—

za A. Hamilton K.-O. Knopsem, Rechtsanwalt,

—

za Volksbank Filder eG M. Siegmannem a J. Högerem, Rechtsanwälte,

—

za německou vládu M. Lummou a A. Güntherem, jako zmocněnci,

—

za polskou vládu E. Ośnieckou-Tameckou, jako zmocněnkyní,

—

za Komisi Evropských společenství A. Aresu a V. Kreuschitzem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (Úř. věst. L 372, s. 31; Zvl. vyd. 15/01, s. 262, dále jen „směrnice o podomním prodeji“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi A. Hamilton a Volksbank Filder eG (dále jen „Volksbank“) ve věci žádosti o zrušení smlouvy o úvěru a vrácení zaplacených úroků.

3

Čtvrtý bod odůvodnění směrnice o podomním prodeji stanoví:

„[…] pro smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory dodavatele je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání zpravidla pochází od dodavatele a spotřebitel není na smluvní jednání připraven nebo je neočekává; […] spotřebitel často nemá možnost porovnat jakost a cenu nabídky s jinými nabídkami; […] prvek překvapení je obecně spojen nejen se smlouvami sjednávanými před domovními dveřmi, ale rovněž s jinými typy smluv uzavíraných dodavatelem mimo jeho obchodní prostory.“

4

Podle pátého bodu odůvodnění této směrnice:

„[…] by spotřebitel měl mít právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě alespoň sedmi dnů, která by mu umožnila ještě jednou posoudit závazky vyplývající ze smlouvy.“

5

Článek 1 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na smlouvy, na základě kterých dodavatel dodává spotřebiteli zboží nebo poskytuje služby, uzavřené:

[…]

[…],

neuskutečnila-li se návštěva na výslovnou žádost spotřebitele.“

6

Článek 4 téže směrnice stanoví:

„V případě transakcí spadajících do oblasti působnosti článku 1 se od dodavatelů vyžaduje, aby písemně poučili spotřebitele o jejich právu odstoupit od smlouvy ve lhůtě stanovené v článku 5 a současně jim sdělili jméno a adresu osoby, vůči které mohou toto právo uplatnit.

Poučení musí být datováno a musí obsahovat údaje umožňující identifikaci smlouvy. Spotřebiteli musí být vydáno:

[…]

Členské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právní předpisy stanovily vhodná opatření na ochranu spotřebitele v případech, kdy poučení uvedené v tomto článku nebude vydáno.“

7

Článek 5 směrnice o podomním prodeji stanoví:

„1.   Spotřebitel má právo v souladu s postupem stanoveným vnitrostátním právem zrušit účinky [odstoupit od] svého závazku zasláním oznámení ve lhůtě alespoň sedmi dnů po datu, ke kterému mu bylo vydáno poučení uvedené v článku 4. […]

2.   Zaslání oznámení má za následek, že spotřebitel je zproštěn všech závazků vyplývajících ze zrušené smlouvy [ze smlouvy, od které odstoupil].“

8

Podle článku 7 uvedené směrnice:

„Uplatní-li spotřebitel své právo zrušit smlouvu [odstoupit od smlouvy], řídí se právní účinky tohoto zrušení smlouvy [odstoupení od smlouvy] vnitrostátním právem, zejména jedná-li se o vrácení plateb za zboží nebo provedení služeb a vrácení doručeného zboží.“

9

Článek 8 téže směrnice stanoví:

„Tato směrnice nebrání členským státům v tom, aby v oblasti její působnosti vydávaly nebo ponechaly v platnosti příznivější ustanovení na ochranu spotřebitele.“

10

Ustanovení § 2 odst. 1 čtvrté věty zákona ze dne 16. ledna 1986 o odstupování od smluv uzavřených při podomním prodeji a od podobných transakcí (Gesetz über den Widerruf von Haustürgeschäften und ähnlichen Geschäften) (BGBl. 1986, s. 122), ve znění použitelném na věc v původním řízení, stanovilo:

„Pokud k poučení nedošlo, zaniká právo zákazníka odstoupit od smlouvy [(‚Widerruf‘)] až po uplynutí jednoho měsíce od úplného splnění závazku oběma smluvními stranami.“

11

Pro účely tohoto ustanovení se nesprávné poučení rovná neuvedení poučení.

12

Annelore Hamilton podepsala dne 17. listopadu 1992 ve svém bydlišti smlouvu o úvěru s bankou, jež je právní předchůdkyní Volksbank, za účelem financování nabytí podílů ve fondu nemovitostí (dále jen „dotčená smlouva o úvěru“).

13

Tato smlouva obsahovala v souladu se zákonem ze dne 17. prosince 1990 o spotřebitelském úvěru (Verbraucherkreditgesetz) (BGBl. 1990, s. 2840) poučení o právu na odstoupení od smlouvy, podle něhož: „[p]řijal-li dlužník půjčku, má se za to, že k odstoupení nedošlo, ledaže splatí půjčku během dvou týdnů následujících buď po oznámení o odstoupení od smlouvy, nebo po vyplacení půjčky“.

14

Dne 16. prosince 1992 podepsali zaměstnanci banky, jež byla právní předchůdkyní Volksbank, uvedenou smlouvu a tato banka vyplatila půjčenou částku A. Hamilton, která v návaznosti na to začala splácet úroky z této půjčky.

15

Jelikož společnost spravující fond nemovitostí, v němž A. Hamilton nabyla podíly, ohlásila v roce 1997 úpadek, měsíční výnosy z tohoto fondu, které kryly podstatnou část úroků dlužných na základě dotčené smlouvy o úvěru, se podstatně snížily. Annelore Hamilton se poté rozhodla přejít na nové splátkové termíny svého dluhu prostřednictvím uzavření smlouvy o stavebním spoření a přijetí překlenovacího úvěru, takže na konci dubna 1998 splatila v plné výši půjčku bance, jež byla právní předchůdkyní Volksbank, která v důsledku toho vrátila záruku složenou na tuto půjčku.

16

Dne 16. května 2002 A. Hamilton na základě rozsudku ze dne 13. prosince 2001, Heininger (C-481/99, Recueil, s. I-9945), odstoupila od dotčené smlouvy o úvěru.

17

Dne 27. prosince 2004 podala A. Hamilton žalobu proti Volksbank směřující jednak k vrácení úroků zaplacených na základě dotčené smlouvy o úvěru, jakož i půjčené částky, které na základě této smlouvy zaplatila, a jednak k náhradě škody za úroky zaplacené stavební spořitelně, u které uzavřela svou smlouvu o stavebním spoření.

18

Podle Oberlandesgericht Stuttgart spadá dotčená smlouva o úvěru do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1 druhé odrážky písm. i) směrnice o podomním prodeji, neboť A. Hamilton ji vyjednala a podepsala ve svém bydlišti.

19

Oberlandesgericht Stuttgart si však klade otázku, zda ustanovení čl. 2 odst. 1 čtvrté věty zákona o odstupování od smluv uzavřených při podomním prodeji a od podobných transakcí mohou být považována za „vhodná opatření na ochranu spotřebitele“, neboť v případě, jako je spor v původním řízení, stanoví zánik práva na odstoupení od smlouvy.

20

Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Stuttgart rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

V případě, že Soudní dvůr na první předběžnou otázku odpoví záporně:

21

Volksbank pochybuje o přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, neboť podle ní nebyla dotčená smlouva o úvěru uzavřena při podomním prodeji. Tvrdí, že v důsledku toho jsou položené otázky hypotetické.

22

Naproti tomu se Komise Evropských společenství domnívá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce vyzývá Soudní dvůr, aby zvážil, zda poté, co A. Hamilton odstoupila od dotčené smlouvy o úvěru tím, že předčasně půjčku splatila, je možné od této smlouvy odstoupit znovu. Komise v tomto ohledu s odkazem zejména na body 35 a 69 až 70 výše citovaného rozsudku Heininger a rozsudku ze dne 25. října 2005, Schulte (C-350/03, Sb. rozh. s. I-9215), jakož i na bod 34 předkládacího rozhodnutí uvádí, že ačkoliv otázka odstoupení od smlouvy o hypotečním úvěru spadá do oblasti působnosti směrnice o podomním prodeji, důsledky tohoto odstoupení naproti tomu spadají do vnitrostátního práva, které však musí být vykládáno v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu uvedené směrnice. V důsledku toho je podle Komise žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přípustná.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že je věcí pouze vnitrostátního soudu, který rozhoduje spor a který musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Nicméně Soudní dvůr nemůže rozhodnout o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem, pokud je zejména zjevné, že vnitrostátním soudem žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo jestliže se jedná o hypotetický problém (viz výše citovaný rozsudek Schulte, bod 43 a citovaná judikatura).

24

Jelikož se přitom jednak předběžné otázky v projednávané věci týkají výkladu směrnice o podomním prodeji, a jednak dotčená smlouva o úvěru spadá, jak bylo připomenuto v bodě 18 tohoto rozsudku, do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1 druhé odrážky písm. i) uvedené směrnice, nelze tvrdit, že uvedené otázky jsou zjevně hypotetické nebo zjevně nemají žádný vztah k realitě a předmětu sporu v původním řízení.

25

Je tudíž nutno konstatovat, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.

26

Annelore Hamilton tvrdí, že spotřebitel, který nebyl správně poučen o svém právu na odstoupení od smlouvy, se o tomto právu nedozví ani úplným splněním svých závazků, ani ve lhůtě jednoho měsíce od tohoto splnění. Vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení tak nepředstavuje vhodné opatření na ochranu spotřebitele. Dodává, že směrnice o podomním prodeji stanoví, že spotřebitel musí být dodavatelem poučen o svém právu na odstoupení od smlouvy a že lhůta alespoň sedmi dnů stanovená v čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice počíná běžet až od okamžiku, kdy byl spotřebitel dodavatelem o tomto právu poučen.

27

Volksbank tvrdí, že vhodná opatření na ochranu spotřebitele jsou podle čl. 4 třetího pododstavce směrnice o podomním prodeji opatření, jež mohou chránit spotřebitele před riziky spojenými s investováním, nezávisle na odstoupení od smlouvy uzavřené při podomním prodeji.

28

V každém případě Volksbank jednak tvrdí, že se výše citovaný rozsudek Heininger týká hypotečních úvěrů, a nikoliv takových smluv o úvěru, jako je smlouva dotčená v původním řízení, a jednak, že lhůta pro výkon práva na odstoupení od smlouvy počíná ve věci v původním řízení plynout od úplného splnění dotčené smlouvy o úvěru, a nikoliv od jejího uzavření, jak tomu bylo ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek.

29

Německá vláda jednak zdůrazňuje, že jelikož smluvní vztah dotčený v původním řízení, který trval téměř šest let, proběhl řádně, dodavatel musí mít právo se po splnění smlouvy a po uplynutí lhůty jednoho měsíce po tomto splnění domnívat, že tento vztah již nemůže být zpochybněn. Krom toho vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení skýtá spotřebiteli dostatečný čas, zejména po celou dobu trvání smlouvy, jakož i po dobu jednoho měsíce od jejího úplného splnění, k tomu, aby se rozhodl od smlouvy uzavřené při domovním prodeji odstoupit. Mimoto je časové omezení tohoto práva na odstoupení od smlouvy rovněž stanoveno v některých jiných směrnicích, jejichž cílem je ochrana spotřebitele.

30

Polská vláda zdůrazňuje, že časové omezení práva na odstoupení od smlouvy v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory i při neuvedení poučení nebo nesprávném poučení o výkonu tohoto práva není v zásadě v rozporu se směrnicí o podomním prodeji. Toto omezení musí být nicméně upraveno způsobem, který umožní spotřebiteli dozvědět se o svých právech prostřednictvím jiných informací, než jsou informace od dodavatele. Podle uvedené vlády musí být uvedené omezení, které rovněž obsahuje vymezení doby, po kterou může být právo na odstoupení od smlouvy vykonáno, stanoveno v souladu s čl. 4 třetím pododstavcem směrnice o podomním prodeji vnitrostátními právními předpisy každého členského státu.

31

Komise v podstatě tvrdí, že ačkoliv je podle výše citovaného rozsudku Heininger protiprávní časově omezit právo na odstoupení od smlouvy od uzavření smlouvy, právní úprava dotčená v původním řízení se naproti tomu týká časového omezení tohoto práva od úplného splnění uvedené smlouvy.

32

Je třeba nejprve poukázat na to, že hlavním cílem směrnice o podomním prodeji je chránit spotřebitele před rizikem plynoucím z okolností vlastních uzavření smluv mimo obchodní prostory dodavatele (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Schulte, bod 66).

33

Pátý bod odůvodnění směrnice o podomním prodeji tak upřesňuje, že by spotřebitel měl mít právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě alespoň sedmi dnů, která by mu umožnila ještě jednou posoudit závazky vyplývající ze smlouvy. Skutečnost, že minimální lhůta sedmi dnů musí být počítána od data, ke kterému mu bylo dodavatelem vydáno poučení o tomto právu, lze vysvětlit skutečností, že pokud spotřebitel neví o existenci práva na odstoupení od smlouvy, nemůže toto právo vykonat (rozsudek Heininger, citovaný výše, bod 45).

34

Je však třeba uvést jednak to, že podle údajů poskytnutých předkládajícím soudem byla A. Hamilton ze strany Volksbank nesprávně poučena o svém právu na odstoupení od dotčené smlouvy o úvěru, takže byla podle svého písemného vyjádření zbavena možnosti toto právo vykonat, a jednak to, že účastníci v původním řízení uvedenou smlouvu úplně splnili.

35

Jak poukázal generální advokát v bodech 18 a 19 svého stanoviska, nesprávné písemné poučení spotřebitele o výkonu práva na odstoupení od smlouvy musí být pokládáno za neuvedení poučení v tomto ohledu, jelikož obě tyto okolnosti uvádějí spotřebitele stejným způsobem v omyl o jeho právu na odstoupení od smlouvy.

36

Pro tyto situace směrnice o podomním prodeji ve svém čl. 4 třetím pododstavci stanoví, že „[č]lenské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní právní předpisy stanovily vhodná opatření na ochranu spotřebitele“.

37

Ve věci v původním řízení tudíž vyvstává otázka, zda opatření, podle kterého právo na odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice zanikne po uplynutí jednoho měsíce od úplného splnění závazků vyplývajících ze smlouvy o dlouhodobém úvěru smluvními stranami, pokud byl spotřebitel nesprávně poučen o výkonu uvedeného práva, může být nicméně považováno ve smyslu čl. 4 třetího pododstavce téže směrnice za vhodné opatření na ochranu spotřebitele.

38

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že pojem „vhodná opatření na ochranu spotřebitele“, na nějž odkazuje čl. 4 třetí pododstavec směrnice o podomním prodeji, nasvědčuje tomu, že zákonodárce Společenství zamýšlel dát těmto opatřením jednotný dosah na úrovni Společenství.

39

Krom toho výraz „vhodná“ v uvedeném ustanovení nasvědčuje tomu, že uvedená opatření nesměřují k absolutní ochraně spotřebitelů. Prostor pro uvážení, kterým disponují členské státy, musí být totiž vykonáván v souladu jak s hlavním cílem směrnice o podomním prodeji, tak s jejími ostatními ustanoveními.

40

I  když je skutečností, jak bylo připomenuto v bodě 32 tohoto rozsudku, že hlavním cílem směrnice o podomním prodeji je chránit spotřebitele, je třeba zdůraznit, že jak celková systematika, tak znění několika ustanovení této směrnice nasvědčují tomu, že uvedená ochrana podléhá určitým mezím.

41

Co se tak konkrétněji týče cíle lhůty k odstoupení od smlouvy, pátý bod odůvodnění uvedené směrnice stanoví, jak bylo připomenuto v bodě 33 tohoto rozsudku, že uvedená lhůta spotřebiteli „umož[ňuje] ještě jednou posoudit závazky vyplývající ze smlouvy“ uzavřené při domovním prodeji. Odkaz v uvedeném bodě odůvodnění na pojem „závazky vyplývající ze smlouvy“ totiž nasvědčuje tomu, že spotřebitel může od takové smlouvy odstoupit během jejího trvání.

42

Stejně tak ustanovení, které upravuje výkon práva na odstoupení od smlouvy, a sice čl. 5 odst. 1 směrnice o podomním prodeji, mimo jiné stanoví, že „[s]potřebitel má právo […] odstoupit od svého závazku“. Použití výrazu „závazek“ v tomto ustanovení totiž nasvědčuje tomu, že, jak tvrdila Volksbank na jednání před Soudním dvorem, právo na odstoupení od smlouvy může být vykonáno pouze tehdy, pokud spotřebitel není v okamžiku výkonu uvedeného práva vázán žádným závazkem vyplývajícím ze smlouvy, od které odstoupil. Tato logika vyplývá z jedné z obecných zásad občanského práva, a sice že úplné splnění smlouvy vyplývá zpravidla z uskutečnění vzájemných plnění stran této smlouvy a z jejího ukončení.

43

Podle čl. 5 odst. 2 téže směrnice, který upravuje důsledky výkonu práva na odstoupení od smlouvy, má zaslání oznámení o odstoupení od smlouvy ostatně za následek, že spotřebitel je zproštěn „všech závazků vyplývajících ze smlouvy, od které odstoupil“. Odkaz na pojem „závazek“ v uvedeném ustanovení nasvědčuje tomu, že existence uvedených důsledků předpokládá, že spotřebitel vykonal své právo na odstoupení od smlouvy, která byla plněna, zatímco po úplném splnění smlouvy již závazky neexistují.

44

Krom toho, co se týče právních účinků odstoupení od smlouvy, zejména pokud jde o vrácení plateb za zboží nebo provedení služeb a vrácení zboží, článek 7 směrnice o podomním prodeji odkazuje na vnitrostátní právní úpravu.

45

Z toho plyne, že „vhodné opatření“ ve smyslu čl. 4 třetího pododstavce směrnice o podomním prodeji představuje opatření, které stanoví, že úplné splnění závazků vyplývajících ze smlouvy o dlouhodobém úvěru smluvními stranami vede k zániku práva na odstoupení od smlouvy.

46

Tento výklad není vyvrácen výše citovaným rozsudkem Heininger, výše citovaným rozsudkem Schulte a rozsudkem ze dne 25. října 2005, Crailsheimer Volksbank (C-229/04, Sb. rozh. s. I-9273). Z bodů 16 a 18 výše citovaného rozsudku Heininger, bodu 26 výše citovaného rozsudku Schulte, jakož i z bodu 24 výše citovaného rozsudku Crailsheimer Volksbank totiž vyplývá, že výklad směrnice o podomním prodeji, který Soudní dvůr v těchto rozsudcích podal, se týká smluv o úvěru, které nebyly úplně splněny. V projednávaném případě přitom tomu tak není.

47

Co se konkrétněji týče výše citovaného rozsudku Heininger, Soudní dvůr v tomto rozsudku rozhodl, že směrnice o podomním prodeji brání tomu, aby vnitrostátní zákonodárce použil pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy zakotveného článkem 5 této směrnice lhůtu jednoho roku od uzavření smlouvy, pokud spotřebitel nebyl poučen v souladu s článkem 4 uvedené směrnice. Jak přitom právem tvrdily Volksbank, německá vláda a Komise, v projednávaném případě tomu tak není. Vnitrostátní zákonodárce v projednávaném případě totiž uplatnil lhůtu jednoho měsíce od úplného splnění závazků vyplývajících ze smlouvy smluvními stranami.

48

Co se týče uvedené lhůty jednoho měsíce stanovené vnitrostátními právními předpisy dotčenými v původním řízení, je třeba připomenout, že podle článku 8 směrnice o podomním prodeji tato směrnice nebrání tomu, aby členské státy v oblasti její působnosti vydávaly nebo ponechaly v platnosti příznivější ustanovení na ochranu spotřebitele.

49

S ohledem na výše uvedené je třeba na první položenou otázku odpovědět, že směrnici o podomním prodeji je nutno vykládat tak, že vnitrostátní zákonodárce je oprávněn stanovit, že právo na odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 5 odst. 1 této směrnice může být vykonáno nejpozději do jednoho měsíce od úplného splnění závazků vyplývajících ze smlouvy o dlouhodobém úvěru smluvními stranami, pokud byl spotřebitel nesprávně poučen o podmínkách výkonu uvedeného práva.

50

S přihlédnutím k odpovědi na první otázku není důvodné odpovědět na druhou otázku.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Směrnici Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory je nutno vykládat tak, že vnitrostátní zákonodárce je oprávněn stanovit, že právo na odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 5 odst. 1 této směrnice může být vykonáno nejpozději do jednoho měsíce od úplného splnění závazků vyplývajících ze smlouvy o dlouhodobém úvěru smluvními stranami, pokud byl spotřebitel nesprávně poučen o podmínkách výkonu uvedeného práva.