—

za Varec SA J. Bourtembourgem a C. Molitorem, avocats,

—

za belgickou vládu A. Hubert, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s N. Cahen, avocat,

—

za rakouskou vládu M. Fruhmannem, jako zmocněncem,

—

za Komisi Evropských společenství B. Stromskym a D. Kukovcem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (Úř. věst. L 395, s. 33; Zvl. vyd. 06/01, s. 246) ve znění směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby (Úř. věst. L 209, s. 1; Zvl. vyd. 06/01, s. 322, dále jen „směrnice 89/665“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Varec SA (dále jen „Varec“) a Belgickým státem, zastoupeným ministrem obrany ve věci udělení veřejné zakázky na dodávku článků pásů pro tanky typu „Léopard“.

3

Článek 1 odst. 1 směrnice 89/665 stanoví:

„Pokud jde o postupy při zadávání veřejných zakázek, které spadají do působnosti směrnic 71/305/EHS a 77/62/EHS a 92/50/EHS […], přijmou členské státy opatření nezbytná pro zajištění účinného, a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí učiněných zadavateli podle následujících článků, a zejména čl. 2 odst. 7 z toho důvodu, že rozhodnutí porušila právo Společenství v oblasti veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.“

4

Článek 33 směrnice Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. L 199, s. 1; Zvl. vyd. 06/02, s. 110) zrušuje směrnici Rady 77/62/EHS ze dne 21. prosince 1976 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky (Úř. věst. 1977, L 13, s. 1) a stanoví, že odkazy na tuto zrušenou směrnici se chápou jako odkazy na směrnici 93/36. Stejně tak článek 36 směrnice Rady 93/37/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 199, s. 54; Zvl. vyd. 06/02, s. 163) zrušuje směrnici Rady 71/305/EHS ze dne 26. července 1971 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce (Úř. věst. L 185, s. 5) a stanoví, že odkazy na zrušenou směrnici se chápou jako odkazy na směrnici 93/37.

5

Článek 2 odst. 8 směrnice 89/665 stanoví:

„Pokud orgány příslušné k přezkumu nejsou soudy, musí své rozhodnutí vždy odůvodnit písemně. Navíc musí být v takovém případě přijaty předpisy zajišťující, že domnělé protiprávní opatření orgánu příslušného k přezkumu nebo že domnělé vady při výkonu svěřených pravomocí podléhají soudnímu přezkumu nebo přezkumu orgánem, který je soudem ve smyslu článku [234 ES] a který je nezávislý jak na zadavateli, tak na orgánu příslušném k přezkumu.

Členové tohoto nezávislého orgánu jsou jmenováni a jejich funkční období končí za stejných podmínek, které platí pro soudce, pokud jde o orgán, který je jmenuje, délku funkčního období a odvolání. Alespoň předseda tohoto nezávislého orgánu musí mít stejnou kvalifikaci jako soudce. Nezávislý orgán přijímá rozhodnutí po vyslechnutí obou stran; jeho rozhodnutí jsou právně závazná způsobem stanoveným jednotlivými členskými státy.“

6

Podle čl. 7 odst. 1 směrnice 93/36 ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/52/ES ze dne 13. října 1997 (Úř. věst. L 328, s. 1; Zvl. vyd. 06/03, s. 3, dále jen „směrnice 93/36“):

„Zadavatel sdělí do 15 dnů ode dne, kdy od nich obdržel písemnou žádost, všem odmítnutým zájemcům nebo uchazečům o veřejnou zakázku důvody zamítnutí jejich žádosti nebo nabídky a všem uchazečům, kteří podali řádnou nabídku, vlastnosti a výhody vybrané nabídky a uvede jméno úspěšného uchazeče o veřejnou zakázku.

Zadavatelé však mohou rozhodnout, že jisté informace o zadání zakázky, uvedené v předchozím pododstavci, nezveřejní, pokud by zveřejnění informací bránilo vynutitelnosti práva nebo bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem nebo by poškodilo oprávněné obchodní zájmy určitých podniků, ať veřejných či soukromých, nebo by bylo na újmu korektní hospodářské soutěže mezi dodavateli.“

7

Článek 9 odst. 3 směrnice 93/36 stanoví:

„Zadavatelé, kteří zadali zakázku, zveřejní své rozhodnutí prostřednictvím vyhlášení. Avšak některé informace o zadání zakázky se v určitých případech nemusí zveřejňovat, pokud by zveřejnění těchto informací bránilo vynutitelnosti práva nebo bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem, způsobilo by újmu oprávněným obchodním zájmům určitých podniků, veřejných nebo soukromých, nebo by mohlo být na újmu korektní hospodářské soutěži mezi dodavateli.“

8

Článek 15 odst. 2 téže směrnice stanoví:

„Zadavatelé musí plně respektovat důvěrnou povahu všech informací, které poskytují dodavatelé.“

9

Ustanovení čl. 7 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 15 odst. 2 směrnice 93/36 byla v podstatě v tomto pořadí převzata do článku 6, do čl. 35 odst. 4 pátého pododstavce a čl. 41 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

10

Článek 87 vyhlášky Regenta ze dne 23. srpna 1948 o řízení před správní sekcí Conseil d’État (Moniteur belge ze dne 23.–24. srpna 1948, s. 6821) stanoví:

„Účastníci řízení, jejich právní zástupci a vládní zmocněnci se mohou v soudní kanceláři seznamovat se spisem případu.“

11

Podle čl. 21 třetího a čtvrtého pododstavce konsolidovaného znění zákonů o Conseil d´État ze dne 12. ledna 1973 (Moniteur belge ze dne 21. března 1973, s. 3461):

„Nepředloží-li odpůrce správní spis ve stanovené lhůtě, aniž je tím dotčen článek 21a, má se za to, že skutkové okolnosti uváděné navrhovatelem jsou prokázány, ledaže by byly zjevně nesprávné.

Pokud nemá odpůrce spis k dispozici, musí to oznámit senátu, u kterého byla žaloba podána. Tento senát může nařídit, aby byl spis předložen, a stanovit za tímto účelem penále za prodlení podle článku 36.“

12

Dne 14. prosince 2001 zahájil Belgický stát řízení o zadání veřejné zakázky na dodávku článků pásů pro tanky typu „Léopard“. Nabídky předložili dva uchazeči, a to Varec a Diehl Remscheid GmbH & Co (dále jen „Diehl“).

13

Při posouzení těchto nabídek dospěl Belgický stát k přesvědčení, že nabídka předložená společností Varec nesplňuje výběrová kritéria technického charakteru a že tato nabídka není řádná. Naopak se domníval, že nabídka společnosti Diehl splňuje všechna výběrová kritéria, že je řádná a že jsou její ceny obvyklé. Proto Belgický stát udělil zakázku rozhodnutím ministra obrany ze dne 28. května 2002 (dále jen „rozhodnutí o zadání zakázky“) společnosti Diehl.

14

Dne 29. července 2002 podala společnost Varec žalobu na neplatnost rozhodnutí o zadání zakázky u Conseil d’État. Diehl byla připuštěna jako vedlejší účastnice.

15

Spis, který Belgický stát předložil Conseil d’État neobsahoval nabídku společnosti Diehl.

16

Varec požadovala, aby tato nabídka byla připojena ke spisu. Totéž požadoval soudce Conseil d’État, odpovědný za vypracování zprávy (dále jen „zpravodaj“).

17

Dne 17. prosince 2002 připojil Belgický stát nabídku Diehl ke spisu a uvedl, že v něm nejsou obsaženy ani celkové plány navrhovaných článků ani jejich základní součásti. Poukázal na to, že podle zadávací dokumentace a na žádost Diehl jí byly tyto podklady vráceny. Dodal, že proto nemůže tyto podklady ke spisu připojit a pokud je nezbytné, aby byly ve spisu obsaženy, je nutno požádat Diehl, aby je poskytla. Belgický stát rovněž připomněl, že se společnosti Varec a Diehl neshodují ohledně práv duševního vlastnictví spojených s dotčenými plány.

18

Dopisem z téhož dne sdělila Diehl zpravodaji, že její nabídka, tak jak ji Belgický stát připojil ke spisu, obsahuje důvěrné údaje a informace, a že proto nesouhlasí, aby se s těmito důvěrnými informacemi a údaji týkajícími se obchodního tajemství obsaženými v této nabídce mohly seznamovat třetí osoby včetně společnosti Varec. Podle společnosti Diehl totiž některé části příloh 4, 12 a 13 její nabídky obsahují podrobné údaje týkající se přesných revizí použitelných konstrukčních plánů, jakož i výrobního procesu.

19

Zpravodaj dospěl ve své zprávě ze dne 23. února 2006 k závěru, že je třeba rozhodnutí o zadání zakázky zrušit, jelikož „nedostatek loajální spolupráce účastníka řízení, který není slučitelný s řádným výkonem spravedlnosti a spravedlivým procesem, nepřipouští jinou sankci, než zrušit správní akt, jehož legalita není prokázána tím, že některé podklady byly vyňaty z kontradiktorního řízení“.

20

Belgický stát tento závěr zpochybnil a požádal Conseil d’État, aby se vyslovil k otázce respektování důvěrnosti podkladů k nabídce společnosti Diehl obsahujících informace týkající se obchodního tajemství, které byly připojeny ke spisu v rámci řízení před tímto soudem.

21

Za těchto podmínek se Conseil d’État rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 1 [odst.] 1 směrnice 89/665 […] ve spojení s čl. 15 [odst.] 2 směrnice 93/36 […] a článkem 6 směrnice 2004/18 […] vykládán v tom smyslu, že orgán příslušný k přezkumu stanovenému tímto článkem musí zajistit důvěrnost a právo na respektování obchodního tajemství obsaženého ve spisech, které mu jsou předány dotčenými účastníky řízení, včetně zadavatele, a současně se může sám s těmito informacemi seznámit a takové informace zohlednit?“

22

Varec tvrdí, že odpověď Soudního dvora na předběžnou otázku není nezbytná pro vyřešení sporu, který byl předložen Conseil d’État.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného v článku 234 ES, založeného na jasné dělbě činností mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem, spadá posouzení skutkových okolností věci do pravomoci vnitrostátního soudu. Stejně tak je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. V důsledku toho, jestliže se položené otázky týkají výkladu práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (viz zejména rozsudky ze dne 25. února 2003, IKA, C-326/00, Recueil, s. I-1703, bod 27; ze dne 12. dubna 2005, Keller, C-145/03, Sb. rozh. s. I-2529, bod 33, a ze dne 22. června 2006, Conseil général de la Vienne, C-419/04, Sb. rozh. s. I-5645, bod 19).

24

Soudní dvůr však rovněž rozhodl, že za výjimečných okolností mu přísluší, za účelem ověření jeho vlastní pravomoci, aby přezkoumal podmínky, za kterých se na něj vnitrostátní soud obrátil (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. prosince 1981, Foglia, 244/80, Recueil, s. 3045, bod 21). Odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém, nebo také tehdy, pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (viz zejména rozsudky ze dne 13. března 2001, PreussenElektra, C-379/98, Recueil, s. I-2099, bod 39; ze dne 22. ledna 2002, Canal Satélite Digital, C-390/99, Recueil, s. I-607, bod 19, a výše uvedený rozsudek Conseil général de la Vienne, bod 20).

25

Je třeba uvést, že tak tomu v projednávaném případě není. V tomto ohledu lze podotknout, že pokud se Conseil d’État přikloní k závěrům zpravodaje, zruší rozhodnutí o zadání zakázky, které je před ním napadeno, aniž by posoudil meritum věci. Naopak pokud ustanovení práva Společenství, jejichž výklad je požadován předkládajícím soudem, odůvodňují důvěrné zacházení se skutečnostmi ve spisu dotčeném v původním řízení, bude předkládající soud moci provést meritorní posouzení sporu. Tyto důvody umožňují domnívat se, že výklad uvedených ustanovení je nezbytný k vyřešení sporu v původním řízení.

26

V otázce předložené Soudnímu dvoru zmiňuje předkládající soud jak směrnici 93/36, tak i směrnici 2004/18. Jelikož tato směrnice nahradila směrnici 93/36, je třeba určit, podle které z obou směrnic se musí tato otázka posuzovat.

27

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury jsou procesní pravidla obecně považována za použitelná na všechny spory probíhající v okamžiku jejich vstupu v účinnost, na rozdíl od hmotněprávních pravidel, která jsou obvykle vykládána jako v zásadě nepoužitelná na situace existující před jejich vstupem v účinnost (viz rozsudek ze dne 23. února 2006, Molenbergnatie, C-201/04, Sb. rozh. s. I-2049, bod 31 a citovaná judikatura).

28

Spor v původním řízení se týká práva na ochranu důvěrných informací. Jak uvedla generální advokátka v bodě 31 svého stanoviska, má toto právo v zásadě hmotněprávní povahu, i když jeho výkon může mít procesní účinky.

29

Uvedené právo se konkretizovalo, když Diehl předložila svou nabídku v rámci řízení o zadání zakázky dotčeném v původním řízení. Jelikož toto datum nebylo v předkládacím rozhodnutí upřesněno, je třeba se domnívat, že spadá mezi 14. prosinec 2001, což je datum výzvy k podávání nabídek, a 14. leden 2002, jež je datem, kdy byly otevřeny nabídky.

30

V té době nebyla směrnice 2004/18 přijata. Z toho vyplývá, že pro účely sporu v původním řízení je třeba vzít v úvahu ustanovení směrnice 93/36.

31

Směrnice 89/665 neobsahuje žádné ustanovení, které výslovně upravuje otázku ochrany důvěrných informací. V tomto ohledu je nezbytné použít obecná ustanovení této směrnice a zejména její čl. 1 odst. 1.

32

Tento článek stanoví, že pokud jde o postupy při zadávání veřejných zakázek, které spadají do působnosti směrnice 93/36, přijmou členské státy opatření nezbytná pro zajištění účinného přezkumu rozhodnutí učiněných zadavateli z toho důvodu, že rozhodnutí porušila právo Společenství v oblasti veřejných zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.

33

Jelikož má směrnice 89/665 za cíl zajistit dodržení práva Společenství v oblasti veřejných zakázek, je třeba vykládat její čl. 1 odst. 1 jak ve světle ustanovení směrnice 93/36, tak i dalších ustanovení práva Společenství v oblasti veřejných zakázek.

34

Hlavní cíl právních předpisů Společenství v oblasti veřejných zakázek zahrnuje otevření nenarušené hospodářské soutěži ve všech členských státech (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 11. ledna 2005, Stadt Halle a RPL Lochau, C-26/03, Sb. rozh. s. I-1, bod 44).

35

K dosažení tohoto cíle je třeba, aby zadavatelé nezveřejňovali žádné informace týkající se řízení o zadání veřejných zakázek, jejichž obsah by mohl být použit k narušení hospodářské soutěže, ať již v probíhajícím nebo v předchozích řízeních o zadání zakázky.

36

Krom toho jsou řízení o zadání veřejných zakázek jak podle jejich povahy, tak podle systému úpravy Společenství v dané oblasti založena na vztahu důvěry mezi zadavateli a hospodářskými subjekty, které se těchto řízení účastní. Tyto hospodářské subjekty musejí mít možnost sdělovat těmto zadavatelům v rámci řízení o zadání zakázky veškeré užitečné informace, aniž by se obávaly, že zadavatelé sdělí třetím osobám informace, jejichž zveřejnění by mohlo uvedené subjekty poškodit.

37

Z těchto důvodů stanoví čl. 15 odst. 2 směrnice 93/36, že zadavatelé musí plně respektovat důvěrnou povahu všech informací, které poskytují dodavatelé.

38

Ve zvláštním případě informování odmítnutého zájemce nebo uchazeče o důvodech zamítnutí jeho žádosti nebo nabídky, jakož i v případě oznámení o vyhlášení zakázky mají zadavatelé podle čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 3 směrnice 93/36 možnost nesdělit určité údaje, pokud by jejich zveřejnění způsobilo újmu oprávněným obchodním zájmům veřejných nebo soukromých podniků, nebo by mohlo být na újmu korektní hospodářské soutěži mezi dodavateli.

39

Tato ustanovení se samozřejmě týkají zadavatelů. Nicméně je třeba uznat, že jejich užitečný účinek by byl vážně ohrožen, pokud by při žalobě podané proti rozhodnutí přijatému zadavatelem, které se týká řízení o zadání veřejné zakázky, musely být bez jakéhokoli omezení poskytnuty žalobci a dokonce i jiným osobám, než jsou vedlejší účastníci řízení, všechny informace týkající se tohoto řízení o zadání zakázky.

40

V takovém případě by byl již pouhým podáním žaloby umožněn přístup k informacím, které by mohly být použity k narušení hospodářské soutěže nebo způsobení újmy oprávněným obchodním zájmům hospodářských subjektů, které se zúčastnily dotčeného řízení o zadání zakázky. Taková možnost by dokonce mohla hospodářské subjekty podnítit k podávání žalob pouze za účelem získat přístup k obchodnímu tajemství svých konkurentů.

41

U takové žaloby je odpůrcem zadavatel a hospodářský subjekt, jehož zájmy by mohly být ohroženy, není nutně stranou sporu, ani není přizván k řízení, aby mohl tyto zájmy obhajovat. Z tohoto důvodu je o to důležitější upravit mechanismy, které mohou přiměřeně chránit zájmy takových hospodářských subjektů.

42

Povinnosti stanovené směrnicí 93/36 týkající se respektování důvěrné povahy informací zadavateli přebírá v případě žaloby orgán příslušný k přezkumu. Požadavek účinného přezkumu stanovený v čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 ve spojení s čl. 7 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 15 odst. 2 směrnice 93/36 tedy ukládá tomuto orgánu, aby přijal nezbytná opatření k zajištění užitečného účinku těchto ustanovení a tím zajistil zachování korektní hospodářské soutěže a ochranu oprávněných zájmů dotyčných hospodářských subjektů.

43

Z toho vyplývá, že v rámci přezkumného řízení v oblasti zadání veřejné zakázky musí mít orgán příslušný k tomuto řízení možnost rozhodnout, že informace obsažené ve spisu týkající se takového zadání nebudou předány účastníkům řízení a jejich advokátům, je-li to nezbytné k zajištění ochrany korektní hospodářské soutěže nebo oprávněných zájmů hospodářských subjektů, kterou požaduje právo Společenství.

44

Vyvstává otázka, zda je tento výklad slučitelný s pojmem spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).

45

Jak totiž vyplývá z předkládacího rozhodnutí, Varec před Conseil d’État tvrdila, že právo na spravedlivý proces znamená, že bude zaručen kontradiktorní charakter každého soudního řízení, že zásada kontradiktornosti představuje základní právní zásadu, která vychází z článku 6 EÚLP, a že tato zásada zahrnuje právo účastníků řízení na takový proces, ve kterém se budou moci seznámit se všemi důkazy nebo vyjádřeními předloženými soudu, aby se k nim mohli vyjádřit a aby mohli ovlivnit jeho rozhodnutí.

46

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že čl. 6 odst. 1 EÚLP zejména stanoví, že „[k]aždý má právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem […]“. Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva představuje kontradiktorní charakter řízení jedno z kritérií, která umožňují posoudit, zda se jedná o spravedlivý proces, které však může být poměřováno s jinými právy a zájmy.

47

Zásada kontradiktornosti znamená obecně právo účastníků určitého řízení seznamovat se s důkazy a vyjádřeními předloženými soudu a vyjadřovat se k nim. V určitých případech však může být nezbytné nesdělovat určité informace účastníkům řízení za účelem zachování základních práv třetích osob nebo ochrany důležitého veřejného zájmu (viz ESLP, rozsudky Rowe a Davis v. Spojené království ze dne 16. února 2000, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2000-II, § 61, a V. v. Finsko ze dne 24. dubna 2007, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozsudků a rozhodnutí, § 75).

48

Mezi základní práva, která tak mohou být chráněna, patří právo na respektování soukromého života, které je zakotveno v článku 8 EÚLP, a které vychází z ústavních tradic společných členským státům, a je znovu potvrzeno v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie, vyhlášené dne 7. prosince 2000 v Nice (Úř. věst. C 364, s. 1) (viz zejména rozsudky ze dne 8. dubna 1992, Komise v. Německo, C-62/90, Recueil, s. I-2575, bod 23, a ze dne 5. října 1994, X v. Komise, C-404/92 P, Recueil, s. I-4737, bod 17). V tomto ohledu vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, že se nelze domnívat, že pojem soukromého života musí být vykládán tak, že vylučuje profesní a obchodní činnosti jak fyzických, tak právnických osob (viz ESLP, rozsudky Niemietz v. Německo ze dne 16. prosince 1992, řada A č. 251-B, § 29; Société Colas Est a další v. Francie ze dne 16. dubna 2002, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2002-III, § 41, jakož i Peck v. Spojené království ze dne 28. ledna 2003, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2003-I, § 57), což jsou činnosti, které mohou zahrnovat účast na řízení o zadání veřejné zakázky.

49

Krom toho uznal Soudní dvůr ochranu obchodního tajemství jako obecnou zásadu (viz rozsudky ze dne 24. června 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, 53/85, Recueil, s. 1965, bod 28, jakož i ze dne 19. května 1994, SEP v. Komise, C-36/92 P, Recueil, s. I-1911, bod 37).

50

Konečně zachování korektní hospodářské soutěže v rámci řízení o zadání veřejné zakázky představuje důležitý veřejný zájem, jehož ochrana je uznána judikaturou citovanou v bodě 47 tohoto rozsudku.

51

Z toho plyne, že zásada kontradiktorního řízení neposkytuje účastníkům řízení v rámci žaloby podané proti rozhodnutí přijatému zadavatelem ohledně řízení o zadání veřejné zakázky žádný nárok na neomezený a absolutní přístup ke všem informacím týkajícím se dotčeného řízení o zadání zakázky, které byly předloženy orgánu příslušnému k přezkumu. Naopak toto právo na přístup musí být poměřeno s právem jiných hospodářských subjektů na ochranu jejich důvěrných údajů a jejich obchodního tajemství.

52

Zásada ochrany důvěrných informací, jakož i obchodního tajemství musí být prováděna tak, aby byla v souladu s požadavky účinné právní ochrany a dodržením práv obhajoby účastníků sporu (viz analogicky rozsudek ze dne 13. července 2006, Mobistar, C-438/04, Sb. rozh. s. I-6675, bod 40), a aby bylo v případě žaloby k soudu nebo opravného prostředku k jinému orgánu, který je soudem ve smyslu článku 234 ES, zajištěno, že bude v celém řízení dodrženo právo na spravedlivý proces.

53

Za tímto účelem musí mít orgán příslušný k přezkumu nezbytně možnost disponovat informacemi, včetně důvěrných informací a obchodního tajemství, potřebnými k tomu, aby mohl se vší znalostí věci rozhodnout (viz analogicky výše uvedený rozsudek Mobistar, bod 40).

54

Vzhledem k mimořádně vážné škodě, která by mohla vzniknout, pokud by byly určité informace neoprávněně poskytnuty konkurentovi, musí dát uvedený orgán předtím, než předá tyto informace účastníku sporu, dotyčnému hospodářskému subjektu možnost, aby uplatnil důvěrnost nebo obchodní tajemství (viz analogicky výše uvedený rozsudek AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, bod 29).

55

Proto je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 1 odst. 1 směrnice 89/665 ve spojení s čl. 15 odst. 2 směrnice 93/36 musí být vykládán v tom smyslu, že orgán příslušný k přezkumu stanovenému v uvedeném čl. 1 odst. 1 musí zajistit důvěrnost a právo na respektování obchodního tajemství u informací obsažených ve spisech, které mu jsou předány účastníky řízení v dané věci, zejména zadavatelem, a současně se může sám s těmito informacemi seznámit a takové informace zohlednit. Tomuto orgánu náleží, aby rozhodl, do jaké míry a za jakých podmínek je třeba zajistit důvěrnost a utajení těchto informací, s ohledem na požadavky účinné právní ochrany a dodržení práv obhajoby účastníků sporu, a za účelem zajištění, že v případě žaloby k soudu nebo opravného prostředku k jinému orgánu, který je soudem ve smyslu článku 234 ES, bude v celém řízení dodrženo právo na spravedlivý proces.

56

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 1 odst. 1 směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění směrnice Rady 92/50/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na služby, ve spojení s čl. 15 odst. 2 směrnice Rady 93/36/EHS ze dne 14. června 1993 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na dodávky, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/52/ES ze dne 13. října 1997, musí být vykládán v tom smyslu, že orgán příslušný k přezkumu stanovenému v uvedeném čl. 1 odst. 1 musí zajistit důvěrnost a právo na respektování obchodního tajemství u informací obsažených ve spisech, které mu jsou předány účastníky řízení v dané věci, zejména zadavatelem, a současně se může sám s těmito informacemi seznámit a takové informace zohlednit. Tomuto orgánu náleží, aby rozhodl, do jaké míry a za jakých podmínek je třeba zajistit důvěrnost a utajení těchto informací, s ohledem na požadavky účinné právní ochrany a dodržení práv obhajoby účastníků sporu, a za účelem zajištění, že v případě žaloby k soudu nebo opravného prostředku k jinému orgánu, který je soudem ve smyslu článku 234 ES, bude v celém řízení dodrženo právo na spravedlivý proces.