1

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin.

2

V kapitole IV nařízení č. 178/2002, nazvané „Systém včasné výměny informací, řízení krizí a mimořádné situace“, je upraven systém včasné výměny informací pro potraviny a krmiva (dále jen „SVVI“).

3

Článek 50 nařízení č. 178/2002 stanoví:

„Systém včasné výměny informací

1.   Zřizuje se systém včasné výměny informací ve formě sítě pro oznamování přímého nebo nepřímého rizika pro lidské zdraví pocházejícího z potraviny nebo krmiva. V systému jsou zastoupeny členské státy, Komise a [Evropský] úřad [pro bezpečnost potravin]. Členské státy, Komise a [Evropský] úřad [pro bezpečnost potravin] určí svá kontaktní místa, která budou členy sítě. Za správu sítě odpovídá Komise.

2.   Má-li člen sítě informaci o tom, že existuje vážné přímé nebo nepřímé riziko pro lidské zdraví vyplývající z potraviny nebo krmiva, je tato informace neprodleně oznámena Komisi prostřednictvím systému včasné výměny informací. Komise tuto informaci neprodleně poskytne členům sítě.

[Evropský] úřad [pro bezpečnost potravin] může doplnit toto oznámení o jakoukoli vědeckou nebo technickou informaci, která členským státům umožní přijmout rychlé a vhodné opatření v rámci řízení rizika.

3.   Aniž jsou dotčeny ostatní právní předpisy Společenství, členské státy neprodleně oznámí Komisi prostřednictvím systému včasné výměny informací

Kromě tohoto oznámení se podrobně vysvětlí důvody zásahu příslušných orgánů členského státu, v němž bylo oznámení vydáno. Krátce po oznámení musí následovat doplňující informace, zejména v případě, že došlo ke změně nebo zrušení opatření, jež byla předmětem oznámení.

Komise neprodleně předá členům sítě oznámení a doplňující informace, které obdržela podle prvního a druhého pododstavce.“

4

Žalobkyně, společnost Bowland Dairy Products Ltd, je společností podle anglického práva, jejímž předmětem podnikání je obecně výroba čerstvého sýra, zvláště pak sýra tvarohového. Od roku 1999 má povolení Pendle Environmental Health Office, místního orgánu pro potraviny jednajícího pod dohledem Food Standards Agency (dále jen „FSA“), k výrobě tvarohového sýra z různých zdrojů mléka.

5

Dne 9. června 2006 Potravinový a veterinární úřad (PVÚ), tj. ředitelství, které je součástí generálního ředitelství (GŘ) pro zdraví a ochranu spotřebitele Komise Evropských společenství, provedl inspekci, za přítomnosti zástupce FSA, úřadovny a žalobkyniny laboratoře pro kontrolu kvality. Zjištění inspekce PVÚ byla uvedena v interním dokumentu GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele ze dne a promítla se do návrhu závěrečné zprávy z mise, kterou PVÚ uskutečnil ve Spojeném království ve dnech až .

6

Dne 14. června 2006 FSA v rámci SVVI vydala včasné varovné oznámení konstatující toto riziko: „Závadná výroba mléčných výrobků. Režim kontroly nevhodný ke zjišťování přítomnosti antibiotik.“ FSA oznámení uplatnila na „[v]eškerý tvarohový sýr nesoucí označení zdravotní nezávadnosti UK PE 023.EEC“, tedy veškerý tvarohový sýr vyráběný žalobkyní. Doplňující informace byly v rámci SVVI předány dne .

7

Ve dnech 16. až žalobkyně uzavřela své prostory.

8

Dne 20. června 2006 FSA provedla audit prostor žalobkyně. V dopise zaslaném GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele dne FSA popsala své obavy týkající se praxe pozorované u žalobkyně a opatření, která byla v tomto ohledu přijata. FSA došla k závěru, že obnovení činnosti u žalobkyně na základě doporučených opatření nepředstavuje problém pro veřejné zdraví ani neporušuje právní předpisy Společenství.

9

Dne 26. června 2006 FSA žalobkyni povolila obnovit výrobu tvarohového sýra, což žalobkyně učinila ještě téhož dne.

10

Mezi GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele a FSA proběhla další diskuse ohledně závěrů PVÚ ze dne 9. června 2006 i auditu FSA a dne se uskutečnila schůzka.

11

Elektronickým dopisem ze dne 19. července 2006 pan F. z FSA Komisi předložil, s tím, že by rád obdržel její komentáře nebo podněty, tento návrh doplňujícího oznámení:

„Britské orgány provedly dne 20. června 2006 celkový audit společnosti Bowland Dairy Products Ltd. Na jeho základě byly dvě zásilky tvarohového sýra vyráběného z mléka považovaného za nevhodné k lidské spotřebě, určené pro Německo, vráceny do Spojeného království a dne 27. června kontrolovaně zničeny.

Krom toho bylo konstatováno, že byla určitě provedena nápravná opatření, jelikož byla zavedena zlepšení pro postup analýzy rizik a zvládnutí kritických bodů, kontrolu kvality a specifikaci přijímaného mléka.

V důsledku toho britské orgány připouštějí, aby byl tvarohový sýr vyráběný společností Bowland uváděn na trh.“

12

Elektronickým dopisem ze dne 20. července 2006 Komise FSA odpověděla následovně:

„Vážený pane [F.],

rovněž jsme včera byli rádi, že jsme mohli znovu vysvětlit postoj [GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele] týkající se mléka obsahujícího antibiotika a řídkého mléka. Máme v úmyslu navrhnout členským státům po letní přestávce právní nástroj s cílem upřesnit, jak je třeba zacházet s oběma těmito ingrediencemi, a jejich způsoby kontroly, pokud jsou používány při výrobě sýra.

Co se týče návrhu zprávy určené pro systém včasné výměny informací, děkujeme, že jste se na nás obrátil. Pokud jde o poslední větu ‚V důsledku toho britské orgány připouštějí, aby byl tvarohový sýr vyráběný společností Bowland uváděn na trh‘, máme za to, že se jedná o Váš názor, který však není názorem [GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele]. Na základě našeho včerejšího rozhovoru jsme došli k závěru, že ode dne 26. června (dne, od kterého společnost Bowland obnovila svou výrobu) společnost Bowland znovu používá mléko, u něhož nebylo potvrzeno, že je jeho obsah antibiotik nižší než maximální hranice reziduí, a řídké mléko, ačkoli nebyla vhodnými nástroji potvrzena absence chemických látek.

[GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele] se tudíž nemůže ztotožnit s prohlášením obsaženým ve Vaší zprávě.

Návrh Vašeho znění můžeme schválit pouze, pokud potvrdíte, že tyto dva zdroje mléka nejsou používány pro výrobu tvarohového sýra.

Alternativně můžeme Vaši zprávu rozeslat prostřednictvím SVVI, avšak tato zpráva v takovém případě bude doprovázena zprávou [GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele] upřesňující, že ‚se služby Komise domnívají, že tvarohový sýr vyráběný společností Bowland nemůže být uváděn na trh‘.

Se srdečným pozdravem

[E. P.]“

13

Elektronickým dopisem ze dne 23. srpna 2006, zaslaným panu P., pan Y. z FSA požádal GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele, aby dalo do oběhu prostřednictvím SVVI oznámení ve znění shodném se zněním návrhu ze dne . Téhož dne orgány Spojeného království oznámily Komisi tutéž zprávu na kontaktním místě SVVI.

14

Dne 24. srpna 2006 Komise toto oznámení rozeslala prostřednictvím SVVI. Rovněž rozeslala poznámku svých služeb obsahující návrh zápisu ze schůzky konané dne , z kterého vyplýval nesouhlas GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele s povolením poskytnutým žalobkyni ze strany FSA (dále jen „dokument ze dne “).

15

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 11. srpna 2006 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

16

Samostatným podáním došlým kanceláři téhož dne podala žalobkyně návrh na předběžná opatření směřující zejména k tomu, aby Soud nařídil jednak odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí obsaženého v elektronickém dopise ze dne 20. července 2006, a jednak rozeslání v rámci SVVI doplňujícího oznámení FSA.

17

Dne 25. srpna 2006 žalobkyně Soudu předala kopii dopisu, který zaslala téhož dne GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele a ve kterém uvedla, že Soud vyzvala, aby rozhodl o jejím návrhu na předběžná opatření a její žalobě v původním řízení tak, jako by nesměřovaly pouze proti elektronickém dopisu ze dne , nýbrž i proti dokumentu ze dne .

18

Usnesením ze dne 12. září 2006, Bowland Dairy Products v. Komise (T-212/06 R, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), předseda Soudu nařídil Komisi, aby stáhla dokument ze dne až do dne vydání usnesení, kterým se ukončuje řízení o předběžném opatření. Dne Komise tomuto usnesení vyhověla.

19

Dopisem ze dne 24. října 2006 vzala žalobkyně zpět část svých návrhů na předběžná opatření a svých návrhových žádání znějících na neplatnost. Uvedla však, že na žalobě trvá v rozsahu, v němž se týká náhrady škody, která jí údajně vznikla.

20

Usnesením ze dne 29. listopadu 2006 předseda Soudu nařídil vyškrtnutí věci T-212/06 R.

21

Na základě návrhu Komise, který Komise předložila samostatným podáním dne 28. března 2007, nerozporovaného žalobkyní v jejích písemných vyjádřeních ze dne , Soud rozhodl dne z titulu organizačního procesního opatření, že otázka částky náhrady škody nemůže být projednána, dokud nebylo určeno, zda Evropské společenství zodpovídá za škodu tvrzenou žalobkyní.

22

Věc byla přidělena třetímu senátu Soudního dvora. Poté, co se změnilo složení senátů Soudu, byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému v důsledku toho byla přidělena projednávaná věc. Vzhledem k překážce na straně soudce zpravodaje předseda Soudu rozhodnutím ze dne 7. ledna 2008 přidělil věc pátému senátu.

23

Na základě zprávy soudce zpravodaje se Soud (pátý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení. Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání dne 5. března 2009.

24

Žalobkyně ve své žalobě navrhla, aby Soud rozhodl, že elektronický dopis ze dne 20. července 2006 je neplatný. Poté v dopise ze dne žalobkyně uvedla, že rozšíří rozsah svého návrhu na neplatnost dokumentu ze dne . Svá návrhová žádání znějící na neplatnost nakonec vzala zpět dopisem ze dne .

25

Žalobkyně ve své replice navrhuje, aby Soud

26

Komise navrhuje, aby Soud:

27

Úvodem je třeba zdůraznit, že v průběhu písemného řízení žalobkyně vzala zpět svá návrhová žádání znějící na neplatnost elektronického dopisu ze dne 20. července 2006 a dokumentu ze dne . Toto zpětvzetí bylo potvrzeno na jednání. V důsledku toho bude Soud zkoumat pouze žalobní návrhy na náhradu škody.

28

Žalobkyně Komisi vytýká, že podmínila rozeslání doplňujícího oznámení FSA tím že od FSA vyžadovala, aby potvrdila, že žalobkyně nepoužívá mléko obsahující antibiotika ani řídké mléko při své výrobě tvarohového sýra, nebo alternativně, aby toto rozeslání bylo doprovázeno zprávou GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele upřesňující, že se služby Komise domnívají, že tvarohový sýr vyráběný žalobkyní nemůže být uváděn na trh.

29

Žalobkyně má zejména za to, že elektronický dopis ze dne 20. července 2006 představuje konečné odmítnutí ze strany Komise rozeslat doplňující oznámení FSA, jestliže nebylo doprovázeno protioznámením, z kterého by vyplýval nesouhlas Komise. Konečná povaha tohoto odmítnutí je údajně prokázána skutečností, že elektronický dopis ze dne odpovídá na elektronický dopis FSA ze dne , který podle žalobkyně nemůže být chápána jinak než žádost o rozeslání. Žalobkyně mimoto tvrdí, že Soud musí k projednávané žalobě přistupovat jako k žalobě na náhradu škody způsobené nejen elektronickým dopisem ze dne , nýbrž rovněž dokumentem ze dne , ačkoli tento byl prostřednictvím SVVI rozeslán po podání žaloby.

30

V tomto ohledu žalobkyně jednak poznamenává, že účinek dokumentu ze dne 24. srpna 2006 je shodný s účinkem elektronickém dopisu ze dne a že argumenty a požadavky předložené proti těmto dvěma aktům jsou rovněž shodné.

31

Zároveň žalobkyně odkazuje na usnesení společnosti Bowland Dairy Products v. Komise, bod 18 výše, nařizující Komisi z titulu předběžného opatření stažení dokumentu ze dne 24. srpna 2006, a to až do dne vydání usnesení, kterým se ukončuje řízení o předběžném opatření. Žalobkyně se domnívá, že vzhledem k ustanovením článku 242 ES a článku 104 jednacího řádu Soudu by předseda Soudu nemohl nařídit stažení dokumentu ze dne , kdyby tento dokument nebyl považována za součást předmětu žaloby.

32

Komise se domnívá, že elektronický dopis ze dne 20. července 2006 nepředstavuje odmítnutí rozeslat doplňující oznámení FSA, jelikož k tomuto dni jí v tomto smyslu nebyla předložena žádost v konečném znění. Elektronický dopis FSA ze dne 19. července totiž podle Komise představuje pouhou konzultaci k návrhu doplňujícího oznámení.

33

Komise mimoto tvrdí, že rozsah žaloby nezahrnuje dokument ze dne 24. srpna 2006, jelikož tento je novějšího data než podání žaloby. Komise uvádí, že rozšíření původního rozsahu žaloby prostřednictvím dopisu zaslaného Komisi by bylo neobvyklým postupem, který by byl zjevně v rozporu se statutem Soudního dvora a jednacím řádem.

34

Zaprvé je třeba připomenout, že čl. 21 první pododstavec statutu Soudního dvora, který se použije na řízení před Soudem v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu, stanoví, že „žaloba k Soudnímu dvoru se podává prostřednictvím tajemníka [vedoucího soudní kanceláře]“ a že „musí obsahovat […] předmět sporu, návrh rozhodnutí [žalobní návrh] a stručný popis žalobních důvodů“.

35

Stejně tak čl. 44 odst. 1 písm. c) a d) jednacího řádu stanoví, že žaloba uvedená v článku 21 statutu Soudního dvora musí obsahovat předmět sporu, stručný popis žalobních důvodů a návrhové žádání žalobce.

36

I když čl. 48 odst. 2 jednacího řádu za určitých okolností umožňuje předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení, toto ustanovení nemůže být v žádném případě vykládáno tak, že opravňuje žalobce předložit Soudu nová návrhová žádání, a změnit tak předmět sporu (viz rozsudek Soud ze dne 12. července 2001, Banatrading v. Rada, T-3/99, Recueil, s. II-2123, bod 28 a citovaná judikatura).

37

Zadruhé je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou protiprávnost jednání vytýkaného orgánům, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou. Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta, aniž by bylo nutné zkoumat ostatní podmínky (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. září 1982, Oleifici Mediterranei v. EHS, 26/81, Recueil, s. 3057, bod 16; rozsudky Soudu ze dne , Exporteurs in Levende Varkens a další v. Komise, T-481/93 a T-484/93, Recueil, s. II-2941, bod 80, a ze dne , Bouychou v. Komise, T-344/04, Sb. rozh. s. II-91, zveřejněné shrnutí, bod 33 a citovaná judikatura).

38

Z této judikatury vyplývá, že akt nebo jednání žalovaného orgánu, které mělo způsobit tvrzenou škodu, je součástí předmětu žaloby na náhradu škody a musí být upřesněno v žalobě. Z téhož důvodu návrhová žádání takové žaloby musejí být formulována v tom smyslu, že se vztahují k náhradě škody údajně způsobené aktem nebo jednáním uvedeným v žalobě.

39

Zatřetí je třeba uvést, že čl. 50 odst. 1 nařízení č. 178/2002 zřizuje SVVI, v němž jsou jako členové sítě zastoupeny členské státy, Komise a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), přičemž za správu sítě odpovídá Komise. V rámci této sítě členské státy neprodleně oznámí Komisi opatření uvedená v odst. 3 prvním pododstavci písm. a) až c) téhož článku, jakož i podle druhého pododstavce téhož odstavce doplňující informace, zejména v případě, že došlo ke změně nebo zrušení opatření, jež byla předmětem oznámení. Pokud jde o Komisi, ta je povinna neprodleně předat členům sítě oznámení a doplňující informace, které obdržela podle prvního a druhého pododstavce. Jako člen sítě však Komise rovněž může podle čl. 50 odst. 2 nařízení č. 178/2002 předat dalším členům sítě jakoukoli informaci, kterou má k dispozici, o tom, že existuje vážné přímé nebo nepřímé riziko pro lidské zdraví vyplývající z potraviny nebo krmiva.

40

Z těchto ustanovení vyplývá, že vyhotovení oznámení stanovených v čl. 50 odst. 3 nařízení č. 178/2002, jakož i jejich předání Komisi k jejich dalšímu sdělení dalším členům sítě je zcela v pravomoci kompetentního orgánu dotyčného členského státu.

41

Zajisté nelze vyloučit, že Komise může vyjádřit svůj názor i v případě spadajícím do pravomoci vnitrostátních orgánů, ten však nemá právní účinky a tyto orgány nezavazuje (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. března 1980, Sucrimex a Westzucker v. Komise, 133/79, Recueil, s. 1299, bod 16, a usnesení Soudního dvora ze dne , Itálie v. Komise, 151/88, Recueil, s. 1255, bod 22; rozsudek Soudu ze dne , Van Parys a Pacific Fruit Company v. Komise, T-160/98, Recueil, s. II-233, bod 65). Jsou tudíž nepřípustná návrhová žádání na náhradu škody založená na skutečnosti, že Komise údajně takový názor vyjádřila (usnesení Soudu ze dne , Lademporiki a Parousis & Sia v. Komise, T-92/06, Sb. rozh. s. II-66, zveřejněné shrnutí, bod 26; viz rovněž v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Sucrimex a Westzucker v. Komise, body 22 a 25).

42

V daném případě je třeba poukázat na to, že elektronický dopis ze dne 20. července 2006 byl zaslán FSA v reakci její elektronický dopis ze dne . Z posledně uvedeného elektronickém dopisu vyplývá, že se FSA dožadovala komentářů a podnětů ze strany Komise, včetně podnětů k alternativnímu znění oznámení. Mimoto FSA zdůraznila, že zamýšlí rozeslat oznámení prostřednictvím SVVI co nejdříve a že za tímto účelem žádá o rychlou odpověď Komise.

43

Z toho vyplývá, že se elektronický dopis ze dne 20. července 2006 omezuje na vyjádření názoru Komise v reakci na žádost FSA v tomto smyslu. Proto, v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 41 výše, jsou návrhová žádání žaloby na náhradu škody založená na skutečnosti, že Komise v reakci na žádost FSA vyjádřila svůj názor ke znění oznámení doplňujících informací ve smyslu čl. 50 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 178/2002, které jí měla FSA v úmyslu předat s cílem jeho sdělení ostatním členům sítě, nepřípustná a musejí být odmítnuta.

44

Co se týče návrhu žalobkyně směřujícího k tomu, aby na podporu jejích návrhových žádání na náhradu škody byl rovněž zohledněn dokument ze dne 24. srpna 2006, z úvah a judikatury uvedených v bodech 34 až 36 výše vyplývá, že musí být rovněž odmítnut jako nepřípustný, jelikož usiluje o změnu předmětu sporu, jakož i původních návrhových žádání žaloby (viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Banatrading v. Rada, bod 36 výše, bod 29).

45

Okolnost, že předseda Soudu usnesením Bowland Dairy Products v. Komise, bod 18 výše, nařídil stažení dokumentu ze dne 24. srpna 2006, nemůže, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, tento závěr zpochybnit. V tomto ohledu stačí uvést, že se jedná o usnesení přijaté v rámci řízení o předběžném opatření, které nikterak nepředjímá výsledek sporu v původním řízení.

46

Z výše uvedeného vyplývá, že projednávaná žaloba na náhradu škody musí být odmítnuta jako nepřípustná.

47

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení o předběžném opatření.

Z těchto důvodů

SOUD (pátý senát)

rozhodl takto: