Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 8. září 2010 (žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Verwaltungsgericht Giessen, Verwaltungsgericht Stuttgart — Německo) — Markus Stoß (C-316/07), Avalon Service-Online-Dienste GmbH (C-409/07), Olaf Amadeus Wilhelm Happel (C-410/07), Kulpa Automatenservice Asperg GmbH (C-358/07), SOBO Sport & Entertainment GmbH (C-359/07), Andreas Kunert (C-360/07) v. Wetteraukreis (C-316/07, C-409/07, C-410/07), Land Baden Württemberg (C-358/07, C-359/07, C-360/07)

(Spojené věci C-316/07, C-358/07 až C-360/07, C-409/07 a C-410/07) (1)

(Články 43 ES a 49 ES - Svoboda usazování - Volný pohyb služeb - Pořádání sportovních sázek podléhající veřejnému monopolu na úrovni spolkové země - Cíl předcházení podněcování k nadměrným výdajům za hru a boje proti hráčské závislosti - Proporcionalita - Omezující opatření, jež musí skutečně směřovat k omezení herních příležitostí a omezení činností hazardních her soudržným a systematickým způsobem - Reklama pocházející od držitele monopolu a vyzývající k účasti na loteriích - Jiné hazardní hry, jež mohou nabízet soukromé hospodářské subjekty - Nárůst nabídky jiných hazardních her - Licence udělená v jiném členském státě - Neexistence povinnosti vzájemného uznávání)

(2010/C 288/12)

Jednací jazyk: angličtina

Předkládající soud

Verwaltungsgericht Giessen, Verwaltungsgericht Stuttgart

Účastníci původního řízení

Žalobci: Markus Stoß (C-316/07), Avalon Service Online Dienste GmbH (C-409/07), Olaf Amadeus Wilhelm Happel (C-410/07), Kulpa Automatenservice Asperg GmbH (C-358/07), SOBO Sport Entertainment GmbH (C-359/07), Andreas Kunert (C-360/07)

Žalovaní: Wetteraukreis (C-316/07, C-409/07, C-410/07), Land Baden Württemberg (C-358/07, C-359/07, C-360/07)

Předmět věci

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce — Výklad článku 43 a článku 49 ES — Vnitrostátní právní předpisy zakazující pod hrozbou trestněprávních a správněprávních sankcí činnost sběru sázek na sportovní události při neexistenci povolení vydaného příslušným orgánem, které však není vzhledem ke zřízení veřejného monopolu prakticky možné získat

Výrok

Články 43 ES a 49 ES musejí být vykládány v tom smyslu, že:

za účelem odůvodnění takového veřejného monopolu, který se vztahuje na sportovní sázky a loterie, jako jsou monopoly dotčené ve věcech v původních řízeních, cílem předcházení podněcování k nadměrným výdajům za hru a boje proti hráčské závislosti nemusí být dotčené vnitrostátní orgány nutně schopny předložit studii prokazující přiměřenost uvedeného opatření, jež předcházela přijetí tohoto opatření;

skutečnost, že členský stát upřednostňuje takový monopol ve vztahu k režimu povolujícímu činnost soukromých hospodářských subjektů, jež jsou oprávněné vykonávat své činnosti v rámci právní úpravy nevýlučného charakteru, může splňovat požadavek přiměřenosti za předpokladu, že vzhledem k tomu, že se jedná o cíl týkající se vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, je zavedení uvedeného monopolu provázeno zavedením normativního rámce, jenž zajišťuje, aby byl držitel monopolu skutečně schopen sledovat takový cíl soudržným a systematickým způsobem prostřednictvím nabídky kvantitativně uměřené a kvalitativně regulované v závislosti na uvedeném cíli a podléhající přísné kontrole ze strany veřejných orgánů;

okolnost, že příslušné orgány členského státu mohou při zajišťování dodržování takového monopolu čelit určitým obtížím s ohledem na pořadatele her a sázek usazené v zahraničí, kteří prostřednictvím internetu a v rozporu s uvedeným monopolem uzavírají sázky s osobami, které se nacházejí v územní působnosti uvedených orgánů, nemůže jako taková ovlivnit případný soulad takového monopolu s uvedenými ustanoveními Smlouvy;

v situaci, ve které vnitrostátní soud současně konstatuje:

—

že propagační opatření pocházející od držitele takového monopolu a vztahující se na jiné druhy hazardních her, jež jsou rovněž nabízeny tímto držitelem, nejsou omezeny pouze na to, co je nezbytné k nasměrování spotřebitelů k nabídce pocházející od tohoto držitele a k tomu, aby byli spotřebitelé odváděni od jiných nepovolených herních kanálů, ale mají za cíl podporovat sklon spotřebitelů ke hře a povzbuzovat jejich aktivní účast na hře za účelem maximalizace předpokládaných příjmů z takových činností,

—	že jiné druhy hazardních her mohou být provozovány soukromými hospodářskými subjekty, které jsou držiteli povolení, a

—

že s ohledem na jiné druhy hazardních her, na které se nevztahuje uvedený monopol a které krom toho vykazují vyšší potenciál ohrožení závislostí než hry podléhající tomuto monopolu, příslušné orgány vedou nebo tolerují politiky expanze poptávky, jež mohou rozvíjet a povzbuzovat herní činnosti, zejména s cílem maximalizace příjmů pocházejících z těchto činností,

může mít uvedený vnitrostátní soud legitimně za to, že takový monopol není způsobilý zaručit uskutečnění cíle předcházení podněcování k nadměrným výdajům za hru a boje proti hráčské závislosti, za jehož účelem byl zaveden, a přispět k omezení příležitostí ke hře a omezení činností v této oblasti soudržným a systematickým způsobem.

Články 43 ES a 49 ES musejí být vykládány v tom smyslu, že za současného stavu práva Unie okolnost, že hospodářský subjekt má v členském státě, ve kterém je usazen, povolení, jež mu umožňuje nabízet hazardní hry, nebrání tomu, aby jiný členský stát za dodržení požadavků práva Unie podmínil možnost takového subjektu nabízet takové služby spotřebitelům, již se nacházejí na jeho území, povinností mít povolení vydané jeho orgány.

(1) Úř. věst. C 269, 10.11.2007.

Úř. věst. C 283, 24.11.2007.