—

za M. Klöppel D. Riefem,

—

za Tiroler Gebietskrankenkasse A. Bramböck, jako zmocněnkyní,

—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,

—

za italskou vládu I. M. Bragugliou, jako zmocněncem, ve spolupráci s W. Ferrante, avvocato dello Stato,

—

za Komisi Evropských společenství V. Kreuschitzem, jako zmocněncem,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 3 a 72 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, v jeho znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001 (Úř. věst. L 187, s. 1; Zvl. vyd. 05/04, s. 129, dále jen „nařízení č. 1408/71“), jakož i článku 10a nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 v jeho znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení Komise (ES) č. 410/2002 ze dne 27. února 2002 (Úř. věst. L 62, s. 17; Zvl. vyd. 05/01, s. 83, dále jen „nařízení č. 574/72“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Klöppel a Tiroler Gebietskrankenkasse ve věci délky doby, během níž může dotyčná osoba pobírat v Rakousku přídavek na domácí péči o dítě.

3

Podle článku 3 nařízení č. 1408/71, nazvaného „Rovnost zacházení“:

„1.   S výhradou zvláštních ustanovení tohoto nařízení mají osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států, na něž se vztahuje toto nařízení, stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu.

[…]“

4

Článek 4 nařízení č. 1408/71, nazvaný „Věcná působnost“, stanoví:

„1.   Toto nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení:

[…]

[…]“

5

Článek 72 nařízení č. 1408/71, nazvaný „Sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti“, stanoví:

„Pokud právní předpisy členského státu podmiňují získání nároku na dávky získáním dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, přihlíží příslušná instituce uvedeného státu v nezbytné míře k dobám pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti získaným v kterémkoli jiném členském státě, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních předpisů.“

6

Podle čl. 10a nařízení č. 574/72, nazvaného „Pravidla použitelná, pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá postupně právním předpisům několika členských států během stejného období nebo části období“:

„Pokud zaměstnaná osoba nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhala postupně právním předpisům dvou členských států během období oddělujícího dvě data výplaty rodinných dávek, která jsou stanovena právními předpisy jednoho nebo více dotyčných členských států, použijí se tato pravidla:

[…]“

7

Ustanovení § 5 zákona o přídavku na domácí péči o dítě (KinderbetreuungsgeldG) ze dne 8. srpna 2001 (BGB1. I, 103/2001, dále jen „KBGG“) stanoví:

„1.   Přídavek na domácí péči o dítě je poskytován nejdéle do dosažení třicátého šestého měsíce života dítěte, pokud není dále stanoveno jinak.

2.   Požádá-li jen jeden z rodičů o přídavek na domácí péči o dítě, je mu poskytován nejdéle do dosažení třicátého měsíce života dítěte. Požádá-li o přídavek na domácí péči o dítě rovněž druhý z rodičů, prodlužuje se doba trvání nároku nad dosažení třicátého měsíce života dítěte o ono období, ve kterém druhý z rodičů uplatňuje přídavek na domácí péči o dítě, nejdéle však do dosažení třicátého šestého měsíce života dítěte.

3.   Přídavek na domácí péči o dítě mohou pobírat střídavě oba rodiče, přičemž na jedno dítě je přípustné dvakrát změnit osobu pobírající přídavek. […]“

8

Malina Klöppel, německá státní příslušnice a úřednice spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, bydlí v Rakousku a je zaměstnaná jako učitelka na gymnáziu v Německu. Do 18. srpna 2004 bydlela v Německu, kde se dne 11. dubna 2004 narodila její dcera. Christian Kraler, rakouský státní příslušník, druh M. Klöppel a otec tohoto dítěte, se od 1. března 2004 nastěhoval k dotyčné do jejího bydliště, aby jí pomohl před porodem a po narození o uvedené dítě pečoval. Za tímto účelem požádal Ch. Kraler svého zaměstnavatele v Rakousku, univerzitu v Innsbrucku, o neplacenou dovolenou. Malině Klöppel byla od 22. července 2004 do 10. dubna 2007 poskytnuta dovolená v rozsahu plného pracovního úvazku a bez nároku na odměnu.

9

Po narození své dcery pobírali M. Klöppel a Ch. Kraler, kteří bydleli v Německu, přídavek na výchovu dítěte vyplácený v tomto členském státě, přičemž Ch. Kraler obdržel tento přídavek za období od 11. dubna 2004 do 11. srpna 2004.

10

Dne 18. srpna 2004 se M. Klöppel a Ch. Kraler společně se svým dítětem usadili v Rakousku, kde se Ch. Kraler vrátil do zaměstnání.

11

Od tohoto dne do 11. října 2006 pobírala M. Klöppel rakouský přídavek na domácí péči o dítě. Její žádost o prodloužení pobírání tohoto přídavku až do 10. dubna 2007 byla rozhodnutím Tiroler Gebietskrankenkasse ze dne 3. května 2006 zamítnuta. Toto zamítnutí je založeno na § 5 odst. 2 KBGG, který stanoví, že pokud jen jeden z rodičů požádá o přídavek na domácí péči o dítě, je mu poskytován nejdéle 30 měsíců následujících po narození dotčeného dítěte, ale požádá-li o přídavek na domácí péči o dítě (nebo jej pobírá) rovněž druhý z rodičů, může být právo pobírat tento přídavek přiznáno na 36 měsíců a rodiče pobírají zmíněný přídavek střídavě. Při posouzení nároku M. Klöppel na přídavek na domácí péči o dítě po dobu 36 měsíců nicméně nebylo zohledněno, že Ch. Kraler pobíral v období od 11. dubna do 11. srpna 2004 přídavek na výchovu v Německu.

12

M. Klöppel podala proti tomuto rozhodnutí žalobu.

13

Landesgericht Innsbruck vyhověl argumentaci Tiroler Gebietskrankenkasse a žalobu M. Klöppel zamítl, když rozhodl, že M. Klöppel má právo na přídavek na domácí péči o dítě pouze po dobu 30 měsíců.

14

Malina Klöppel podala proti tomuto rozhodnutí odvolání a za těchto podmínek se Oberlandesgericht Insbruck rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je nutné vykládat článek 72 nařízení […] č. 1408/71 […] ve spojení se článkem 3 tohoto nařízení, jakož i článkem 10a nařízení […] č. 574/72 […] v tom smyslu, že s dobami pobírání rodinných dávek v jednom členském státě (zde v Německu – Bundeserziehungsgeld [přídavek na výchovu dítěte]) musí být pro účely oprávnění k pobírání srovnatelné dávky v jiném členském státě (zde Rakousko – Kinderbetreuungsgeld [přídavek na domácí péči o dítě]) zacházeno stejně, a musí proto být pro účely nároku na dávky ve druhém členském státě kvalifikovány jako doby pobírání v tuzemsku, jestliže oba rodiče během těchto dob pobírání musí být kvalifikováni jako zaměstnané osoby ve smyslu čl. 1 písm. a) bodu i) nařízení č. 1408/71?“

15

Předkládající soud uvádí, že v situaci M. Klöppel jsou sledované doby, které se započítávají pro vznik nároku na přídavek na domácí péči o dítě, posuzovány odlišně podle toho, zda byly splněny v Rakousku, nebo v jiném členském státě. Pokud by tak Ch. Kraler býval zajišťoval domácí péči o své dítě v Rakousku a pobíral za to přídavek na domácí péči o dítě v tomto členském státě, měla by M. Klöppel nárok pobírat uvedený přídavek po delší dobu. Vzhledem k těmto okolnostem a po konstatování, že situace M. Klöppel spadá do působnosti nařízení č. 1408/71, se předkládající soud táže, zda mohou být ustanovení tohoto nařízení vykládána v tom smyslu, že doby, během nichž byly pobírány rodinné přídavky v Německu, musejí být postaveny na roveň období pobírání srovnatelných přídavků v Rakousku.

16

V tomto ohledu je třeba nejdříve uvést, že, jak tvrdí rakouská vláda, právo Společenství nezasahuje do působnosti členských států upravit své systémy sociálního zabezpečení a že při neexistenci harmonizace na úrovni Společenství je věcí právních předpisů každého členského státu určit podmínky poskytování dávek sociálního zabezpečení, jakož i jejich výši a délku jejich poskytování. Členské státy při výkonu této pravomoci nicméně musí dodržovat právo Společenství, a zvláště ustanovení Smlouvy o ES týkající se volného pohybu pracovníků nebo práva, přiznaného každému občanu Evropské unie, svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (rozsudek ze dne 23. listopadu 2000, Elsen, C-135/99, Recueil, s. I-10409, bod 33).

17

Zásada zákazu diskriminace, zakotvená v čl. 39 odst. 2 ES a v oblasti sociálního zabezpečení migrujících pracovníků konkretizovaná čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71, zakazuje nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti osob, kterým přísluší nároky ze systémů sociálního zabezpečení, ale také všechny skryté formy diskriminace, které použitím jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku (viz rozsudek ze dne 18. ledna 2007, Celozzi, C-332/05, Sb. rozh. s. I-563, body 13 a 23).

18

Za nepřímo diskriminační tak musejí být považovány podmínky vnitrostátního práva, které se sice uplatní nezávisle na státní příslušnosti, avšak v zásadě nebo ve velké většině se dotýkají migrujících pracovníků, jakož i podmínky, které se uplatní bez rozdílu, ale které mohou být snadněji splněny tuzemskými pracovníky než migrujícími pracovníky nebo které by mohly působit zejména v neprospěch migrujících pracovníků (rozsudek Celozzi, uvedený výše, bod 24).

19

K takovému výsledku přitom může vést odmítnutí započíst pro účely přiznání přídavku na domácí péči o dítě pro M. Klöppel dobu, během níž její druh, Ch. Kraler, pobíral srovnatelný přídavek v Německu, jelikož zpravidla právě pracovníci, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, pobírali před svým usazením v Německu rodinné přídavky vyplácené v těchto jiných státech.

20

Je třeba poznamenat, že Soudní dvůr nemá k dispozici poznatky, které by mu umožnily přezkoumat případnou odůvodněnost tohoto rozdílného zacházení v neprospěch migrujících pracovníků.

21

Jelikož výklad samotného článku 3 nařízení č. 1408/71 postačí k tomu, aby byly předkládajícímu soudu poskytnuty poznatky, které mu umožní rozhodnout spor, který je mu předložen, není nezbytné, aby Soudní dvůr vykládal články 72 nařízení č. 1408/71 a 10a nařízení č. 574/72.

22

Z výše uvedených důvodů je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1408/71 brání tomu, aby členský stát odmítl pro účely přiznání takové rodinné dávky, jakou je rakouský přídavek na domácí péči o dítě, započíst dobu pobírání srovnatelné dávky v jiném členském státě stejným způsobem, jako kdyby tato doba byla splněna na jeho vlastním území.

23

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, v jeho znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1386/2001 ze dne 5. června 2001, brání tomu, aby členský stát odmítl pro účely přiznání takové rodinné dávky, jakou je rakouský přídavek na domácí péči o dítě, započíst dobu pobírání srovnatelné dávky v jiném členském státě stejným způsobem, jako kdyby tato doba byla splněna na jeho vlastním území.