Věc C-199/06

Centre d’exportation du livre français (CELF)

a

Ministre de la Culture et de la Communication

v.

Société internationale de diffusion et d’édition (SIDE)

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d'État (Francie)]

„Státní podpory — Článek 88 odst. 3 ES — Vnitrostátní soudy — Navrácení protiprávně poskytnutých podpor — Podpory prohlášené za slučitelné se společným trhem“

Stanovisko generálního advokáta J. Mazáka přednesené dne 24. května 2007   I - 472

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. února 2008   I - 486

Shrnutí rozsudku

1. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Poskytnutí podpory v rozporu se zákazem stanoveným čl. 88 odst. 3 ES – Pozdější rozhodnutí Komise prohlašující podporu za slučitelnou se společným trhem – Povinnosti vnitrostátních soudů, kterým je předložena žaloba na navrácení podpor

   (Článek 88 odst. 3 ES)

2. Podpory poskytované státy – Záměry podpor – Poskytnutí podpory v rozporu se zákazem stanoveným čl. 88 odst. 3 ES – Pozdější rozhodnutí Komise prohlašující podporu za slučitelnou se společným trhem – Zrušení tohoto rozhodnutí soudem Společenství – Zpětná účinnost – Legitimní očekávání příjemců – Neexistence kromě výjimečných okolností

   (Článek 88 odst. 3 ES, čl. 231 první pododstavec ES a článek 249 ES)

1.  V situaci, kdy je návrh založený na čl. 88 odst. 3 poslední větě ES přezkoumáván poté, co Komise přijala kladné rozhodnutí, je vnitrostátní soud povinen, bez ohledu na prohlášení dotčené podpory za slučitelnou se společným trhem, rozhodnout o platnosti prováděcích aktů a o navrácení poskytnutých finančních podpor. V takovém případě právo Společenství tomuto soudu ukládá povinnost nařídit vhodná opatření pro účinné zhojení důsledků protiprávnosti. Vnitrostátní soud však není povinen nařídit navrácení protiprávní podpory v plném rozsahu, a to ani v případě, kdy neexistují mimořádné okolnosti.

   Cíl čl. 88 odst. 3 poslední věty ES je totiž preventivní a má zabezpečit, aby byly poskytnuty pouze slučitelné podpory. Pro uskutečnění tohoto cíle se provedení záměru podpory odkládá do doby, než jsou konečným rozhodnutím Komise odstraněny pochybnosti o jeho slučitelnosti. Pokud Komise přijme kladné rozhodnutí, zdá se tedy, že předčasné vyplacení podpory nebylo v rozporu s tímto cílem. V tomto případě z pohledu jiných subjektů, než je příjemce takové podpory, má protiprávnost uvedené podpory za následek jednak to, že tyto subjekty jsou vystaveny riziku, že dojde k poskytnutí neslučitelné podpory, ke kterému v konečném důsledku nedojde, a jednak to, že z hlediska hospodářské soutěže musí případně snášet následky slučitelné podpory dříve, než by bylo nutné. Z pohledu příjemce podpory neoprávněné zvýhodnění spočívá jednak v tom, že neplatí úroky, které by platil z dotčené částky slučitelné podpory, pokud by si musel tuto částku vypůjčit na trhu do doby rozhodnutí Komise, a jednak ve zlepšení jeho soutěžního postavení vůči jiným subjektům na trhu po dobu trvání protiprávního stavu. Vnitrostátní soud má proto podle práva Společenství povinnost nařídit, aby příjemce podpory zaplatil z této podpory úroky za dobu trvání protiprávního stavu.

   V rámci svého vnitrostátního práva může případně vnitrostátní soud krom toho nařídit navrácení protiprávní podpory, aniž by bylo dotčeno právo členského státu tuto podporu později znovu poskytnout. Taktéž může být veden k tomu, aby vyhověl žalobám na náhradu škod způsobených protiprávní povahou podpory.

   (viz body 45–53, 55, výrok 1)

2.  Pokud vnitrostátní soud zruší rozhodnutí Komise o slučitelnosti se společným trhem týkající se podpor, které byly poskytnuty v rozporu se zákazem stanoveným čl. 88 odst. 3 poslední větou ES bez vyčkání konečného rozhodnutí Komise, uplatní se postupně presumpce legality aktů orgánů Společenství a pravidlo zpětné účinnosti zrušení. Podpory poskytnuté poté, co Komise přijala kladné rozhodnutí, se tak považují za legální až do rozhodnutí soudu Společenství o zrušení a, poté, ode dne přijetí posledně uvedeného rozhodnutí, jsou v souladu s čl. 231 prvním pododstavcem ES považovány za podpory, které nebyly zrušeným rozhodnutím prohlášeny za slučitelné, a proto je třeba považovat jejich poskytnutí za protiprávní. V tomto případě se tak zdá, že pravidlo vyplývající z čl. 231 prvního pododstavce ES ukončuje se zpětnou účinností uplatňování presumpce legality.

   I když je pravda, že tudíž nelze vyloučit možnost, aby se příjemce dovolával mimořádných okolností, které mohly legitimně odůvodnit jeho očekávání, že při poskytování podpor byla zachována příslušná pravidla, a z toho důvodu odmítl jejich navrácení, na druhé straně pouhá existence kladného rozhodnutí, které bylo později zrušeno, nemůže být považována za okolnost, která může vyvolat takové očekávání. Pokud totiž byla podána žaloba na neplatnost kladného rozhodnutí, příjemce nemá jistotu, pokud jde o legalitu podpory, která jako jediná může u něho vyvolat legitimní očekávání, dokud soud Společenství nepřijme konečné rozhodnutí.

   Z toho vyplývá, že pokud je rozhodnutí Komise o slučitelnosti podpory poskytnuté v rozporu s čl. 88 odst. 3 poslední větou ES se společným trhem zrušeno soudem Společenství, vztahuje se povinnost zhojit důsledky protiprávnosti, pro účely výpočtu částek, které je příjemce povinen zaplatit, a s výhradou mimořádných okolností, také na dobu mezi přijetím kladného rozhodnutí Komise a jeho zrušením soudem Společenství.

   (viz body 62–69, výrok 2)