Účastníci řízení
Odůvodnění rozsudku
Výrok

Účastníci řízení

Ve věci C‑74/06,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 8. února 2006,

Komise Evropských společenství, zastoupená D. Triantafyllouem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Řecké republice, zastoupené P. Mylonopoulosem a K. Boskovitsem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení K. Lenaerts (zpravodaj), předseda senátu, E. Juhász, G. Arestis, J. Malenovský a T. von Danwitz, soudci,

generální advokát: P. Mengozzi,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. dubna 2007,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

Odůvodnění rozsudku

1. Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Řecká republika tím, že používá pouze jediné kritérium pro účely určení zdanitelné hodnoty ojetých vozidel dovážených na řecké území z jiného členského státu, a sice amortizaci založenou na stáří vozidla, a tím, že uplatňuje snížení hodnoty o 7 % pro vozidla stará šest až dvanáct měsíců nebo o 14 % pro vozidla starší jednoho roku, což nezaručuje, že dlužná daň nepřekročí, byť jen v některých případech, částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na území tohoto státu, zatímco základ pro výpočet amortizace nebyl sdělen veřejnosti a přezkum vozidel prováděný znalci podléhá uhrazení poplatku ve výši 300 eur, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 90 ES.

Vnitrostátní právní rámec

2. Článek 126 odst. 1 písm. a) zákona 2960/2001 o národním celním kodexu (FEK A’ 265), ve znění zákona 3156/2003 (FEK A’ 157, dále jen „zákon 2960/2001“) určuje zdanitelnou hodnotu pro registrační daň dovážených ojetých vozidel následovně:

„[…]

U osobních ojetých vozidel se přihlíží k […] velkoobchodní prodejní ceně odpovídajícího vozidla platné v době uvedení do provozu na mezinárodním trhu, přičemž se tato cena z důvodu opotřebení v důsledku obvyklého používání anebo jakékoli jiné příčiny snižuje na základě následujících procentních poměrů amortizace:

Mezi 6 a 12 měsíci ode dne prvního uvedení vozidla do provozu a za podmínky, že vozidlo má najeto více než 6 000 kilometrů, amortizace 7 %.

Od 1 roku do 2 let včetně 14 % Od 2 do 3 let včetně 21 % Od 3 do 4 let včetně 28 % Od 4 do 5 let včetně 34 % Od 5 do 6 let včetně 40 % Od 6 do 7 let včetně 46 % Od 7 do 8 let včetně 52 % Od 8 do 9 let včetně 57 % Od 9 do 10 let včetně 62 % Od 10 do 11 let včetně 67 % Od 11 do 12 let včetně 70 % Od 12 do 13 let včetně 73 % Od 13 do 14 let včetně 76 % Od 14 do 15 let včetně 79 % Od 15 do 16 let včetně 80 %.“

3. Článek 126 odst. 5 zákona 2960/2001 stanoví, že zpochybní-li vlastník osobního vozidla částku registrační daně vypočtenou na základě amortizační stupnice stanovené v odst. 1 písm. a) tohoto článku, je zdanitelná hodnota určena výborem znalců, jednajícího jakožto komise pro stížnosti, tak aby registrační daň byla rovna částce této zbytkové daně začleněné do hodnoty vozidla téže značky, téhož modelu a téhož pohonného systému nebo, v případě, že takové určení možné není, vozidla podobného nebo rovnocenného, které bylo uvedeno do provozu v Řecku v průběhu téhož roku, jako byl rok prvního uvedení do provozu dotyčného vozidla v jiném členském státě Evropské unie. Komise pro stížnosti, které zkoumají skutečný stav vozidel, jsou zřizovány v sídlech celních okrsků a skládají se z jednoho zástupce celního okrsku, jednoho zástupce ministerstva dopravy a spojů, jakož i vlastníka vozidla nebo jeho zmocněnce. Aby mohla komise pro stížnosti znalecký posudek určitého vozidla vyhotovit, musí vlastník tohoto vozidla uhradit poplatek stanovený ve výši 300 eur.

4. Vyhláška F.112/50 státního tajemníka pro hospodářské záležitosti a finance ze dne 27. ledna 2004 (FEK B’ 207) určuje skutečnosti umožňující komisím pro stížnosti stanoveným v čl. 126 odst. 5 zákona 2960/2001 posoudit skutečný stav ojetých osobních vozidel. Článek 2 písm. b) a c) této vyhlášky tak uvádí, že komise pro stížnosti:

„b) posuzuje mechanický stav vozidla tím, že kontroluje karosérii, motor, baterii, elektrický systém a stav pneumatik a hodnotí jejich funkčnost, zatímco, co se týče vnějšího vzhledu vozidla, musí zkontrolovat typ a stav laku;

c) kontroluje celkový stav vozidla s ohledem na jeho používání a jeho údržbu, kvalitu vnitřního obložení a, obecněji, interiéru kabiny, najeté kilometry uvedené na počítadle, stav bezpečnostních pásů, jakož i kvalitu příslušenství, kterým je uvedené vozidlo vybaveno, zvláště klimatizačního systému, rádia, počítače, disků z lehké slitiny, airbagů, zařízení proti odcizení, otevíratelné střechy, automatické převodovky, brzdných systémů ABS, EBV, posilovače řízení EDS, ASR, ESP a jiného příslušenství, které je podstatné pro určení tržní hodnoty uvedeného vozidla.“

Postup před zahájením soudního řízení

5. Rozsudkem ze dne 23. října 1997, Komise v. Řecko (C‑375/95, Recueil, s. I‑5981), Soudní dvůr určil, že Řecká republika tím, že pro použití zvláštní spotřební daně a dodatečné zvláštní jednotné daně určila zdanitelnou hodnotu dovážených ojetých vozidel tak, že cenu odpovídajících nových vozidel snížila o 5 % za každý rok stáří dotyčných vozidel, přičemž maximální snížení v zásadě nemohlo přesáhnout 20 %, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 95 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 90 ES).

6. Aby vyhověla uvedenému rozsudku, reformovala Řecká republika v letech 1999, 2001 a 2003 svůj systém zdanění dotyčných vozidel tím, že vybírání zvláštní spotřební daně a dodatečné zvláštní jednotné daně nahradila vybíráním registrační daně, jakož i tím, že upravila způsob výpočtu zdanitelné hodnoty uvedených vozidel. V roce 2003 byly zřízeny komise pro stížnosti, aby rozhodovaly o sporech, jež vyvstanou v rámci použití těchto právních předpisů.

7. Komise však měla za to, že i takto pozměněné řecké právní předpisy uplatňují stupnici založenou na jediném kritériu amortizace vozidla (délce užívání v den zdanění), které nezohledňuje skutečnou amortizaci s přesností vyžadovanou pro vyloučení veškerého rizika, že dovážená ojetá vozidla budou podléhat dani přesahující částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla v Řecku zaregistrována. Komise se domnívá, že uvedená stupnice, jež s sebou nese, byť jen v některých případech, zdanění vyšší daní u dovážených vozidel, je v rozporu s článkem 90 ES.

8. Dne 24. dubna 2004 zaslala Komise Řecké republice výzvu dopisem, kritizujícím uvedené právní předpisy, a dne 9. července 2004 doplňující výzvu dopisem, v němž zohlednila vytvoření komisí pro stížnosti. V návaznosti na odpověď tohoto členského státu mu Komise dne 13. července 2005 zaslala odůvodněné stanovisko. Majíc za to, že odpověď Řecké republiky na toto stanovisko nebyla uspokojivá, rozhodla se Komise podat projednávanou žalobu.

K žalobě

Argumentace účastníků řízení

9. Podle Komise Řecká republika tím, že používá pro účely určení zdanitelné hodnoty dovážených ojetých vozidel pouze jediné kritérium amortizace založené na stáří vozidla, nesplňuje povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 90 ES. Takový systém nevylučuje, byť jen v některých případech, že dovážené výrobky budou zdaňovány více než výrobky tuzemské.

10. I když se amortizační stupnice stanovená řeckými právními předpisy ve znění z roku 2003 více blíží skutečné hodnotě ojetých vozidel, nelze ji nicméně považovat za stupnici poskytující potřebný stupeň přesnosti. Zohlednění amortizace 7 % pro vozidla stará šest měsíců až dvanáct měsíců nebo 14 % pro vozidla starší jednoho roku totiž prakticky ve všech případech nepředstavuje realistické pojetí skutečné ztráty hodnoty vozidla. Uvedená stupnice by měla být založena na rychlejší amortizaci a měla by zahrnovat veškerá vozidla. Z dotčených právních předpisů však nevyplývá, že by byla brána v úvahu jiná kritéria nežli stáří, například taková kritéria, která navrhuje judikatura Soudního dvora.

11. Mimoto řecké právní předpisy údajně nejsou v souladu s judikaturou Soudního dvora, která stanoví, že pokud členský stát používá na ojetá vozidla dovážená z jiných členských států systém zdaňování, ve kterém je skutečná amortizace vozidel vymezena obecně a neurčitě na základě kritérií určených vnitrostátním právem, vyžaduje čl. 90 první pododstavec ES, aby tento systém zdaňování byl upraven takovým způsobem, aby se zřetelem na přiměřené přibližné odhady vlastní systému tohoto typu vylučoval veškerý diskriminační účinek.

12. Jednak z této judikatury vyplývá, že zveřejnění kriterií, na nichž je založen paušální způsob výpočtu amortizace vozidel, je nezbytné pro zmírnění nedostatku transparentnosti dotčeného systému zdaňování. Řecká vláda přitom podle Komise oficiálně odepřela Řeckému sdružení obchodníků a dovozců automobilů přístup k veškerým informacím týkajícím se aktuálně používaných zdanitelných hodnot. V tomto ohledu nestačí zveřejnit obecná kritéria, vázaná na stáří vozidel, nýbrž je rovněž třeba zveřejnit tabulky paušálních hodnot stanovených na základě uvedených kritérií. Nezveřejnění s sebou totiž v tomto ohledu nese riziko, že orgány mohou zdanitelnou hodnotu stanovit svévolně. Komise má krom toho za to, že tak, jak jsou legislativní cestou stanoveny objektivní hodnoty pro nemovitosti, je třeba rovnocenný systém zavést pro vozidla. Komise v tomto ohledu k prokázání možnosti vytvoření referenčních tabulek, co se týče hodnoty ojetých vozidel, připomíná ceny zveřejněné v časopisech automobilových klubů.

13. Komise dodává, že nikdy nevyžadovala, aby ceny konkrétně používané určitým distributorem byly sdělovány, a že je tak zbytečné dovolávat se profesního a správního tajemství na ochranu prodejní ceny, jakož i teoretické možnosti jednotlivce dožadovat se jejich sdělení u příslušných orgánů.

14. Zároveň Komise, jakkoli podporuje vytvoření komisí pro stížnosti, uplatňuje zaprvé, že jelikož způsob výpočtu zdanitelné hodnoty založený na stupnici založené na jediném kritériu zůstává nezměněn, řízení před těmito komisemi neumožňuje zaplnit mezery tohoto způsobu výpočtu a nepřispívá k vyhovění požadavku, podle kterého částka daně nesmí překročit, byť by se tak stalo jen v některých případech, částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla v Řecku zaregistrována. Využití komisí pro stížnosti by totiž mělo být omezeno na případy, kdy je namístě výjimečně opravit okrajové chyby použití správně vybudovaného systému a nemělo by sloužit jako náhrada za nefungující systém. Zadruhé povinnost hradit poplatek ve výši 300 eur může poplatníky odrazovat od využití řízení o stížnostech. Z důvodu netransparentnosti legislativního systému určujícího částku dotyčné daně a poplatku, který musí být uhrazen pro zahájení uvedeného řízení, tudíž toto řízení zůstává v praxi neúčinné a zbytečné, o čemž ostatně svědčí malé množství podaných stížností.

15. Řecká republika popírá, že její systém zdaňování dovážených ojetých vozidel zakládá nesplnění povinnosti článku 90 ES.

16. Zaprvé tento systém ve skutečnosti zahrnuje většinu kritérií požadovaných judikaturou. Pro určení stáří, a tudíž amortizace vozidla, z níž se vychází při stanovení jeho zdanitelné hodnoty, je tak údajně v úvahu bráno jednak opotřebení vzniklé z obvyklého používání nebo z jiné příčiny, jakož i, pro vozidla stará šest až dvanáct měsíců, počet ujetých kilometrů, a jednak typ vozidla, protože velkoobchodní prodejní cena používaná jako základ výpočtu je určována ceníky předkládanými celním orgánům oficiálními distributory vozidel, které jsou vyhotoveny v závislosti na obsahu válců a modelu.

17. Podle Řecké republiky je postoj Komise založen na požadavku mnoha kritérií, aniž by však byla blíže upřesněna vhodnost jejich spojení nebo zohledněna skutečnost, že žádné kritérium definované zákonem nemůže s absolutní přesností odpovídat skutečné amortizaci vozidla. Mimoto by tento požadavek mohl vést k použití komplexních systémů výpočtu, které by mohly narušit dovoz ojetých vozidel.

18. Řecká republika mimoto tvrdí, že současný systém podpořil dovozy ojetých vozidel, které se mezi lety 2002 a 2005 ztrojnásobily, což dokazuje, že představuje objektivní a realistické pojetí amortizace uvedených vozidel.

19. Co se zadruhé týče tvrzeného nezveřejnění kritérií, na jejichž základě je stanovena zdanitelná hodnota, Řecká republika nejprve uplatňuje, že na skutečnosti, které jsou uvedeny v celních dokumentech, se vztahuje služební tajemství a že sdělení velkoobchodních prodejních ceníků, předložených distributory automobilů, třetím osobám by porušilo toto tajemství, jakož i obchodní tajemství. Mimoto jak kritéria amortizace osobních ojetých vozidel, tak i skutečnosti umožňující komisím pro stížnosti posoudit jejich skutečný stav byly plně zveřejněny a jsou přístupné veřejnosti. Před celním odbavením dováženého vozidla se tak jeho vlastník může obrátit na ministerstvo financí, aby se dozvěděl veškeré skutečnosti, které hrají roli při určení zdanitelné hodnoty tohoto vozidla.

20. Krom toho jsou maloobchodní ceny zveřejněné v časopisech pouze indikativní, a nemohou tak představovat jistý a stabilní srovnávací údaj. Mohou nicméně být vzaty v úvahu komisí pro stížnosti, jestliže vlastník vozidla zjistí podstatný rozdíl mezi těmito cenami a hodnotou zjištěnou při celním odbavení.

21. Řecká republika popírá relevanci návrhu Komise zveřejňovat referenční tabulky hodnot, obdobné paušálním hodnotám stanoveným pro nemovitosti. V případě nemovitostí totiž uvedené hodnoty neodpovídají průměrným cenám určeným trhem, nýbrž právním předpisům týkajícím se zdanitelných hodnot stanovených podle odhadů provedených příslušnými daňovými orgány. Mimoto tak Komise tento členský stát nabádá ke zveřejňování průměru tržních cen žádaných maloobchodníky, zatímco řecký systém je založen na ceně velkoobchodní.

22. Zatřetí, pokud jde o možnost zpochybnit použití paušálního způsobu výpočtu u komisí pro stížnosti, Řecká republika uvádí, že zřízení těchto komisí ve spojení s použitím objektivní amortizační stupnice má za cíl v každém případě zabránit uložení registrační daně v rozporu s článkem 90 ES. Řecké právní předpisy tak jsou v souladu s judikaturou, podle které možnost vlastníka dováženého vozidla zpochybnit použití paušální stupnice, co se týče jeho vozidla, tím, že prokáže, že toto použití vede ke zdanění vyššímu než částka zbytkové daně začleněná do hodnoty podobných ojetých vozidel zaregistrovaných na vnitrostátním území, může zabránit případným diskriminačním účinkům systému zdaňování založeného na takové stupnici. Zřízení komisí pro stížnosti krom toho odpovídá požadavkům vyjádřeným Komisí v jejím návrhu směrnice o daních v oblasti osobních vozidel [KOM(2005) 261 konečný], zejména podmínkám stanoveným v čl. 10 odst. 3 tohoto návrhu směrnice, co se týče hodnotových stupnic.

23. Konečně co se týče poplatku 300 eur uloženého orgány veřejné moci za znalecký posudek vozidla provedený komisí pro stížnosti, tento poplatek žádného daňového poplatníka neodrazuje od podání stížnosti k takové komisi, aby podpořil své nároky s cílem dosáhnout toho, aby byla použita vyšší amortizace jeho vozidla, jestliže má skutečně důvody si myslet, že hodnota tohoto vozidla byla celními orgány nadhodnocena. Malý počet případů předložených komisím pro stížnosti svědčí o tom, že řecké právní předpisy umožňují dosažení cílů stanovených judikaturou Soudního dvora.

Závěry Soudního dvora

24. V oblasti zdanění dovezených ojetých motorových vozidel Soudní dvůr rozhodl, že cílem článku 90 ES je zaručit naprostou neutralitu vnitrostátního zdanění s ohledem na hospodářskou soutěž mezi výrobky, které se již nacházejí na vnitrostátním trhu, a dovezenými výrobky (viz zejména rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Weigel, C‑387/01, Recueil, s. I‑4981, bod 66; ze dne 5. října 2006, Nádasdi a Németh, C‑290/05 a C‑333/05, Sb. rozh. s. I‑10115, bod 46, jakož i ze dne 18. ledna 2007, Brzeziński, C‑313/05, Sb. rozh. s. I‑513, bod 28).

25. Z ustálené judikatury vyplývá, že čl. 90 první pododstavec je porušen, pokud zdanění, jemuž je podroben dovezený výrobek, a zdanění, jemuž je podroben podobný domácí výrobek, jsou vypočtena odlišným způsobem a podle odlišných pravidel, která vedou, byť jen v některých případech, k vyššímu zdanění dovezeného výrobku (viz zejména výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 20 a uvedená judikatura; rozsudek ze dne 22. února 2001, Gomes Valente, C‑393/98, Recueil, s. I‑1327, bod 21, jakož i rozsudek ze dne 19. září 2002, Tulliasiamies a Siilin, C‑101/00, Recueil, s. I‑7487, bod 53).

26. Soudní dvůr tak rozhodl, že vybírání daně na ojetá vozidla pocházející z jiného členského státu, pokud částka této daně, vypočtená bez zohlednění skutečné amortizace vozidla, přesahuje částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na území tohoto státu, je v rozporu s článkem 90 ES (rozsudek ze dne 9. března 1995, Nunes Tadeu, C‑345/93, Recueil, s. I‑479, bod 20, a výše uvedený rozsudek Gomes Valente, bod 23).

27. Pro použití článku 90 ES, a zvláště pro potřebu srovnání režimu zdaňování dovážených ojetých vozidel s režimem zdaňování ojetých vozidel zakoupených na místě, která představují podobné nebo konkurující výrobky, je namístě vzít v úvahu nejen sazbu vnitrostátního zdanění, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny tuzemské výrobky a výrobky dovezené, nýbrž rovněž základ a podrobná pravidla výběru dotčené daně (viz rozsudek ze dne 22. března 1977, Iannelli & Volpi, 74/76, Recueil, s. 557, bod 21; rozsudek ze dne 11. prosince 1990, Komise v. Dánsko, C‑47/88, Recueil, s. I‑4509, bod 18, jakož i výše uvedený rozsudek Nunes Tadeu, bod 12).

28. Konkrétněji členský stát nemůže vybírat daň na dovážená ojetá vozidla vyměřenou z hodnoty vyšší než skutečná hodnota vozidla, což má za následek jejich vyšší zdanění oproti zdanění podobných ojetých vozidel, která jsou k dispozici na vnitrostátním trhu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Dánsko, bod 22). Hodnota dováženého ojetého vozidla použitá správními orgány jakožto daňový základ musí věrně odrážet hodnotu podobného vozidla již zaregistrovaného na vnitrostátním území (viz zejména výše uvedený rozsudek Weigel, bod 71).

29. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že zohlednění skutečné amortizace vozidel nemusí nutně vyžadovat odhad nebo znalecký posudek každého z nich. Zamezením těžkopádnosti, která je vlastní takovému systému, totiž členský stát může stanovit prostřednictvím paušálních stupnic určených právním nebo správním předpisem a vypočtených na základě kritérií, jakými jsou stáří, najeté kilometry, celkový stav, druh pohonu, značka nebo model vozidla, hodnotu ojetých vozidel, která je obecně velmi blízko skutečné hodnoty (výše uvedené rozsudky Gomes Valente, bod 24, a Weigel, bod 73).

30. Takové stupnice v každém případě musejí zohledňovat skutečnost, že roční snížení hodnoty motorových vozidel je obvykle značně vyšší než 5 % a že tato amortizace není lineární, zvláště v prvních letech, kdy se projevuje mnohem silněji než v letech následujících. Mimoto amortizace vozidla začíná od jeho zakoupení nebo uvedení do provozu (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Komise v. Řecko, bod 22, jakož i Tulliasiamies a Siilin, bod 78).

31. Z ustálené judikatury vyplývá, že, aby byl systém zdaňování dovážených ojetých vozidel zohledňující skutečnou amortizaci vozidel na základě obecných kritérií slučitelný s článkem 90 ES, je ještě třeba, aby byl upraven tak, aby vylučoval, se zřetelem na přiměřené přibližné odhady vlastní každému systému tohoto typu, veškerý diskriminační účinek (výše uvedený rozsudek Gomes Valente, bod 26; viz rovněž v tomto smyslu výše uvedené rozsudky Komise v. Řecko, bod 29, a Brzeziński, bod 40).

32. V projednávané věci je třeba uvést, že řecký systém registračního zdaňování dovážených vozidel je založen na velkoobchodní prodejní ceně vozidla odpovídajícího danému vozidlu platné v době uvedení posledně jmenovaného vozidla na mezinárodní trh. Tato cena se snižuje s ohledem na opotřebení v důsledku obvyklého používání anebo jakékoli jiné příčiny použitím procentních poměrů amortizace, které se liší podle stáří vozidla. Najeté kilometry jsou brány v úvahu pouze, pokud jde o vozidla, jejichž stáří se pohybuje mezi šesti až dvanácti měsíci, jelikož amortizace 7 % se uplatní pouze na vozidla, která mají najeto více než 6 000 kilometrů.

33. Co se zaprvé týká základu pro výpočet zdanitelné hodnoty, je namístě mít za to, že jestliže se orgány členského státu mohou, jak navrhuje Komise, odvolávat na odborný časopis uvádějící průměrné ceny ojetých vozidel na vnitrostátním trhu nebo na ceník průměrných běžných cen používaných jako srovnávací údaj v daném odvětví (výše uvedené rozsudky Gomes Valente, bod 25, a Weigel, bod 74), nemůže být Řecké republice vytýkáno, že vychází z velkoobchodní prodejní ceny odpovídajícího vozidla platné v době uvedení dováženého vozidla do provozu na mezinárodním trhu.

34. Soudní dvůr totiž v rámci přezkumu slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s článkem 90 ES rozhodl, že tato úprava může pro účely určení zdanitelné hodnoty dováženého ojetého vozidla vycházet z hodnoty nového vozidla, pokud vozidlo sloužící jako srovnávací údaj pro výpočet dlužné daně je vozidlo obdobné, což znamená zohlednění modelu, typu a dalších vlastností, jako jsou druh pohonu nebo výbava (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Tulliasiamies a Siilin, body 73 až 76).

35. Je nesporné, že velkoobchodní prodejní ceny vozidel jsou určovány výrobci automobilů a jsou uvedeny v oficiálních katalozích, které tito výrobci distribuují. Řecká republika v průběhu jednání upřesnila, aniž by jí Komise odporovala, že tyto ceny zohledňují obsah válců, jakož i model dotyčného vozidla a zahrnují určité technické vlastnosti, jako jsou druh pohonu, výkon motoru, počet válců a počet dveří vozidla.

36. Co se zadruhé týče amortizační stupnice, k amortizaci vozidla dochází, jak bylo uvedeno v bodu 30 tohoto rozsudku, od jeho zakoupení nebo uvedení do provozu. Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že co se týče dovážených ojetých vozidel, vybírání registrační daně, jejíž základ činí alespoň 90 % hodnoty nového automobilu, obecně představuje zjevně nadměrné zdanění těchto vozidel vůči zůstatkové hodnotě registrační daně pro ojetá vozidla registrovaná dříve, zakoupená na vnitrostátním trhu, bez ohledu na jejich stáří nebo stav (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Dánsko, bod 20).

37. Jak bylo připomenuto v bodu 29 tohoto rozsudku, Soudní dvůr uvedl, aniž by zamýšlel stanovit taxativní nebo kogentní výčet, objektivní kritéria sloužící jako základ paušální stupnice. Soudní dvůr tak uvedl stáří vozidla, ale také jeho najeté kilometry, jeho celkový stav, jeho druh pohonu, jeho značku nebo jeho model vozidla.

38. V projednávaném případě je nesporné, že řecké právní předpisy s amortizací počítají teprve od stáří šesti měsíců a zároveň pokud má vozidlo najeto více než 6 000 kilometrů. Z toho vyplývá jednak, že Řecká republika na ojetá vozidla dovážená z jiného členského státu uplatňuje systém zdaňování, v němž se dlužná daň rovná dani, které je podrobeno podobné nové vozidlo po dobu prvních šesti měsíců od prvního uvedení do provozu uvedených automobilů, bez ohledu na počet ujetých kilometrů. Totéž platí pro dovážená ojetá vozidla stará šest až dvanáct měsíců, která mají najeto méně než 6 000 kilometrů.

39. Zároveň, i když je namístě mít za to, že velkoobchodní cena sloužící jako základ ohodnocení dovážených ojetých vozidel zohledňuje typ vozidla, to znamená obsah válců, model a jiné technické vlastnosti, jako je druh pohonu, je nutno konstatovat, že amortizační stupnice, která je následně používána pro určení zdanitelné hodnoty, je založena na jediném kritériu, kterým je stáří vozidla. Pouhé uvedení podmínky, že vozidlo má najeto více než 6 000 kilometrů, jestliže se jeho stáří pohybuje mezi šesti a dvanácti měsíci, totiž neumožňuje mít za to, že tato stupnice zohledňuje najeté kilometry vozidla, především proto, že se jedná o limit užívání, pod kterým není uplatňována žádná amortizace, jestliže vozidlo není staré jeden rok.

40. Přitom zejména v případě intenzivního používání vozidla v průběhu prvních let provozu bude opotřebení, a tedy amortizace mnohem větší, než pokud bylo používáno takzvaně „obvyklým způsobem“. Protože však dotčený zákon ujeté kilometry do výpočtu amortizace uvedeného vozidla nezohledňuje, bude na toto vozidlo uplatněna amortizační sazba odpovídající jeho stáří. V tom případě hodnota daného vozidla, která představuje základ registrační daně, bude zjevně stanovena na příliš vysoké úrovni, což povede k výběru daně, jejíž částka, vypočtená bez zohlednění skutečné amortizace vozidla, překročí částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na území tohoto státu.

41. Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, k zabránění tomu, aby systém zdaňování byl v rozporu s článkem 90 ES, nestačí, že v případech intenzivního používání vozidla má jeho vlastník možnost zpochybnit použití paušální stupnice.

42. Jak totiž vyplývá z bodu 29 tohoto rozsudku, členský stát sice může zabránit těžkopádnosti systému odhadu založeného na znaleckém posudku každého vozidla použitím paušální stupnice, avšak je také třeba, aby taková stupnice umožňovala stanovení hodnoty ojetých vozidel, která je obecně velmi blízko jejich skutečné hodnoty.

43. Z výše uvedeného přitom vyplývá, že při nezohlednění najetých kilometrů stupnice používaná dotčenými právními předpisy obecně nevede k přiměřenému přiblížení ke skutečné hodnotě dovážených ojetých vozidel.

44. V tomto kontextu nelze přijmou argument předložený Řeckou republikou, podle kterého zvýšení počtu dovážených ojetých osobních vozidel svědčí o neexistenci odrazujícího účinku dotčených právních předpisů na dovozy. Toto zvýšení totiž neprokazuje, že dotčený systém zdaňování umožňuje, v souladu s judikaturou uvedenou v bodu 29 tohoto rozsudku, stanovit hodnotu ojetých vozidel, která by byla obecně velmi blízko jejich skutečné hodnoty.

45. Mimoto bez ohledu na případ vozidel, která byla používána intenzivně v průběhu prvních let provozu, Komise uvádí, že způsob, jakým jsou některé aspekty řeckého systému zdaňování upraveny, nezaručuje vyloučení veškerého diskriminačního účinku.

46. V tomto ohledu jednak slučitelnost takového režimu s článkem 90 ES předpokládá, že kritéria, na nichž je založen paušální způsob výpočtu amortizace vozidel, jsou oznámena veřejnosti (výše uvedený rozsudek Tulliasiamies a Siilin, bod 87).

47. V projednávané věci je třeba uvést, že kritéria amortizace ojetých osobních vozidel jsou uvedena v čl. 126 odst. 1 zákona 2960/2001 a že skutečnosti umožňující komisím pro stížnosti posoudit skutečný stav vozidel jsou stanoveny v článku 2 vyhlášky F.112/50 státního tajemníka pro hospodářské záležitosti a finance ze dne 27. ledna 2004.

48. Mimoto i kdyby, jak uplatňuje Řecká republika, sdělením velkoobchodních prodejních ceníků, předložených distributory automobilů celním orgánům, třetím osobám bylo porušeno služební tajemství a obchodní tajemství, z odpovědí poskytnutých na otázky položené Soudním dvorem na jednání vyplývá, že v souladu s čl. 5 odst. 1 zákona 2960/1999, kterým se vydává správní řád procesní, se každá osoba, která má legitimní zájem, může na základě žádosti seznámit s jednotlivými dokumenty uchovávanými veřejnými orgány, které mají vztah k věci, týkající se této osoby, kterou tyto orgány projednávají nebo projednávaly. Osoba se tak může obrátit na příslušné orgány za účelem zjištění velkoobchodní ceny, která bude sloužit jako základ určení hodnoty uvedeného vozidla.

49. Jelikož velkoobchodní cena musí být takto považována za oznámenou veřejnosti, argument Komise, podle něhož by tato cena měla být nahrazena cenami zveřejněnými v časopisech automobilových klubů, nemůže obstát. V tomto ohledu, jak uvedla Řecká republika, aniž by jí Komise odporovala, v případě, že daňový poplatník, který zjistí podstatný rozdíl mezi indikativními maloobchodními prodejními cenami uvedenými v tisku a hodnotou zjištěnou při celním odbavení svého vozidla, se obrátí na komisi pro stížnosti, budou ceny zveřejněné v tisku zohledněny tak, aby dlužná registrační daň nebyla v souladu s ustanoveními řeckých právních předpisů vyšší než částka zbytkové daně začleněná do hodnoty podobných vozidel, která již byla zaregistrována na území Řecka.

50. Zároveň slučitelnost systému zdaňování dovážených ojetých vozidel, který zohledňuje skutečnou amortizaci vozidel na základě obecných kritérií, s článkem 90 ES předpokládá, že vlastník takového vozidla má možnost zpochybnit použití takového paušálního způsobu výpočtu na toto vozidlo, aby prokázal, že toto použití vede ke zdanění vyššímu než částka zbytkové daně začleněná do hodnoty podobných ojetých vozidel již zaregistrovaných na vnitrostátním území (výše uvedený rozsudek Tulliasiamies a Siilin, bod 88).

51. Je třeba uvést, že zřízením komisí pro stížnosti řecký zákonodárce usiloval o dosažení souladu s judikaturou Soudního dvora.

52. Podle Komise však řízení o stížnostech neposkytuje skutečnou možnost zpochybnit použití paušálního způsobu výpočtu, jelikož daňový poplatník musí uhradit poplatek ve výši 300 eur, což je částka, která by vzhledem k dlužné dani mohla bránit možnosti obrátit se na komisi pro stížnosti.

53. Je namístě uvést, že takový poplatek může vlastníka vozidla odradit od toho, aby se obrátil na komisi pro stížnosti, pouze jestliže představuje značnou část částky sporné registrační daně.

54. V tomto ohledu Řecká republika v průběhu jednání uvedla, že se sazba registrační daně liší podle obsahu válců daného vozidla. Registrační daň je tak rovna 20 % zdanitelného základu pro vozidlo o obsahu válců v rozmezí 1 000 až 1 600 cm 3 , 30 % pro vozidlo o obsahu válců v rozmezí 1 601 až 1 800 cm 3 , 40 % pro vozidlo o obsahu válců v rozmezí 1 801 až 2 000 cm 3 a 50 % pro vozidlo o obsahu válců vyšším než 2 000 cm 3 .

55. Řecká republika mimoto uvedla, aniž by jí Komise odporovala, že většina dovozů ojetých vozidel se týká vozidel o velkém obsahu válců (2 000 cm 3 a více), jejichž hodnota je dosti vysoká, a pro která je tudíž částka registrační daně relativně značná.

56. V této souvislosti se zdá, že dotčený poplatek obecně představuje pouze málo významnou částku vůči částce napadené registrační daně.

57. Jak mimoto uvedla Řecká republika v průběhu jednání, aniž by jí Komise odporovala, dotčený poplatek je ve výši, která se obecně rovná či je dokonce často nižší než náklady soukromého technického znaleckého posudku.

58. Je tudíž namístě mít za to, že Komise neprokázala, že uvedený poplatek může vlastníka odradit od toho, aby se obrátil na komisi pro stížnosti, aby se ujistil, že daň uplatněná na jeho vozidlo podle stupnice stanovené řeckými právními předpisy není vyšší než částka zbytkové daně začleněná do hodnoty podobného ojetého vozidla, které již bylo zaregistrováno v Řecku.

59. Za těchto okolností je žalobní důvod týkající se povinností, které pro Řeckou republiku vyplývají z článku 90 ES, prokázán potud, že systém výpočtu registrační daně na ojetá vozidla dovážená do tohoto státu spočívá na jediném kritériu amortizace založeném na stáří těchto vozidel, což nezaručuje, že hodnota uvedených vozidel je stanovena v částce, která je obecně velmi blízko jejich skutečné hodnoty. Tento způsob zdaňování tudíž nevylučuje, že v některých případech budou dovážená ojetá vozidla podléhat dani v částce vyšší než částka zbytkové daně začleněná do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na řeckém území.

60. Nesplnění povinnosti naproti tomu nebylo prokázáno, co se týče prvků úpravy systému zdaňování, které jsou vyžadovány, pokud tento systém stanoví způsob paušálního určování částky daně, totiž zveřejnění kritérií výpočtu daně a možnost zpochybnění použití paušálního způsobu výpočtu, aby byl vyloučen veškerý diskriminační účinek.

61. S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba určit, že Řecká republika tím, že pro účely stanovení registrační daně používá pouze jediné kritérium pro určení zdanitelné hodnoty ojetých vozidel dovážených na řecké území z jiného členského státu, a sice amortizaci založenou na stáří vozidla, a tím, že uplatňuje snížení hodnoty o 7 % pro vozidla stará šest až dvanáct měsíců nebo o 14 % pro vozidla starší jednoho roku, což nezaručuje, že dlužná daň nepřekročí, byť jen v některých případech, částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na území tohoto státu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 90 ES.

62. Ve zbývající části je namístě žalobu zamítnout.

K nákladům řízení

63. Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odst. 3 prvního pododstavce uvedeného článku může Soudní dvůr rozd ělit náklady řízení mezi účastníky nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady, pokud jsou účastníci řízení současně neúspěšní v jednom či více bodech.

64. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě byly jak Komise, tak i Řecká republika neúspěšné v některých bodech svých návrhových žádání, je namístě jim uložit, aby nesly vlastní náklady.

Výrok

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1) Řecká republika tím, že pro účely stanovení registrační daně používá pouze jediné kritérium pro určení zdanitelné hodnoty ojetých vozidel dovážených na řecké území z jiného členského státu, a sice amortizaci založenou na stáří vozidla, a tím, že uplatňuje snížení hodnoty o 7 % pro vozidla stará šest až dvanáct měsíců nebo o 14 % pro vozidla starší jednoho roku, což nezaručuje, že dlužná daň nepřekročí, byť jen v některých případech, částku zbytkové daně začleněnou do hodnoty podobných ojetých vozidel, která již byla zaregistrována na území tohoto státu, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 90 ES.

2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3) Řecká republika a Komise Evropských společenství nesou vlastní náklady řízení.