Věc C-487/06 P

British Aggregates Association

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek — Státní podpora — Environmentální daň z kameniva ve Spojeném království“

Stanovisko generálního advokáta P. Mengozziho přednesené dne 17. července 2008   I ‐ 10521

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 22. prosince 2008   I ‐ 10555

Shrnutí rozsudku

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají

   (Článek 88 odst. 2 a 3 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají

   (Článek 88 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

3. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Ekologická daň zatěžující uvádění kameniva na trh

   (Článek 87 odst. 1 ES)

4. Podpory poskytované státy – Pojem – Právní povaha – Výklad na základě objektivních skutečností – Soudní přezkum

   (Článek 87 odst. 1 ES)

5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování žalobních důvodů a argumentů předložených před Soudem – Nepřípustnost – Zpochybnění výkladu nebo použití práva Společenství Soudem – Přípustnost

   [Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 112 odst. 1 písm. c)]

6. Žaloba na neplatnost – Příslušnost soudu Společenství – Výklad odůvodnění správního aktu – Meze

   (Články 230 ES a 231 ES)

1.  V rámci řízení o kontrole státních podpor, upraveného v článku 88 ES, musí být rozlišována jednak předběžná fáze zkoumání podpor zavedená v odstavci 3 tohoto článku, jejímž cílem je pouze umožnit Komisi, aby si mohla utvořit svůj prvotní názor na to, zda je předmětná podpora částečně či plně slučitelná, a jednak fáze vyšetřování uvedená v odstavci 2 téhož článku. Pouze v rámci této fáze, která má umožnit Komisi, aby získala úplné informace o všech okolnostech věci, ukládá Smlouva Komisi povinnost vyzvat zúčastněné strany, aby předložily své připomínky.

   Jestliže Komise rozhodnutím přijatým na základě odstavce 3 téhož článku konstatuje, aniž bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení upravené v čl. 88 odst. 2 ES, že podpora je slučitelná se společným trhem, mohou se nositelé těchto procesních záruk domoci jejich dodržení, pouze pokud mají možnost toto rozhodnutí zpochybnit před soudem Společenství. Z těchto důvodů soud Společenství prohlásí za přípustnou žalobu na zrušení takového rozhodnutí podanou zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, pokud žalobce podáním žaloby sleduje zajištění ochrany procesních práv, kterých požívá na základě tohoto posledně uvedeného ustanovení. Zúčastněnými stranami ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, které tak mohou podat žalobu na neplatnost podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, jsou přitom osoby, podniky nebo sdružení, jejichž zájmy mohou být dotčeny poskytnutím podpory, tj. zejména podniky soutěžící s příjemci této podpory a profesní organizace.

   Naproti tomu, pokud žalobce zpochybňuje opodstatněnost rozhodnutí o posouzení podpory jako takové, pouhá skutečnost, že může být považován za zúčastněnou stranu ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES, nemůže postačovat pro uznání přípustnosti žaloby. Musí v takovém případě prokázat, bez ohledu na individuální nebo obecnou povahu podpory, že má zvláštní postavení, tedy že se jej rozhodnutí dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro něj zvláštní, nebo faktické situace, která jej vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí. Je tomu tak zejména tehdy, pokud je postavení žalobce na trhu podstatným způsobem ovlivněno podporou, která je předmětem sporného rozhodnutí. Skutečnost, že akt má normativní charakter, jelikož se obecně použije na zúčastněné hospodářské subjekty, nevylučuje, že by se mohl některých z nich dotýkat osobně.

   Žaloba podaná sdružením podniků jednajícím jménem nebo namísto jednoho nebo více svých členů je přípustná, pokud by tito členové mohli sami podat přípustnou žalobu zpochybňující opodstatněnost rozhodnutí Komise nevznést na závěr předběžné fáze zkoumání námitky proti opatření státu, pokud toto opatření může podstatným způsobem ovlivnit postavení alespoň jednoho z jeho členů na trhu.

   (viz body 26–30, 32–33, 35, 39, 55)

2.  Samotná okolnost, že rozhodnutí Komise prohlašující podporu za slučitelnou se společným trhem může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se určitý podnik nachází v jakémkoli vztahu soutěže vůči tomu, kdo má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem. Podnik se tedy nemůže spoléhat výlučně na své postavení soutěžitele ve vztahu k podniku-příjemci, ale musí mimoto prokázat, že se nachází v takové faktické situaci, jaká jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým byl individualizován adresát rozhodnutí.

   V tomto ohledu poskytnutí podpory může zasáhnout do konkurenčního postavení subjektu zejména tím, že způsobí ušlý zisk nebo vývoj méně příznivý než ten, který by byl zaznamenán v případě neexistence takové podpory. Rovněž intenzita takového zásahu se může lišit v závislosti na značném počtu takových faktorů, jako je zejména struktura dotčeného trhu nebo povaha dotčené podpory. Prokázání podstatného zásahu do postavení soutěžitele na trhu tedy nemůže být omezeno na existenci určitých důkazů nasvědčujících zhoršení jeho obchodní nebo finanční výkonnosti.

   (viz body 47–48, 53)

3.  Za účelem posouzení selektivity státního opatření je třeba přezkoumat, zda v rámci daného právního režimu toto opatření určité podniky zvýhodňuje vůči jiným podnikům, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Pojem „státní podpora“ nicméně nezahrnuje opatření zavádějící rozlišení mezi podniky v oblasti daní, pokud toto rozlišení vyplývá z povahy nebo systematiky soustavy dotčených daní. Cíl státních zásahů dále sám o sobě nepostačuje k tomu, aby tyto zásahy nebyly kvalifikovány jako podpory ve smyslu článku 87 ES. Článek 87 odst. 1 ES totiž nerozlišuje podle důvodů nebo cílů státních zásahů, ale definuje je podle jejich účinků.

   V důsledku toho Soud porušil toto ustanovení tím, že dospěl k závěru, že členské státy jsou oprávněny při zvažování různých existujících zájmů vymezit své priority v oblasti ochrany životního prostředí, a stanovit tudíž zboží nebo služby, které chtějí podrobit ekologické dani, takže na základě okolnosti, že takováto daň se nevztahuje na všechny obdobné činnosti se srovnatelným dopadem na životní prostředí, se nelze domnívat, že obdobné činnosti nepodléhající této ekologické dani požívají selektivní výhody. Takový přístup, který je založen na tom, že zohledňuje pouze sledovaný ekologický cíl, a priori vylučuje, aby bylo jako selektivní výhoda kvalifikováno vynětí z daňové povinnosti přiznané subjektům, které se nacházejí z pohledu sledovaného cíle ve srovnatelné situaci, a to nezávisle na účincích předmětného daňového opatření.

   Přestože je ochrana životního prostředí jedním z hlavních cílů Společenství, nemůže povinnost zohlednit požadavky uvedené ochrany ospravedlnit vyloučení selektivních opatření – a to ani těch, která jsou specifická, jak je tomu v případě ekologických daní – z působnosti čl. 87 odst. 1 ES, jelikož environmentální cíle mohou být v každém případě řádně zohledněny v rámci posuzování slučitelnosti podporového opatření se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 ES.

   (viz body 82–87, 91–92)

4.  Pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě, má právní povahu a musí být vykládán na základě objektivních skutečností. Z tohoto důvodu musí soud Společenství v zásadě a s ohledem jak na konkrétní skutečnosti sporu, o kterém rozhoduje, tak na technickou nebo komplexní povahu posouzení učiněných Komisí v plném rozsahu přezkoumat, zda opatření spadá do působnosti čl. 87 odst. 1 ES. Není totiž žádný důvod k tomu, aby Komise při přijímání rozhodnutí podle čl. 88 odst. 3 ES disponovala „širokou posuzovací pravomocí“ ohledně kvalifikace určitého opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, která by znamenala, že soudní přezkum posouzení Komise nebude v zásadě prováděn v plném rozsahu. To platí tím spíše, když Komise nemůže na základě prvního šetření v rámci řízení podle čl. 88 odst. 3 nabýt přesvědčení, že předmětné státní opatření buď není podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nebo, pokud je kvalifikováno jako podpora, že je slučitelné se Smlouvou, nebo pokud jí toto řízení neumožnilo překonat problémy, které obnáší posouzení slučitelnosti zkoumaného opatření, má tento orgán povinnost zahájit řízení upravené v čl. 88 odst. 2 ES, „aniž by v tomto ohledu disponoval posuzovací pravomocí“. Nadto platí, že i když je soudní přezkum, pokud jde o otázku, zda opatření spadá do působnosti čl. 87 odst. 1,omezený, jestliže je posouzení Komise technické či komplexní povahy, je nicméně třeba, aby Soud toto v projednávané věci konstatoval.

   (viz body 111–114, 185–186)

5.  Požadavky kladené na odůvodnění vyplývající z článku 225 ES, z prvního pododstavce čl. 58 statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 písm. c) jeho jednacího řádu tedy nesplňuje kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování nebo doslovné převzetí důvodů a argumentů, které byly uplatněny před Soudem, včetně těch, které byly založeny na skutečnostech jím výslovně zamítnutých. Takový kasační opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující pouze k opětovnému přezkoumání žaloby podané k Soudu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora.

   Jestliže však navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití práva Společenství Soudem, právní otázky přezkoumané v prvním stupni mohou být v rámci kasačního opravného prostředku znovu projednány. Jestliže by totiž navrhovatel nemohl tímto způsobem založit svůj kasační opravný prostředek na důvodech nebo argumentech již použitých před Soudem, řízení o kasačním opravném prostředku by bylo zčásti zbaveno svého smyslu.

   (viz body 122–123)

6.  V rámci přezkumu legality podle článku 230 ES mají Soudní dvůr a Soud pravomoc rozhodovat o žalobách na neplatnost podaných pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Smlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejího provádění anebo pro zneužití pravomoci. Článek 231 ES stanoví, že je-li žaloba opodstatněná, je napadený akt prohlášen za od počátku neplatný. Soudní dvůr ani Soud tedy nemohou v žádném případě nahradit odůvodnění autora napadeného aktu svým vlastním.

   Ačkoliv v řízení o žalobě na neplatnost může Soud dospět k tomu, že vyloží odůvodnění uvedené v napadeném rozhodnutí způsobem, který se liší od odůvodnění jeho autora, či dokonce, za určitých okolností, odmítne formální odůvodnění autora rozhodnutí, nemůže tak učinit, pokud neexistuje závažná skutečnost, která takovýto postup odůvodňuje.

   Soud se tedy dopouští výkladového omylu, pokud nahrazuje výklad, který vyplývá přímo ze sporného rozhodnutí, svým vlastním výkladem, ačkoli tento postup nebyl odůvodněn žádnou závažnou skutečností.

   (viz body 141–142, 144)