, že by v takovém podnikateli vzbuzovalo legitimní očekávání, že dostane za poskytnuté služby zaplaceno.

98.

Podle Komise jsou argumenty předložené v rámci uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku nepřípustné a v každém případě zjevně neopodstatněné.

99.

Pokud jde, zaprvé, o údajnou nesoudržnost zjištění Soudu prvního stupně, jednak v bodě 101, a jednak v bodě 148 napadeného rozsudku, tato výtka je, přinejmenším zčásti, založena na nesprávném výkladu bodu 101, na který je odkazováno, ve kterém Soud pouze uvedl: „Jednání jednatele bez příkazu totiž probíhá obecně bez vědomí osoby, jejíž záležitost byla obstarána, nebo alespoň, aniž by si tato osoba byla vědoma, nutnosti jednat ihned. Žalobkyně přitom sama tvrdí, že její volba pokračovat v říjnu 1998 v pracích vycházela z podnětu Komise.“

100.

Čteno v této souvislosti je zřejmé, že cílem uvedeného prohlášení Soudu prvního stupně bylo zdůraznit rozpor mezi tvrzením Masdar založeným na negotiorum gestio a jejím argumentem, který se týká ochrany legitimního očekávání v tom smyslu, že Komise ji povzbuzovala v tom, aby pokračovala v poskytování služeb, a nikoli souhlasit s posledně uvedeným argumentem. Krom toho se zdá, že Masdar implicitně potvrzuje, že Soud prvního stupně nesdílel uvedený názor, když tvrdí, že Soud měl učinit zjištění s ohledem na nějakou událost mající za účinek její přesvědčení k pokračování v práci.

101.

V každém případě, i kdyby, jak tvrdí Masdar, Soud prvního stupně vycházel z toho, že Masdar byla povzbuzována Komisí v tom, aby pokračovala v poskytování služeb, nezbytně to neznamená, že by bylo možné říci, že byla poskytnuta jasná ujištění zakládající nárok z titulu legitimního očekávání.

102.

Obdobně jsem již zamítl požadavek týkající se nesoudržného odůvodnění, pokud jde o zjištění Soudu prvního stupně v bodě 148 napadeného rozsudku, že Masdar a Komise měly společnou vůli, pokud jde o dokončení projektů.

103.

Zbývající argumenty předložené na podporu čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku směřují proti zjištění Soudu, že nebyla poskytnuta žádná přesná ujištění, což je, jak jsem již uvedl, zjištění založené na posouzení skutkových okolností, které, jako takové, nemůže být v kasačním opravném prostředku zpochybněno ( 16 ).

104.

V uvedeném ohledu postačí uvést, jak správně zdůraznila Komise při jednání, že tvrzení, podle kterého jediným vysvětlením skutečnosti, že Masdar pokračovala v práci – i když tím převzaté podnikatelské riziko mohlo být považováno za vyšší než běžné – může být to, že Komise jí poskytla při jednání dne 2. října 1998 nebo v následné korespondenci ujištění, o která se Masdar opírá, nelze označit za přesvědčivé.

105.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být rovněž zamítnut.

106.

Z výše uvedených úvah vyplývá, že je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu

107.

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od Masdar požadovala a Masdar neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

108.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr: