—

oznámení Komise ze dne 1. prosince 2005 o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření použitelných na dovoz některých polyethylentereftalátů pocházejících zejména z Indie (Úř. věst. C 304, s. 4),

—

oznámení Komise ze dne 1. prosince 2005 o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření použitelných na dovoz některých polyethylentereftalátů pocházejících z Indie, Indonésie, Korejské republiky, Malajsie, Tchaj-wanu a Thajska a částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření použitelných na dovoz některých polyethylentereftalátů pocházejících z Korejské republiky a Tchaj-wanu (Úř. věst. C 304, s. 9),

—

nařízení Rady (ES) č. 2603/2000 ze dne 27. listopadu 2000, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a konečné vybrání prozatímního cla uloženého na dovozy některých polyetyléntereftalátů z Indie, Malajsie a Thajska a ukončuje antisubvenční řízení týkající se dovozů některých polyetyléntereftalátů pocházejících z Indonésie, Korejské republiky a Tchaj-wanu (Úř. věst. L 301, s. 1; Zvl. vyd. 11/34 s. 241), nařízení Rady (ES) č. 2604/2000 ze dne o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých polyethylentereftalátů pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 301, s.21; Zvl. vyd. 11/34, s. 261) a rozhodnutí Komise 2000/745/ES ze dne o přijetí závazků nabízených v rámci antidumpingového a antisubvenčního řízení týkajících se dovozů některých polyetyléntereftalátů (PET) pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. L 301, s. 88), v rozsahu, ve kterém se tyto akty mají po 1. prosinci 2005 uplatnit na žalobkyni,

—

podpůrně, zrušení čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), a čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 288, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 78),

1

Článek 11 odst. 3 Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103; Zvl. vyd. 11/21, s. 189, dále jen „antidumpingová dohoda“) uvedené v příloze 1 A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) stanoví:

„[…] bude každé konečné antidumpingové clo zrušeno nejpozději do 5 let od jeho uložení […], pokud úřady neurčí při přezkoumání, zahájeném před tímto datem z jejich vlastní iniciativy nebo na základě řádně odůvodněné žádosti, podané domácím výrobním odvětvím nebo jeho jménem v přiměřeném období před tímto datem, že uplynutí platnosti cla by zřejmě vedlo k pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy. Clo může zůstat v platnosti až do výsledku tohoto přezkoumání.“

2

Stejně tak čl. 21 odst. 3 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních z roku 1994, rovněž uvedené v příloze 1 A Dohody o zřízení WTO (Úř. věst. 1994, L 336, s. 156, dále jen „antisubvenční dohoda“), stanoví:

„[…] bude každé konečné vyrovnávací clo zrušeno nejpozději do pěti let od jeho uložení […], pokud úřady neurčí při přezkoumání, zahájeném před tímto datem z jejich vlastní iniciativy nebo na základě řádně zdůvodněné žádosti, podané domácím výrobním odvětvím nebo jeho jménem v přiměřeném období před tímto datem, že uplynutí platnosti cla by zřejmě vedlo k pokračování nebo obnovení subvencování a újmy. Clo může zůstat v platnosti až do výsledku tohoto přezkoumání.“

3

Článek 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1, dále jen „základní antidumpingové nařízení“), ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu, stanoví:

„Šetření může být zastaveno bez uložení prozatímního nebo konečného cla, pokud Komise obdrží uspokojivé dobrovolné závazky, kterými se vývozce zaváže, že změní ceny svých výrobků nebo přestane výrobky vyvážet na dané území za dumpingové ceny, takže je Komise po ukončení konzultací přesvědčena, že poškozující účinek dumpingu je odstraněn. […]“

4

Článek 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení stanoví:

„Konečné antidumpingové opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal [dumpingu] i újmy, pokud při přezkumu nebylo zjištěno, že [dumping] a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dosažení výsledku přezkumu.

Přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné množství důkazů o tom, že dumping a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. […]

[…]

Oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti opatření bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ve vhodné době v posledním roce platnosti opatření ve smyslu tohoto článku. Po zveřejnění oznámení jsou výrobci ve Společenství oprávněni podat nejpozději tři měsíce před ukončením pětiletého období žádost o přezkum podle druhého pododstavce. Zveřejněno musí být rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření, která byla přijata podle tohoto článku.“

5

Podle čl. 11 odst. 6 základního antidumpingového nařízení „[p]řezkum podle tohoto článku zahájí Komise po konzultaci s poradním výborem“.

6

Bod 18 odůvodnění základního antidumpingového nařízení uvádí, že „je nutno stanovit, že [antidumpingová] opatření pozbývají platnosti po pěti letech, pokud šetření neprokáže, že by měla být zachována“.

7

Článek 13 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 288, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 78, dále jen „základní antisubvenční nařízení“), uvádí:

„[Antisubvenční š]etření může být zastaveno bez uložení prozatímního nebo konečného vyrovnávacího cla, pokud Komise obdrží uspokojivé dobrovolné závazky, kterými:

8

Článek 18 základního antisubvenčního nařízení stanoví:

„1.   Konečné vyrovnávací opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo, nebo pět let od ukončení posledního přezkumu, který se týkal subvence i újmy, pokud při přezkumu nebylo zjištěno, že subvence a újma zřejmě přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. Přezkum opatření před pozbytím platnosti zahájí Komise z vlastního podnětu nebo na žádost podanou výrobci Společenství nebo jejich jménem a opatření zůstávají v platnosti až do dosažení výsledku přezkumu.

2.   Přezkum opatření před pozbytím platnosti se zahájí, jestliže žádost obsahuje dostatečné množství důkazů o tom, že subvence a újma pravděpodobně přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti. […]

[…]

4.   Oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti opatření bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství ve vhodné době v posledním roce platnosti opatření ve smyslu tohoto článku. Po zveřejnění oznámení jsou výrobci ve Společenství oprávněni podat nejpozději tři měsíce před ukončením pětiletého období žádost o přezkum podle odstavce 2. Zveřejněno musí být rovněž oznámení o skutečném pozbytí platnosti opatření, která byla přijata podle tohoto článku.“

9

Podle čl. 22 odst. 2 základního antisubvenčního nařízení „[zahájí Komise] přezkumy podle článk[u] 18 […] po konzultaci s poradním výborem“.

10

Bod 22 odůvodnění základního antisubvenčního nařízení uvádí, že „je nutno stanovit, že [antisubvenční] opatření pozbývají platnosti po pěti letech, pokud šetření neprokáže, že by měla být zachována“.

11

Žalobkyně, Reliance Industries Ltd, je společností založenou podle indického práva vyrábějící zejména polyethylentereftalát (PET).

12

Dne 27. listopadu 2000 přijala Rada nařízení (ES) č. 2603/2000, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo a konečné vybrání prozatímního cla uloženého na dovozy některých PET z Indie, Malajsie a Thajska a ukončuje antisubvenční řízení týkající se dovozů některých PET pocházejících z Indonésie, Korejské republiky a Tchaj-wanu (Úř. věst. L 301, s. 1; Zvl. vyd. 11/34, s. 241).

13

Dne 27. listopadu 2000 přijala Rada rovněž nařízení (ES) č. 2604/2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých PET pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 301, s. 21; Zvl. vyd. 11/34, s. 261).

14

V průběhu řízení předcházejícího přijetí nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000 se žalobkyně Komisi v souladu s čl. 8 odst. 1 základního antidumpingového nařízení a čl. 13 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení zavázala změnit své ceny. Mimoto souhlasila s tím, aby její závazek „podléhal ustanovením [čl.] 11 [odst.] 2 […] základního antidumpingového nařízení a [čl.] 18 odst. 1 a 2 základního antisubvenčního nařízení“.

15

Dne 29. listopadu 2000 přijala Komise rozhodnutí 2000/745/ES o přijetí závazků nabízených v rámci antidumpingového a antisubvenčního řízení týkajících se dovozů některých PET pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Tchaj-wanu a Thajska (Úř. věst. L 301, s. 88).

16

Nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000 byla vyhlášena a rozhodnutí 2000/745 zveřejněno v Úředním věstníku Evropských společenství dne 30. listopadu 2000. Podle článku 6 nařízení č. 2603/2000, článku 4 nařízení č. 2604/2000 a článku 2 rozhodnutí 2000/745 vstoupily tyto akty v platnost dnem následujícím po dni jejich vyhlášení, respektive zveřejnění, tj. dne .

17

Dne 2. března 2005 zveřejnila Komise v souladu s čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 4 základního antisubvenčního nařízení v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o nadcházejícím ukončení platnosti některých antidumpingových a vyrovnávacích opatření (Úř. věst. C 52, s. 2). Oznámení se týkalo zejména nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000, jakož i rozhodnutí 2000/745. Komise v tomto oznámení připomněla, že tato opatření, nebude-li proveden jejich přezkum, pozbudou platnosti dne . Žádosti o přezkum musely být Komisi doručeny přinejmenším tři měsíce před pozbytím platnosti dotčených opatření.

18

Dne 30. srpna 2005 předložila Polyethylene Terephthalate (PET) Committee of Plastics Europe jménem výrobců představujících významnou část celkové produkce Společenství některých PET, v projednávaném případě více než 90 %, žádost o přezkum.

19

Dne 1. prosince 2005 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti vyrovnávacích opatření použitelných na dovoz některých PET pocházejících zejména z Indie (Úř. věst. C 304, s. 4), na straně jedné, a oznámení o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti antidumpingových opatření použitelných na dovoz některých PET pocházejících z Indie, Indonésie, Korejské republiky, Malajsie, Tchaj-wanu a Thajska a částečného prozatímního přezkumu antidumpingových opatření použitelných na dovoz některých PET pocházejících z Korejské republiky a Tchaj-wanu (Úř. věst. C 304, s. 9), na straně druhé (dále jen společně „napadená oznámení o přezkumu“). Napadená oznámení o přezkumu se týkala nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000, jakož i rozhodnutí 2000/745.

20

Dopisem ze dne 31. ledna 2006 sděluje žalobkyně Komisi své znepokojení ohledně data, kdy byla oznámení o přezkumu zveřejněna:

„Podle pravidel WTO […] pozbývají antidumpingová a vyrovnávací opatření platnost nejpozději pět let poté, co byla uložena, pokud není jejich platnost prodloužena v důsledku přezkumu zahájeného před datem ukončení jejich platnosti. Příslušná ustanovení práva Společenství musejí být vykládána v souladu s pravidly WTO. Evropská unie nicméně tvrdí, že zahájila přezkumné řízení z důvodu pozbytí platnosti antidumpingových a vyrovnávacích opatření PET v den pozbytí platnosti uvedených opatření (to znamená 1. prosince 2005) a nikoliv před tímto datem (to znamená nejpozději ), jak požadují pravidla WTO, což má za důsledek údajné prodloužení období platnosti dotčených nařízení nad rámec toho, co umožňují pravidla WTO.“

21

Komise odpověděla dopisem ze dne 3. února 2006, že dotčené přezkumy byly zahájeny „za plného dodržení čl. 11 odst. 2 [základního antidumpingového nařízení] a článku 18 [základního antisubvenčního nařízení]“.

22

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 13. února podala žalobkyně projednávanou žalobu.

23

Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud rozhodl zahájit ústní část řízení. Nebylo přijato žádné organizační procesní opatření stanovené v článku 64 jednacího řádu.

24

Dopisem ze dne 15. listopadu 2007 zaslala žalobkyně Soudu zprávu odvolacího orgánu WTO ze dne o přezkumech uplynutí platnosti antidumpingových opatření vztahujících se na potrubí pro ropná pole pocházející z Argentiny (WT/DS268/AB/RW). Tento dokument byl vložen do spisu a sdělen Radě a Komisi.

25

Řeči a odpovědi účastnic řízení na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání dne 13. prosince 2007.

26

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

27

Rada navrhuje, aby Soud:

28

Komise navrhuje, aby Soud:

29

Rada a Komise nezpochybňují, že napadená oznámení o přezkumu představují napadnutelné akty ve smyslu článku 230 ES. Nicméně, jelikož jsou napadená oznámení o přezkumu akty přijaté Komisí, tvrdí, že žaloba je v rozsahu, ve které směřuje proti Radě, nepřípustná.

30

Rada na jednání dále uvedla, že dne 22. února 2007 přijala nařízení (ES) č. 192/2007, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo na dovozy některých PET pocházejících z Indie, Indonésie, Malajsie, Korejské republiky, Thajska a Tchaj-wanu po přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 a 3 základního antidumpingového nařízení (Úř. věst. L 59, s. 1), a nařízení (ES) č. 193/2007 o uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu PET pocházejícího z Indie po přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 základního antisubvenčního nařízení (Úř. věst. L 59, s. 34). Žalobkyně pozbyla zájem na žádosti o zrušení napadených oznámení o přezkumu, jelikož nepodala žalobu na neplatnost směřující proti uvedeným nařízením, která se mezitím stala konečnými.

31

Žalobkyně tvrdí, že má jako adresát napadených aktů nebo subjekt, kterého se tyto akty bezprostředně a osobně dotýkají, právní zájem na podání žaloby (rozsudek Soudu ze dne 28. února 2002, BSC Footwear Supplies a další v. Rada, T-598/97, Recueil, s. II-1155, bod 45).

32

Pokud jde o údajnou ztrátu zájmu na podání žaloby, žalobkyně zdůrazňuje, že Rada tuto námitku nepřípustnosti uplatnila teprve na jednání, a tvrdí, že má v každém případě i nadále zájem na zrušení napadených oznámení o přezkumu.

33

Je třeba připomenout, že důsledkem nedostatku právního zájmu na podání žaloby je nepřípustnost z důvodu nesplnění nepominutelné podmínky řízení, kterou může soud Společenství zkoumat i bez návrhu (viz rozsudek Soudu ze dne 28. září 2004, MCI v. Komise, T-310/00, Sb. rozh. s. II-3253, bod 45 a citovaná judikatura).

34

Rovněž je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná pouze v případě, že žalobce má zájem na zrušení napadeného aktu (viz rozsudek MCI v. Komise, bod 33 výše, bod 44 a citovaná judikatura).

35

Právní zájem žalobce na podání žaloby musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by žaloba byla nepřípustná. Tento předmět sporu, stejně jako právní zájem na pokračování v řízení, musí existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, což předpokládá, že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C-362/05 P, Sb. rozh. s. I-4333, bod 42; viz rovněž v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne , First Data a další v. Komise, T-28/02, Sb. rozh. s. II-4119, body 35 až 38).

36

Pokud žalobce v průběhu řízení ztratí právní zájem na pokračování v řízení, rozhodnutí Soudu ve věci samé nemůže přinést žalobci žádný prospěch (rozsudek Wunenburger v. Komise, bod 35 výše, bod 43).

37

V projednávaném případě je třeba uvést jednak to, že napadená oznámení o přezkumu se vztahují k opatřením uloženým nařízeními č. 2603/2000 a 2604/2000 a rozhodnutím 2000/745, a jednak to, že žalobkyně je podnikem vyrábějícím a vyvážejícím produkty, kterých se týkají uvedené akty. Účinkem přijetí napadených oznámení o přezkumu je v souladu s čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení skutečnost, že opatření, která jsou předmětem přezkumu a která postihují vývozy žalobkyně, zůstávají v platnosti až do ukončení tohoto přezkumu, zatímco pokud by k tomuto přezkumu nedošlo, pozbyla by tato opatření platnost pět let po jejich uložení.

38

Z toho plyne, že v době podání své žaloby měla žalobkyně právní zájem na podání žaloby, neboť napadená oznámení o přezkumu nepříznivě zasahovala do jejího právního postavení (viz v tomto smyslu rozsudek Wunenburger v. Komise, bod 35 výše, bod 44 a citovaná judikatura).

39

Dále je třeba posoudit, zda nařízení č. 192/2007 a 193/2007, kterými byl přezkum ukončen a která nebyla žalobkyní ve lhůtě stanovené čl. 230 pátým pododstavcem ES napadena, způsobila ztrátu zájmu žalobkyně na zrušení napadených oznámení o přezkumu.

40

V tomto ohledu je zaprvé nutno konstatovat, že předmět sporu byl zachován, protože napadená oznámení o přezkumu nebyla nařízeními č.192/2007 a 193/2007 formálně zrušena (viz v tomto smyslu rozsudek Wunenburger v. Komise, bod 35 výše, bod 48).

41

Zadruhé je třeba konstatovat, že právní účinky vyvolané napadenými oznámeními o přezkumu nebyly přijetím nařízení č.192/2007 a 193/2007 odstraněny. Za tímto účelem je třeba připomenout, že napadená oznámení o přezkumu zachovala platnost opatření uložených nařízeními č. 2603/2000 a 2604/2000 a rozhodnutím 2000/745 až do ukončení přezkumu. Přitom samostatné právní účinky vyvolávané napadenými oznámeními o přezkumu až do vstupu nařízení č. 192/2007 a 193/2007 v platnost dne 28. února 2007 nejsou novými antidumpingovými a vyrovnávacími opatřeními uloženými uvedenými nařízeními dotčeny (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne , Itálie v. Komise, C-400/99, Sb. rozh. s. I-3657, bod 17).

42

Za těchto podmínek by zrušení napadených oznámení o přezkumu mohlo mít právní následky ve prospěch žalobkyně, jelikož případné určení protiprávnosti Soudem by mohlo zakládat případnou žalobu na náhradu škody (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C-68/94 a C-30/95, Recueil, s. I-1375, bod 74).

43

Zatřetí, žalobkyně má rovněž i nadále zájem na zrušení napadených oznámení o přezkumu, aby bylo možné zabránit tomu, aby se protiprávnost, kterou jsou tato oznámení údajně postižena, v budoucnu opakovala (viz v tomto smyslu rozsudek Wunenburger v. Komise, bod 35 výše, bod 50 a citovaná judikatura; rozsudek Soudu ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T-480/93 a T-483/93, Recueil, s. II-2305, bod 60). Za tímto účelem je třeba zdůraznit, že tvrzená protiprávnost se může v budoucnu opakovat nezávisle na okolnostech, které vedly k podání žaloby žalobkyní, jelikož tato žaloba se vztahuje k nesprávnému právnímu posouzení Komise, ke kterému došlo při výkladu ustanoveních základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení ve světle odpovídajících ustanovení dohod WTO (viz v tomto smyslu rozsudek Wunenburger v. Komise, bod 35 výše, bod 52).

44

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně má i nadále právní zájem na zrušení napadených oznámení o přezkumu.

45

Jelikož napadená oznámení o přezkumu nejsou určena žalobkyni, je třeba posoudit, zda je jimi v souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES bezprostředně a osobně dotčena.

46

Zaprvé je třeba konstatovat, že žalobkyně je osobně dotčena ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Napadená oznámení o přezkumu totiž mají bezprostřední účinky na její právní postavení, přičemž neponechávají vnitrostátním orgánům pověřeným jejich provedením žádný prostor pro uvážení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 26. září 2000, Starway v. Rada, T-80/97, Recueil, s. II-3099, bod 61).

47

Zadruhé, žalobkyně je dotčena rovněž osobně ve smyslu uvedeného ustanovení, jelikož byla v nařízeních č. 2603/2000 a 2604/2000 a v rozhodnutí 2000/745, která jsou předmětem napadených oznámení o přezkumu, označena jako výrobní a vývozní podnik, který v rámci správního řízení nabídl závazek, který později Komise přijala (viz v tomto smyslu rozsudek BSC Footwear Supplies a další v. Rada, bod 31 výše, bod 45 a citovaná judikatura).

48

Z toho plyne, že žalobkyně má aktivní legitimaci ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.

49

Z výše uvedeného vyplývá, že návrh žalobkyně na zrušení napadených oznámení o přezkumu je přípustný.

50

Je třeba konstatovat, že jelikož byla podle čl. 11 odst. 6 základního antidumpingového nařízení a čl. 22 odst. 2 základního antisubvenčního nařízení napadená oznámení o přezkumu přijata Komisí, je projednávaná žaloba, v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení těchto oznámení o přezkumu, přípustná pouze v rozsahu, ve kterém směřuje proti uvedenému orgánu (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 22. února 2001, Lamberts v. Ombudsman a Parlament, T-209/00, Recueil, s. II-765, body 13 až 19).

51

Z toho plyne, že žaloba směřující ke zrušení napadených oznámení o přezkumu je v rozsahu, ve které směřuje proti Radě, nepřípustná.

52

Rada a Komise uplatňují, že žaloba je v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000, rozhodnutí 2000/745, čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, nepřípustná. Žaloba totiž byla předložena po uplynutí lhůty stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES. Mimoto není žalobkyně čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení osobně dotčena ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.

53

Žalobkyně nejprve podotýká, že nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000 měla pozbýt platnost dne 1. prosince 2005. Napadená oznámení o přezkumu prodloužila platnost dotčených nařízení, takže žalobkyně byla nucena napadnout rovněž zachování platnosti uvedených nařízení (viz, obdobně, rozsudky Soudu ze dne , Ayadi v. Rada, T-253/02, Sb. rozh. s. II-2139, bod 77, a Hassan v. Rada a Komise, T-49/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 53 až 59). Žalobkyně se tedy nesnaží dosáhnout zrušení nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000 jako takových, ale pouze v rozsahu, ve kterém mají vůči ní účinky po 1. prosinci 2005. Žaloba tedy nemohla být podána před zveřejněním napadených oznámení o přezkumu.

54

Žalobkyně dále připomíná, že má právní zájem na podání žaloby na základě postavení adresáta napadených aktů nebo subjektu, kterého se tyto akty bezprostředně a osobně dotýkají (rozsudek BSC Footwear Supplies a další v. Rada, bod 31 výše, bod 45).

55

A konečně, jestliže se žaloba týká zrušení určitých ustanovení základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení, žalobkyně zdůrazňuje, že tento bod návrhového žádání vznesla zcela podpůrně pro případ, že by první dvě části jejího hlavního žalobního důvodu byly zamítnuty.

56

Podle ustálené judikatury má lhůta pro podání žaloby kogentní povahu, přičemž právní subjekty a soud se od ní nemohou odchýlit, jelikož byla stanovena za účelem zajištění jasnosti a jistoty právních situací a za účelem zabránění jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při výkonu spravedlnosti (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. ledna 1997, Coen, C-246/95, Recueil, s. I-403, bod 21; rozsudek Soudu ze dne , Mutual Aid Administration Services v. Komise, T-121/96 a T-151/96, Recueil, s. II-1355, body 38 a 39).

57

Na základě čl. 230 pátého pododstavce ES má žalobkyně pro podání žaloby na neplatnost lhůtu dvou měsíců, prodlouženou podle čl. 102 odst. 2 jednacího řádu o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti. Jelikož byly všechny akty, jichž se tento bod návrhových žádání týká, zveřejněny v Úředním věstníku, lhůta pro podání žaloby začala podle čl. 102 odst. 1 uvedeného jednacího řádu běžet od konce čtrnáctého dne po datu zveřejnění dotčených aktů.

58

S ohledem na datum zveřejnění dotčených aktů (viz body 3, 7 a 16 výše) je žaloba, podaná dne 13. února 2006, zjevně opožděná a tudíž nepřípustná v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000, rozhodnutí 2000/745, čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení.

59

Žalobkyně nemůže argumentovat rozsudkem Hassan v. Rada a Komise, bod 53 výše. Na rozdíl od projednávané věci Komise ve věci, ve které byl vydán rozsudek Hassan v. Rada a Komise, bod 53 výše, změnila, na základě specifického pověření, nařízení Rady. Soud v této věci rozhodl, že žaloba, která byla podána ve lhůtě uvedené v čl. 230 pátém pododstavci ES proti nařízení Komise, je přípustná rovněž v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení nařízení Rady nikoliv v jeho původním znění, jelikož taková žaloba by byla opožděná, ale ve znění plynoucím z nařízení Komise (rozsudek Hassan v. Rada a Komise, bod 53 výše, bod 56). V projednávaném případě nicméně napadená oznámení o přezkumu nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000 nebo rozhodnutí 2000/745, jakož i čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení nebo čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení nezměnila.

60

Rovněž tak není rozhodující odkaz na rozsudek Ayadi v. Rada, bod 53 výše. V této věci se žalobce domáhal částečného zrušení nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajdá a Talibanem a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 467/2001, kterým se zakazuje vývoz určitého zboží a služeb do Afghánistánu, zesiluje zákaz letů a rozšiřuje zmrazení prostředků a jiných finančních zdrojů afghánského Talibanu (Úř. věst. L 139, s. 9). Soud posuzoval, za jakých podmínek představovalo nařízení č. 881/2002, které zachovávalo zmrazení již dříve stanovené nařízením č. 467/2001, pouhý nenapadnutelný potvrzující akt nebo „nový“ akt, který mohl být žalobcem, který nepodal ve stanovené lhůtě žalobu proti nařízení č. 467/2001, napadnut (rozsudek Ayadi v. Rada, bod 53 výše, body 70 a 71). Soud prohlásil žalobu směřující proti nařízení č. 881/2002 za přípustnou poté, co určil, že tento akt podstatným způsobem změnil právní postavení žalobce. Prostředky žalobkyně totiž zůstávaly zmrazeny především v důsledku nařízení č. 881/2002, zatímco pokud by tento akt nebyl přijat, pozbyla by opatření uložená nařízením č. 467/2001 platnost (rozsudek Ayadi v. Rada, bod 53 výše, bod 77). Z rozsudku Ayadi v. Rada, bod 53 výše, tedy lze vyvodit, že žaloba podaná v projednávaném případě musí být prohlášena za přípustnou v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení napadených oznámení o přezkumu, která zachovávají v platnosti opatření uložená nařízeními č. 2603/2000 a č. 2604/2000 a rozhodnutím 745/2000. Naopak tento rozsudek nijak nepotvrzuje tezi, podle které přijetí aktů, které zachovávají v platnosti opatření, která byla uložena předchozími akty, v projednávaném případě nařízeními č. 2603/2000 a 2604/2000 a rozhodnutím 745/2000, obnovují běh lhůt pro podání žaloby směřující proti těmto aktům, které se staly konečnými, jelikož proti nim nebyly podány ve lhůtách stanovených v čl. 230 pátém pododstavci ES žaloby.

61

Z výše uvedeného plyne, že žaloba je přípustná pouze v rozsahu, ve kterém se domáhá zrušení napadených oznámení o přezkumu a ve kterém směřuje proti Komisi.

62

Žalobkyně ve své replice tvrdí, že by body návrhových žádání směřující ke zrušení nařízení č. 2603/2000 a č. 2604/2000, rozhodnutí 2000/745, čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení mohly být vzneseny rovněž v rámci návrhu na prohlášení těchto opatření za protiprávní podle článku 241 ES.

63

Komise ve své duplice tvrdí, že námitka protiprávnosti podle článku 241 ES, která byla poprvé uplatněna v replice, musí být na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu odmítnuta jako nepřípustná. Žaloba vychází výhradně z článku 230 ES.

64

Je třeba uvést, že žalobkyně ve své žalobě námitku protiprávnosti výslovně neuvedla. Nicméně, jestliže se námitka protiprávnosti uvedená v její replice vztahuje k legalitě čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, je třeba ji považovat za rozšíření třetí části jediného v žalobě uplatňovaného důvodu, který zejména zpochybňuje legalitu těchto ustanovení (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 18. listopadu 2004, Ferriere Nord v. Komise, T-176/01, Sb. rozh. s. II-3931, bod 136).

65

Naopak žaloba neobsahuje žádné argumenty týkající se legality nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000 a rozhodnutí 2000/745. Za těchto podmínek nemůže být námitka protiprávnosti v rozsahu, ve kterém se týká legality uvedených aktů, považována za rozšíření argumentů již uplatňovaných v žalobě. Mimoto uvedená námitka protiprávnosti se nezakládá na žádné právní nebo skutkové okolnosti, která by vyšla najevo v průběhu řízení ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu (rozsudek Soudu ze dne 27. září 2005, Common Market Fertilizers v. Komise, T-134/03 a T-135/03, Sb. rozh. s. II-3923, bod 51).

66

Z výše uvedeného plyne, že námitka protiprávnosti je přípustná pouze v rozsahu, ve kterém se týká legality čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení.

67

Komise tvrdí, že žaloba není dostatečně jasná a nesplňuje požadavky čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu. Tvrzení žalobkyně, na kterém zcela spočívá její žaloba, to znamená skutečnost, že dohody WTO požadují, aby přezkum z důvodu pozbytí platnosti byl zahájen nejpozději den před uplynutím lhůty pěti let, totiž není podepřeno žádným vysvětlením. Mimoto se uvedené tvrzení týká pouze údajné protiprávnosti napadených oznámení o přezkumu. Žaloba neobsahuje žádné argumenty týkající se legality nařízení č. 2603/2000 a č. 2604/2000 a rozhodnutí 2000/745.

68

Žalobkyně namítá, že argumenty, které rozvinula ve své žalobě, jsou dostatečně jasné k tomu, aby umožnily Radě a Komisi jejich obhajobu a Soudu vykonávat jeho přezkum legality (rozsudek Soudu ze dne 3. února 2005, Chiquita Brands a další v. Komise, T-19/01, Sb. rozh. s. II-315).

69

S ohledem na to, co bylo uvedeno v bodě 61, musí být tvrzení týkající se nedostatečné jasnosti žaloby posuzováno pouze v rozsahu, ve kterém tato žaloba směřuje ke zrušení napadených oznámení o přezkumu.

70

Je třeba připomenout, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora, použitelného na řízení před Soudem na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu a čl. 44 odst. 1 písm. c) a d) jednacího řádu, musí žaloba obsahovat zejména předmět sporu, návrhová žádání a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto prvky musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si svou obhajobu a Soudu o žalobě rozhodnout případně bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby (rozsudek Chiquita Brands a další v. Komise, bod 68 výše, bod 64; viz usnesení Soudu ze dne 8. března 2006, Service station Veger v. Komise, T-238/99, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 28 a citovaná judikatura).

71

V projednávaném případě žaloba výše uvedené požadavky splňuje. Žaloba totiž dostatečně jasně označuje předmět sporu, návrhová žádání a žalobní důvod dovolávaný na podporu návrhových žádání. Mimo tvrzení týkajících se protiprávnosti nařízení č. 2603/2000 a č. 2604/2000 a rozhodnutí 2000/745, jejichž nedostatečnost vedla k částečné nepřípustnosti námitky protiprávnosti (viz bod 69), obsahuje žaloba i hlavní skutkové a právní okolnosti, ze kterých žalobkyně vychází při prokazování, že napadená oznámení o přezkumu jsou protiprávní.

72

Tvrzení Komise o nepřípustnosti, založená na článku 44 jednacího řádu, tedy musejí být v tomto rozsahu odmítnuta.

73

Jediný žalobní důvod uplatňovaný žalobkyní vychází z opožděného zahájení přezkumu nařízení č. 2603/2000 a č. 2604/2000 a rozhodnutí 2000/745. Žalobní důvod se skládá ze tří částí. První část je založena na porušení čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných v souladu s odpovídajícími ustanoveními antidumpingové a antisubvenční dohody. Druhá se týká porušení zásady právní jistoty. Třetí část, vznesená podpůrně, vychází z protiprávnosti čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení.

74

Žalobkyně poté, co uvedla, že pravomoci Společenství musejí být vykonávány v souladu s mezinárodním právem (rozsudky Soudního dvora ze dne 24. listopadu 1992, Poulsen a Diva Navigation, C-286/90, Recueil, s. I-6019, bod 9, a ze dne , Mondiet, C-405/92, Recueil, s. I-6133, bod 12; stanovisko generálního advokáta Légera ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne , Bettati, C-341/95, Recueil, s. I-4355, I-4358, bod 33), připomíná, že z výše uvedeného rozsudku Bettati, bod 20, vyplývá, že právní předpisy Společenství musí být v nejvyšší možné míře vykládány v souladu s mezinárodním právem, zejména pokud tyto předpisy směřují k provedení mezinárodní dohody uzavřené Společenstvím. Podle žalobkyně se jedná o takzvanou „Bettatiho“ povinnost. Přednost mezinárodních dohod uzavřených Společenstvím před ustanoveními sekundárního práva Společenství totiž znamená, že je nutné posledně uvedená ustanovení vykládat v co největším možném rozsahu v souladu s těmito dohodami (rozsudek Soudního dvora ze dne , Komise v. Německo, C-61/94, Recueil, s. I-3989, bod 52).

75

Z toho podle žalobkyně plyne, že ustanovení základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení musejí být vykládána v souladu s antidumpingovými a antisubvenčními dohodami. Soud mimoto výslovně uznal, že čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení musí být vykládán ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody (rozsudek Soudu ze dne 20. června 2001, Euroalliages v. Komise, T-188/99, Recueil, s. II-1757, bod 44; viz rovněž rozsudek Soudu ze dne , BEUC v. Komise, T-256/97, Recueil, s. II-101, body 66 a 67).

76

V projednávaném případě čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení neupřesňují nejzazší datum, ke kterému by měl být zahájen přezkum antidumpingových a vyrovnávacích opatření. Nicméně, jelikož výslovným cílem základních nařízení je provedení dohod WTO do práva Společenství (rozsudek Soudního dvora ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada, C-76/00 P, Recueil, s. I-79, body 53 až 57), je třeba mít za to, že dotčená ustanovení základních nařízení mají tentýž význam, jako odpovídající ustanovení antidumpingové a antisubvenční dohody.

77

Přitom z čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody plyne, že jakýkoliv přezkum opatření před pozbytím platnosti musí být zahájen před uplynutím období pěti let od zavedení antidumpingového nebo vyrovnávacího cla. V projednávaném případě tak měl být přezkum zahájen nejpozději dne 30. listopadu 2005. Mimoto, podle čl. 12 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 22 odst. 7 antisubvenční dohody musí být každé rozhodnutí o zahájení přezkumu oznámeno veřejnosti. S ohledem na skutečnost, že napadená oznámení o přezkumu byla zveřejněna dne , nebyla zveřejněna, jak stanovuje antidumpingová a antisubvenční dohoda, před datem pozbytí platnosti opatření, kterých se týkají. Z toho podle žalobkyně plyne, že napadená oznámení o přezkumu porušují ustanovení čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody. Cla a závazky dotčené nařízeními č. 2603/2000 a č. 2604/2000 a rozhodnutím 2000/745 tedy pozbyly platnost dne .

78

Žalobkyně ve své replice zaprvé tvrdí, přičemž vychází zejména z judikatury Soudního dvora a ze zpráv orgánu pro řešení sporů a odvolacího orgánu WTO, že smysl výrazu „před tímto datem“ musí být určen s ohledem na obecný kontext a smysl v běžné mluvě, vztaženými k datu uzavření antidumpingové a antisubvenční dohody z roku 1994.

79

Jednotlivé slovníky vydané v období, ve kterém byla uzavřena antidumpingová a antisubvenční dohoda, a následně po tomto období potvrzují, že logickým a hlavním smyslem slova „datum“ v průběhu období od roku 1994 do dnešního dne byl smysl kalendářního dne.

80

Stejně tak ostatní závazná znění (a sice francouzské a španělské znění), která je třeba zohlednit při výkladu dohod WTO (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. září 2001, Schieving-Nijstad a další, C-89/99, Recueil, s. I-5851), toto stanovisko potvrzují. Tato další znění zmiňují slova „date“ a „fecha“, která ve světle významu přisuzovanému těmto výrazům ve slovnících francouzského a španělského jazyka odkazují spíše nežli na specifický bod v čase na kalendářní datum.

81

Na podporu svých argumentů, podle kterých musí být slovo „datum“ v čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody chápáno jako odkaz na kalendářní den, uplatňuje žalobkyně dále rozsudek Court of Appeal (England & Wales) [Odvolacího soudu (Anglie a Walesu), Spojené království] ve věci Trow v. Ind Coope ([1967] 2 All England Law Reports 900).

82

Mimoto sama Komise ve svém oznámení ze dne 2. března 2005 o nadcházejícím ukončení platnosti opatření uložených nařízeními č. 2603/2000 a č. 2604/2000 a rozhodnutím 2000/745 vyzvala výrobce, aby písemně předkládali „od data zveřejnění tohoto oznámení, nejpozději pak tři měsíce před datem uvedeným v níže uvedené tabulce“ žádosti o přezkum. Datem uvedeným v tomto oznámení byl , spíše než specifický okamžik dne .

83

Použití slova „datum“ pro označení kalendářního data spíše nežli specifického bodu nebo okamžiku v čase rovněž odpovídá znění nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71 ze dne 3. června 1971, kterým se určují pravidla pro lhůty, data a termíny (Úř. věst. L 124, s. 1), a zejména jeho čl. 4 odst. 2 a 3 a čl. 5 odst. 2. Obecně je slovo „datum“ považováno právem Společenství za odkaz na kalendářní datum, a nikoliv za odkaz na specifický okamžik v průběhu kalendářního dne (rozsudky Soudního dvora ze dne , Münch, 139/73, Recueil, s. 1287, bod 10; ze dne , Coloroll Pension Trustees, C-200/91, Recueil, s. I-4389, body 48 a 59, a ze dne , Španělsko v. Komise, C-398/00, Recueil, s. I-5643; usnesení Soudu ze dne , Confindustria a další v. Komise, T-126/00, Recueil, s. II-85, body 12 a 14, a rozsudek Soudu ze dne , Rudolph v. Rada a Komise, T-187/94, Recueil, s. II-367, bod 65). Může-li být akt ještě učiněn „ve“ specifické kalendářní datum, užívá relevantní právní ustanovení výraz „nejpozději […]“, zatímco výraz „před […]“ značí nezbytné vykonání uvedeného aktu před skončením předchozího kalendářního dne [viz čl. 116 odst. 1 až 3 ES a čl. 121 odst. 3 a 4 ES; viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne , P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C-442/03 P a C-471/03 P, Sb. rozh. s. I-4845, bod 28].

84

Zadruhé, žalobkyně zdůrazňuje, že její výklad slova „datum“ odpovídá legislativnímu kontextu čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody, jejichž účelem je zavedení možnosti specifické výjimky z obecného pravidla, podle kterého dotčená opatření pozbývají platnost nejpozději po uplynutí období pěti let. Společenství totiž při výkladu výjimek z vlastních pravidel vždy volí restriktivní přístup. Výklad žalobkyně rovněž údajně odpovídá předmětu a cíli těchto ustanovení dotčených dohod. Účinkem zahájení přezkumu z důvodu pozbytí platnosti je prodloužení právního účinku obchodních ochranných opatření, která by, nedošlo-li by k zahájení přezkumu, pozbyla platnost pět let po jejich uložení. Žalobkyně tvrdí, že její výklad výrazu „před tímto datem“ podporuje právní jistotu a řádnou správu, jelikož dovozci budou před stanoveným datem pozbytí platnosti antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření seznámeni s tím, že opatření ve skutečnosti zůstávají v platnosti a budou schopni tomu přizpůsobit své jednání. Podle teze Komise by zveřejnění oznámení o zahájení dne 1. prosince 2005 v 23:59 postačovalo k informování hospodářských subjektů o tom, že dovážené výrobky procházející vnitrostátními celnicemi o několik minut později následující den budou i nadále podléhat antidumpingovému clu, zatímco tyto subjekty očekávaly pozbytí platnosti antidumpingových opatření po skončení období pěti let. Účelem antidumpingových a antisubvenčních dohod je zamezit neurčitosti a nejistotě, které taková situace vyvolává, tím, že vyžadují, aby oznámení o zahájení byla zveřejněna alespoň před datem, ke kterému měla příslušná antidumpingová opatření pozbýt platnosti.

85

Zatřetí, žalobkyně na jednání vysvětlila, že její výklad čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody byl potvrzen samotným odvolacím orgánem WTO v jeho zprávě ze dne 12. dubna 2007 o přezkumech v případě uplynutí platnosti antidumpingových opatření týkajících se potrubí pro ropná pole pocházejících z Argentiny (WT/DS268/AB/RW). Za tímto účelem se odvolává na bod 163 uvedené zprávy, která zejména stanoví:

„Článek 11[ odst.] 3 stanoví, že antidumpingové clo musí být zrušeno‚5 let od jeho uložení‘, pokud se nezjistí, ‚že uplynutí platnosti cla by zřejmě vedlo k pokračování nebo obnovení dumpingu a újmy‘. Podle odvolacího orgánu má toto ustanovení funkci ‚kogentního pravidla opatřeného výjimkou‘ [odkaz na zprávu odvolacího orgánu o přezkumu v případě uplynutí platnosti cla uloženého na ocel s antikorozní úpravou uvedený v poznámce pod čarou, bod 104]. Na základě dodatečné povinnosti musí být přezkum z důvodu uplynutí platnosti zahájen‚před tímto datem‘ orgánem pověřeným šetřením z jeho vlastní iniciativy nebo na základě žádosti, podané domácím výrobním odvětvím ‚před tímto datem‘, to znamená před uplynutím pěti let od uložení antidumpingového cla.“

86

Komise tvrdí, že z čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody, nevyplývá, že by přezkum z důvodu pozbytí platnosti antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření musel být zahájen nejpozději v den, který předchází dni pozbytí platnosti dotčených opatření. Tato ustanovení vyžadují pouze to, aby byl přezkum zahájen před půlnocí posledního dne běžného období uplatňování opatření, která jsou předmětem přezkumu.

87

Z ustálené judikatury plyne, že vzhledem ke své povaze a struktuře nepatří dohody WTO v zásadě mezi normy, ve vztahu k nimž soud Společenství přezkoumává legalitu aktů orgánů Společenství podle čl. 230 prvního pododstavce ES (rozsudky Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1999, Portugal v. Rada, C-149/96, Recueil, s. I-8395, bod 47, a Petrotub a Republica v. Rada, bod 76 výše, bod 53).

88

Nicméně situace v případě, kdy Společenství zamýšlelo splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázalo v rámci WTO, nebo v případě, že akt Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, přísluší Soudu Společenství přezkoumat legalitu dotčeného aktu Společenství s ohledem na pravidla WTO (rozsudky Soudního dvora Portugalsko v. Rada, bod 87 výše, bod 49, Petrotub a Republica v. Rada, bod 76 výše, bod 54, a ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C-351/04, Sb. rozh. s. I-7723, bod 30).

89

V tomto ohledu z bodů odůvodnění základního antidumpingového nařízení (bod 5 odůvodnění) a základního antisubvenčního nařízení (body 6 a 7 odůvodnění) plyne, že účelem uvedených nařízení je zejména provedení v co možná největší míře nových a podrobných pravidel obsažených v antidumpingové a antisubvenční dohodě, mezi které patří zejména pravidla týkající se doby platnosti a přezkumu antidumpingových a vyrovnávacích opatření, do práva Společenství, a to za účelem zajištění vhodného a transparentního používání uvedených pravidel (viz v tomto smyslu rozsudek Petrotub a Republica v. Rada, bod 76 výše, bod 55, a rozsudek BEUC v. Komise, bod 75 výše, bod 66).

90

Společenství proto ke splnění svých mezinárodních povinností vyplývajících z antidumpingové a antisubvenční dohody přijalo základní antidumpingové a antisubvenční nařízení. Článkem 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení tak zamýšlelo provést zvláštní povinnosti, které obsahuje čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody, a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení zamýšlelo provést zvláštní povinnosti, které obsahuje čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody (viz v tomto smyslu rozsudek Petrotub a Republica v. Rada, bod 76 výše, bod 56).

91

Z toho plyne, že ustanovení výše uvedeného základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení musejí být v co možná největší míře vykládána ve světle odpovídajících ustanovení antidumpingové a antisubvenční dohody (viz v tomto smyslu rozsudky Bettati, bod 74 výše, bod 20, a Petrotub a Republica v. Rada, bod 76 výše, bod 57; rozsudky Soudu BEUC v. Komise, bod 75 výše, bod 67; Euroalliages v. Komise, bod 75 výše, bod 44, a ze dne 28. října 2004, Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, T-35/01, Sb. rozh. s. II-3663, bod 138).

92

V rámci této části žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že z čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody, vyplývá, že napadená oznámení o přezkumu byla přijata opožděně.

93

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že základní antidumpingové a antisubvenční nařízení neobsahují žádné ustanovení, které by výslovně upřesňovalo nejzazší okamžik, ke kterému by muselo dojít k přezkumu z důvodu pozbytí platnosti antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření. Ze systematiky čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení nicméně jednoznačně vyplývá, že takový přezkum musí být zahájen nejpozději před pozbytím platnosti opatření, kterého se týká.

94

Článek 11 odst. 2 první pododstavec základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení totiž jednak stanoví, že antidumpingové nebo vyrovnávací opatření pozbývá platnosti pět let poté, co bylo uloženo […] ‚pokud při přezkumu nebylo zjištěno, že [dumping nebo subvence] a újma zřejmě přetrvají nebo se obnoví, pokud opatření pozbude platnosti“, a jednak tato ustanovení upřesňují, že opatření zůstávají v platnosti až do výsledků přezkumu. Mimoto, bod 18 odůvodnění základního antidumpingového nařízení a bod 22 odůvodnění základního antisubvenčního nařízení vysvětlují, že antidumpingová a antisubvenční opatření pozbývají platnosti po pěti letech, „pokud šetření neprokáže, že by měla být zachována“. Podle čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení se tedy přezkum týká opatření „v platnosti“, která případně „zůstávají v platnosti“, což nezbytně znamená, že takový přezkum musí být zahájen před pozbytím platnosti uvedených opatření.

95

Zadruhé je třeba posoudit, zda výklad čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení ve světle odpovídajících ustanovení antidumpingové a antisubvenční dohody vyžaduje, aby byl přezkum z důvodu pozbytí platnosti antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření zahájen, jak tvrdí žalobkyně, nejpozději v den předcházející dni pozbytí platnosti opatření, jichž se přezkum týká.

96

Je třeba připomenout, že čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody stanoví, že každé konečné antidumpingové a vyrovnávací clo bude „zrušeno nejpozději do 5 let od jeho uložení […], pokud úřady neurčí při přezkoumání, zahájeném před tímto datem […]“, že uplynutí platnosti cla by zřejmě vedlo k pokračování nebo obnovení dumpingu nebo subvencí a újmy. Tatáž ustanovení upřesňují, že „[c]lo může zůstat v platnosti až do výsledku tohoto přezkoumání“.

97

Zaprvé, mezi účastnicemi řízení je nesporné, že opatření dotčená napadenými oznámeními o přezkumu měla, nedošlo-li by k přezkumu, pozbýt platnosti k půlnoci 1. prosince 2005. Podle žalobkyně měl v projednávaném případě přezkum započít „před tímto datem“, tedy nejpozději dne .

98

Je nutno konstatovat, že čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody pouze uvádějí lhůtu, ve které musí být přezkum „zahájen“. Neobsahují žádnou povinnost týkající se zveřejnění oznámení o přezkumu. Přitom, je-li opatření Komise zveřejněno určitý den v Úředním věstníku Evropské unie, je možné se domnívat, že samotné opatření bylo přijato nejpozději v den předcházející dni zveřejnění. Jestliže, jako v projednávaném případě, došlo ke zveřejnění napadených oznámení o přezkumu dne 1. prosince 2005, Komise nezbytně přijala rozhodnutí o zahájení přezkumu nejpozději dne a tedy v každém případě ve lhůtě stanovené čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

99

Zadruhé, za předpokladu, že by datum zahájení přezkumu podle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody bylo datem zveřejnění oznámení o přezkumu, je třeba posoudit, zda výklad žalobkyně týkající se výše uvedených ustanovení, podle kterého musí k zahájení přezkumu dojít nejpozději v den předcházející dni pozbytí platnosti opatření, kterých se tento přezkum týká, je skutečně založen na ustanoveních uvedených dohod (viz v tomto smyslu rozsudek BEUC v. Komise, bod 75 výše, bod 68).

100

V tomto ohledu je třeba připomenout, že smlouva mezinárodního práva, jakou jsou antidumpingové a antisubvenční dohody, musí být podle čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969„vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy“.

101

Toto výkladové pravidlo odpovídá pravidlu používanému soudem Společenství v případech, kdy má provést výklad ustanovení práva Společenství. Soudní dvůr tak opakovaně rozhodl, že při výkladu ustanovení práva Společenství je třeba vzít v úvahu jeho znění, jeho kontext a jeho cíle (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. února 1984, Kniepf-Melde, 337/82, Recueil, s. 1051, bod 10; ze dne , Leifer a další, C-83/94, Recueil, s. I-3231, bod 22, a ze dne , Bosphorus, C-84/95, Recueil, s. I-3953, bod 11).

102

Především je nutno konstatovat, že jak vyplývá ze slovníků, na které se žalobkyně ve své replice odvolává, výraz „datum“ má různé významy, mezi které patří „den v měsíci“(New Shorter Oxford Dictionary, 1993), ale rovněž i „okamžik, ke kterému se má něco stát“(New Shorter Oxford Dictionary, 1993). Doslovný význam výrazu „datum“ tedy nezbytně neodkazuje na kalendářní den, neboť tento výraz může být použit rovněž pro označení přesného časového okamžiku.

103

Pokud jde následně o kontext, do něhož jsou čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody začleněny, a o cíl, který uvedená ustanovení sledují, je třeba nejprve připomenout, že dohoda o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu, která předcházela antidumpingové dohodě a která byla jménem Společenství schválena rozhodnutím Rady 80/271/EHS ze dne 10. prosince 1979 o uzavření mnohostranných dohod, které jsou výsledkem obchodních jednání v letech 1973 až 1979 (Úř. věst. 1980, L 71, s. 1), nestanovovala určité období pro uplatňování antidumpingových cel. Její článek 9 pouze uváděl, že „antidumpingové clo zůstane v platnosti pouze po dobu a v rozsahu nezbytném pro vyrovnání dumpingu, kterým byla způsobena újma“. Článek 4 odst. 9 dohody o výkladu a provádění článků VI, XVI a XXIII Všeobecné dohody o clech a obchodu, která byla jménem Společenství schválena rozhodnutím 80/271, obsahovala podobné ustanovení pro vyrovnávací clo.

104

Cílem čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody je stanovení automatického zrušení dotčených cel pět let po jejich uložení, nebude-li zahájen jejich přezkum. Jak totiž Komise ve svých písemných materiálech správně zdůrazňuje, ustanovení poskytující možnost zachování platnosti stávajících cel v důsledku zahájení přezkumu z důvodu pozbytí platnosti antidumpingových a vyrovnávacích opatření, které je uvedeno v čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a v čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody, bylo vloženo v průběhu uruguayského cyklu jednání za účelem kompenzace vložení tzv. ustanovení „o automatickém zrušení“, které odpovídá automatickému pozbytí platnosti antidumpingových a vyrovnávacích opatření pět let po jejich uložení.

105

V tomto kontextu a s ohledem na cíl čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody je nutné, aby přezkum byl zahájen nejpozději před automatickým pozbytím platnosti antidumpingových a vyrovnávacích opatření. Jestliže tato ustanovení ukládají nejzazší lhůtu pro zahájení přezkumu, odkazují na okamžik pozbytí platnosti dotčených cel. Cla, kterých se přezkum týká, musejí totiž být v okamžiku zahájení přezkumu stále v platnosti.

106

Z toho plyne, že výraz „před tímto datem“, uvedený v čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a v čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody, nemůže být vykládán tak, že ukládá smluvním stranám povinnost zahájit přezkum dotčených antidumpingových nebo vyrovnávacích opatření nejpozději v den předcházející dni pozbytí platnosti uvedených opatření. Naopak, s ohledem na to, co bylo konstatováno v bodech 102 až 105, musí být právní předpisy smluvní strany, které umožňují zahájit přezkum až do posledního okamžiku platnosti opatření, kterých se tento přezkum týká, považovány za slučitelné s čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a s čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

107

Argument, který žalobkyně vyvozuje ze zprávy odvolacího orgánu WTO ze dne 12. dubna 2007 o přezkumech v případě uplynutí platnosti antidumpingových opatření týkajících se potrubí pro ropná pole pocházejících z Argentiny (WT/DS268/AB/RW), nelze přijmout.

108

Jednak se výše uvedená zpráva netýká výkladu výrazu „před tímto datem“ uvedeného v čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody. Podle bodu 160 uvedené zprávy se totiž uplatňovaná otázka vztahovala k „určení pravděpodobnosti dumpingu za účelem provedení doporučení a rozhodnutí [orgánu pro řešení sporů]“.

109

Na druhé straně, jestliže bod 163 připomíná v obiter dictum, že přezkum musí být proveden „‚před tímto datem‘, to znamená před uplynutím pěti let od uložení antidumpingového cla“, je třeba uvést, že uvedený výňatek představuje pouze parafrázi jednoho bodu jiné zprávy odvolacího orgánu, na nějž je uveden odkaz v poznámce pod čarou, a sice bod 104 zprávy odvolacího orgánu ze dne 9. ledna 2004 o přezkumu v případě ukončení platnosti antidumpingových cel uplatňovaných na výrobky z ploché uhlíkové oceli s antikorozní úpravou pocházející z Japonska (WT/DS244/AB/R), která uvádí, že „přezkum musí být zahájen před uplynutím období pěti let od data uložení cla“. V tomto bodě se tedy v žádném případě netvrdí, že by přezkum musel být zahájen nejpozději v den předcházející dni pozbytí platnosti platných opatření. Odkazem na nezbytnost zahájení přezkumu před uplynutím období pěti let od data uložení cla naopak potvrzuje, že právní předpisy smluvní strany, které umožňují zahájení přezkumu až do posledního okamžiku období platnosti opatření, jichž se tento přezkum týká, musí být považovány za slučitelné s čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

110

Z výše uvedeného plyne, že přezkum zahájený před půlnocí posledního dne obvyklé doby platnosti těchto opatření musí být považován za slučitelný s čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a s čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

111

S ohledem na skutečnost, že je nesporné, že v projednávaném případě mělo antidumpingové a vyrovnávací clo, které bylo předmětem přezkumu, pozbýt platnosti, nedošlo-li by k tomuto přezkumu, dne 1. prosince 2005 o půlnoci, je třeba mít za to, že přezkum, o němž byly zúčastněné strany informovány zveřejněním napadených oznámení o přezkumu v Úředním věstníku dne , byl zahájen ve lhůtě stanovené pro zahájení přezkumu v čl. 11 odst. 2 prvním pododstavci základního antidumpingového nařízení a v čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

112

Tento závěr nemůže být vyvrácen argumentem žalobkyně, podle kterého musí být z důvodů spojených s právní jistotou a s řádnou správou přezkum zahájen nejpozději v den předcházející dni pozbytí platnosti dotčených opatření.

113

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je zásada právní jistoty základní zásadou práva Společenství, která vyžaduje zejména, aby právní úprava byla jasná a přesná, tak aby procesní subjekty mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. února 1996, Van Es Douane Agenten, C-143/93, Recueil, s. I-431, bod 27, a ze dne , Belgie v. Komise, C-110/03, Sb. rozh. s. I-2801, bod 30).

114

Přitom z předchozí analýzy vyplývá, že čl. 11 odst. 2 první pododstavec základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, i když jsou vykládány ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody, jasně a přesně uvádějí, že přezkum antidumpingových a vyrovnávacích cel musí být zahájen před pozbytím platnosti těchto cel.

115

Žalobkyně mimoto neuvádí žádný konkrétní poznatek na podporu své teze, podle které dodržování zásady právní jistoty vyžaduje, aby ke zveřejnění oznámení o přezkumu došlo nejpozději v den předcházející dni pozbytí platnosti opatření, jichž se uvedený přezkum týká. Rovněž tak neprokázala ani dokonce netvrdila, že by dne 30. listopadu 2005 uskutečnila prodeje určené k vývozu do Společenství, jelikož by se po seznámení s Úředním věstníkem z tohoto dne domnívala, že opatření, která byla předmětem přezkumu, pozbudou dne o půlnoci platnosti.

116

Argument vycházející z porušení zásady právní jistoty tedy musí být odmítnut.

117

A konečně, co se týče argumentu vycházejícího z porušení zásady řádné správy, je třeba mít za to, že disponuje-li orgán Společenství lhůtou pro uskutečnění určitého aktu, neporušuje zásadu řádné správy tím, že jedná až poslední den lhůty, která mu byla poskytnuta.

118

Přitom v projednávaném případě byla napadená oznámení o přezkumu zveřejněna poslední den lhůty stanovené v čl. 11 odst. 2 prvního pododstavce základního antidumpingového nařízení a v čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody (viz body 110 a 111). Komisi tedy nelze přičítat jakékoliv porušení zásady řádné správy.

119

Z výše uvedeného vyplývá, že první část prvního žalobního důvodu není opodstatněná.

120

Žalobkyně připomíná, že ukládají-li právní předpisy Společenství jednotlivcům nejasně formulované povinnosti, zásada právní jistoty vyžaduje, aby veškeré nejasnosti byly řešeny ve prospěch jednotlivců (rozsudky Soudního dvora ze dne 9. července 1981, Gondrand, 169/80, Recueil, s. 1931, bod 17; ze dne , Komise v. Francie a Spojené království, 92/87 a 93/87, Recueil, s. 405, bod 22, a Van Es Douane Agenten, bod 113 výše, bod 27). Tento požadavek právní jistoty platí tím spíše, jedná-li se o akt, který může mít finanční důsledky, tak aby měli zúčastnění možnost přesně se seznámit s rozsahem jim uložených povinností (viz rozsudek Soudu ze dne , Opel Austria v. Rada, T-115/94, Recueil, s. II-39, bod 124 a citovaná judikatura).

121

Žalobkyně má za to, že čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládané ve světle odpovídajících ustanovení antidumpingové a antisubvenční dohody, nejsou nejasné. Nicméně, měl-li by mít Soud za to, že dosah dotčených ustanovení základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení je nejasný nebo neurčitý, je dle žalobkyně třeba v souladu s obecnou zásadou právní jistoty vyřešit tuto nejasnost nebo neurčitost ve prospěch výkladu, který je ze všech možných výkladů pro žalobkyni nejpříznivější (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora Petrotub a Republica, bod 76 výše, body 56 až 60, a ze dne 23. září 2003, BGL, C-78/01, Recueil, s. I-9543, body 71 a 72).

122

Z toho podle žalobkyně plyne, že nejzazším datem pro zahájení přezkumu byl v projednávaném případě 30. listopad 2005. Napadená oznámení o přezkumu, která byla zveřejněna dne , jsou tedy protiprávní.

123

Komise namítá, že čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení nevykazují žádnou nejasnost, která by měla být odstraněna ve prospěch žalobkyně.

124

Z analýzy provedené v rámci první části žalobního důvodu plyne, že z čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení jasně vyplývá, že přezkum antidumpingových a vyrovnávacích cel může být zahájen až do okamžiku pozbytí platnosti těchto cel. Stejně tak je tomu, jsou-li tato ustanovení vykládána ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

125

Za těchto podmínek nelze vyhovět ani druhé části žalobního důvodu.

126

Žalobkyně se odvolává na rozsudek Soudního dvora ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada (C-69/89, Recueil, s. I-2069), z něhož plyne, že soud Společenství provádí přezkum legality základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení s ohledem na ustanovení antidumpingové a antisubvenční dohody, jelikož Společenství zamýšlelo přijetím základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázalo v rámci WTO (rozsudky Soudního dvora Petrotub a Republica v. Rada, bod 76 výše, body 53 až 57, a ze dne , Van Parys, C-377/02, Sb. rozh. s. I-1465, body 39 a 40; rozsudek Shanghai Teraoka Electronic v. Rada, bod 91 výše, bod 138). Žalobkyně v tomto ohledu ve svých písemnostech odkazuje na povinnost označovanou jako „Nakajima“.

127

Žalobkyně se domnívá, že z antidumpingové a antisubvenční dohody vyplývá, že jakýkoliv přezkum antidumpingových a vyrovnávacích opatření pozbývajících platnost musí být zahájen „před tímto datem“, to znamená v datum předcházející datu pozbytí platnosti, a nikoliv v určitou hodinu dne pozbytí platnosti. Jelikož se Komise ve svém dopise ze dne 3. února 2006 omezuje na potvrzení toho, že v projednávaném případě je datum pozbytí platnosti dotčených opatření a datum zahájení přezkumu totožné, neprovedla tak v tomto bodě dohody WTO správně.

128

I kdyby čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení nemohly být vykládány v souladu s odpovídajícími ustanoveními antidumpingové a antisubvenční dohody a výklad základních nařízení nabízený Komisí v jejím dopise ze dne 3. února 2006 byl výkladem, který měl být obvykle použit, což žalobkyně zpochybňuje, bylo by třeba konstatovat protiprávnost čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení z důvodu jejich neslučitelnosti s odpovídajícími ustanoveními antidumpingové a antisubvenční dohody.

129

Žalobkyně ve své replice tvrdí, že povinnost Nakajima se neomezuje jen na povinnost vykládat právo Společenství způsobem slučitelným s dohodami WTO. Soud totiž opakovaně rozhodl, že legalita opatření Společenství může být přezkoumávána s ohledem na dohody WTO (rozsudky Euroalliages v. Komise, bod 75 výše, bod 57, a Chiquita Brands a další v. Komise, bod 68 výše, body 117 až 126).

130

Komise tvrdí, že přezkum legality antidumpingového aktu Společenství Soudním dvorem s ohledem na pravidla WTO je založen na zásadě „co možná“ nejsoudržnějšího výkladu (rozsudek Petrotub a Republica, bod 76 výše, bod 57). Není tedy žádný rozdíl mezi tím, co žalobkyně nazývá Bettatiho povinnost, a povinností Nakajima. Neumožňovala-li by v projednávaném případě dotčená ustanovení základního antidumpingového a antisubvenčního nařízení výklad odpovídající antidumpingové a antisubvenční dohodě, nemohla by žalobkyně uplatňovat rozpor mezi právem Společenství a pravidly WTO jako důvod pro zrušení těchto ustanovení.

131

Z analýzy provedené v rámci první části vyplývá, že napadená oznámení o přezkumu, která byla zveřejněna v Úředním věstníku v den pozbytí platnosti opatření, kterých se tento přezkum týkal, dodržují požadavky čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody.

132

Této části žalobního důvodu, která představuje námitku protiprávnosti, nelze vyhovět. Je totiž založena na hypotéze, v projednávaném případě nepotvrzené, že čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení neumožňují výklad, který má být v souladu s odpovídajícími ustanoveními antidumpingové a antisubvenční dohody.

133

Ani poslední část žalobního důvodu tedy není opodstatněná.

134

S přihlédnutím ke všem předchozím úvahám musí být žaloba zamítnuta.

135

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise a Rada požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (osmý senát)

rozhodl takto:

Právní rámec

Antidumpingové a antisubvenční dohody Světové obchodní organizace

Základní antidumpingové nařízení

Základní antisubvenční nařízení

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

K přípustnosti

K přípustnosti bodu návrhových žádání směřujícího ke zrušení napadených oznámení o přezkumu, v rozsahu, ve kterém směřuje proti Radě

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

– K právnímu zájmu žalobkyně na podání žaloby

– K aktivní legitimaci žalobkyně

– K přípustnosti bodu návrhových žádání v rozsahu, ve kterém směřuje proti Radě

K přípustnosti žaloby v rozsahu, ve kterém směřuje ke zrušení nařízení č. 2603/2000 a 2604/2000, rozhodnutí 2000/745, jakož i čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K námitce protiprávnosti

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K dodržení požadavků čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K věci samé

K první části, vycházející z porušení čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení, vykládaných v souladu s odpovídajícími ustanoveními antidumpingové a antisubvenční dohody

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

– Úvodní poznámky

– K výkladu čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení ve světle čl. 11 odst. 3 antidumpingové dohody a čl. 21 odst. 3 antisubvenční dohody

Ke druhé části, vycházející z porušení zásady právní jistoty

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

Ke třetí části, vycházející z protiprávnosti čl. 11 odst. 2 základního antidumpingového nařízení a čl. 18 odst. 1 základního antisubvenčního nařízení

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K nákladům řízení