8.4.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 86/42

Žaloba podaná dne 23. února 2006 – Low & Bonar a Bonar Technical Fabrics v. Komise

(Věc T-59/06)

(2006/C 86/81)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Low & Bonar plc (Dundee, Spojené království) a Bonar Technical Fabrice NV (Zele, Belgie) (zástupci: L. Garzaniti, M. O'Regan, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—	zcela zrušit napadené rozhodnutí Komise č. K (2005)4634 ze dne 30. listopadu 2005 ve věci COMP/F/38.354 – Průmyslové pytle, pokud jde o žalobkyně; nebo

—	podpůrně, částečně zrušit čl. 1 odst. 1 v rozsahu, v němž se týká žalobkyň a částečně zrušit, nebo, podpůrně, poměrně snížit pokuty uložené článkem 2 žalobkyním; a

—	dále podpůrně podstatně snížit částku pokuty uložené článkem 2 žalobkyním; a

—	uložit žalované náhradu nákladů řízení, včetně úroků z prodlení spojených s placením pokuty nebo její části, vzniklých žalobkyním nebo některé z nich;

—	přijmout další opatření, která bude Soudní dvůr považovat za vhodná.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím Komise určila, že Bonar Phormium Packaging („BPP“) se účastnila komplexního kartelu mezi výrobci plastových průmyslových pytlů, který se dotýkal Belgie, Francie, Německa, Lucemburska, Nizozemska a Španělska. Určila rovněž, že tento kartel byl organizován na evropské úrovni v okruhu obchodního sdružení známého jako Valveplast, společně s různými podskupinami. Shledala první žalobkyni odpovědnou za účast BPP z důvodu, že byla mateřskou společností Bonar Phormium NV („BP“), jíž byla BPP pobočkou, a druhou žalobkyni odpovědnou z důvodu, že byla právní nástupkyní BP, se kterou se legálně spojila. Komise žalobkyním uložila pokutu ve výši 12,24 milionů EUR.

První žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že ji shledala odpovědnou za porušení, kterého se dopustila BPP. Tvrdí, že se v rozporu se zjištěními napadeného rozhodnutí, nepodílela na obchodní politice BPP, jejíž vedení stanovovalo nezávisle její chování na trhu.

Obě žalobkyně dále podpůrně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že shledala, že komplexní dohoda identifikovaná v napadeném rozhodnutí byla jediným trvajícím porušením článku 81 Smlouvy o ES, kterého se na evropské úrovni dopustil okruh kolem Valveplast, podpůrně tím, že shledala, že BPP se zúčastnila nebo si byla jinak vědoma takového porušení, a tím za něj byla odpovědná. Podle žalobkyň byla Komise oprávněna konstatovat pouze, že BPP se účastnila, či, podpůrně, si byla vědoma a odpovědná za dohody týkající se Belgie a Nizozemska a účastnila se kartelu Valveplast po dobu jednoho týdne, tedy od 21. listopadu 1997, kdy se zástupce BPP účastnil jednání Valveplast, do 28. listopadu 1997, kdy podle napadeného rozhodnutí, byla účast BPP ukončena.

Žalobkyně dále podpůrně tvrdí, že pokuta uložená Komisí byla příliš vysoká a nepřiměřená a porušila zásady rovného zacházení a nediskriminace a že se Komise dopustila dalšího nesprávného právního posouzení tím, že stanovila výši pokuty a dále neuvedla odůvodnění svého výpočtu pokuty. V této souvislosti žalobkyně tvrdí, že Komise nevzala v úvahu, že BPP hrála výlučně pasivní a omezenou úlohu a dále že Komise stanovila nepřiměřenou a příliš vysokou základní částku.