ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
4. listopadu 2008
Věc F-41/06
Luigi Marcuccio
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Invalidita – Odchod do důchodu z důvodu invalidity – Odůvodnění – Zrušení“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Marcuccio domáhá zrušení rozhodnutí Komise o jeho odchodu do důchodu z důvodu invalidity a několika aktů souvisejících s uvedeným rozhodnutím, a rovněž toho, aby bylo Komisi uloženo zaplatit mu náhradu škody.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2005 o odchodu žalobce do důchodu z důvodu invalidity se zrušuje. Komisi se ukládá povinnost vyplatit žalobci částku 3000 eur. Žaloba se ve zbývající části zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení žalobce. Žalobce ponese třetinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
Úředníci – Invalidita – Výbor pro otázky invalidity – Posudek – Povinnost uvést odůvodnění – Předmět
(Služební řád, články 25 a 53 a čl. 78 první pododstavec)
Cílem ustanovení týkajících se lékařské komise a výboru pro otázky invalidity je svěřit lékařským odborníkům konečné posouzení veškerých lékařských otázek. Soudní přezkum se nemůže vztahovat na samotná lékařská posouzení, která musejí být považována za konečná, pokud byla přijata v souladu s právními předpisy. Naopak lze provést soudní přezkum ohledně souladu složení a fungování této komise a výboru s právními předpisy, jakož i ohledně posudků, které vydávají. V tomto ohledu je soud Společenství příslušný k přezkoumání, zda posudek obsahuje odůvodnění, které umožňuje posoudit, zda jsou úvahy, na kterých se zakládají v něm obsažené závěry, opodstatněné, a zda uvádí srozumitelnou spojitost mezi lékařskými zjištěními, které obsahuje, a závěry, k nimž dospěl výbor nebo komise.
Posudek výboru pro otázky invalidity, který se omezuje pouze na konstatování a současně závěr, že úředník je postižen úplnou trvalou invaliditou, která mu znemožňuje výkon služebních povinností, zjevně postrádá jakékoli odůvodnění. Pouhá zmínka v zápise výboru pro otázky invalidity, že úředník trpí anxiózním depresivním syndromem, neumožňuje soudci Společenství seznámit se s úvahami, na kterých jsou v něm obsažené závěry založeny, a ověřit je, jakož i to, zda uvádí srozumitelnou spojitost mezi lékařskými zjištěními, které posudek obsahuje, a závěry, k nimž dospěl výbor. Anxiózní depresivní syndrom se totiž může projevovat velmi různými způsoby a s různou závažností a neznamená, že osoba, která jím trpí, musí být nezbytně považována za osobu postiženou úplnou trvalou invaliditou, která jí znemožňuje výkon služebních povinností odpovídajících pracovnímu místu své funkční skupiny.
(viz body 64, 65 a 67)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. prosince 1987, Jänsch v. Komise, 277/84, Recueil, s. 4923, bod 15
Soud prvního stupně: 27. února 1992, Plug v. Komise, T‑165/89, Recueil, s. II‑367, bod 75; 15. prosince 1999, Nardone v. Komise, T‑27/98, Recueil FP, s. I‑A‑267 a II‑1293, bod 87